Květen 2013

Prolog

29. května 2013 v 12:07 | Eliss |  Kapitoly VH
tak tady je prolog snad bude dobrej



Bylo asi devět hodin večer a já se koukala z okna na největší hřbitov v neší vesnici. "Lis běž vyvenčít Andyho a vynes rovnou odpadky prosím." Pomalu jsem přešla do chodby a vzala si do ruky obojek s vodítkem které lehce zazvonilo a Andy přiběhl jako na povel. Dala jsem mu okolo krku obojek a vyrazila jsem ven, hned za dveřma byl pitel z odpadky ktery čekal jen na mě. Andy je moje roční štěně německého ovčáka. Bydlim v malém žlutooranžovim baraku ktery je na kraji malé vesničky jmenem Kříž. Bydlim tam s nevlastní matkou, super tátou a o rok starším bráchou Billem. Jak ste už zjistili tak se jmenuju Lusinda Deltonová a je mi sedumnác let. Asi si řikáze že je divné jméno pro vesnici Kříž, ale k téhle vesnici to opravdu patří. Je tu totiž pět hřbitovů a každý má své jméno podle toho komu je zasvěcené. ty hřbytovi sou od nejmenší do největších. Je tu jedno nepsané pravidlo ohledně hřbytovů a to je že všichni musejí mít na svém hrobě napsané jméno anděla a živlu. Ten nejmjsmenší se jmenuje podle anděla Michaela a Ohně (Michael & Oheň), Uriel & Země, Mariah & Vzduch a nakonec ten největší jak se patří je svěřený dvoum andělům jmenem Cafkiel, Gabryel & Smrt, Duch. Mám na tenhle hřbytov dokonalý výhled z mého pokoje a jakko jediný má obrovskou katakombu. Když sem oběhla několikrát hřbytov CG&SD, tak jsem se musela zastavit a odpočinout si. nevěděla jsem jak ale najednou sem se ocitla na zemi a měla najednou příšerné křeče v břiše. Trvalo asi patnáct minut než křeče ustaly. Konečně jsem se zvedla, podívala jsem se na katakombu a zjistila že tam někdoje a dívá se mím směrem. Lekla jsem se a chtěla běžet pryč ale zároveň jsem chtěla zůstat. najednou se postava pohnula a šla ke dveřím. když se začaly otevírat tak jsem vzala nohy na ramena a utíkala domu.

2.Kapitola

26. května 2013 v 23:10 | Eliss |  Kapitoly
Tak dneska davam další kapitolku snad bude dobrá a předem se omlouvám za chyby, tak příjemné čtení vám přeje Eliss


"Drž se od něj co nejdal ,prosím. On není jako my. Felixpatří k těm zlejm!" Nechápal jsem proč na mě řve, nikdy sem ho takhle nezažila."Mě přišel v pohodě, je jako obyčenej kluk. Nevim proč bych se od něj měla držet dál." "Jen se tak tváří, jinak je zlej! Nechápu jak tě ten hajzl mohl okouzlit, vždyť je kolem něj ta temnota okolo něj vydět! Nesmíš se s nim bavitjasný?!" "Nemáš mi co rozkazovat, najednou se ke mě chováš jako uplně někdo jinej. Jestli se nesnášíte tak do toho netahej i mě jasný?! Nemám náladu tě poslouchat a přímat od tebe rozkazy!" Začla se ve mě vařit krev a ja rychle běžela co nejdál od Eryka. Bězela sem co mi nohy stačily a ani nevnímala jak dlouho uš běžim. Najednou mě začaly neuvěřitelně bolet nohy pak i hlava a nakonec celé tělo. Nevěděla jsem co mám dělat a tak sem jen zastavila a opřela se o strom. Ani jsem nevěděla jak ale najednou jsem sebou práskla o zem. Když sem se vzbudila ležela jsem na nějaky posteli v malý chatičce. Slyšela jsem z dálky cvakání příborů, netušila jsem kde sem se to ocitla. Najednou se otevřeli dveře a v nich byla nejaká žena. "Dobré ráno, uš vypadáš líp." Nevím proč ale myslele jsem že je to moje stracená matka, ale hned se mi to vyvrátilo při následujcí větě."Nemusíš se mě bát, jsem felixova matka. To on tě přivedl sem. Donesla jsem ti snídani, potřebuješ nabit energii. Zachvilku za tebou příde muj syn, tak doufám že se ti udělá líp." Jeho mama se na mě podívala se širokým usměvem a já si myslela že se koukám na anděla. Dala mi tác s jídlem naklín a odešla. Nechápala sem vubec nic. Jak jsem se sem dostala? Ano vím že mě sem přines Felix , ale atejnak mi v tom něco nehrálo. Další otázka byla jak mě našel, přece mě nesldoval, nebo snad jo? Spousta takovyhle otázek se mi hemžily v hlavě . Rači jsem se dala do jídla jelikoš mi začalo kručet v žalutku. Snídaně se skládala z vafli s marmeládou a sklenicí mléka, chutnalo to užasně a ty vafle byly domácí. Netrvalo dlouho a někdo zaklepal na dveře. "Dále." dveře se pomalu začaly otevírat a v nich ce oběvil on s jeho ale sestrou ktera se ho bržela za ruku a byla asi tak o polovimu menší než její starší bratr. "Ahoj, mužu?" Musela jsem se nad tím pohledem pousmát. "Jasně, nevidim problém." Vím že to někdy není zrovna nejlepší zvat si do pokoje kluka když na sobě mam pomalu jen deku. Počkat ja sem ve spodnim pradle?! Hned jekmile jsem si to uvědomila tak jsem zrudla jako rajče a pořádně se zachumlala do deky. "Doufam že ti je už líp. Našel jsem tě včera při procházce zhroucenou a bledou jako smrt u kmenu stromu, tak jsem si řekl že tě musim někam vzít a jediný místo kde tě nikdo nebude otravovat mě napadl mámim barák." Vypadal že má o mě strah a v noci (v lidskem dni) vůbec nespal, akorád sem netušila co mu mám na to mam říct, jediné co mě napadlo bylo poděkovat a tak jsem to udělala. "Moc děkuju, tvoje mamka je skvělá." Nastala mala chvile ticha a ja to nevidržela a musela se zeptat. "Dějese něco? Vypadáš ulaveně." Podíval se na mě snad těma nejsmutnějšíma očima na světě. "Anabell nech nás prosím osamotě ano?" Jeho maličká sestřička vypadala jako by ji někdo sebral hračku, ale i přesto bez řečí odešla. "Myslel jsem si že jak tam ležíš pod tim stromem že jsi mrtvá, nebo v komatu a brzy zemřeš. Byl jsem nadšenej kdyš mi matka řekla že budeš žít. Strávil sem tu celou noc a čekal kdy se probereš. Ani nevíš jak moc se mi ulevilo když mi máma řekla že ses probudila." Najednou vypadal míň vystrašenej a pomalu se uvolňoval. Posunula jsem se na mosteli a byla ráda že je dvoulůžková a pokynula aby šel vedle mě. "Poď musíš se vyspat." Chvilku váhal, ale pak nakonec vlezl pod deku a nakonec jsemoba tvrdě usnuli.

Suvereno - Empatia

25. května 2013 v 10:42 | Eliss |  Hudba

Zákaz na PC

2. května 2013 v 17:05 | Eliss
tak tet se všem omlouvám ale nemužu na počítač takže mebudou nové kapitolky :(
jinak při každých pěti komentářích bude o kapitolku to zanmena že kdyš bude 10 keomentů tak pak tu budou hned 2 kapitoly :)
s pozdravem Eliss

Johny Machette

1. května 2013 v 18:31 | Eliss |  Hudba

Pitbull

1. května 2013 v 18:21 | Eliss |  Hudba

Nelly

1. května 2013 v 18:16 | Eliss |  Hudba

1.Kapitola

1. května 2013 v 16:36 | Eliss |  Kapitoly
1.kapitola
tak tedy přidávám 1. kapitolku :) jinak se moc omlouvám dřív sem to sem nestihla dát v patek sem musela do nemocnice a o vikendu jsem byla pořád k nezastavení :( jinak opět platí 5 komentářů a nebojte se kritiki rada se neco noveho naučím :) teprve začínám takže se snažím nějak psat srozumitelně. Jaá uš nebudu zdržovat a přeji pěkne čteni a nadherny den :) taky není opravená a tak se omlouvám za chyby :/ s pozdravem Eliss :)
"Měla bys vědět o čem mluví pořád babička" rekl to s vyrazem kteryjsem nemohla precist co se v nem odehrava."Jde o to ze nejses stejna jako ostatni a ani ja nejsem stejnej jako lidi co potkavas na ulici" a já začala bejt čím dál víc zvědavá a vyděšená zároveň.Je snad Erik jediná osoba ktera mi může zudpovědět mé otázky?? Která mi řekne co jsem zač? Jestli ano tak nevím proč mi to říká až teť? "Jsme jiní než ostatní lidi a ty ses jedinečná."na chvilku se odmlčel a pak dodal "Jseš vyvolená jen ty dokážeš spasit Stvoření Noci." No a je to tu asi se zblázdnil, mluví stejně jako naše skoro mrtvá babička. Ani jsem si nevšimla že mi brácha podává nůž. "Řízni mě do ruky." řekl to jako by to bylo normální. "Ne, já ti nechci ublížit. Navíc víš že já krev nikdy neviděla!" " Krev patří k tvvé přirozenosti! A mě neublížíš, uvidíš sama." Myslela jsem že omdlím, asi po pěti minutách jsem sebrala všechnu svou odvahu vzala jeho ruku so mich roztřesených a řízla jsem ho. Jen sem doufala ze ho to moc neboli a ze mi to nějak napoví kdo vlastne jsem. Jakmile se mu začala řinout krev z rány tak jsem ucítila její pach. Nikdy bych neřekla ze mi bude krev vonět a bude mi z toho bušit srdce jako o zavod. "Pozoruj dobře." upozornil mě jako by to byla jedna z nejduležitějších věcí světa. Neuběhlo ani pět minut a hluboká rána se skkoro celá zahojila. "Co-co se to stalo?? jak je to mozny ze e ti to tak rachle zahojilo?? Sice sem nikdy neřízla ,ale..." "A proto nevíš že tobe se hojí rány stejně rychle jako me." jakmile to dořekla tak si vzal odemě nůž a řízl mě. "AU!!" křikla jsem bolestí. Hned po chvili se mi začala hojit rána neuvěřitelně urychleně jako ta Erikova. "Musíš přestoupi na internát kam chodim já. Musíš se začít učit věci který potčebuješ." "Ne já nechci! Proč myslíš že se neučim to co potřebuju?" skoro jsem na něj křičela. Chvíli přemýšlel a paj řekl jednoduše " Jdeme ven." Začal se převlíkat a ja se šla nakonec převlíct do svého pokoje. "Za pět minut dole u dveří!" křkl za mnou ještě než jsem stihla zavřít dveře. Jakmile jsem byla tak jsem seběhla dolu kde už na mě čekal Erik. "Kam jdem?" Netušila jsem kam má namířeno a co dalšího chce dělat. "K jednomu rybníku." odpověděl tak prostě jak to jen šlo. Bydlíme totiž na okraji jedné vedničky která upadá v zapomění a je opklopená lesem z jedné poloviny a má pět rybníků. Jak se zdá tak jdeme na teen nejvzdálenější od vesnice a je po desáty večer. Kdyý jsme konečně došli tak mi Erik zavázal oči a já netušila co chce dělat, snad není tak dětinský ze teť bude chtít hrát na slepou bábu. najednou jsem slišela jako by někdo bral vodu z rybníku a začala jsem doufat že mi vodu nehodí do obličeje. "Co děláš?" Najednou mi sundal átek a já předemnou viděla koli vody, ale byla to opravdu voda a ne led. "Jak si to udělal? Vždyť to je proti přírode." zírala jsem na něj jak puk. "Tole umíš i ty a k tomu s každym z pěti živlů." řekl to s tak pišným úsměvem že vipadal jako prvnáček kterej se naučil psát první písmenko. "Jak to myslíš?" "To ti vysvětlej u mě na intru." Proč mě nutí jít na jinou školu? "Já ti Eriku řekla že nechci jít na ten tvůj intr!" Musela jsem zamrkat protože mě pálily slzy v očích. "ale notak Dian, musíš seš jedinečná, navíc jsou prázdniny a tak mem čas tě naučit alespiň základymagie ovládání vody." když to dořekl tak jsem myslela že omdlím, ale ne nesmim, musim se schopit. "Tak kdy mě tačneš učit tu MAGII?" pane bože asi jsem se už asi taky zblázdnila. "Teď hned."To si dělá legraci? Ani jsem si to neuvědomovala že je pulnoc. "Skus se zaměřit na ten rybník a mysli npři tom na nějakej tvar." Skusim to a sem snad víc soustředěná neš při tom nejdůlejší testu ve škole. "A te't si přivolávej vodu a nepřestávej u toho myslet na ten tvar." No né, ono to opravdu funguje! Pomalu se ke mě přibližuje malá koule vody. "To je úžasný! Co ještě dokážu?" Nechápala jsem ja mužu najednou bejt tak šťastná? "Víc toho ZATIM nezvládneš. Mimochodem NÁŠ Intr má zejtra večer ples." "a co to má společnýho semnou?" "To že tam pjdeš semnou. Honem pohni deme na intr k švadleně ať máš co nasebe." Přikázal a vyrazili jsem do samé temnoty tesů. "To chceš jít celím lesem?" "Samozřejmě že ne, intr je ve středu lesa. Tak pohni už jenom kousek." Jo sice nevím kde ten intr je a ani jak je velkej ale i tak mě docela dostává že mám chodit na internát uprostřed lesa. Ikdyš to vysvětluje proč tam chodí lidi co ovládají magii. "Jak vlastně vipadá ten intr?" Nevěděla jsem kam chodi na školu a natošpak abych věděla jak vlastně vypadá. "No, intr je o velikosti se blíží pomalu Bilího Domu, je postavena celá ze šedočerného kamene. Vevnitř jsou chodby a koupelny na každym pokoji z mramoru, vlastně jsem zapoměl ještě na knihovnu ta ma taky podlahu z mramoru." "Počkat řekls zhruba o velikosti BÍLÍHO DOMU?" "Jo řejk a s velikánskou zahradou a parkem s rybníkem."Co? To nemůže myslet vážně! "A-aha a za jak dlouho tam budem?" Netušila jsem kolik je a ani sem se nedokázala nijak oryenrovat. Jediné co jsem věděla je to že jsem někde v lese. "Au!" Do někoho jsem narazila a než jsem stihla cokoli udělat tak jsem viděla jen něčí oči a jako by vypli vše okolo mě a já vnímala jen ty nádherné oči. Byli tak černé a živé že to snad ani nešlo. "P-promi'n neviděla jsem si tě." Pane Bože co se to semnou děje? "To nic dobrý, já sem tě taky neviděl, ikdyž se tomu divim."najednou nás vyrušil můj bracha. "Dian jdeme a ty Felixi nech mojí ségru napokoji. Ona není jako ty a nikdy nebude." ani to neznělo jako by to říkal člověk kterého znám od svého narození. Felix mi pomohl vstát a pošeptal mi do ucha: "Pak si tě najdu. Rád sem tě poznal." Řekl a pak mě políbil na tvář. Pod tím dotekem jsem zčervenala jako železo v ohni. "Budu se těšit." Odpověděla jsem mu s úeměvem a on mi ho oplatil. Neš odešel tak ještě hodil po Erikovi nepříjemný pohled a nakonec odešel.