1.Kapitola

17. července 2013 v 23:18 | Eliss |  Kapitoly DP
Vim není to nejlepší čas na zveřejňování kapitolky, ale jen sem si řekla že ji dneska zveřejnim a teď sem si na to vspoměla :D. Junak přeju příjemné čtení vám přeje Eliss.


Ráno mě probudil až konejšivý hlas mé milovane mamky.Dobelhala sem se do koupelny a provedla ranní hygienu. Došla sem do kuchyně a hodila do sebe dva rohlíky, Bůh ví jaké tam je vůbec jídlo? Nestane se tam země aorektička? Vzala sem kufr a donesla ho do auta.když sem měla vše hotové tak jsem šla s mamkou do stají. Nejdřív sem ta dvě holky vyčistila, pak osedlali a nakonec sme vyjeli. Tu půl hodinku na hřbetě mojí lásky sem si užila. Přecejenom s ní nebudu celej měsíc!.Lidi co se chodí dívat na naše lásky říkaj že prý neviděli krásnější holky než sou ty dvě. Taky to čas od času vozíme děti. Po vyjížďce sme nasedli do auta a vyrazili sme. Cesta trvala asi hodinu, ale nikdo z nás nepromluvil. Když jsme dorazili před budovu, Byla sem kupodivu dobře překvapená. Budova byla postavená v prostředí lesů a její žlutá barva se tam zajmavím způsobem hodila. Byla to budova ve čtvercovim tvaru s plochou stechou. Připadalo mi jako by to bl obyčejný činčák. Hned sem si ale vzpoměla jaký lidi tam asi budou. Holky a kluci co maj M.A. (mentální anorexii), nebo lidi co maj pořezaný celý tělo. Při té představě semi obracel žaludek a ježily chloupky na krku. "Mami já tam nechci." zaupěla sem. "Miláčku je to jen pro tvoje dobro, tak si vezmi kufr a jdeme." S povzdechem sem přikývla a vyndala z auta svoje zavazadlo. Cestou do budovy sem zaznamenala nejmíň čtyři kamery.Jediné co tomu tady chybělo byl ostnatý drát na plotu, dokonce tu byly i mříže na oknech. Vešli sme do přímací místnosti, i ta měla mříže na oknech. Vyplnili sme pár papírů a mě čekala cesta do nového pokoje. Najednou mě napadlo s kym vlastně budu na pokoji? Když sme šli poslední chodbou tak si mě každý prohlížel. Když sme dorazili na pokoj číslo 43 tak tam nikdo nebyl. "Díky bohu, vypadá to že nemám spolubydlící." radovala sem se v duchu. Dobrý den sem Soffiin doktor po dobu jejího pobytu tady. Jmenuju se Loren Night." Mladej doktor podal mojí mámě ruku a čekal až jí příme. "Dopbrý den, já jsem Ajrýn Laurenová, máma Soffie."a jeho ruku přijala. "soffie, běž prosím do sesterny, Sestřičky tě zvážej a změří. Taky dostaneš identifikační náramek. Vykulila sem na něj oči, jakej náramek? "Jistě a kde najdu sesternu?" "Pujdeš odedveří doprava a sou to poslední dveře v týdle chodbě. Pořád sem se mu koukala do očí, měly kouzelnou modrozelenou barvu. Vyšla sem z pokoje a vydala se podle insktrukcí k podledním dveřím napravo. Na dveřích bylo velkym modrym písmem napsáno SESTERNA. Zaklepala sem a po vyzvání sem vstoupila dovnitř. Sestry byly milý, rychlevše potřebný udělali a dali mi ten bílej náremek s informacema:

Soffie Laurenová

*19.06.1996

Psychatrie



"Běž spátky na pokoj pan doktor tě očekává." poprvé namě promluvila ta mladší a příjemější sestra(teda myslim že je mladší než ta druhá).Vrátila sem se do svého nováho měsíčního pokoje. Otevřela sem dveře tak prudce že sem posunula doktora asi deset centimetrů od místa kde přetím stál. "Omlouvám se."hlas mi vyletěl nejmíň o oktávu víš a tak moje omluva zněla jako pouhé vypísknutí. V pokoji teď byli dvě hnědovlásky s širokým úsměvem. "Soffie to jsou tvé dvě spolubydlící ta napravo je Afrodita a ta nalevo je Melánie." Obě vypadali jako fajn holky. "Ahoj!" vykřikli to obě nastejno a zahihňali se tomu. "Ahoj." oplatila jsem jim jeich vřelost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | 20. července 2013 v 13:28 | Reagovat

fajn super jen tak dál..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama