3Kapitolka

29. července 2013 v 19:29 | Eliss |  Sukuba1- Trápení
Tak tady je další...zejtra bude zase dalš atd.... jinak jestli to čtete tak dávejte komenty pls :) jinak nevim kdy budou další kapitoli z těch dvou povídek :( .... s pozdravem Eliss :)



V TUTO CHVÍLI bych samozřejmě měla zdůraznit, že Jerome nevypadá jako démon, nebo přinejmenším nemá rudou kůži a rohy. Možná, že v jiné formě existence ano, ale tady na zemi Jerome vypadá jako člověk, stejně jako Hugh, já a všichni ostatní nesmrtelní.

Jerome vypadá jako John Cusack.

Vážně. Nežertuju. Sice neustále prohlašuje, že toho herce vůbec nezná, ale nikdo mu to nevěří.

"Pusť mě," prohlásila jsem rozčíleně.

Jerome uvolnil sevření, ale tmavé oči se mu pořád zlověstně blýskaly. "Vypadáš dobře," řekl po chvíli a tvářil se, že ho to přiznání samotného překvapilo.

Narovnala jsem si svetr, jak mi ho pomačkal. "Zajímavě projevuješ obdiv."

"Vážně dobře," pokračoval zamyšleně. "Kdybych nevěděl svoje, řekl bych, že..."

"...záříš," zamumlal hlas za démonem. "Záříš, dcero Lilithina, jako hvězda na nočním nebi, jako diamant v bezútěšné věčnosti."

Překvapeně jsem nadskočila. Jerome se příkře ohlédl po dotyčném, který promluvil, a vůbec se mu nelíbilo, že mu někdo skočil do řeči. Mně se taky nelíbilo, že mám v bytě nezvaného anděla. Ale Carter se usmíval na nás na oba.

"Jak jsem říkal," vyštěkl Jerome. "Vypadáš, jako že jsi byla s dobrým smrtelníkem."

"Jen jsem udělala laskavost Hughovi."

"Takže to není první krok k novým a lepším zvyklostem?"

"Ne za ten plat, co mi dáváš."

Jerome zavrčel, ale to už mezi námi byla součást rutiny. Vždycky mi nadává, že neberu svou práci vážně, a já ho zase oblažuju vtipnými poznámkami a pak je vše zase při starém. Jsem zkrátka ten domácí mazlíček pana učitele.

Ale když jsem se na něj teď dívala, bylo mi jasné, že žádné legrácky následovat nebudou. Můj šarm, který dnes tolik působil na zákazníky, na tyhle dva neměl žádný účinek. Jerome se tvářil vážně a stejně tak i Carter, což bylo neobvyklé, protože anděl se většinou polovičatě a sardonicky usmíval.

Jerome a Carter se spolu často scházeli, zejména, když u toho byl alkohol. To mě udivovalo, protože podle všeho by proti sobě měli bojovat v jakési ohromné bitvě kosmických rozměrů. Jednou jsem se Jeroma ptala, jestli je Carter padlý anděl, čímž jsem si vysloužila řehot. Když se z toho veselí vzpamatoval, řekl mi, že ne, že Carter není padlý anděl. Kdyby totiž ano, technicky vzato už by andělem nebyl. ta odpověď mě příliš neuspokojila, takže jsem se rozhodla pro vlastní názor, a sice, že ti dva to spolu táhnou proto, že tady zkrátka není nikdo jiný, kdo by se přátelil s tvory, kteří existují od počátku věků a stvoření. My ostatní, níže postavení nesmrtelní, jsme kdysi byli lidmi. Výše postavení nesmrtelní, jako je Jerome a Carter, nebyli lidmi nikdy. Moje prožitá staletí jsou pro ně jen okamžikem.

Nemám Cartera ráda a nevěděla jsem, proč sem vůbec přišel. Není sice tak nepříjemný jako Duane, ale chová se samolibě a povzneseně. Možá to je vlastní všem andělům. Navíc má ten nejbizarnější smysl pro humor, jaký jsem kdy u koho viděla. Nikdy nepoznám, jestli si ze mě dělá legraci, nebo ne.

"Tak co pro vás můžu udělat, kluci?" zeptala jsem se a hodila kabelku na linku. "Dnes večer někam jdu."

Jerome mě pozoroval přimhouřenýma očima. "Chci, abys mi pověděla o Duaneovi."

"Cože? Už jsem ti to řekla. Je to pitomec."

"Proto jsi ho dala zabít?"

"Já... Co?"

Strnula jsem při probírání kredence a otočila se k těm dvěma. Tak napůl jsem čekala, že to má být vtip. Oba se na mě ale dívali s naprostou vážností.

"Zabít? Jak... jak se to dělá?"

"To mi pověz ty, Georgie."

Zamrkala jsem, když jsem si uvědomila, kam tím míří. "Obviňuješ mě, že jsem zabila Duanea? Počkej... To je přece hloupost. Duane není mrtvý. Nemůže umřít."

Jerome začal přecházet sem a tam a jeho hlas zněl až přehnaně všedně. "Ujišťuju tě, že je dočista mrtvý. Našli jsme ho ráno, těsně před svítáním."

"No a co? Umřel na sluneční paprsky?" To byl jediný způsob, o němž jsem kdy slyšela, jak může vampýr zemřít.

"Ne. Umřel proto, že mu někdo vrazil kůl do srdce."

"Aha."

"Georgíno, tak řekneš mi, koho jsi přemluvila, aby to udělal?"

"Nikoho jsem nepřemluvila! Ani nevím... Nechápu, o co tady jde. Duane nemůže být mrtvý."

"V noci jsi mi přiznala, že jste se pohádali."

"Ano..."

"A vyhrožovalas mu."

"Jo, ale z legrace..."

"Myslím, že mi řekl, žes mu pověděla, aby se k tobě už nikdy nepřibližoval."

"Byla jsem naštvaná! Děsil mě. Tohle je šílené. Navíc Duane nemůže být mrtvý."

To byla jediná příčetná myšlenka, na kterou jsem se upínala, a tak jsem to opakovala pořád dokola. Nesmrtelní jsou už podle významu toho slova nesmrtelní. Tečka.

"Ty nevíš nic o vampýrech?" dotázal se zvědavě arcidémon.

"Jako že nemůžou umřít?"

Carterovy šedé oči zajiskřily pobavením. Jeromovi to tak zábavné nepřipadalo.

"Ptám se tě naposled, Georgíno. Dala jsi Duanea zabít, nebo ne? jenom mi odpověz na otázku. Ano, nebo ne?"

"Ne," odpověděla jsem zpříma.

Jerome pohlédl na Cartera. Anděl si mě prohlížel, až mu spadly do obličeje jeho dlouhé blond vlasy. vtom mi došlo, proč tady Carter je. andělé vždycky poznají, jestli někdo lže, nebo říká pravdu. Nakonec na Jeroma stroze kývl.

"Jsem ráda, že jsem prošla testem," zabrblala jsem.

Oni už mi ale nevěnovali pozornost.

"No," poznamenal pochmurně Jerome, "asi tušíme, co to znamená. Nevíme to sice jistě..."

"Já ano." Carter na něj významně pohlédl a nastalo několik vteřin ticha. Vždycky jsem ty dva podezírala, že spolu v takových chvílích komunikují telepaticky. To my níže postavení nesmrtelní bez pomoci neumíme.

"Takže Duane je opravdu mrtvý?" zeptal jsem se.

"Ano," přitakal Jerome. Právě si vzpomněl, že jsem tam taky. "Velice mrtvý."

"Tak kdo ho zabil? Když jsme se tedy shodli, že jsem to nebyla já."

ti dva se na sebe podívali a pokrčili rameny. Ani jeden z nich neodpověděl. Carter vytáhl balíček cigaret a jednu si zapálil. Bože, jak to nesnáším.

Jerome nakonec řekl: "Lovec vampýrů."

Vykulila jsem oči. "Vážně? Jako ta holka Buffy v televizi?"

"Ne tak docela."

"Kampak dneska večer jdeš?" dotázla se Carter vlídně.

"Na autogramiádu Setha Mortensena. A nesnaž se odvést řeč jinam. Chci se něco dozvědět o tom lovci vampýrů."

"Vyspíš se s ním?"

"Co-cože?" Na okamžik jsem myslela, že se mě anděl ptá na lovce vampýrů. "Ty myslíš se Sethem Mortensenem?"

Carter vydechl oblak kouře. "Jistě. Kdybych já byl sukuba posedlá smrtelným spisovatelem, udělal bych to. copak netoužíš mít víc celebrit?"

"Máme celebrit dost," zahučel tiše Jerome.

Vyspat se se Sethem Mortensenem? Bože! to byl ten největší nesmysl, o jakém jsem kdy slyšela. hrozná představa. Kdybych absorbovala jeho životní sílu, těžko říct, jak dlouho by trvalo, než by pak vydal další knihu.

"Ne! Jistěže ne."

"Tak co teda uděláš, aby si tě všiml?"

"Aby si mě všiml?"

"Jistě. Ten chlap se pravděpodobně denně setkává se zástupy svých fanoušků. Nechceš nějaký způsobem vybočit z řady?"

překvapilo mě to. vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Měla jsem snad? Kvůli mé netečné povaze je pro mě v téhle době těžké nacházet potěšení. Knihy Setha Mortensena pro mě představují jeden z mála úniků. Měla bych mu to říct a pokusit se spojit se svým oblíbeným spisovatelem? Zrovna dneska jsem se posmívala jeho fanouškům. Mám se snad stát jedním z nich?

"No..., Pakte mu nejspíš představí všechny zaměstnance v soukromí. Tam pro mě nebude problém vybočit z řady."

"Ano, samozřejmě." Carter odhodil nedopalek do mého dřezu. "Jsem si jistý, že nikdy neměl příležitost seznámit se s vedením knihkupectví."

Otevřela jsem ústa na protest, ale Jerome mě umlčel. "To stačí." Obdařil Cartera dalším ze svých významných pohledů. "Musíme už jít."

"Počkej chvilku!" Carterovi se nakonec přece jen povedlo mě vykolejit a odvést mě od tématu. Nemohla jsem tomu uvěřit. "Chci vědět víc o tom lovci vampýrů."

"Jediné, co musíš vědět, je, že si máš dávat pozor, Georgie. Moc velký pozor. A nedělám si legraci."

Polkla jsem, když jsem slyšela pevný démonův hlas. "Ale já přece nejsem vampýr."

"To je jedno. Tihle lovci někdy vampýry sledují a doufají, že objeví další. Mohli by si tě s nimi splést. Kdyby něco, tak se schovej. Nebuď nikde sama. Drž se ve společnosti ostatních - ať už smrtelných nebo nesmrtelných, na tom nezáleží. Možná bys při tom mohla pokračovat ve svých laskavostech pro Hugha a získávat další duše, když už jsi v tom."

Obrátila jsem oči v sloup a ti dva se vydali ke dveřím.

"Myslím to vážně. Buď opatrná. Nedávej o sobě moc vědět. Nezapleť se do toho," zdůraznil Jerome.

"A pozdravuj ode mě Setha Mortensena," dodal Carter a mrkl na mě.

Oba odešli a tiše za sebou zavřeli dveře. To byla vážně jen formalita, protože se klidně mohli teleportovat. Nebo mi vyhodit dveře do vzduchu.

Otočila jsem se k Subret. Všechno to, co se tu událo, pozorovala z pohovky a divoce mrskala ocasem.

"Tak," oznámila jsem jí a přemýšlela. "Jak tomu všemu mám rozumět?"

Opravdu je Duane mrtvý? Byl to bastard a v noci jsem se na něj pěkně naštvala a vyhrožovala mu, ale nikdy jsem nechtěla, aby umřel. A co ta záležitost s lovcem vampýrů? Proč bych si měla dávat pozor, když...

"Sakra!"

Pohled mi zabloudil na hodiny na mikrovlnce. Chladně mě informovaly, že se musím vrátit do knihkupectví, a to hned. Vyhnala jsem si Duanea z hlavy, rozběhla se do ložnice a zadívala se na svůj odraz v zrcadle. Aubrey mě následovala o něco pomaleji.

Co si mám vzít na sebe? Mohla bych si nechat to, co mám na sobě teď. Kombinace khaki svetru a kalhot vypadá ctnostně a skromně, ale ta barva trochu splývá s mými světle hnědými vlasy tohle je oblečení jako pro knihovnici. Chci vypadat skromně? Možná. Jak jsem řekla Carterovi, nechci udělat nic, co by mohlo v mém nejoblíbenějším spisovateli na světě vznítit romantický zájem.

Ale stejně...

Vzpomněla jsem si, co mi anděl řekl o tom, jestli si mě spisovatel všimne. Nechci být jen další tváří v davu obdivovatelů Setha Mortensena. Tohle je poslední zastávka na jeho nejnovějším turné. Za minulý měsíc bezpochyby viděl tisíce svých fanoušků, kteří se mu už v paměti slili v jednolitou masu nezřetelných obličejů pokládajících stupidní dotazy. Tomu muži v kavárně jsem radila, aby přišel s nějakou inovací v otázkách. A já měla v úmyslu přijít s inovací svého vzhledu.

O pět minut později už jsem zase stála před zrcadlem, ale tentokrát v tmavofialovém obepnutém hedvábném tílku a šifónové sukni s květovaným potiskem. Sukně mi zakrývala skoro celá stehna, a když jsem se otočila, krásně se kolem mě zatočila. To by bylo dobré oblečení na tanec. Obula jsem si hnědé páskové boty na podpatku a pohlédla na Aubrey, jestli mi to schvaluje.

"Tak co myslíš? Není to moc sexy?"

Začala si olizovat ocas.

"Je to sexy," ujistila jsem se. "Ale prvotřídně sexy. Ten účes tomu taky dost pomáhá."

Dlouhé vlasy jsem si spletla do jakéhosi romantického drdolu, z něhož jsem vpředu vytáhla pár vlnitých pramenů, které mi rámovaly obličej a zdůrazňovaly oči. nejdřív jsem si je trošku pozměnila, abych je měla o něco zelenější než obvykle. Pak jsem si to ale rozmyslela a vrátila se k původní zlatavě zelenohnědé barvě.

Když Aubrey stále odmítala uznat, jak úchvatně vypadám, popadla jsem svůj kabát z hadí kůže a obořila se na ni. "Je mi fuk, co si myslíš. Tohle oblečení je dobré."

Byt jsem opustila s knihou Glasgowská dohoda v ruce a vydala se zpátky do práce a ani jsem nevnímala, že mrholí. Další výhoda toho, že umím měnit podobu. V prodejně už se shromáždilo množství fanoušků, kteří se nemohli dočkat, až uvidí muže, jehož poslední romá se i po pěti týdnech drží na špici bestsellerů. Protáhla jsem se kolem té skupiny a mířila po schodech do patra.

"Knihy pro mládež jsou támhle u zdi," ozval se Dougův přátelský hlas. "Kdybyste potřeboval něco dalšího, obraťte se mě."

Otočil se od zákazníka, kterému radil, a jakmile mě spatřil, upustil hromadu výtisků, kterou držel v rukou.

Zákazníci ustoupili a pozorovali ho, jak si kleká a sbírá rozházené knihy. jejich obálky jsem poznala okamžitě. Byla to paperbacková vydání starších titulů Setha Mortensena.

"Svatokrádež," poznamenala jsem. "Takové skvosty nechat spadnout na zem. Teď je budeš muset zapálit jako vatru."

Doug mě nebral na vědomí. Posbíral knihy a pak mě odvedl stranou. "Je od tebe hezké, že ses vrátila domů a převlékla se do pohodlnějšího. Kristepane, můžeš se v tom vůbec předklonit?"

"Myslíš, že dneska večer budu muset?"

"Záleží na okolnostech. Koneckonců je tady Warren."

"To je od tebe kruté, Dougu."

"Koleduješ si o to, Kincaidová." Váhavě si mě prohlédl, načež se se souhlasným výrazem obrátil ke schodům. "Ale vypadáš moc dobře."

"Díky. Chci, aby si mě Seth Mortensen všiml."

"Věř mi, že pokud není gay, určitě si tě všimne. A pokud je, nejspíš si tě všimne stejně."

"Nevypadám moc vyzývavě, že ne?"

"Ne."

"Ani lacině?"

"Ne."

"Chtěla jsem působit sexy, ale na úrovni. Co myslíš?"

"Myslím, že ego už jsem ti posílil dostatečně. Víš moc dobře, jak vypadáš."

Zastavili jsme se nad schodištěm. Místo v kavárně, kde se obvykle sedí, bylo plné židlí navíc a další řady židlí se táhly i k regálům s literaturou o zahrádkářství a mapami. Vedoucí prodejny a naše nadřízená Pakte zběsile rovnala dráty u mikrofonu a ozvučení. Netušila jsem, co bylo v téhle budově předtím, než se tu otevřelo knihkupectví Emerald City, ale rozhodně to nebyl ideální prostor pro velká shromáždění lidí a akustiku.

"Jdu jí pomoct," prohlásil Doug kavalírsky. Pakte je ve třetím měsíci těhotenství. "Radím ti, nedělej nic, při čem by ses musela ohnout o víc než dvacet stupňů libovolným směrem. A kdyby po tobě někdo chtěl, aby ses za zády dotkla lokty, neskoč mu na to."

dloubla jsem ho do žeber, až mu málem knihy upadly znovu.

Bruce, který stále ještě obsluhoval v kavárně, mi udělal dnes už čtvrté bílé čokoládové moka. Poodešlaj sme si vypít kávu do sekce zeměpisné literatury, kde jsem chtěla počkat na začátek akce. Vedle sebe jsem náhle zaznamenala toho muže, s nímž jsem se dnes bavila o Sethu Mortensenovi. Pořád měl v ruce Glasgowskou dohodu.

"Zdravím," řekla jsem.

Nadskočil leknutím, jelikož byl pohroužen do cestopisné knihy o Texasu.

"Promiňte," rychle jsem se omluvila. "Nechtěla jsem vás vylekat."

"Ne-ne, kdepak. Ne-nevylekala jste mě," vykoktal. Spěšně mě přejel pohledem od hlavy k patě, krátce jím spočinul na mých bocích a ňadrech a nakonec se mi zadíval na obličej. "Převlékla jste se." Zjevně si uvědomil, co všechno může takový postřeh naznačovat, a tak rychle dodal: "Ne že by to bylo špatné. Teda je to dobré. No, je to..."

Byl čím dál víc v rozpacích, a tak se ode mě odvrátil a neohrabaně se snažil vrátit knížku o Texasu zpět do regálu. Dal jí tam vzhůru nohama. Skryla jsem svůj úsměv. ten muž je rozkošný. Na takové plaché typy už moc často nenarážím. Moderní doba vyžaduje, aby se muži co nejvíc předváděli, a ženy jim na to bohužel vždycky naletí. No dobře, i já na to někdy naletím. Ale plaší muži si taky zaslouží pozornost. Usnesla jsem se, že menší flirt nikomu neuškodí, a navíc tím ještě posílím jeho ego, zatímco budu čekat na začátek autogramiády. Nejspíš má se ženami hroznou smůlu.

"Já to udělám," nabídla jsem se a naklonila se přes něj. Když jsem mu brala knihu, naše ruce se na okamžik dotkly. Pečlivě jsem knihu vrátila na místo, správnou stranou dolů. "Tady."

O krok jsem ustoupila, jako bych chtěla obdivovat, jak hezky jsem ji zařadila. Schválně jsem si stoupla těsně k němu, až se naše ramena téměř dotýkala. "Je důležité, aby knihy dobře vypadaly," objasnila jsem mu. "Vizuální dojem v téhle branži dělá hodně."

Odvážil se na mě znovu podívat. Pořád byl nervózní, ale už to nedával tak najevo. "Pro mě je důležitější obsah."

"Opravdu?" Trochu jsem přešlápla, ale dál jsme se dotýkali. Jeho flanelová košile se mi otřela o holou kůži. "Protože ještě před chviličkou mi připadalo, že hodně dáte na zevnějšek."

Opět sklopil zrak, ale přesto jsem si všimla, že zvlnil rty do úsměvu. "některé věji jsou natolik ohromující, že k sobě zkrátka přitáhnou pozornost."

"A nevzbuzuje to ve vás zvědavost dozvědět se, co je uvnitř?"

"Spíš to ve mně vyvolává touhu dávat vám číst knihy předtím, než vyjdou."

Dávat číst knihy předtím, než vyjdou? Co to povídá?

"Sethe? Sethe, kde - ah, tady jsi."

Pakte spěchala uličkou k nám a za ní se hrnul Doug. Jakmile mě uviděla, celá se rozzářila. Žaludek mi poklesl až na zem, když jsem si dala dvě a dvě dohromady. Ne. ne. to nemůže být pravda.

"Á, Georgina. Vidím, že už ses seznámila se Sethem Mortensenem."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama