Srpen 2013

14. Kapitollka

30. srpna 2013 v 7:26 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Když jsem druhý den přišla k Bastienovi, nečekala jsem, že mi přijde otevřít Dana. Panebože, pomyslela jsem si. On se s ní konečně vyspal. Ukázalo se ale, že skutečnost není natolik vzrušující. Bastien - jakožto Mitch - měl ruce až po lokty od mouky a pilně hnětl těsto. "Ahoj, Tabby," pozdravil mě, když uviděl můj překvapený výraz. "Dana mě učí péct chleba." "Páni," utrousila jsem. Na jeho prohlášení se nedalo zareago vat jinak. Osobně jsem viděla Bastiena péct chleba v mnohem primitiv nějších podmínkách, ale teď zjevně věřil, že ten starý fígl - hra na učitelku a studenta - mu vydláždí cestu do Daniny postele. Samozřejmě to mělo své výhody. Je lidskou přirozeností před vádět, co všechno umíme. A navíc když někdo někoho učí, zna mená to, že ti dva spolu tráví dost času. Měla jsem podezření, že Danu nedostane ani s touhle taktikou, ale za pokus to možná přece jen stojí. Připadalo mi skoro k nevíře, že si na něco takového vůbec udělala čas. Předpokládala bych, že bude zaneprázdněná bombardováním interrupčních klinik nebo rozdáváním školních uniforem. Uvažovala jsem, jestli jsem inkubovi náhodou nepokazila jeho příležitost. Setkala jsem se s jeho pohledem. "Můžu přijít později, jestli jdu nevhod," pověděla jsem mu. "Ne, ne. Dana musí jít za chvíli na schůzi. Můžeš mi dělat společnost, až se bude chleba péct." Znělo to upřímně. Asi už byl vyčerpán přesvědčováním Dany, aby zůstala. V její přítomnosti jsem byla nervózní. Sedla jsem si na stoličku k baru a napila se bílého čokoládového moka, které jsem si přinesla s sebou. Dana usedla vedle mě. Odolala jsem touze odsu nout se. Pohlédla jsem na Bastienův kuchyňský stůl a uviděla na něm hromadu brožur a letáků od VPZRH. "Odkdy se zajímáš o vaření?" vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě, když se nikdo neměl k tomu, aby něco řekl. "Starý mládenec nemůže věčně přežívat jen z jídel z fast foo dů a z mražených večeří, že?" Usmál se ještě víc. "A navíc jsem vždycky otevřený novým zážitkům. Příště mě Dana naučí dělat crème brûlée." Zabručela jsem: "Ty se naučíš dělat crème brûlée a já se sem nastěhuju." Dana se ke mně obrátila s elegantně překříženýma nohama. Vykukovala jí ta úchvatná spodnička, kterou si pořídila během našeho společného nakupování. Já přestala nosit spodničky před hodně dlouhou dobou - beztak jenom zdržují. "Taky ti to můžu ukázat." Sakra, to ne. Podobným způsobem jsem se tehdy s Jody necha la zatáhnout do práce na zahradě. Už žádné domácí práce. Navíc mi bylo jasné, že Bastien by z mé přítomnosti nadšen nebyl. "Díky, ale tohle nechám na Mitchovi. On je stejně v naší rodině nejšikovnější." Bastien naposled poklepal na bochník chleba. "Hotovo. A teď co?" "Teď ho dáme na pekáč." Došla k němu, aby mu to ukázala. On se přitom naklonil těsně k ní, asi aby měl lepší výhled. Dokonce zvedl ruku a letmo se dotkl její, když jí pomáhal přesunout bochník. Asi by bylo slušné dívat se jinam, ale nic vypjatě milostného se tu nedělo a navíc jsem pociťovala profesionální zájem. Musela jsem uznat, že Bastienova technika je dobrá. Velice nenásilná. Nic, co by si Dana mohla vykládat jinak než jako nedopatření. Jakmile byl bochník na pekáči, Dana strnula a o krok ustoupila. "Teď ho jen necháš vykynout," řekla o něco chladnějším tó nem. "A pak ho dáš do trouby." Zajímavé. Bastienova blízkost jí nebyla příjemná. To pro něj nevypadalo dobře. Ale myslím, že si toho ani nevšiml.

Čekala jsem, že odejde, ale ona si znovu sedla vedle mě. Vů bec mě nenapadalo, o čem zajímavém bych se s ní mohla bavit. Hrozně mě znervózňovala. Tak jsem ty dva nechala, aby se bavili spolu, a odpovídala jsem jen, když se mě na něco zeptali. Nechala jsem Bastiena určovat směr hovoru. Celý zářil. Dana se mě mno hokrát pokusila zatáhnout do konverzace a znovu se mě vyptá vala na podrobnosti ohledně mého života, které jsem jí rozhodně vykládat nechtěla. Když se konečně zvedla k odchodu, prohlásila: "Musím jít na schůzi správní rady, kde budeme plánovat demonstraci proti sňatkům homosexuálů. Měli byste na ni jít, až se uskuteční." "Rozhodně," přitakal Bastien, který by teď patrně souhlasil i s demonstrací proti inkubům. Podívala se na mě. Jazyk mi náhle ztěžkl a nedokázala jsem ze sebe vypravit slovo. "Ty jsi snad pro sňatky homosexuálů?" dotázala se překvape ně. "Myslela jsem, že když jsme se o tom bavily v nákupním cen tru, naznačovala jsi, že by bylo třeba jim pomoct, aby pochopili, jakou chybu dělají." Kristepane. My jsme se o tomhle bavily při nakupování? Ne vybavovala jsem si to. Jasně jsem si pamatovala jen ty dohady ohledně prádla. Nejradši bych se s ní začala hádat, že si nemyslím, že si někdo homosexualitu "vybere", a že se mi nelíbí představa, že by měly existovat zákony omezující lidi, kteří se milují. Naštěstí jsem se dokázala ovládnout. Tohle v kombinaci s důrazným Bastienovým pohledem mě přimělo raději se otázce vyhnout. "Ráda bych na tu demonstraci šla," řekla jsem nevýrazně. "Ale záleží na tom, jestli budu mít čas." Pousmála se, utrousila ještě pár slov na rozloučenou a odešla. Vydechla jsem úlevou. "Promiň, Basi. Málem mě to zadusilo." "Žádný problém. Včas ses vzpamatovala. Navíc si myslím, že se věci obracejí k lepšímu. Ten nápad s vařením byl vynikající." Nakoukl do trouby, kde už se pekl chleba, a pak šťastně usedl ke stolu. "Představ si to. Třeba spolu budeme péct koláč a já řeknu: ,Jé, Dano, máš na tváři čokoládu.' A ona řekne: ,Tak mi ji setři.' A já to udělám, ale jazykem…"

"Dobře, přestaň, prosím. Dovedu si to představit. Vážně ne chci poslouchat, jak se spolu budete válet v těstu na koláč." "Ale budeš to poslouchat, až to bude ve večerních zprávách." Usmála jsem se a byla jsem ráda, že se od naší poslední hád ky Bastienovi zlepšila nálada. Nedokázala jsem se ale odhodlat k tomu, abych mu řekla, že tyhle lekce vaření patrně Danu ne rozpálí tak, jak by si představoval. Pokud od něj máme odvrátit pekelný hněv, potřebujeme zjistit, co - pokud vůbec něco - tu ženskou rozpálí. A mám takový dojem, že mně se to může poda řit spíš než jemu. Další věc, kterou si musím přidat na seznam. "A co nového u tebe?" "Všechno při starém. Další fyzický kontakt se Sethem. Nebylo to tak vážné jako minule, ale stejně." Bastien pokrčil rameny. "Smrtelníci jsou bohužel slabí." Opustily mě myšlenky na Danu a namísto toho jsem začala uvažovat o svých problémech. "O to právě jde. Všichni mi pořád říkají, že Seth náš vztah nezvládne, ale problém není v tom, že on by byl slabý. Problém je ve mně. To já jsem ta špatná. Seth se chová přesně tak, jak by měl. Vyrovná se s každou hroznou věcí, kterou mu o sobě řeknu, a nikdy neudělá nic, čím by překročil sexuální hranici. Měl jedinou slabou chvilku a za tu jsem mohla já. On je dokonalý." "Nikdo není dokonalý, Fleur. Pokud jsem si něčím na tomhle světě jistý, pak tímhle. Dokonce ani andělé nejsou dokonalí." Pomyslela jsem na Carterovo kouření a slabost pro alkohol. "To je fakt. Ale Seth se té dokonalosti blíží. Alespoň v měřítku smrtelníků. Jenže já… já nevím. Připadám si v našem vztahu úpl ně k ničemu." Vstal a přivinul si mě k sobě. "Co je to s tebou, že jsi dneska tak melodramatická a máš mizernou náladu? V žádném případě nejsi k ničemu - ne, když jsi s ním tak dlouho. On s tebou nechodí kvůli sexu, ale kvůli tobě samotné. Kvůli tvému důvtipu a šarmu, kterým zvedneš náladu každému nabručenému bastardovi, jako jsem třeba já. Jen nemůžu přijít na to, proč o něj tak stojíš." "Mám spoustu důvodů," řekla jsem a vzpomněla si na Sethův humor a inteligenci a stálou povahu. "A myslím, že je spokojený s tím, co dostává, jenže se určitě pořád cítí nenaplněný. Je přece muž. Občas ho přistihnu, jak se na mě kouká, a vím, co se mu honí hlavou…, co chce." Pomyslela jsem na to, jak jsem ho lech tala nohou. "A já mu to nejspíš vůbec neulehčuju. Flirtuju, aniž bych o tom uvažovala. Přála bych si, abych mu mohla něco dát. Něco, co by ho nezabilo a čím bych mohla odměnit to jeho odhod lání k celibátu a vůbec to, že je tak skvělý." "Něco, co by ho nezabilo… To pro tebe asi bude těžké. Ty jsi holka jenom na koukání - na sahání ne." Zvedla jsem hlavu. "To je ono." "Co?" "Dívat se a nesahat. Ty mi s tím pomůžeš." Zachvátil mě můj přirozený optimismus a obdařila jsem inkuba šťavnatým úsmě vem. "Budeš můj fotograf." Povytáhl obočí, ale nejspíš už mu bylo jasné, kam tím mířím. "A prozraď mi, co budu fotit, má drahá." "Mě. V různých svůdných pózách a skrovném spodním prá dle. Nebo v ničem. Nafotíme toho spoustu." Usmál se. "A myslíš, že tohle mu pomůže? Jediné, čeho tím docílíš, bude, že se tak na deset hodin zavře sám v koupelně." "Hele, ať si s nimi dělá, co chce, ale je to skvělý nápad. Bude to dárek. Bezpečný způsob, jak mě může mít, aniž by mě měl doo pravdy." Šťouchla jsem inkuba do paže. "Ty mi pomůžeš, viď? Jsi jediný, komu důvěřuju, aby mě takhle nafotil." "Samozřejmě, že ti pomůžu. Ani se nemusíš ptát." Šťastně jsem povzdechla, jako by ze mě spadlo ohromné bře meno. "To bude samozřejmě dobře pro Setha, ale nevyřeší to můj problém, že jsem děvka se slabou vůlí. Stejně na něj budu pořád myslet. Pořád si budu říkat, jaké by to bylo, dotknout se ho - opravdu dotknout. Pořád budu mít svoje slabé chvilky." Znovu jsem povzdechla, tentokrát frustrovaně. "Mně asi není pomoci. Ani jeho fotky by mi nepomohly." "Hele," prohlásil Bastien a dotkl se mojí brady. "Usmívej se. Na něco přijdeš. A jestli ne, slibuju, že na něco přijdu já. Jsem jako tvůj bratr, nezapomeň. Jsme tu jeden pro druhého, n'est-ce pas?" Usmála jsem se a opřela si mu hlavu o hruď. "Oui." Zůstali jsme tak ještě pár minut a pak jsem si vzpomněla na méně sentimentální záležitost. Posadila jsem se."No jo vlastně, musíš pro mě něco zjistit." Zvedla jsem kabelku a vytáhla z ní sáček s krystalky, který mi dal Alec. Bastien ucukl, když jsem mu ho podávala. "Co to sakra je?" "To je otázka za milión dolarů. Kvůli tomuhle se můj kamarád z knihkupectví chová tak divně." Když se trochu vzpamatoval, podíval se na to blíž, ale sáčku se nedotkl. "Jsou zvláštní," vypravil ze sebe pomalu. "Vydávají něco…" "Jako energii nesmrtelné bytosti," přitakala jsem. "Ale nikdy jsem neviděla neživý objekt, který by takhle fungoval. Není to totéž jako kouzlo." "Nemám z toho vyloženě špatný dojem…, spíš že to není správné." "Ptala jsem se na to Setha. Smrtelníci ale nic necítí, jen my. Nenarazils náhodou někdy na něco podobného?" "Ne, ale já jsem ve srovnání s tebou nováček." Schovala jsem sáček zase do kabelky a oběma se nám ulevilo. Pak jsem mu pověděla, co mi řekl Alec, že by se ty krystaly měly zamíchat do pití. "Je to čím dál zajímavější," zabručel Bastien. "Není to jako žádná droga, kterou znám. Ani to nemá vibrace jako normální lektvar. Fleur, jestli chceš vědět, co to je, budeš se muset obrátit na větší autority." Věděla jsem, že má pravdu. Ještě chvíli jsme spolu pobyli a probírali všednější témata. Chleba, který se pekl v troubě, bá ječně voněl a nechtěla jsem odejít, aniž bych kousek ochutnala. Když jsme ho jedli, musela jsem uznat, že ať je Dana jaká chce, vařit umí. Dostala jsem půl bochníku a odjela zpátky do centra vyhledat "větší autority". Měla jsem štěstí, protože mi Jerome zvedl mobil a sdělil mi, kde se nachází. I kdybych se mu nedovolala, tohle místo by bylo jedním z prvních, kde bych ho hledala. Hospoda pojmenovaná Sklep se nacházela na Pioneer Square v historickém centru Seattlu a byla stará a tmavá. Muselo se tam sejít dolů po schodech a vždycky jsem měla dojem, že tohle místo nepřežije příští velké zemětřesení. Sklep byl jedním z oblíbených podniků Jeroma a Cartera. Oba jsem je tam našla v jejich obvyklém rohu. V hospodě vlád lo přítmí jako vždy a pomalu se začínala plnit. Anděl a démon můj příchod sledovali s typicky pobavenými výrazy. Oba mě sa mozřejmě vycítili dřív, než jsem se objevila ve dveřích. Jerome se do telefonu vždycky tvářil, jako že ho připravuju o čas, ale teď ani jeden z nich nepůsobil nijak zaneprázdněně. Na baru jsem si objednala vodku s džusem, usmála se na dva chlápky zabrané do hovoru a pak jsem došla k té svojí andělskodémonské dvojici. "Pracovní oběd?" zeptala jsem se a kývla hlavou k prázdným sklenkám před nimi. Seděli vedle sebe a jediná volná židle byla naproti, takže jsem si připadala jako u výslechu. Carter pozvedl prázdnou sklenku k posměšnému přípitku. Přiťukla jsem si s ním. "Nezpochybňuj božské fungování univer za, dcero Lilithina." "Boží práce nikdy nekončí," dodal vážně Jerome. Oba působili trochu přiopile, ale nenechala jsem se tím zmást. Výše postavení nesmrtelní, jako jsou andělé a démoni, dokážou ovládat úroveň intoxikace. My ostatní níže postavení nesmrtel ní jsme už před nimi navykládali spoustu hloupostí, když jsme si mysleli, že jsou namol. Teď na mě oba hleděli zkoumavými pohledy a bezpochyby byli zvědaví, co mě přimělo vyhledat je uprostřed dne. "Byla ses podívat za inkubem?" zeptal se mě po chvíli Jerome. Přikývla jsem. "Myslí, že dělá pokroky." "Myslí?" pozastavil se nad tím a zdvihl jedno obočí. Uvažova la jsem, jestli by takovou grimasu zvádl i John Cusack. "Nějaké pochyby?" "To jsem neřekla." "Ale ani jsi neřekla, že opravdu dělá pokroky." "To mi ujelo. Přeřekla jsem se." "Ty se nepřeříkáváš často, Georgie. A já už uvěřil, že o svádění přece jen něco víš. A možná i o lidské povaze." "Něco?" Carter se zasmál mému sarkastickému tónu.

"Takže," pokračoval Jerome, "jak je na tom podle tvého odbor ného názoru? Dokáže to ten tvůj kamarád, nebo ne?" Už jsem chtěla říct "samozřejmě", jenže jsem věděla, že Car ter by lež poznal. Sakra, nejspíš by ji poznal i Jerome. "Nevím. V Daně se dá těžko vyznat. Je to hodně zvláštní ženská." Semkla jsem rty a přemýšlela. "Ale pokud je někdo schopen ji svést, pak je to on. S mou pomocí." Zaváhala jsem a pak jsem ještě dodala: "Vy víte o té záležitosti s Bartonem, že jo?" "Samozřejmě. To byla od Bastiena veliká hloupost." "Nejspíš." Nechtěla jsem jednoho ze svých nejlepších přátel v takovéhle společnosti shazovat. "Ale bytosti našeho druhu ne jsou právě proslulé sebeovládáním. A stejně mi připadá od Bar tona přehnané takhle vyvádět kvůli ženě, která beztak spí s kaž dým. Co záleží na jednom navíc, ať je smrtelný nebo nesmrtelný?" "Protože nesmrtelný něco znamená," prohlásil Carter vážným tónem. "Zrovna tobě by to mělo být jasné. Co by si pomyslel Seth, kdyby ses vyspala se mnou?" "To je nabídka?" S hraným nadšením jsem se obrátila na Jero ma. "To bych mohla odejít do výslužby, kdybych dostala anděla, že jo? S plnou penzí a tak." "To závisí na andělovi," zívl Jerome. Carter se dál samolibě usmíval a vtípky o jeho celibátu a ne smrtelnosti ho nerozhodily. "Ty víš, jak to myslím. Je rozdíl mezi obchodem a svobodnou volbou." Přikývla jsem. Věděla jsem, co tím myslí, a měl pravdu. Když teď chodím se Sethem, tyhle drobné nuance si dobře uvědomuju. "Víte, že jsem nepřišla rozebírat tohle," zarazila jsem je. Oba měli tendence odvádět mě od tématu a probírat věci, o kterých jsem se bavit nechtěla. "Tak nás tedy zasvěť," prohlásil arcidémon shovívavě. "Umí rám touhou dozvědět se, co tě uprostřed dne odlákalo od před městského spiknutí a pletich smrtelníků." "Vlastně se to pletich smrtelníků týká." Krátce jsem jim objasnila situaci s Dougem. Jerome jako vždy dělal, že ho to absolutně nezajímá. Carter se tvářil dost podobně, ale navzdory jeho sarkasmu to byl pořád anděl, takže jsem v jeho očích zahlédla jiskřičky soucitu. Nemohl si pomoct.

"Takže jsem konečně z Aleka tu věc vytáhla a teď se potřebu ju dozvědět, co to vlastně je. A připadalo mi, že vy dva byste to možná dokázali identifikovat." Jeromův nezájem se změnil v ohromení. "Takhle nás zneva žuješ? Máme identifikovat drogy? Vypadáme snad jako poldové z protidrogového?" Carter se líně protáhl. "Pamatuješ ty staré dobré časy, kdy nás sukuby žádaly o pomoc, abychom je ochránili před nefily a dal šími vražednými tvory? Tohle je znamení doby, to ti povídám." Nechala jsem je, aby se zasmáli na můj účet. Snažila jsem se zachovat klid a neplácnout něco, co by mě dostalo do maléru. "Skončili jste?" zeptala jsem se asi po minutě. "Protože už bych se ráda dostala k jádru věci." "A když ti povíme, co to je, rozdělíš se s námi?" zeptal se Jerome. Obrátila jsem oči v sloup a sáhla do kabelky. Hodila jsem sá ček na stůl. Přejel po stolní desce a zastavil se až před těmi dvěma kumpány. Úsměv je přešel. Chvíli na ten sáček zírali a pak - v téměř dokonalé souhře - pohlédli jeden na druhého a pak zase na mě. Když pak Carter promluvil, jeho tón zněl pobaveně, ale bylo to chmurné pobavení. "Možná jsem neměl tak rychle vyloučit nadpřirozené tvory." "Jak to děláš," vykřikl Jerome s rozšířenými nozdrami, "že se vždycky zapleteš do takové šlamastyky?" Dívala jsem se z jednoho na druhého. "Co? Co je to?" "Tohle, Georgino," prohlásil Carter a jedním prstem poklepal na sáček, "tohle je potrava bohů."

13. Kapitollka

29. srpna 2013 v 7:25 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Dougův saxofonista Min projížděl u Wyatta láhve s alkoho lem. "Myslím, že žádný nemá," prohlásil nakonec. "Nemůžeš si dát vodku bez džusu?" "To ne," odpověděla jsem. "To by pak nebylo ono." "Aha, jasně. Tak dáš si aspoň panáka něčeho?" Zvedl láhev - bože, pomoz mi - Skyy vodky. "Tohle asi vynechám." Rozhlédla jsem se po hlučném dění na večírku. Jako obvykle tu byla spousta lidí a pochybovala jsem, že kapela jich zná alespoň polovinu. To je nejspíš daň za slávu. A jako obvykle tu taky byla spousta pití a drog pro ty, kdo tako vé věci chtějí. Široká nabídka ale zjevně nezahrnovala limetkový džus. Otočila jsem se zpátky k Minovi. "Viděl jsi dneska Aleka?" "Ne. Ale říkal, že tu bude. Doufám, že se brzy objeví." Neklidně se zavrtěl a já jsem uvažovala, kolik lidí do toho Alec vlastně zatáhl. Koneckonců všichni členové kapely se chovali jako bezstarostní blázni. Většinu dne jsem strávila plánováním dnešního večera a úva hami o tom, co budu muset udělat, abych z Aleka vytáhla infor mace a pokud možno i drogu. Jak se večírek blížil, usoudila jsem, že nad tím přemýšlím až moc. Alec rozhodně není žádný geniální zločinec. Když od něj něco chci, jistě bude stačit se jenom svlék nout a nabídnout mu svoje tělo. K tomuto účelu jsem si oblékla minišaty. Stejně jako ty před chozí, které jsem měla na koncertě, i tyhle měly výstřih do véčka a ramínka. Byly hedvábné a trochu připomínaly noční košilku. Jejich sytě smaragdová zelená barva zvýrazňovala zeleň mých očí. Ty jsem si zezelenila ještě víc. "Konečně," zamumlala jsem sama pro sebe, když jsem mezi lidmi zahlédla Alekovy modře pruhované vlasy. Jakmile si mě všiml, zamával mi a samolibě se usmál, když jsem na něj taky mávla. "Nazdar," pozdravil a přejel mě pohledem od hlavy k patě. "Páni." "Právě včas," prohlásil Min a podal mu pivo. Ti dva se přivíta li jakýmsi divným pozdravem, při kterém do sebe strkali rameny. Potom Min zvedl láhev limetkového likéru. "Hele, co jsem obje vil. Dáš si to?" "Jasně. Cokoli," odpověděla jsem. Chtěla jsem už začít zpra covávat Aleka, přimět ho, aby se odvázal. A pokud to vyžaduje, abych do sebe lila patoky, musím to holt risknout. Min mi podal plastový kelímek plný jasně zelené tekutiny a pak jsme se s Alekem vzdálili. "Ty necháš Mina, aby na tobě prováděl pokusy?" zeptal se a ukázal na můj kelímek. To mě inspirovalo. "Experimentuje se mnou už celý večer." Zasmála jsem se až příliš hlasitě a chytila ho za paži. Alec nemu sel vědět, že tohle je můj první drink tady na večírku. "Ale nic z toho, co mi namíchal předtím, nevypadalo takhle příšerně." Usmál se a jakoby nic mě chytil kolem pasu. "Už jsem ti řekl, jak skvěle vypadáš?" "Jo, nějak mi to došlo," pověděla jsem mu. Přičichla jsem ke kelímku a neucítila nic než cukr. Opatrně jsem ochutnala. Fuj! Chutnalo to jako ústní voda s ovocnou příchutí. Naštěstí nemám moc silné dávivé reflexy, a tak jsem to dokázala polknout, aniž bych se pozvracela. Alec mi ještě párkrát zalichotil a pak jsem odvedla řeč k téma tu, o kterém mi bylo jasné, že ho uchvátí - k němu samotnému. Zabralo to. Během pár minut jsem ovšem zjistila, že moc rozma nité to nebude. Chtěl se bavit jenom o kapele. "No jasně, říkáme si, že bychom měli vyjet i někam mimo Seattle a dobýt i další velká města v okolí. Chápeš, jako třeba Portland a Vancouver. Když nás budou znát na Severozápadě, můžeme pak ovládnout i zbytek západního pobřeží, chápeš? A Coreyho táta zná chlápka, který zná někoho z nahrávací společnosti. Pošle mu tu recenzi, co vyšla v Seattle Times…"

Nechala jsem ho mluvit a jenom jsem přikyvovala a občas po znamenala "aha". Měla bych zdůraznit, že mi opravdu záleželo na úspěchu Nočního doznání. Věřila jsem v jejich talent. Ale ne dneska večer. Teď moji pozornost vyžadovaly jiné věci. "Víš," prohlásil najednou, "myslel jsem, že mě nemáš ráda." Jo. Skvělý postřeh. Usmála jsem se. "Za to se ti omlouvám. Potkávám tolik blbců, že jsem radši na každého ze začátku nepříjemná, dokud ho líp ne poznám. Ale ostatní kluci z kapely by za tebe dali ruku do ohně a já jim věřím. A navíc…" Naklonila jsem se k němu blíž a smysl ně zavrněla. "Teď už tě znám a rozhodně se mi líbíš." K mému ohromení se ode mě Alec odtáhl. To bylo nečekané. A co bylo ještě podivnější, v jeho očích jsem sice viděla zájem, ale jen v jeho očích. Jinak jako by se zabýval něčím jiným. To pře kvapení se muselo odrazit i v mém výrazu, protože po chvíli se zasmál, jako by se nic nestalo, a zase mě objal kolem pasu. "No já bych jim zase tolik nevěřil, ale jestli tě přesvědčili, pak je to v pořádku." Usmála jsem se na něj a předstírala, že jsem jeho podivnou reakci vůbec nezaznamenala. Dál jsme se bavili a já jsem ho ne chala, aby určoval směr naší konverzace. Když mi začal vyklá dat o skateboardingu a vyzdvihoval přednosti jedné značky před druhou, už jsem se nudila. Naklonila jsem se k němu a bez pře mýšlení se napila z kelímku. "Sakra!" zanadávala jsem, když jsem znovu ochutnala ten hnus. "Co?" "Tohle." Odložila jsem kelímek na rozviklaný stolek, až z něj vyšplouchla zelená tekutina. "Je to odporné." Uvědomila jsem si, že tohle je moje příležitost. "Bože, já měla tak otřesný týden." Otočila jsem se k němu tak, abych stála ještě blíž. Položila jsem mu ruku na záda a pomalu s ní klouzala níž k jeho pasu. "Jsem ráda, že pořádáte tenhle večírek. Ale asi už z toho musíte šílet, abyste zvládali všechno, co děláte." Vypadal, že je rád, že jsem u něj tak blízko, ale rukou, kterou mě držel kolem pasu, ani nepohnul. "Víme, kdy pracovat a kdy si hrát." Trapně se vytahoval. Pokoušel se předstírat životní moudrost, na kterou byl ještě příliš mladý.

Usmála jsem se na něj. "Taky si ráda hraju." Stejně jako předtím jeho pohled prozrazoval, že by si rád hrál - obzvlášť kdybychom si hráli na doktora. Ale řeč jeho těla tomu neodpovídala. Z nějakého důvodu se držel zpátky, což mi k němu nesedělo. Měla jsem ho za holkaře a drogového patrona. Ale dál se usmíval, přestože byl strnulý. "Jak si ráda hraješ?" "S tímhle ne." Ukázala jsem na odhozený kelímek a pak po hlédla na Aleka laníma očima - pohledem, který byl jak nevinný, tak provokativní. Pokusila jsem se vybavit si ten hloupý výraz, který na mě použil na prvním večírku. "Neměl bys třeba něco… tvrdšího?" Pokud jsem se nepletla, ve tváři mu zahrál potěšený úsměv a možná i úleva. "Možná, že mám." Lehce jsem do něj strčila a pak mu ovinula ruku kolem krku. "Já to věděla. Viděla jsem tě, když jsi to dával Dougovi. Věděla jsem, že máte nějakou dobrotu, ale nerozdělíte se. Zatímco já… já se vždycky dělím o všechno…" Pořád se ale nechytil ani na moje fyzické flirtování, ani na moje dvojsmyslné řeči. To ostatní ho ale zaujalo. "Něco mám," prohlásil a opatrně se rozhlédl kolem. "Pojďme si promluvit do ložnice." No konečně se to někam pohnulo. Následovala jsem ho do malé zaneřáděné Wyattovy ložnice, která jako zázrakem ještě ne byla obsazená. S překříženýma nohama jsem usedla na rozháze nou postel a snažila se působit co nejuvolněněji. "Budeme si teď hrát?" Odpověděl mi otázkou: "Určitě se dokážeš vypořádat s něčím tvrdým?" Povytáhla jsem obočí. "Zlato, zvládnu cokoli tvrdého, co mi dáš." Sedl si vedle mě, sáhl do kapsy u kabátu a vytáhl malý plas tikový sáček. Mnohem menší než ten, v jakém měl Reese trávu. V chabém osvětlení jsem rozeznávala třpytivé krystalky. Skoro jako červený cukr. "Na tohle," prohlásil hlubokým hlasem, "jsi čekala celý svůj život. Tahle věc ti změní svět. Udělá z tebe ženu, kterou jsi měla být."Připravilo mě to o řeč. Ne jeho melodramatický úvod, ale ty krystalky. Když jsem u nich byla takhle blízko…, cítila jsem je. Měly svou vlastní auru, skoro stejně, jako má každý nesmrtelný svou specifickou energii. Až na to, že tohle nebyla právě příjemná aura. Působila cizorodě. Do vzduchu vysílala malé šokové vlny. Naskočila mi husí kůže. A nejpodivnější na tom bylo, že tuhle energii jsem cítila už dřív. Jednou s Dougem a jednou s kapelou. Doufala jsem, že Alec si můj zamračený výraz vyloží jako roz tomilou nechápavost. "Co je to?" Po tváři se mu rozlil prohnaný úsměv. "Magický elixír, Geor gino." Taky jsem se na něj usmála, ale nechápavost jsem předstírat nemusela. "Nevěřím na magii." "Tak po tomhle začneš." Vtiskl mi sáček do dlaně a já potlačila vyjeknutí. Nelíbilo se mi dotýkat se těch krystalků. "Dojdi si pro něco k pití a zamíchej to do toho. Pak to vypij, pokud možno co nejrychleji. Účinek nastoupí dřív." "Co to s člověkem dělá?" "Něco dobrého. Něco, co se ti bude líbit." Pročísl mi rukou vlasy. "Páni, nemůžu se dočkat, až tě uvidím, jak na to budeš reagovat." Jak budu reagovat? To mi vůbec neznělo dobře. Možná, že mi nakonec dal něco jiného, než dává Dougovi. Třeba mi dal něco, po čem ztratím vědomí, aby mě pak mohl znásilnit. Ale vzhledem k tomu, jak jsem se k němu snažila chovat vstřícně, mu muselo být jasné, že není třeba zacházet do takových extrémů. Vyhnala jsem si ty nepříjemné myšlenky z hlavy. "Co ti za to dlužím?" Můj zastřený hlas mu jasně prozrazoval, jak bych si to placení asi představovala. "Nic. To je dárek." "Nic?" Přejela jsem mu rukou po stehně. Věřte mi, že jsem s ním vážně spát nechtěla, ale musela jsem na něj být milá, abych přišla na to, co je tohle za drogu. A taky jsem si musela přiznat, že bych ho ráda viděla trpět ztrátou energie. "Určitě?" Přitiskla jsem se k němu a něžně ho zatlačila na postel, aby si lehl. Vykulil oči, když jsem ulehla vedle něj a rty mu lehce přejela po krku. Otočil ke mně hlavu, a tak jsem ho zlehka políbila na bradu. "Určitě?" zopakovala jsem ještě hlubším hlasem. Jeho dech ztěžkl. Pohladil mě po boku a přejel na moje od halené stehno. Vypadal napůl vyděšeně. V očekávání si olízl rty. Olízla jsem mu je také a jazykem kroužila po jejich okrajích, než jsem vnikla dovnitř. Potlačil zasténání a pak mě odstrčil. "Ne… Já… ne. Ne." Posadil se a celý se třásl. "Ještě ne." Taky jsem si jediným plynulým a ladným pohybem sedla. Hodila jsem si vlasy přes jedno rameno a obdařila ho svůdným úsměvem. "No tak. Chci to." "Nemůžu…, ale možná, že později bychom mohli něco vy myslet." V jeho výrazu se zračila touha i váhavost, což mě potěšilo. Bylo hezké vědět, že můj šarm stále ještě funguje. Třeba provo zuje systém "první vzorek zadarmo" a bude se dožadovat svých nároků později. Taky dobře. Když se s ním nevyspím, nebude to konec světa. A možná ani nebudeme potřebovat druhý pokus. "Na." Alec se vzpamatoval a podával mi svoje pivo. "Co?" "Dej se do toho a vyzkoušej ty krystalky. Můžeš si je zamíchat sem do piva." Pohlédla jsem dolů na ty červené třpytivé granulky. Skoro až zářily samy o sobě. Znovu se mě zmocnil ten podivný pocit a ne příjemně dráždil moje nesmrtelné smysly. Obsah tohohle sáčku v žádném případě nespolknu. Zavrtěla jsem hlavou. "Teď nemůžu. Musím jít ještě na jeden večírek. Slíbila jsem to kamarádce. Vyzkouším je později, jo?" Netvářil se na to zrovna nadšeně. "Chci, abys to vyzkoušela hned." "Co je na tom, když si to vezmu až pak?" "Asi nic… Hele, ale ať se o tom nikdo další nedozví. Moc toho nemám. Kdyby se to rozkřiklo, chtěli by to všichni. Teď to dávám vyzkoušet jen výjimečným lidem." "Já jsem výjimečná?" škádlila jsem ho. Alec na mě dlouze pohlédl a prohlížel si můj obličej i moje slušivé hedvábné šaty. Oči se mu opět zaleskly touhou, ale držel se zpátky, přestože jsem se vyzývavě usmívala. "Velice výji mečná." Krátce poté se mi podařilo se z večírku vytratit. Předtím mě Alec znovu varoval, abych si krystalky nechala pro sebe. A taky chtěl, abych mu pak dala vědět, jak se mi to líbilo. "Druhá dávka je ještě lepší," sliboval. Konečně jsem unikla a sama v chladném nočním vzduchu vy dechla úlevou. Cestou k autu jsem krystalky strčila do kabelky. Pořád mě děsila ta jejich energie. Byly nadpřirozené, to bylo zjev né. Bylo mi jasné, že je musím dát někomu, kdo dokáže určit, co to vlastně je. To ale bude muset ještě počkat, protože jsem slíbila, že zavolám Sethovi, a už teď jsem s tím měla zpoždění. Ulevilo se mi, že ten balíček už necítím, když byl obalen látkou kabelky. Aspoň že tak. "Kde jsi?" zeptala jsem se Setha, když zvedl svůj mobil. "U Terryho a Andrey. Chceš se stavit?" Strávit večer s jeho rodinou mi znělo jako příjemně obyčejná možnost, zvlášť po tom ubohém večírku a Alekově zkaženosti. Ve srovnání se všemi podivnostmi v mém životě mi to znělo přímo nádherně. Když jsem přijela, ve dveřích mě přivítaly blonďaté holčičky se stejnými obličeji a obdivně našpulenou pusou. Vzápětí se za svými sestramidvojčaty objevila i Brandy. "Georgino, ty šaty jsou tak krásné." Odstrčila Morgan a McKennu stranou, obě pořád ještě u vy tržení. Vešla jsem do domu Mortensenových, kde vládl naprostý chaos. Všude se válely kusy průhledného igelitu. U okraje stěn byly nalepené krycí pásky. Většina nábytku z obýváku stála na jedné hromadě v hale. Věci, které v obýváku zůstaly, byly obaleny dalšími vrstvami igelitu. Kolem stály kbelíky s barvou, nádobky na rozdělávání barvy a štětce. Všechno - lidi nevyjímaje - bylo pokryto cákanci žluté barvy. "Georgino!" vykřikla osmiletá Kendall a rozběhla se ke mně. Její matka vyskočila a zadržela ji. "Nesahej na ni!" vykřikla a strhla dcerku k zemi. "Ne, když má tyhle šaty."

Rozesmála jsem se, protože bych nejradši všechny holčičky pořádně objala a na šaty se vykašlala. "Sethe," plísnil Terry svého bratra ze štaflí, "proč jsi jí neřekl, že je tady válečná zóna?" Bratři Mortensenové mě vždycky do kázali pobavit. Přestože byl Terry mladší, zoufal si nad Sethovým podivínským chováním a často mu připomínal realitu. Seth seděl s překříženýma nohama na zemi a na klíně si mu hověla Kayla, nejmladší z Mortensenových dcer. Stejně jako všich ni ostatní byl i on upatlaný od barvy. Měl ji i na tričku s nápisem Spisovatelé to dělají na stole. Tvářil se vyrovnaně jako buddhistický mnich. Usmál se na mě. "Protože tady je vždycky válečná zóna." "No tak ji odtud odveď a vezmi ji na nějaké hezké místo," navrhl Terry. "Není třeba ji tahat do tohohle." To okamžitě vyvolalo hlasité protesty holčiček. "Mně nevadí, když tu zůstaneme," pověděla jsem jim. "Ráda po můžu." Andrea se zvedla od malířského nádobíčka s jednou rukou stále kolem Kendall. "V tom případě se musíš převléknout. Pojď se podívat, jestli najdeme něco, co ti bude." Pustila Kendall. Dívenka udělala krok ke mně, ale ani se mě nedotkla. "Vypadáš jako jedna z těch paní z katalogu Victoria's Secret." "To je moje oblíbené čtivo," oznámila jsem jí vážně. "Tátovo taky." Její matka zaúpěla a odvedla mě do ložnice, kam jsme se mu sely protáhnout úzkou uličkou mezi nahromaděným nábytkem. Terryho a Andreina ložnice byla úplně jiná než Danina. Byl tam nepořádek, rozházená postel a na zemi haldy prádla. Dekorace ani barvy příliš neladily, takže to vypadalo, že si ložnici nejspíš zařizovali během let kousek po kousku a že to není pokoj naplá novaný chladným okem architekta. Zdi byly pokryté fotografiemi dcer v nejrůznějším věku, fotky stály i na skříňkách. Volné povr chy pokrývaly podivné šperky a knihy. A přes všechen ten nepo řádek z celé té místnosti sálala láska a bylo jasné, že tu bydlí lidé, kteří jsou šťastní a milují se. Díky tomu byl pokoj hřejivý a útulný, ne sterilní a nevýrazný jako Danin. Cítila jsem se tam dobře a tak trochu jsem i záviděla, že nesdílím s nikým nic takového. Připadala jsem si jako vetřelec, že jsem pronikla na tak intimní území. Bylo to jako poslouchat za dveřmi. "Aha, tady je to," brblala Andrea, zatímco probírala zásuvky. Podala mi nějaké oblečení. Svlékla jsem si šaty a vyzkoušela si je. Andrea měla neuvěřitelnou postavu na to, že porodila pět dcer, ale byla vyšší a robustnější než já, takže na mně její obečení plan dalo a bylo mi velké. Rozmyslela si to a dala mi místo džínů kom binézu. Musela jsem si pořádně vyhrnout rukávy, ale jakžtakž to na mně drželo. Stáhla jsem si vlasy do culíku a byla připravená vrhnout se do práce. Když mě Seth uviděl, rozesmál se. "Hej," řekla jsem a strčila do něj nohou. "Nezlob." "Myslím, že to je poprvé, kdy tě vidím v něčem…" Odmlčel se a pohrával si s volbou slov. "Ne úplně promyšleném." "Ty ďáble se stříbrným jazykem. Přesně tak chci vypadat. Ostatní ženy chtějí vypadat sexy nebo šik nebo krásně. Ale já? Promyšleně." "Víš dobře, jak to myslím. Navíc vypadáš dobře i v něčem ne promyšleném. Vůbec to není špatné." Mluvil hlubokým a nebezpečným tónem. Jak jsme se dívali jeden druhému do očí, přeskočila mezi námi jiskra. "Flirtujte si, až budete mít volno," vložil se do toho Terry a po dal mi váleček a nádobku s rozmíchanou barvou. "Teď pracuješ pro nás. Myslíš, že zvládneš tenhle kus zdi?" "Jasně." Pohlédla jsem na Setha, jehož hlavní náplní práce bylo zřejmě znehybňování Kayly. "Proč taky nemaluješ?" "Protože nesmí," odpověděla Brandy, která obratně malovala stěnu u dveří. "Strejda Seth je nezdoba," objasnila Kendall. "Nešika," opravila ji její matka. Usmála se na mě. "Podle záko na přírody musíš být lepší malířka pokojů než on." "Samozřejmě. Je dobrá ve všem." Seth mě sledoval, jak jsem se plynule pustila do malování. "Vidíte?" Malování s Mortensenovými byla nesmírně všední a nesmírně příjemná činnost. Byli tak zábavní a milí, že nebylo možné nemít je rád. Když jsme tak pracovali bok po boku, mohla jsem si skoro namlouvat, že jsem vážně jednou z nich. Jako by byli moje vlastní rodina. Do všeho mě zahrnovali a mluvili, jako by můj vztah se Sethem byl jasně daná věc. Předpokládali, že s nimi budu nejen na Díkůvzdání, ale i na Vánoce a při různých rodinných sešlos tech. Ty prosté a obyčejné city, které jsem k nim chovala, mě těšily, ale i rozesmutňovaly. Nikdy úplně nezapadnu do žádné smrtelné rodiny, i kdyby se můj křehký vztah se Sethem někdy stabilizoval. Odsunula jsem stranou krabici zakrytou igelitem a nakoukla dovnitř. Usmála jsem se, když jsem objevila zarámovanou foto grafii ze svatby Terryho a Andrey, na které byl i o mnoho mladší Seth. "Podívejme," utahovala jsem si z něj. "Dřív ses holil." Poškrábal si strniště na bradě. "Pořád se holím." "Takže tohle je ta neblaze proslulá událost, která Sethovi té měř unikla?" "Jo," prohlásil Terry smutně. "Dokončení Talentovaného žáru pro něj zjevně bylo důležitější, než aby mi svědčil na svatbě." "Ta kniha je vážně dobrá," řekla jsem neutrálním tónem. Ne byla jsem si jistá, jestli stála za to, že málem prošvihl svatbu, ale rozhodně patřila k mým nejoblíbenějším. Možná by za to oprav du stála. "Kdo je ten druhý pán vedle vás?" "Náš bratr Ian." "Další Mortensen? Vás teda je." "Povídej mi o tom," povzdechl Terry. "Ian je černá ovce." "Myslel jsem, že černá ovce jsem já," vložil se do toho Seth téměř až ublíženým tónem. "Ne. Ty jsi roztržitý umělec. Já jsem ten zodpovědný. A Ian je nezkrotný požitkář." "Co je to požitkář?" zeptala se Kendall. Její otec se nad tím zamyslel. "Když někdo vybere spoustu kreditek, které pak nemůže splácet, pořád mění zaměstnání a má spoustu… kamarádek." Brandy obrátila oči v sloup. "Hezký eufemismus, tati." Snad jen v rodině Mortensenových čtrnáctiletá holka použije slovo "eufemismus".

Andrea došla ke mně a obdivovala starou fotku. Na své svatbě měla krajkové šaty s dlouhými rukávy, které jí nechávaly odha lená ramena. "To byly časy," povzdechla. "Než mi tělo zničilo těhotenství." "No, nebylo to tak úplně před těhotenstvím," zamumlal polo hlasem její manžel. Střelila po něm varovným pohledem. Brandy zaúpěla. Seth se snažil skrýt úsměv a změnit téma. "V tom kostele byl příšerný koberec. Vínový a hrozně vysoký." Zavrtěl hlavou. "Mys lím, že já se radši budu ženit venku." "Panebože!" vykřikl Terry s hraným zděšením. "Nemůžu uvě řit, že jsi právě přiznal, že by ses někdy mohl oženit. Měl jsem za to, že jsi ženatý se svým psaním." "Hele, nikdy jsem neměl problém s polygamií." Kendall vykulila oči. "Co je to polygamie?" Když jsme skončili s malováním obýváku, nabídli jsme se se Sethem, že tam uklidíme, aby Terry s Andreou mohli uložit své ratolesti. Holčičky nechtěly jít spát, lepily se na mě a na Setha a dožadovaly se, abychom přišli i zítra. "Moje neteře tě považují za něco jako rockovou hvězdu," po znamenal, když jsme v kuchyni myli štětce. "Myslím, že tě mají radši než mě." "Ode mě nemuseli odtrhávat Kaylu. Mluví ona vůbec?" "Občas. Většinou když má v puse bonbón a hrozí, že jí za skočí." Mlčky jsme domyli štětce a pak jsem vybalila téma, které mi vrtalo hlavou už od té chvíle, co ho zmínil. "Tak svatba venku, jo?" Představa, že by se Seth oženil, mě zvráceným způsobem fascinovala. Protože jsem žena a takové věci mě zkrátka baví. A zvráceným způsobem proto, že jsem věděla, že já tou nevěstou nebudu. Nepřipadalo to v úvahu, protože sukuby se neustále pře souvají. A pak tu byl samozřejmě taky ten fakt, že moje smrtelné manželství mi nevyšlo. Manžela jsem podvedla a on z toho trpěl depresemi, což později vyústilo v to, že jsem zaprodala svou duši a rozšířila řady pekla. Jakožto manželka nemám zrovna dobré skóre.

Seth na mě pobaveně pohlédl. "Jo." "Nemyslela jsem, že chlapi vůbec uvažují o takových věcech." "Občas ano." "A máš vymyšlené i další detaily? Nebo jen oslavu pod širým nebem?" Uvažoval o tom cestou zpátky do obýváku. Tvářil se zamyšle ně. Tenhle výraz jsem u něj znala, měl ho pokaždé, když se snažil napsat určitou věc nebo hloubal, co chytrého říct. "Chci dobré studené občerstvení," řekl. "Ne takové ty laciné věci. A žádné mašle na židlích a podobně. To přímo nesnáším." "Páni. Koukám, že to máš všechno naplánované." Začala jsem strhávat ze zdí ochrannou pásku, zatímco on se sehnul pro další štětce. Stále zamyšleně pokračoval. "A chci, aby moje nevěsta měla sandály." "Proč sandály?" Ohromeně vzhlédl. "Protože prsty na nohou jsou sexy." Podívala jsem se na svoje bosé nohy. Prsty jsem měla malé a hezké, nehty nalakované levandulovým lakem. Andrea neměla žádné boty, které by mi padly. Usmála jsem se na něj. "Jako tyhle?" Podíval se jinam a vrátil se k práci. Pustila jsem z hlavy ochrannou pásku, došla jsem k němu a snažila se nesmát. "Ale, Sethe Mortensene, že by sis potrpěl na fetiše?" "Není to pro mě fetiš," odpověděl vyrovnaně. "Jen se mi to líbí." Tentokrát už jsem se rozesmála. "Vážně?" Zvedla jsem nohu, abych ho s ní polechtala v podpaží. "Líbí se ti tyhle prsty?" "Na tobě se mi líbí všechno - i to, jak jsi zlá." Skrčila jsem se vedle něj a jednou rukou ho objala. "Když si pomyslím, že jsem se celou dobu před tebou producírovala s hlu bokými výstřihy a bez spodního prádla, abych na tebe zapůsobi la, a tobě přitom stačily jenom prsty…" "Bez spodního prádla?" přerušil mě. "Počkej. A teď ho máš?" "Mlčím jako hrob. Budeš to muset zjistit staromódním způsobem. Já ti nic neřeknu."

"Pozor," zavrčel varovným tónem. "Jsou způsoby, jak tě přimět promluvit." "A to jako jak?" Seth mě jediným, překvapivě rychlým pohybem převalil na záda. Jednou rukou mě držel, zatímco druhou mě ohrožoval štět cem, ze kterého kapala barva. "Hej!" vykřikla jsem. "To není sexy. To není ani legrace." Když mě tak ale držel přitisknutou k zemi, připadalo mi to sexy až kam. Škádlivě učinil štětcem výpad. Ani se mě nedotkl, ale já stejně ucukla. "V čem je problém?" utahoval si ze mě. "Můžeš si prádlo klidně odčarovat." "Ty jsi ale zvrhlík." Rty se mu uličnicky zvlnily do úsměvu a lehce mi klepl štět cem o tvář, takže mi tam zůstala malá barevná šmouha. Pak mi domaloval podobnou na druhou tvář. "Připravená k bitvě," prohlásil. Vyjekla jsem a využila jeho momentálního uspokojení, abych se osvobodila. Obrátila jsem situaci a překulila se na něj. Teď jsem byla nad ním, s jednou dlaní přitisknutou na jeho hrudník a dru hou jsem mu držela ruku. "Každý den se toho o tobě dovídám víc a víc," poznamenala jsem a sklonila se k němu. V tom předchozím zápase se mi culík rozpustil a teď Setha zahalily prameny mých vlasů jako záclona. "Ty máš opravdu svou temnou stránku." "To je problém?" "Vlastně se mi to líbí." Sklonila jsem se k němu a dala mu to, čemu jsme začali říkat "kradmý polibek" - takový polovičatý, jaký jsme si dali na kon certě, a který ve mně ještě neprobouzel pohlcující sklony sukuby. Po chvilce jsem se od něj odtáhla. Rty se mi pořád chvěly. Seth mi jednu ruku položil na záda a druhou mi zabořil do vlasů. Ve tváři mu hrál líný spokojený úsměv. "Nechceš si po tom všem dát něco k jídlu?" "Co máš na mysli?" "Cokoli. Jen když budu mít i nadále tak milou společnost."

Usmála jsem se a sklonila se k němu, abych ho znovu políbi la. Tentokrát jsem ale měla problém, abych ten polibek udržela v mezích. Když už jsem se od něj měla odtrhnout, namísto toho jsem ho políbila ještě víc a pronikla mu jazykem hlouběji do úst. Překvapilo mě, že mě nezarazil přenos energie, ale Seth sám. "Thetis," zavrčel varovně a odstrčil mě - ne drsně, ale taky ne něžně. Zůstala jsem na něj civět a zdravý rozum mě najednou opus til. Chtěla jsem ho políbit znovu. A znovu. K čertu se sukubími problémy. A nezpůsobila to jen chemie mezi námi, ani tělesná práce v domácnosti, ani poznámky o mých prstech a chybějícím spod ním prádle. Způsobil to celý tenhle večer. Předstírala jsem, že jsem součástí jeho rodiny. Mluvili jsme o svatbě, která se nikdy neodehraje. Najednou ve mně kypěly emoce. Měla jsem radost, že můžu být s ním. Věděla jsem, že mě miluje nejen kvůli tomu, jak vypadám, ale i proto, jaká jsem uvnitř. Cítila jsem hřejivé uspoko jení z jeho blízkosti. Samozřejmě tu ale byly i pochmurnější emo ce. Vztek, že náš vztah nikdy nebude úplný. Zoufalství, že není nesmrtelný. Žárlivost, že se nikdy nemůžu stát jeho nevěstou. Co mi to říkal Jerome? Že když chodím se Sethem, odpírám mu tím v životě normální věci? Na všechny tyhle pocity jsem zareagovala tak, že jsem ho políbila. Byla to pudová reakce na trápení, se kte rým jsem se nedokázala vyrovnat jinak. "Thetis," zopakoval a studoval můj obličej. Netušila jsem, jak se tvářím. "No tak. Jsi přece silnější." Vyznělo to smutně a soucitně, ale zároveň i vážně a otcovsky. Jeho slova mě vytrhla z víru mých emocí a najednou jsem si ve srovnání s ním připadala neschopná. Terry se vrátil do obýváku a vypadal velmi překvapeně, že mě vidí sedět na bratrovi. "Nepotřebujete taky do postele?" Se Sethem jsme si vyměnili hořce pobavené úsměvy. "Kéž by," řekla jsem. Když bylo vše uklizeno, se Sethem jsme se vydali najít nějaký podnik, kde nám takhle pozdě ještě dají večeři. Mlčeli jsme a ani jeden z nás se nevracel k tomu, co se stalo předtím. Seth si asi uvědomoval, že to snáším hůř než on, a chtěl říct něco, čím by mě rozveselil. Zjevně ho ale nic nenapadalo, a tak jsme celou cestu k autům mlčeli. "Georgino," řekl náhle, když jsme se zastavili u mého auta. "Musíš mi něco říct." Znaveně jsem na něj pohlédla. Ten jeho vážný tón se mi vůbec nelíbil. Dnes večer už jsem se necítila na řešení dalších závažných témat. "Co?" Chvíli si mě prohlížel a zjevně přemítal, jak mi asi je. "Takže… máš na sobě teď spodní prádlo?" Ohromeně jsem zamrkala. A pak jsem si všimla, že stěží za chovává vážný výraz. Bylo to legrační. Seth se mi snažil spravit náladu podobně praštěným způsobem, jakým bych to jindy udě lala já. Ty nepříjemné tíživé pocity a frustrace trochu povolily. "Ano," odpověděla jsem mu s úsměvem. "Aha," řekl a vypadal, že se mu ulevilo, když viděl, že jsem se uvolnila. Ale moje odpověď ho zklamala. "Ale víš, v čem spočívá ta pravá krása toho, že umím měnit podobu?" "V čem?" "Teď už to prádlo nemám."

12. Kapitollka

28. srpna 2013 v 7:24 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

"Thetis," oslovil mě po chvíli mlčení. "Mluv se mnou." Příkře jsem vzhlédla. "Co ti mám říct? Odpověď už stejně znáš. Nelžou. Teda lžou vlastně pořád, ale ne v těchhle věcech." Přikývl a odložil misku se lžičkou na stolek. Opřel se na po hovce, ale nedíval se na mě. Zamyšleně hleděl přes celý pokoj. Mohla jsem se domýšlet, co se mu honí hlavou. Věděl, co jsem zač, a věděl, co dělám. Ale mít hrubou představu bylo něco úplně jiného, než se zničehonic dozvědět, že existuje očividný důkaz o tom, kdy jsem měla sex. Teď už tu záři rozpozná a bude vědět, že jsem se právě vrátila z postele někoho jiného. Že jsem před nedávnem někomu jinému ležela v náručí a dělala s ním ty nej intimnější věci, jaké dva lidé mohou dělat. Věci, které s ním dělat nemůžu. "Omlouvám se," řekla jsem, protože jsem nevěděla, co jiného říct. "Za co?" "Za… tohle. Za to, co dělám." "Proč? Ty to přece dělat musíš, ne? Není třeba se omlouvat za svou… ehm, přirozenost." "Takže… co? Jsi s tím v pohodě? Že víš, co dělám s jinými muži? Nebo spíš s tím, že víš, kdy to dělám?" ",V pohodě' je v tomto případě zvláštní výraz, ale asi ano. Ale nejsem v pohodě ohledně toho…" Odmlčel se a jako vždy promýšlel svá slova. "Ohledně toho, že se bojíš mi to říct. Muselas přece pokaždé vidět, jak jsem z tebe v transu. Ale nikdy jsi mi to nevysvětlila." "Co jsem ti asi měla říct? ,Díky, že sis všiml, jak jsem hezká. To proto, že jsem si to zrovna rozdala s cizím chlapem ve špinavém klubu.'"Seth sebou trhl a já okamžitě zalitovala, že jsem byla tak kon krétní. "Možná… možná jsi to mohla formulovat trochu taktnějším způsobem, ale jo. V zásadě si myslím, že tohle jsi mi měla říct." Lžičkou jsem postrkovala v misce zbytky rozteklé zmrzliny. "Není to tak jednoduché a ty to dobře víš. Už tak pro tebe bylo dost těžké smířit se s tím, že spím s jinými, aniž bys měl důkaz, kdy k tomu přesně došlo." "Proč nenecháš mě, abych se rozhodl, co můžu nebo nemůžu přijmout?" Neznělo to přímo naštvaně, ale takhle ostře jsem ho ještě ni kdy promluvit neslyšela. Arogantní stránka mé povahy nechtěla, aby se mnou takhle mluvil, ale uvědomovala jsem si, že na to má právo. A musela jsem uznat, že mě ta jeho sebejistota vzrušuje. Alfa samec. Mňam. "Vím, co jsi," pokračoval. "A taky vím, co děláš. Musel jsem se s tím smířit už od začátku našeho vztahu. Trápí mě to, ano, ale to neznamená, že s tím vědomím nedokážu žít." Položil ruku na moji a nepřítomně mě pohladil. "Ale ty se neboj říkat mi pravdu. Nikdy. I když je ošklivá. To, co je mezi námi, není o sexu - jako by to nebylo dokonale zřejmé. Ale když k sobě nebudeme upřímní, nezůstane nám už vůbec nic." Podívala jsem se mu do očí a usmála se. "Jak můžeš být tak mladý a zároveň tak moudrý?" "Nejsem zase tak moudrý," prohlásil a přitáhl si mě k sobě. Opřela jsem se mu o rameno. Poznámku o mládí už nerozváděl. Objektivně vzato byl mezi námi takový věkový rozdíl, že jsem klidně mohla být obviněna z kradení nemluvňat z kolébky. S povzdechem jsem se k němu přitulila. "Nic to neznamená, víš. Všechny ty věci, co dělám. Ani si nepamatuju jejich jména." "Já vím. Tos mi říkala. Ačkoli…" "Co?" "To mě zrovna moc neuklidňuje. Není správné, aby sex byl o ničem. Nelíbí se mi představa, že jsi s mužem, se kterým být nechceš. I když jsi technicky vzato moje přítelkyně… Byl bych radši, kdyby se ti líbilo, co děláš.""No… celkově vzato se mi to líbí. Ta energie, kterou ze sexu získávám…, to bys nedokázal pochopit. Ale je to… Doslova z toho žiju. Takže i když předtím a potom s tím mužem být ne chci, uprostřed nastane moment, i když krátký, kdy to chci." Po kusila jsem se ho uklidnit úsměvem. "Nemusí ti to zase připadat tak hrozné. Všechno je lepší, než bývalo. Teď si můžu vybírat, s kým chci jít, a to je velký rozdíl. Není to tak, že musím brát, co mi přijde pod ruku." "Co tím myslíš, že teď si můžeš vybírat? Tos nemohla vždyc ky?" Nervózně jsem se zasmála. "Ale no tak, Sethe. Víš přece, že ženy získaly práva až tak před sto lety. Muži nebývali ve vztahu k něžnému pohlaví vždycky pozorní a ohleduplní - zejména ti z nižších vrstev." Šokovaně na mě zíral a trochu se stáhl. Milovala jsem ty jeho oči, které dokázaly vyjádřit vše, i když emoce, která se v nich zračila teď, nebyla příliš pozitivní. "Mluvíš o… To… to zní skoro jako znásilnění." Pokrčila jsem rameny a došlo mi, že z těchhle vod musíme urychleně vyplout. "Sukuba se dá těžko znásilnit. V konečné fázi je dobyvatelem ona - obzvlášť když pak ten chlap skončí v bez vědomí." "Tos mi ale neodpověděla na otázku." "A ty ses vlastně nezeptal." Zavládlo ticho. Po chvíli mě Seth znovu objal a zabořil mi ob ličej do ramene. "Netrap se tím. Nemůžeš posuzovat minulost podle součas ných měřítek. To nejde," řekla jsem. "Nelíbí se mi představa, že děláš něco, co dělat nechceš," zavr čel. "Kéž bych tak mohl něco udělat… Nějak tě ochránit." "To nemůžeš," zašeptala jsem a políbila ho do vlasů. "Nemů žeš a nezbývá ti, než se s tím smířit." Potom jsme si šli společně lehnout. Bylo to poprvé od toho incidentu s líbáním. Seth mě celou noc ze spaní pevně objímal, jako by se bál, že bych mu utekla, kdyby mě pustil. Znovu jsem žasla, kolik má pro mě pochopení. A znovu jsem se ptala sama sebe, jestli už jsem zamilovaná. Jak to poznám? Coje to vůbec láska? Objímala jsem ho a přitom v duchu odškrtávala ze seznamu. Cit. Spojení. Pochopení. Přijetí. Všechny ty věci mi dával. To jsou součásti lásky. A všechno mi to nabízel dobrovolně a nezáleželo mu na tom, jak hrozné věci o mně zjišťuje. Uvažo vala jsem, jestli mu vracím tolik, kolik dostávám. Mám vůbec na takový vztah právo? Dost jsem o tom pochybovala, ale po Sethovi jsem toužila čím dál víc. Když jsme pak ráno dojeli do knihkupectví, držel mě majet nicky za ruku. Pustil mě až u dveří. "Přijde dneska Doug?" zeptala jsem se Beth, když jsem vešla do prodejny. "Jo, už je tady. Myslím, že bude ve vaší kanceláři." Došla jsem dozadu. V kanceláři byla tma. Když jsem rozsvíti la, objevila jsem ho schouleného v rohu. Dřepla jsem si k němu. "Co se děje?" Po několika vteřinách zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Ty jeho byly tmavé a ustarané. "Nic." Odporovat nemělo cenu, i když se to nabízelo. "Jak ti můžu pomoct?" Hořce se zasmál a byl to příšerný zvuk. "Copak to nechápeš, Kincaidová? Nic nepomůže, to je ten problém. Nic nemá smysl. Víš to stejně dobře jako já." "Opravdu?" Obdařil mě cynickým úsměvem. "Jsi jedna z nejdepresivněj ších osob, co znám. I když se usmíváš a flirtuješ, vím, že tenhle život nesnášíš. Nesnášíš tenhle svět. Vím, že ti připadá skrzna skrz hloupý." "To není pravda. Na všem špatném je něco dobrého. Vždycky existuje naděje. Co se ti vlastně stalo?" "Jen mě dostihla realita. Prostě jsem se probudil a uvědomil si, jak je to všechno hloupé. Nevím, proč se tím vůbec namáhat." Dotkla jsem se jeho paže. "Hele, víš, že mě děsíš? Spal jsi vů bec? Nepotřebuješ se najíst?" Opřel se o zeď a pořád se tvářil nepřítomně. "Kincaidová, po třebuju tolik podělaných věcí, že už to ani není zábava. Ale víš ty co? Člověk z toho nikdy nic nedostane. Tak to prostě je. Co z toho plyne? Život je krutý a krátký.""Ehm… celkem trefa." Ještě dlouho jsem tam s ním seděla a poslouchala jeho výlevy. Jeho slova byla plná zahořklosti, hněvu a černého zoufalství. Dě sivá kombinace. Nikdy jsem ho neslyšela takhle mluvit. To nebyl ten dobře naladěný Doug, který měl vždycky po ruce nějaký vtí pek. Doug, který nikdy nic nebral vážně. Jeho zachmuřený výraz mi dost připomínal Casey, když jsem ji tuhle zastihla v kavárně, ale ta na tom nebyla až tak zle. Jak plynul čas, uvažovala jsem, co dělat. Rozhodně nebyl ve stavu, kdy by byl schopen pracovat, ale poslat ho domů jsem se bála. Kdo ví, co by mohl v tomhle rozpoložení udělat? Nikdy dřív jsem se neobávala, že by si mohl sáhnout na život, jenže teď to bylo jiné. "Chci, abys tady zůstal," řekla jsem mu nakonec, zvedla se a protáhla si bolavé nohy. "Musím se vrátit do prodejny, ale ještě se na tebe přijdu podívat, ano? Slib mi, že za mnou zajdeš, kdy bys něco potřeboval. Pak si spolu dáme oběd. Přinesu nám falafel z tvojí oblíbené restaurace." Polovičatě a křivě se na mě usmál. Tvářil se nasupeně a vý směšně. Odešla jsem a odnesla si s sebou nožík na dopisy. Ani postupem dne se jeho nálada nezlepšila. Dokonce ani falafel mu nepomohl. Opět jsem zoufale uvažovala, co dělat. Ve městě neměl rodinu, které bych ho mohla svěřit. Věděla jsem, že v nemocnicích jsou psychiatrické pohotovostní služby. Měla bych tam zavolat? Krátce po obědě se objevil Alec. Vyhýbal se Casey, která ho pronásledovala úpěnlivými pohledy. Na mě se usmál. "Ahoj, Georgino. Je tu někde Doug?" Zaváhala jsem. Aleka jsem neměla ráda, ale byl to Dougův kamarád. Možná by mu setkání s ním pomohlo. Zavedla jsem bu beníka do kanceláře. Jakmile ho Doug spatřil, s ohromující energií vyskočil. Tvářil se zoufale a nadšeně zároveň. "Kristepane, chlape! Kdes byl?" "Promiň," prohlásil Alec. "Trochu jsem se zdržel." Popošli k sobě a pak nervózně pohlédli mým směrem. Vycítila jsem, že o mě nestojí, a tak jsem z kanceláře vycouvala. Ale ještě jsem stačila zahlédnout, jak Alec něco vytahuje z kapsy u kabátu a Doug na to kouká dychtivě a nedočkavě. Takže Alec, došlo mi. To on dává Dougovi drogy. To zjištění mě naštvalo. Nejradši bych se tam vrátila a uškrtila ho. Ale když ti dva po půlhodině z kanceláře vylezli, změna v Dougově chová ní byla tak markantní, že jsem se nedokázala přimět k činu. Doug si zase hrdě vykračoval a ve tváři měl svůj obvyklý ve selý úsměv. Janice kolem něj prošla a on jí řekl něco, po čem vy prskla smíchy. Když mě uviděl, přiskočil ke mně a zasalutoval. "Připraven vrhnout se do práce, šéfko. Co pro mě máš?" "Já…" Hloupě jsem na něj zírala, což u něj vyvolalo ještě širší úsměv. "Jen do toho, Kincaidová," prohlásil s hranou přísností. "Vím, že jako moje oddaná fanynka jsi připravená vrhnout se na mě kdykoli a kdekoli, ale jelikož jsme profesionálové, ještě pár hodin musíme svou vášeň krotit." Dál jsem zírala jako u vytržení. "No… tak běž k pokladně." Znovu mi zasalutoval a po vojensku srazil podpatky. "Jistě." Obrátil se k Alekovi. "Uvidíme se dneska večer na zkoušce?" "Jo." Doug se na nás oba usmál a odešel. Zůstala jsem tam stát s Alekem. Vyčkával, jako by předpoklá dal, že mu něco řeknu. Nejvhodnější se mi zdálo "běž do prdele", ale nakonec jsem si to rozmyslela. Usmála jsem se na něj. Byl to pomalý úsměv, který začal u rtů a postupně mi rozzářil oči. Ta kový úsměv naznačoval, že jsem si právě všimla něčeho, co jsem nikdy dřív neviděla. Něčeho, co se mi líbí - a co chci. Zato Aleka úsměv přešel. Nejspíš už mě balil tak automaticky, že nečekal odezvu. Polkl a opět se uculil. "Tak zkouška, jo?" řekla jsem. "Čeká vás další koncert?" "Příští víkend. Přijdeš?" "Pokusím se. Bude pak zase večírek?" "Nejspíš jo. Wyatt pořádá pařbu už zítra, kdyby se ti chtělo." "A ty tam budeš?" dotázala jsem se sametovým hlasem a významně mu pohlédla do očí"To si piš."

"Tak to přijdu." Otočila jsem se k odchodu a pořád jsem ho hypnotizovala úsměvem. "Tak zatím." Jakmile jsem mu zmizela z dohledu, můj úsměv se změnil v úšklebek. Sakra. Myslela jsem si, že už není možné si toho chla pa ještě víc zprotivit, ale to jsem se mýlila. Uvědomovala jsem si však, že flirtovat s ním je nejlepší způsob, jak zjistit, co se děje s Dougem. Byla jsem si jistá, že na mě Alec bude zkoušet přesně to, co na Casey. A když se uvolím podlehnout jeho takzvanému šarmu, mohl by se se mnou rozdělit o svoje zboží. Brzy jsem zjistila, že Doug mi v téhle záležitosti nijak nepo může. "Ty něco máš," pošťouchla jsem ho, když jsme se potkali u re gálu s fantasy literaturou. Obdařila jsem ho smrtícím úsměvem. Oplatil mi ho. "Přitažlivost? Sexappeal? Inteligenci? Kotě, mám to všechno." Přistoupila jsem k němu blíž a škádlivě ho zatahala za tričko. Zadívala jsem se mu do očí. "To nemyslím. Máš něco dobrého, a nerozdělil ses." Stál těsně u mě. Pohrával si s pramenem mých vlasů. "Nevím, o čem to mluvíš." "Jasně, že nevíš. Máš vůbec tušení, kolik hodin jsem poslední dobou odpracovala za tebe a za Paige? Panebože! Už z toho ma gořím. Vodka mi pomáhá jen trochu. Jestli máš něco lepšího, tak se o to poděl." "Podělím se s tebou, o co chceš, klidně i o sebe. Jen řekni kdy a kde." "Myslela jsem, že jsme kamarádi." Šťouchla jsem ho do hru di a s našpulenou pusou odstoupila. "Tajíš to přede mnou. Ani náhodou ses nemohl tak rychle vzpamatovat. Ne z toho stavu, v jakém jsi byl dneska ráno. Něco sis vzal." "Změna nálad. Jsi ženská, ty to přece musíš chápat. Jen jsem se probudil trochu nabručený, to je všechno. Trocha falafelu a šarm Kincaidové a jsem zase v pohodě. Dokonce je mi skvěle." Přistou pil ke mně a patrně doufal, že se zase vrátím k flirtování. Oči mu plály a bylo v nich cosi temnějšího a intenzivnějšího než obvykle. "Abych pravdu řekl, teď jsem k nezastavení. Jsem bůh, kotě. Pojď se mnou do kanceláře a já ti to předvedu."Otočila jsem se a přes rameno jsem ho obdařila výsměšným pohledem, kterým jsem to zlehčila. "To se neslučuje s mou vírou, zlato." Rozesmál se a já jsem odešla. Flirtovali jsme spolu už celé roky a já jsem věděla, že ho moje kousavé poznámky neurážejí. Já ale zuřila. Už tak bylo dost zlé, že Alec zatáhl Douga do toho maléru s drogami a nevhodným chování v práci. Ale to ranní hluboké zoufalství bylo něco docela jiného. Zjistím, co se tu děje, a udělám tomu konec - i když to bude znamenat, že se budu muset pakto vat s tím slizounem Alekem. Vzpomněla jsem si na další komplikaci ve svém životě a večer jsem zavolala Bastienovi, abych zjistila, jak je na tom. "Ani se neptej, Fleur. Stahují se nade mnou mračna selhání." "Sakra, co to s vámi všemi dneska je, že máte takovou depku? Proč musím všechny rozveselovat?" Řekla jsem mu, aby okamžitě přijel do ulice Queen Anne. Když dorazil, pořád ještě skučel. "Dana se ke mně chovala vážně hezky," oznámil. "Ale nic intimního. Dokonce ani nepřišla sama. Pořád s sebou tahá Jody nebo nějakou jinou úchylačku z VPZRH. Měl bych větší šanci na skupinový sex než dostat jen ji. Všechny se mě snaží přesvědčit, abych se přidal k jejich kultu. Kdybych to gesto udělal, asi by to nikomu neublížilo. Ale myslím, že se s ní budu vídat víc, když budu předstírat, že s konverzí váhám. Taky se hodně vyptávala na tebe." "Na co třeba?" "Na různé věci. Naposled chtěla vědět, jak to dopadlo s tím oblečením, co sis koupila. O co jde?" "Nemám tušení," zalhala jsem. Byla to vážně ironie, protože právě v tu chvíli si Bastien všiml tašky Victoria's Secret, která se mi pořád válela na polici. Bez ohledu na moje soukromí obsah tašky vysypal. Zálibně si prohlížel spodní prádlo. "Chceš si něco z toho vyzkoušet?" zeptala jsem se ho kysele. "Tys měla vždycky dobrý vkus." Zvedl černou síťovanou pod prsenku a díval se na mě skrze ni, jako by si představoval, jak v ní asi vypadám. "Ale stejně nechápu, proč si pořád kupuješ takové věci. Můžeš si je vykouzlit rovnou na sobě.""Respektuju duševní vlastnictví. Ať už to navrhl kdokoli, za slouží si za to dostat zaplaceno." "I kdyby to ušily vykořisťované pracovní síly ve třetím světě?" Ušklíbla jsem se. "No tak. Pojď odtud vypadnout." "Kam?" "Do baru, kde mají piano." Zatvářil se překvapeně. "Takové podniky ještě existují?" "Jo. I tady v Seattlu jich pár je." Jeden takový se nacházel ani ne čtvrt hodiny cesty od mého bytu. Cestou Bastien neustále naříkal nad tou záležitostí s Danou. Už jsem z toho šílela. Taky jsem ji nesnášela, ale pořád jsem ne mohla přijít na to, proč je tím tak posedlý. Piano bar byl naštěstí natolik neobvyklý, že ho to přivedlo na jiné myšlenky - v což jsem doufala. Najedli jsme se a pili koktejly jako martini Midori a Sex on the Beach. Mezitím různí pianis té hráli a zpívali všechno možné, Eminemem počínaje a Barrym Manilowem konče. Jak večer pokračoval, nechat si zahrát písničku na přání stálo čím dál víc peněz. Ale hosté byli čím dál opilejší, a tak jim bylo jedno, že tu nechají majlant. Jelikož jsem s tím počítala, připravila jsem si štos bankovek a s Bastienem jsme se dobře bavili nad tím, jak se pianisté vy pořádávají s čím dál staršími a neznámějšími skladbami. Zpívali jsme spolu s nimi a bylo to krásné. Mezi mnohé výhody měnění podoby patří i to, že můžete modifikovat svůj hlas a hlasový roz sah. Pianisté kupodivu znali všechny písničky, které jsme po nich chtěli. Udělalo to na nás takový dojem, že jsme jim v závěru veče ra nechali tučné spropitné, i když v tom sehrála roli i naše opilost. Ale než jsme odešli, Bastien trval na tom, že si musíme počkat na poslední píseň na přání. "Dal jsem za ni padesátku," prohlásil. "Určitě ji zahrají brzo. Vybral jsem ji pro tebe." "Jestli to bude ,Superfreak', tak odcházím," varovala jsem ho. Zasmál se. "Až to uslyšíš, poznáš to. Ta píseň mi připomíná tebe a tvého spisovatele." Samozřejmě, že jsem okamžitě poznala, jakou píseň mi se svým zvráceným smyslem pro humor vybral. Prozradil ho i jeho úsměv. Tak napůl si mě posadil na klín a hlasitě zpíval text písně od Fiony Apple:

"Byla jsem špatná, špatná holka Byla jsem neopatrná s jemným mužem Je to smutný, smutný svět Když holka zlomí kluka Jen proto, že může." "Ty jsi vážně pekelná stvůra," oznámila jsem mu a pokusila se od něj odsunout. "Víš to, že jo?" "Říkám to tak, jak to je." Držel mě dál a zpíval. "Nebesa, pomozte mi od toho, jaká jsem Zachraňte mě před těmi zlými skutky Dřív než je udělám…" Když jsme konečně odešli z baru, smáli jsme se a laškovali. Prošli jsme kolem skupinky dívek, které byly ještě opilejší než my. Několik z nich na Bastiena pohlédlo s otevřeným zájmem a já se na něj tázavě podívala. Zavrtěl hlavou. "Příliš snadné. Navíc radši půjdu domů s tebou, abych tak řekl." Doprovodil mě k mému bytu a držel mě za paži, jak to kdysi diktovaly dobré mravy. Chodník byl mokrý od deště a ve vzdu chu se vznášel vlhký chlad. Nedaleko svítila nad budovami věž Space Needle, na níž se co nevidět objeví vánoční osvětlení. Bas tien mi stiskl paži pevněji a nepřítomně se zahleděl na zamračené nebe. Pak se zase podíval na mě. "Fleur, chceš vědět, proč jsem tak umanutý v té záležitosti s Danou?" Pokusila jsem se okamžitě vystřízlivět, neboť jsem očekáva la zásadní odhalení. "Myslíš kromě spravedlivého hněvu, který vůči ní chováš?" Něžně se usmál a sklopil oči k chodníku, jak dával pozor, aby chom neuklouzli. "Jsem v maléru. Ve velkém maléru." Povzdechl si. "Slyšelas někdy o démonovi jménem Barton?"

"Ne. Měla bych?" "Možná. Pracuje v Chicagu. Je velmi vysoce postavený. Vel mi mocný. Je jedním z těch, co od svých zaměstnanců očekávají ,laskavosti'." Chápavě jsem přikývla. To patřilo k rizikům práce sukub a in kubů a bylo to něco, o čem by Seth raději neměl vědět. Jelikož vlastně pracujeme v sexuálním průmyslu, naši démoničtí nadří zení mají často za to, že nám jeden "zákazník" navíc vadit nebu de. Spousta z nich to prostě považuje za naši povinnost. Ať už byl Jerome jakýkoli, nic takového po mně nikdy nechtěl. "Takže… Barton má sukubu jménem Alessandra. Je relativně nová. Asi tak sto let. Je krásná. Pokud jde o vytříbený vzhled, má stejně dobrý vkus jako ty. A je chytrá. Má smysl pro černý humor. Je společenská." Ohromeně jsem na něj zírala. "Ty ses zamiloval, Bastiene?" "Ne, ale hodně mě přitahovala… přitahuje. Jí je těžko odolat. Tak nějak jsme se začali blíž poznávat a jedna věc vedla k dru hé…" "To se ti stává často." "Ano," přiznal zkroušeně. "Ale bylo to úžasné. Ta žena… páni!" "A jak ses dostal do toho maléru?" "No, věc se má tak, že Barton chce svoje lidi vlastnit. Oče kával, že Alessandřino tělo bude patřit jen jemu - záležitosti se smrtelníky do toho pochopitelně nepočítá." "A on vám na to přišel?" "Ano. Začal se projevovat dost žárlivě." Z Bastienova hlasu zaznívalo pohrdání. "U našinců je to dost nečekaná a stupidní emoce. Ale i když je démon, samozřejmě měl dobrý důvod k ne jistotě, když věděl, že si jeho přítelkyně začala s takovým sexuál ním mistrem, jako jsem já. Kdo je jednou s Bastienem…" "Drž se vyprávění a kroť svoje ego. Co se stalo?" "No… kdybych řekl, že se naštval, bylo by to málo. Zcela upřímně, dnes bych si asi neužíval tvé milé společnosti, kdyby se do toho nevložila Janelle." Janelle byla Bastienova arcidémon ka v Detroitu. "V podstatě mě ale jen uchránila před fyzickým mučením. Všechno ostatní je v hajzlu. Moje kariéra je v troskách.Barton má mocné přátele a Janelle mi jasně sdělila, že už mě krýt nebude." Došli jsme až k mému domu a teď jsme postávali před ním. Prohrábl si tmavé kudrliny a náhle vypadal hrozně vyčerpaně. "U všech to mám polepené. Už plánují, že mě přesunou někam jinam, a je mi jasné, že to bude hrůza. Něco jako Guam. Nebo Omaha. Proto potřebuju tuhle věc s Danou. Takováhle veliká vý hra bude veřejným zostuzením druhé strany. A já se zase dostanu na vrchol. Už mě nebudou moct potrestat, když budu mít v zá znamech takovou oběť." Začínala jsem chápat jeho posedlost tou ženou z rádia. "Jenže ti to zrovna moc nevychází." "Nevím, co dalšího ještě dělat. Vyzkoušel jsem všechny staré triky a navíc pár exkluzivních Bastienových tahů jako z učebnice. Nic z toho nezabírá." Natáhla jsem k němu ruku. "Budeš se muset smířit s tím, že má silnou vůli, Basi. To se stává." "Já vím." Mluvil tak zdrceně, že mi to lámalo srdce. "Ale no tak. Ještě ten boj nevzdávej. Všechno, co umíš, jsem tě naučila já, pamatuješ? Najdeme nějaký způsob, jak to vyřešit. Však my se jí dostaneme k tělu." Rozesmál se a jedním prstem mě pohladil po tváři. "S tebou je mi vždycky hned líp, víš to? To je na tobě jedna z nejúžasnějších věcí. Tohle a - pokud je pravda, co se povídá - tvoje pusa." "Je pravda, co se povídá. Pomůžu ti s tím. Když na ni nic ne zabírá, vždycky je tu přece ještě alkohol, ne?" "Ano, ten starý dobrý pomocník." Pevně mě objal a políbil na obě tváře. "Dobrou noc, moje milá. Díky za hezký večer." Taky jsem mu dala pusu. "Nápodobně." S rukou na klice mě ještě něco napadlo. "Hej, Bastiene." Ohlédl se, už o kus dál na chodníku. "Ano?" "Proč jsi to udělal?" "Co?" "S Alessandrou. Musel jsi přece vědět, jak to s ní Barton má, ne?" "To jsem věděl.""Tak proč jsi to riskoval?" Podíval se na mě, jako by nemohl uvěřit, že se na to musím ptát. "Protože jsem mohl. Protože je krásná a nádherná a já jsem ji chtěl." Bylo mi to jasné, a tak jsem se s ním nedohadovala. Byla to inkubí logika jako z příručky. S úsměvem jsem vešla do domu.

11. Kapitollka

27. srpna 2013 v 7:23 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Když jsem pak zašla dovnitř, abych Bastienovi pověděla tu novinku, nakupování s Danou ho nadchlo mnohem víc než mě. "To je fantastické! Víc času na…" "Jestli se zmíníš o vytahování informací, přetrhnu tě jako hada. Jdu tam proto, abych se podívala na hadry." "No jasně. Ale je to jedinečná příležitost, což dobře víš. Mů žeš na ni udělat dojem. Ztratit za mě slovo. Možná. Udělat něco. Cokoli. Moc to potřebuju. Ale," dodal ještě, "hlavně se snaž… nic nepokazit." "Trochu mi důvěřuj. Chápu vážnost situace. Pomůžu ti." Jeho - nebo spíš Mitchův - obličej se rozzářil uličnickým úsmě vem, což bylo trochu podivné. "A když už v tom budeš, možná bys mohla zapracovat na ženských kamarádstvích." "Co to má znamenat?" "Někdy si spočítej svoje nejbližší přátele. Myslím, že nemáš ráda ženskou konkurenci." Ušklíbla jsem se na něj, ale to už dorazila Jody s Danou. Vzaly mě do nějakého ohromného obchodního centra o několik kilo metrů dál. Nemohla jsem uvěřit, že se dovnitř vejde tolik obcho dů. V Seattlu máme pár nákupních center, ale rozhodně ne nic takového. Prolézání obchodů s Danou bylo příšerné nad veškerou před stavu. Nevraživě civěla na extravagantně oděné teenagery a s čer nošskou prodavačkou se bavila jako s poskokem. Přestože mě to znechucovalo, měla jsem na paměti svoje povinnosti a pokoušela jsem se o přátelské chování. Vytrvale jsem se snažila vylepšit Bastienovu prestiž. "Moc se mu líbí, co dělá vaše skupina. Rád by se angažoval víc. Možná by sis s ním o tom někdy měla promluvit."

Naštěstí pro "Mitche" tahle poznámka vyvolala u Dany vře lou reakci. Ano, velice ráda si s ním o tom popovídá. Udělá pro to cokoli. Je od něj hezké, že má takový zájem. Je to vskutku in teligentní a soucitný muž. Bla, bla, bla. Prý je s ním moc ráda pohromadě. Ale i přes tenhle mírný pokrok se dál chovala odtažitě a po každé od Mitche odvedla řeč ke mně. Zahrnovala mě množstvím nejrůznějších otázek, jako by ze mě toužila vydolovat nějakou klíčovou informaci. Chtěla vědět, čím se živím. Jak blízcí jsme si s Bastienem. Kam směřuje můj vztah se Sethem. Jaký mám ná zor na VPZRH, různé rasy, sexuální orientaci a tak dál. Připadala jsem si jako na rožni, ale dál na mě útočila tím svým medovým hlasem. Přes svou odtažitost to vždycky dokázala podat tak, aby to vyznělo přátelsky a nijak výhrůžně. Už mi bylo jasné, čím tolik okouzluje své stoupence. Tohle není pouhá zvědavost, uvědomila jsem si. Ona mi nevěří. Dana ví, že se kolem mě a Bastiena něco děje, a snaží se na to přijít. To byl patrně ten důvod, proč se v jejich vztahu nemohl do stat dál. Určitě by ani ve snu nečekala tajný plán, v němž hlavní roli hraje inkubus, ale jistě měla spoustu běžnějších nepřátel. Byla zvyklá zůstávat ve střehu a odtud zřejmě pramenila její nedůvěra vůči našim krycím historkám. Bastien neměl tušení, do čeho nás to zatáhl. Tvrdě jsem pracovala na tom, abych zachovala zdání naší ne vinnosti, a všechny otázky během toho výslechu jsem zodpovída la, jak nejlépe jsem uměla. Můj obvyklý šarm na ni sice nezabíral, ale vedla jsem si lépe než při našich předchozích setkáních - až na otázky ohledně Setha. Realita našeho vztahu byla dost divná i bez nové verze Tabithy Hunterové. Kdykoli na něj přišla řeč, zakoktala jsem se a zčervenala. Když nás Dana zanechala u pultu značky Christian Dior a šla se podívat na spodní prádlo, málem jsem hlasitě vydechla úlevou. "Co tohle?" Jody mi ukazovala světle růžový lesk na rty, který by vypadal skvěle na Tabitě, ale už méně skvěle na Georgině. Otevřela jsem ho a studovala tu barvu. "Příliš světlé. Navíc by se to nejspíš setřelo hned, jak bych se něčeho napila." Rozpustile se na mě usmála. "Nebo při jiných aktivitách."

Sehrála jsem užaslý výraz. Nedalo mi to moc práce - ustavičně mě překvapovala. A bylo to zábavné. "Teda, Jody! Myslela jsem, že jsi ctnostná vdaná žena." "Děláš si legraci? Manželství na ctnosti spíš ubírá. Člověk má spoustu času objevovat nové věci." Usmála jsem se na ni a růžový lesk na rty vyměnila za rudý. "Ještě že tě Dana neslyší. Já jsem u ní nejspíš za svého přítele dostala trojku." Jody trochu zvážněla, ale usmívat se nepřestávala. "Možná ti to tak připadá, ale ona je jen zvědavá. To je všechno." "Jo, asi jo. Předpokládám, že v tom není nic jiného." Pocho pitelně jsem se radši nezmínila o svém pocitu, že Dana podezírá Bastiena a mě z nějaké falešné hry. Jody sklopila zrak a začala si prohlížet oční stíny. Záměrně se vyhnula mému pohledu. Připomnělo mi to ten den na zahradě, kdy jsem měla dojem, že mi chce o Daně něco povědět. Něco nepěkného. "Jody," zašeptala jsem a odložila lesk na rty. "Co se děje?" Zavrtěla hlavou. "Nic. Zapomeň na to." V ten okamžik se Dana vrátila a zmařila mou šanci něco se dozvědět. "Nemají tam to, co potřebuju. Pojďme se podívat do Victoria's Secret." Nadskočila jsem radostí. To byla ta nejlepší věc, kterou jsem za celý den slyšela, tedy kromě náznaků od Jody. Vešly jsme do jed noho z mých pěti nejoblíbenějších obchodů. Rozešly jsme se, Jody se zamířila podívat na pyžama a Dana se poohlížela po nějaké spodničce, která by se hodila k jejímu příšernému prádlu. Teprve když jsem se přesvědčila, že obě ženy jsou zabrány do nakupování, zamířila jsem k sexy soupravám. Nechtěla jsem opakovat trapas od bazénu. V obchodě ale bohužel měli mnohem větší výběr než obvykle. Původně jsem se chtěla jen podívat, ale pak mě to pohltilo a objevila jsem několik souprav, které jsem si prostě musela vyzkoušet. Dana i Jody byly stále zabrané do svého nakupování, a tak jsem nenápadně proklouzla ke kabinkám a doufala, že budu

zpátky dřív, než si některá z nich všimne, co si to ta milá a nevinná Tabitha vlastně zkouší. Ale když jsem postoupila ve frontě dopředu, obě ženy se vmáčkly vedle mě. "To je nával," poznamenala Jody. "Nevadilo by ti, kdybychom si to vyzkoušely všechny v jedné kabince? Tady jsou ohromné." Cítila jsem, jak blednu. Snažila jsem se přijít na nějaký důvod, proč odmítnout. V hlavě se mi začal rodit nápad o nakažlivé, smrtelné kožní chorobě, ale to už nás prodavačka pobídla, abychom vešly do místnosti, která byla pro nás všechny velká až dost. Dana si přinesla jen dvě sukňové spodničky. Nezúčastněně si svlékla kalhoty. Trhla jsem sebou, když jsem opět uviděla ty ba bičkovské spoďáry. Jody si zkoušela dvě flanelová pyžama. Když jsem se ani nepohnula, Dana se mě zeptala, jestli mi nic není. Polkla jsem a pomalu se začala svlékat. Sledovala mě přimhouřenýma očima. První podprsenka a kalhotky, které jsem si zkoušela, byly z krajky slonovinové barvy, ozdobené černými mašličkami. Druhá souprava z byla purpurového saténu a tak od vážná, že to vlastně byly jen proužky látky. Když jsem si zkoušela třetí - černou síťovou, ozdobenou vyšitými růžovými kytičkami - chtělo se mi umřít. Jody s Danou už skončily a čekaly na mě. Jody se tvářila nor málně a vesele. Dana si sice zachovávala neutrální výraz, ale přes to z ní vyzařoval nesouhlas. No výborně. Cítila jsem, jak červe nám. Bastien mě zabije, až zjistí, že jsem náš počestný image nejen poškodila, ale kompletně zničila. Zatímco Dana stála s kamenným výrazem, Jody zvědavě na klonila hlavu na stranu. "Myslím, že máš špatnou velikost podprsenky, Tabitho. Všechny vypadají, že jsou ti moc velké." Samozřejmě, že byly moc velké. Tabitha Hunterová nemá ve likost 75C. Georgina Kincaidová ano. Původně jsem měla v úmy slu změnit si tělo na svoje původní, jakmile se ocitnu v kabince sama. "Aha," řekla jsem hloupě a připadala si jako děvka, za jakou mě Dana bezpochyby považovala. Navíc jako hloupá děvka. "No, nedávno jsem dost zhubla." Vyzkoušela jsem si poslední soupravu - červenou s lesklými stříbrnými kytičkami -, a i když jsem měla špatnou velikost, vypadala na mně nádherně.

"To vypadá skvěle," vyslovila moje myšlenky nahlas Jody. "Kéž bych tak měla dost odvahy, abych nosila taky něco tako vého." Dana si mě zamyšleně prohlížela. "Ta podprsenka vůbec nedrží prsa. Není k ničemu." "Ona si nemusí prsa podepírat. Navíc právě o to jde. Nechce prádlo funkční, ale hezké." "Pro koho? A proč? Vždyť není vdaná." "No a? Do toho nám nic není." Dana na Jody pohlédla vražedným pohledem. "Nic nám do toho není? Do lidskosti nám tedy něco je." Asi si nedávno přečetla Dickense. Ve zkoušecí kabince zavládlo hrobové ticho. Ačkoli jsem tam stála polonahá, připadala jsem si neviditelná. "Dámy? Asi by chom měly jít. Jenom si to sundám." "Ne," vypravila ze sebe strnule Jody s pohledem upřeným do Daniných očí - byl to souboj vůlí. "Je to krásné, Tabitho. Nemáš se za co stydět." "Je krásná," přisvědčila Dana. "Ale takovéhle prádlo je pro vdanou ženu." Tón jejího hlasu naznačoval, že i o tom by se dalo pochybovat. Nejradši bych odtamtud vypadla, ale když jsem viděla, jak Jody Daně otevřeně odporuje, měla jsem z toho příjemný pocit. Bastien mě sice zabije, ale nedokázala jsem se udržet a do hádky jsem se taky zapojila. "Pokud to tak je," prohlásila jsem směrem k Daně, "tak by sis to možná měla vyzkoušet ty. Ta barva by se k tobě hodila, je taková vánoční. Moc ráda bych to na tobě viděla. A vsadím se, že Bill by z toho byl nadšený." Dana na mě jen zírala a kousala si ret. Vypadala, že mi řekne něco nemilého, ale nakonec místo toho semkla rty do úzké lin ky. Bez dalšího slova odešla z kabiny a hlasitě za sebou práskla dveřmi. Jody ještě chvíli nejistě postávala. "Vypadá to báječně," zopa kovala a vydala se za Danou. Když jsem osaměla, rozhodla jsem se, že si změním tělo na to, pro které jsem si tohle prádlo chtěla koupit, a znovu si všechno vyzkouším. Jak jsem předpokládala, vypadalo to ohromně sexy, a tak jsem si všechny soupravy koupila. Dopřála jsem si je jako odměnu, abych si vynahradila tuhle katastrofu. "Tak jak to šlo?" vyptával se Bastien, když mě pak Jody s Da nou vysadily před jeho domem. "Fajn," odpověděla jsem. Nakoupené prádlo jsem si dala do svého auta dřív, než jsem vešla do domu, aby se mě na nic nevy ptával. "Prostě fajn. No… tak nějak." Pověděla jsem mu, jak mě Dana vyslýchala, a o své teorii, že nás možná podezírá z něčeho zákeřného. Jak jsem mluvila, tvářil se čím dál zachmuřeněji. Věděla jsem, že chápe, jak to myslím. Když jsem mu vše vylíčila, opřela jsem si mu hlavu o rameno. Ničilo mě vidět ho v tak bídném stavu. "Netrap se. Tohle zvládneme. Podívej se na to z té lepší strán ky - s Danou jsem se dneska skamarádila. Myslím, že to je oprav du… průlom." Viděla jsem na něm, že stále pochybuje, ale když jsme odložili podobu Mitche a Tabithy a vyrazili jsme do Seattlu, trochu se roz veselil. Cestou k Peterovi jsme vyzvedli Setha a od té chvíle na mě ani jeden z mužů nepromluvil. Jerome se opět rozhodl neoblažit nás svou přítomností, ale na dobré jídlo a partičku pokeru dorazili všichni ostatní: Peter, Cody, Hugh a Carter. Cartera očividně zaujala Sethova přítomnost, ale všichni ostatní se s ním vítali jako s dlouho ztraceným bratrem. Vzhledem k tomu, jak často jsme se o něm bavili, ho ostatní ne smrtelní už zřejmě považovali za jednoho z nás. Většinu večera se držel u mě. Ukázalo se, že poker hraje zatra ceně dobře. Myslím, že jeho klidná a tichá povaha všechny obala mutila natolik, že zapomněli, že tam vůbec je. Kdykoli vyhrál, byl potěšen, i když tím svým mírným sethovským způsobem. Byla jsem ráda, že ho poznávám zase z jiné stránky, a ještě radši jsem byla, když jsem viděla, že si užívá společnosti mých přátel. Ale jakou stránku mé povahy viděl ten večer on, to nevím. Moji kamarádi si ze mě tentokrát neutahovali kvůli mým výstřed nostem a Bastien se rozhodl považovat dnešní večer za vzpomín kový. Neustále vykládal historky z mojí minulosti a snažil se mě vlákat do vtipkování, které nikdo jiný nemohl pochopit. Snažila jsem se tomu vyhnout, ale tak, abych ho neurazila. Prioritou pro mě byl můj vztah se Sethem. Celý večer jsem ho držela za ruku a na Bastiena se jen zdvořile usmívala. Myslím, že inkubovi bylo jasné, ke komu jsem loajálnější. Moc nadšený z toho nebyl. Asi v půlce hry mi zavolaly Mei a Grace. "Ahoj, Georgino," pozdravila mě Grace. "To jsme my," přidala se Mei. "Zjistily jste něco?" "Popisu nikdo neodpovídá," pověděla mi Mei. "Aha." Takže to k ničemu nevedlo. "Ale to ještě nemusí nic znamenat," řekla Grace. "Vždycky nám někdo unikne." "A nijak na tom nezáleží," řekla Mei. "Nepředstavují žádný problém, když se nepletou do našich záležitostí." "A většinou se nepletou?" Během let jsem narazila na spoustu nesmrtelných z nejrůznějších kultur a na nejrůznějších stupních moci, ale nikdy jsem příliš neuvažovala o tom, jak spolupracují v politickém slova smyslu. Vždycky jsem se starala jen o svou práci a spokojila se s tím, že moji nadřízení jsou natolik mocní, aby se s každým vypořádali. "Většinou ne," souhlasily démonky jednohlasně. Když jsem zavěsila, hráči pokeru mě zvědavě pozorovali. "Kdo to byl?" zeptal se Peter. "Grace a Mei." Hugh se zašklebil. "Fuj. Ta šílená lesbická dvojčata." "Hele, to je nefér. Náhodou se mi moc snažily pomoct." "Jo? Jen počkej," varoval mě. "Za chvíli tě budou chtít ostříhat a taky tě navlečou do černých šatů." Cody se usmál. "Pročpak mám dojem, že Georgina zase rozjíž dí nějaké nelegální pátrání?" "Není nelegální." "Dost nelegální," prohlásil Bastien a zívl. "Ty a tví smrtelníci." Strčil si do kapsy peníze, které mu zbyly, dopil bourbon a zno vu Peterovi poděkoval za další báječný večer. "Ty už odcházíš?" podivila jsem se. "Jdu do lepší společnosti. Bez urážky, Fleur." Sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Na kamarádský polibek to bylo příliš dlouhé. "Dobrou noc."

Jeho odchod vyvolal spekulace o tom, do jakých sexuálních dobrodružství se asi pustí tentokrát. "Jak to dělá?" dotázal se Peter. "Taky bych chtěl být tak dobrý," dodal Cody. "Hele," ohradila jsem se, "svádět ženy není o nic těžší než svádět muže. Někdy je to i jednodušší." "Ten chlap je zkrátka úžasný." Hugh dělal, jako bych nic ne řekla. "Dneska večer jde ulovit další, a přitom z něj pořád ještě vyzařuje energie, řekl bych tak den stará. Kéž by se na mě taky usmívalo štěstí tak často." Seth v téhle společnosti moc nemluvil - ostatně jako v žádné jiné -, ale stejně jako moji ostatní kamarádi inkuba obdivoval. Obzvlášť Hughova poznámka ho zaujala. "Co myslíš tím vyzařováním energie? Něco jako doznívání po sexu?" Hugh se na něj zazubil. "Něco takového… Přece musíš vědět, o čem mluvím. To po sexu. Přitažlivé kouzlo." "Koho to zajímá?" ozvala jsem se příkře, neboť se mi nelíbil směr, kterým se tahle konverzace ubírala. Seth se zamyslel. "Takže je to něco jako doznívání po sexu. Každý po tom asi zažívá něco takového." "Ano, ale u inkubů a sukub je to jiné," objasnil Peter profe sorsky. Pokud jsem se nepletla, dokonce začal mluvit s britským akcentem. Příliš mnoho Bastienova vlivu. "V jejich případě jde doslova o záři - aspoň ostatní nesmrtelní to vidí. Při sexu berou té druhé osobě život. Životní síla je přitažlivá. Nesmrtelný vidí inkuba nebo sukubu po sexu skoro až…" "Jako by se třpytili," navrhl Cody. "Nebo jiskřili. A přitom to tak není. Těžko se to vysvětluje. Copak ti to Georgina nepověděla?" "Tohle ne," řekl Seth. "Takže… ehm, smrtelníci to nevidí?" "Tak hrajeme, nebo ne?" zeptala jsem se netrpělivě, až příliš zvýšeným hlasem. Carter zachytil můj pohled. "Ne tak jako my," pokračoval Peter. "Ale oni… vy to cítíte. Nebo spíš vytušíte, to je výstižnější slovo. Přitahuje vás to. Je to velice atraktivní." Sklouzla jsem v křesle níž a uvažovala, jestli by si někdo všiml, kdybych se tady teď zneviditelnila. Ale klidně jsem neviditelná být mohla, protože moje protesty beztak nikdo nebral na vě domí. "Musel sis toho všimnout," prohlásil Hugh a napil se whisky. "Některé dny ses jistě při pohledu na Georginu prakticky nedo kázal ovládat, jak strašně sexy ti připadala. Mohl jsi jenom zírat. Ale ten rozdíl se dá vypozorovat jen těžko, protože ona je sexy pořád, viď?" Všichni kromě Cartera, Setha a mě se rozesmáli. Věděla jsem, že tu poslední větu skřet mínil jako kompliment, ale i tak bych mu nejradši vychrstla svůj drink do obličeje. Veselí brzy pominu lo a my se vrátili zase ke kartám. Škoda už ale byla napáchána. Se Sethem jsme spolu po zbytek večera téměř nepromluvili. Ne že by si toho někdo všiml - nejspíš kromě Cartera. Když jsme pak se Sethem odcházeli, věděla jsem, že se schy luje k něčemu zlému. Zastavila jsem u něj před domem a on mě pozval k sobě na zmrzlinu Rocky Road. Měl zmrzlinu moc rád. Měla jsem se otočit a odjet, jenže Rocky Road funguje jako zaklí nadlo. Navíc jsem si vzpomněla, o čem jsme se Sethem mluvili po naší nehodě v posteli - že bychom se měli o problémech bavit, a ne je ignorovat. Pořád jsem věřila, že je to pravda, ale teorie a praxe jsou dvě naprosto odlišné věci. Nandal zmrzlinu do dvou misek a chvíli jsme jedli mlčky. Když dojedl, začal si hrát se lžičkou a na mě se nedíval. "Takže?" zeptal se. "Je to pravda?" "Co jestli je pravda?" Jako bych to nevěděla. "Ale no tak, nenuť mě to hláskovat," prohlásil něžně. "Chci jenom slyšet tvou verzi, to je všechno." Otevřela jsem pusu, abych promluvila a nějak to všechno zmírnila, ale jazyk mi ztuhl. Nevypravila jsem ze sebe souvislé slovo. "Je to pravda?" zopakoval Seth. Když jsem stále neodpovída la, pokračoval: "Někdy, když tě vidím…, jako třeba teď nedávno, nemůžu skoro ani dýchat, jak jsi krásná. Tak krásná, že nemůžu dělat nic než se chovat jako idiot. To znamená, že ses právě… s někým vyspala? Samozřejmě tím nemíním normální spaní…"Sakra, tahle záležitost s komunikací je vážně na houby.

10. Kapitollka

26. srpna 2013 v 7:21 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Druhý den ráno jsem zavolala Jeromovi a moc jsem ho tím nepotěšila. "Máš vůbec tušení, kolik je hodin, Georgie?" zavrčel do tele fonu. "Co si stěžuješ? Vždyť nemusíš spát." "Zkrať to." Pověděla jsem mu o svém zážitku z koncertu a o své neschop nosti identifikovat toho záhadného nesmrtelného. "Nebyl jedním z nás. No, chápeš… nebyl součástí našeho pantheonu," vykoktala jsem. "Pantheonu? Nikdy jsem neslyšel, že by o tom někdo takhle mluvil. Snad jen na hodině úvodu do mytologie." "Takže?" "Takže co?" "No není to zvláštní? Potkala jsem už stovky nejrůznějších ne smrtelných, ale něco takového jsem nikdy necítila. Neměla jsem z něj… normální dojem. Totiž, vnímala jsem ho jako nesmrtelné ho, ale bylo to prostě divné." "Možná tomu nechceš věřit, ale existuje spousta věcí, které jsi ještě nikdy nezažila - i přes svůj pokročilý věk." "Jasně, jasně. Já vím, že jsem ještě děcko. Ale tebe to vůbec neznepokojuje?" Zívl. "Ani v nejmenším. Něco andělského nebo démonského by mě asi znepokojilo, ale nějaký obyčejný polobůh nebo satyr? To těžko. Ti nejsou součástí hry. Teda jsou součástí té nejvyšší Hry a velkým H, ale ne té naší. Nepotřebují povolení, aby se tu směli pohybovat. Dokud se nepletou do našich záležitostí, je mi to úplně jedno. Dělají si svoje. My je jenom zapíšeme do katalogu a jdeme dál."

"Do katalogu? Takže si vedeš záznamy?" "Já samozřejmě ne. Dělá to Grace a Mei." To mě nepřekvapovalo. Jerome není zrovna… pracovitý. Gra ce a Mei jsou jeho podřízené démonky, které dělají spoustu špinavé práce, do které se mu nechce. Skoro nikdy jsem je neviděla. "Musím jim dát vědět," zamumlala jsem a mysl mi pracovala na plné obrátky. "Asi ti nemusím říkat, že jsou stovky mnohem užitečnějších projektů, kterým bys mohla věnovat svou energii. Řekněme třeba, že bys mohla víc pomáhat svému kamarádovi inkubovi. Nějak se nám zadrhl a trčí na půl cestě. Zdůrazňuji slovo zadrhl." "Hele," ohradila jsem se, abych bránila Bastienovu čest. "Jen si dává na čas. Kvalitní práci nemůžeš uspěchat. Navíc všechno, co umí, se naučil ode mě." "Bůhvíproč mě to neuklidňuje." Jerome zavěsil. Našla jsem číslo Grace a Mei. Počkala jsem na vyzváněcí tón, stiskla tlačítko pro zpětné volání a zavěsila. O minutu později se v mém obýváku vyrojila záplava jisker jako o čtvrtém červenci a přede mnou se objevily dvě démonky. Ty dvě si mohly vybrat jakákoli těla, ale vzájemně si byly po zoruhodně podobné. Grace byla štíhlá a působila jako manažerka, což ještě zdůrazňovala černá sukně a sako. Světle blond vlasy měla zastřižené pod bradu, hnědočerné oči a pleť, která nikdy neviděla slunce. Jediná opravdová barva na ní byla jasně rudá rtěnka. Mei byla oblečená úplně stejně, včetně té rudé rtěnky. Vlasy po bradu měla ovšem modročerné. Přestože měla jemnější rysy, vystouplejší lícní kosti a hezké mandlové oči, nepůsobila o nic přátelštěji než její kolegyně. Ty dvě všude chodily společně, takže jsem předpokládala, že musejí být kamarádky. Nebo něco na ten způsob. Ale nepochy bovala jsem, že kdyby šlo o povýšení, vyškrábaly by si vzájemně oči. Nebo Jeromovi. "Ahoj, Georgino," pozdravila mě Mei. "Dlouho jsme se neviděly," dodala Grace. Obě na mě hleděly s očekáváním. Aubrey je sledovala z pohovky, byla celá naježená a divoce mrskala ocasem.

"Ahoj, holky," řekla jsem nervózně. "Díky, že jste se objevily tak rychle. Málo práce?" Obě na mě zíraly. "Ehm, no dobře. Jerome mi řekl, že vedete záznamy o nesmr telných, kteří se objeví ve městě. O nesmrtelných mimo náš…" "Dvoreček?" navrhla Grace. "Pantheon?" navrhla Mei. "Jo. Jasně. Takže… máte to na starosti?" "Koho hledáš?" dotázala se Mei. "Nesmrtelného jakého druhu?" "To je právě ten problém." Pověděla jsem jim všechno, co jsem o něm věděla, včetně dal ších událostí, při nichž jsem měla ten podivný pocit. Popsat jeho energii už bylo těžší. Nedokázala jsem přesně říct, jestli z něj mám dojem jako z inkuba, anděla, nymfy nebo ogra. Na tenhle druh jsem nikdy předtím nenarazila. Démonky se nad tím zamyslely, pohlédly jedna na druhou a zavrtěly hlavami. "To mi nezní povědomě," prohlásila Grace. "Ale můžeme se podívat do záznamů," navrhla Mei. "Díky," pověděla jsem jim. "To bych vážně ocenila." Zdvořile přikývly a obrátily se k odchodu. Mei se po mně náhle ohlédla. "Někdy bys s námi měla vyrazit za zábavou," řekla nečeka ně. "U Clea v Capitol Hill se o Dámské noci podávají vynikající speciality." "Nás holek je tady tak málo," dodala Grace. "Musíme držet při sobě." Usmály se a zmizely. Otřásla jsem se. Jít s těmi dvěma do baru mi připadalo jen o maličko lákavější než razítkovat s Daninými kamarádkami z VPZRH. Když už jsem si na to vzpomněla, rozhodla jsem se, že odpole dne zajdu navštívit Bastiena. Už se mi pár dnů neozval. "Víš vůbec, jak moc jsou mi fuk tvoji smrtelní přátelé?" vy štěkl, když jsem mu pověděla o bizarní situaci kolem Douga, Ale ka a toho záhadného muže. "Já tady mám opravdové problémy. Jsem v koncích. S Danou to nikam nevede. Vídám se s ní, je milá, ale to právě to! Jako by chtěla jen…" "Abyste byli kamarádi?" Přestal přecházet po kuchyni a zpražil mě pohledem. "Se mnou ženy nikdy jenom nekamarádí." Opřel se o linku a zavřel oči. "Jenom nemůžu vymyslet, co dál. Pokud nebudu jednat rych le, některý z našich nadřízených zjistí, jak moc je to nahnuté." Rozhodla jsem se raději nezmiňovat o Jeromově poznámce o zadrhnutí a trčení na půl cesty. "Tak si dej na chvíli pauzu a bav se. U Petera se zase bude hrát poker. Pojď si taky zahrát. Vezmu tam i Setha." "Myslel jsem, žes mluvila o zábavě." "Hele! Proti komu něco máš? Proti Peterovi, nebo Sethovi?" "Musím uznat, Fleur, že Peter dělá opravdu vynikající soufflé. Co umí ten spisovatel?" "Přestaň si Setha dobírat. Vždyť ho ani neznáš." Bastien pokrčil rameny. "Promiň. Ale ty mi to dost ulehčuješ." "Ty žárlíš." "To těžko," odfrkl. "Pobláznění do smrtelnic už jsem si užil až až, děkuju. A ty taky, pokud mi paměť dobře slouží. A taky jsi chodila se spoustou nesmrtelných. Ale kvůli žádnému ses netrá pila tak jako kvůli tomuhle chlapovi." "Seth je jiný. Nedokážu to vysvětlit. Když jsem s ním, připadá mi to tak… správné. Mám dojem, jako bych ho znala odjakživa." "Fleur, já tě znám odjakživa. Tohohle muže znáš jen pár mě síců." Se Sethem jsme se dali dohromady celkem rychle a občas mě to trápilo, ale upřímně jsem věřila v sílu a hloubku svých citů vůči němu. Nebyly ani povrchní, ani pomíjivé - alespoň jsem v to doufala. Jednou mi řekl, že pro něj na celém světě neexistuje nikdo jiný než já. Když jsem mu řekla, že to je celkem odvážné konstatování na to, že se známe teprve krátce, jenom mi na to pověděl: "Jsou věci, které člověk prostě ví." Něco pozoruhodně podobného mi řekl můj manžel Kyriakos, když jsme se poprvé setkali. To bylo v dávných dobách, kdy jsem ještě byla smrtelnicí. Tehdy mi bylo patnáct a můj otec mě poslal do doků v našem městě, abych vyřídila vzkaz Kyriakovu otci. Poslat mě samotnou bylo trochu neobvyklé, ale můj otec o tom příliš nepřemýšlel, protože to bylo jen kousek od tržiště. Stejně mi to ale připadalo jako děsivá procházka. Bez ustání tam pracovali upocení špinaví muži, kteří na žha vém slunci nakládali a vykládali lodě pohupující se na tyrkyso vém Středozemním moři. Jakýsi malý plešatý muž, který po mně pokukoval, mi poradil, kudy jít. "Jsi vysoká," poznamenal. "To by asi některým chlapům vadi lo, ale mně ne. Na mě máš úplně tu správnou velikost." Zasmál se a přidali se k němu i další jeho kumpáni. Když stál, měl hlavu v úrovni mé hrudi. Proběhla jsem kolem nich se sklo penýma očima a hledala tu správnou loď. Jakmile jsem spatřila Kyriaka, zaplavila mě úleva. Zrovna kontroloval lana a bavil se s dělníky. Nikdy jsem se s ním nedala do řeči, ale znala jsem jeho otce a věděla jsem, že je důvěryhodný. Kyriakos se na mě podíval a usmál se. "Ty jsi dcera Marthanese, viď? Letha?" Přikývla jsem. "Mám vyřídit tvému otci, že náklad může být přichystán už dnes večer, jestli to chce urychlit." "Řeknu mu to. Teď tady není." "Dobře." Chvíli jsme tam trapně stáli. Cítila jsem, že mě nená padně koutkem oka sleduje, zatímco předstíral, že se dívá na děl níky. Vypadal, jako že mi chce ještě něco říct, ale když se k tomu neměl, obrátila jsem se k odchodu. "Tak díky. Už bych se měla vrátit." "Počkej, Letho." Natáhl ruku, aby mi zabránil odejít, ale styd livě ji zase odtáhl dřív, než se mě dotkl. "Tys… nepřišla jsi sem sama, že ne?" "Můj otec říkal, že to není daleko. A že mi nehrozí, že bych přilákala pozornost." Kyriakos drsně odfrkl. "Tvůj otec je blázen. Můžu tě dopro vodit zpátky?" Zarazil se. "A neříkej otci, že jsem o něm řekl, že je blázen." Něco ještě domluvil s jedním ze svým mužů a pak jsme se spo lečně vydali zpátky do města. Byl starší než já a tvář měl opálenou od slunce. Černé rozcuchané vlasy mu sahaly po bradu a byl skoro - ale ne úplně - stejně vysoký jako já. "Viděl jsem tě před pár dny na té svatbě," prohlásil po dlouhém mlčení. "Tančila jsi s ostatními dívkami. Víš…, jsi opravdu dobrá." Ten kompliment mě překvapil. "Myslím, že mi pomohlo víno." "Ne. Víno pomohlo těm ostatním děvčatům - aby ztratily zá brany." Podíval se na mě a já málem zakopla pod intenzivním pohledem jeho tmavých očí. "Ale ty… ty máš tanec v krvi. Hudba k tobě mluví a ty jí rozumíš." "Tys hrál na flétnu," vybavila jsem si a snažila se nezčervenat. "Ano." Vypadal šťastně, že jsem si na něj vzpomněla. Pak opět zavládlo ticho. Už jsme došli skoro až na tržiště a kolem bylo ruš no. Kyriakos zjevně stál o to, abychom si dál povídali. "Já… slyšel jsem, že se tvoje sestra na jaře provdala." "Ano." "A co ty?" Podívala jsem se na něj. "Já jsem se na jaře neprovdala." Koutky rtů se mu zvlnily do úsměvu. "Co příští jaro?" "Chceš si mě snad vzít?" "Jen zjišťuju. Slyšel jsem otce, jak říkal…" Zastavila jsem se na kraji tržiště, abych se mu znovu mohla podívat do očí. Kolem nás pobíhali lidé i zvířata a na druhé straně cesty jsem viděla svého otce, jak se baví s prodavačem ovoce. "Podívej," prohlásila jsem příkře, "svého otce jsem to taky sly šela říkat - že uvažují o tom, že by naše rodiny spojili sňatkem. Vytvořilo by to dobré obchodní svazky. Ale jestli ti jde o tohle, měl by sis s otcem promluvit, aby ti dal jednu z mých sester, a ne mě." "Co? Ty se nechceš vdát?" Jeho úsměv byl teď trochu váhavý. "Nebo je pro tebe připraven někdo jiný?" Nevěřícně jsem na něj vytřeštila oči. "Ne, samozřejmě, že ne. Ty si mě ale vzít nechceš, to je vše." "Že nechci?" "Ne. Chceš jednu z mých sester." "Vážně?" "Ano. Jsou menší, hezčí, milejší - a uhlazeněji se vyjadřují."

"Umějí tančit?" Zamyslela jsem se. "Ne. Jsou hrozné." Jeho plachý úsměv se vrátil. "Tak to chci tebe." "Jsi blázen. Vždyť ani nevíš, o čem mluvíš. Nic o mně nevíš." V těch dobách samozřejmě jen málo lidí něco vědělo o svých snoubencích. Pozoruhodné mi ale připadalo jeho přesvědčení, že se k sobě hodíme. "Na tom nezáleží. Prostě vím, že jsi ta pravá. Ty to necítíš?" Zadívala jsem se mu do očí a zachvěla se, jako bych narazila na něco mnohem většího a silnějšího, než jsme my. Na chvíli jsem přemýšlela o tom, jestli by o mě tenhle muž z vysoce respektova né rodiny skutečně mohl mít zájem. Byl to opojný pocit, a nejen proto, že by to pro mě byla čest. Díval se na mě a mluvil se mnou, jako bych mu byla rovná a stála mu za to. Něco mezi námi vzni kalo a táhlo mě to k němu. Nechápala jsem to. "Nic o mně nevíš," zopakovala jsem tiše a v puse mi vyschlo. Jeho váhavý úsměv byl nyní o něco smělejší. "Vím toho hod ně. Vím, že dobře tančíš a že jsi chytrá - podle mého otce až příliš chytrá. A taky vím, že tvoje rodina teď nemůže obchodovat s Lai sinou pekárnou, protože jsi její dceru nazvala…" "To nebyla moje chyba," skočila jsem mu rychle do řeči. Můj otec nás z dálky zaregistroval. Zvedla jsem ruku na pozdrav a on na mě netrpělivě mávl, abych už šla. "Můj otec mi něco chce." Kyriakos se na něj podíval a rychle se zase otočil. Pokud jsem já byla proslulá svým ostrým jazykem, můj otec měl ještě horší reputaci. Kyriakos se navzdory svojí nesmělosti a zamilovanosti zjevně zatím necítil na to, aby mu čelil. "Řeknu otci, aby promlu vil s tvým." Předchozí žertování bylo pryč a Kyriakos zvážněl. Díval se na mě, jak se na mě ještě nikdo nikdy nedíval. Polévalo mě z toho horko a pak mě zase mrazilo. Cítila jsem takové šimrání. Nedoká zala jsem od něj odtrhnout zrak. "Tohle se netýká obchodních dohod," zašeptala jsem. "Ne. Tohle se týká tebe a mě. Ty jsi ta pravá." Zírala jsem na něj a zcela netypicky jsem nenacházela slov. Šo kovaly mě ale spíš moje bláznivé pocity než jeho pošetilá nabídka k sňatku, kterou mi ostatně neměl učinit bez vědomí našich rodin.

Později jsem zjistila, kolik odvahy musel sesbírat k tomuhle naše mu rozhovoru. Nedostal do vínku smělost ani výřečnost. Obecně mluvil jen málo a mnohem raději se vyjadřoval očima, hudbou a potom… poté, co jsme se vzali, i milováním. "Podívej," řekl a najednou znervózněl, protože si špatně vy ložil můj výraz i mlčení. "Mám něco našetřeno. Můžeme si kou pit hezký dům. Už nebudeš muset bydlet s tolika lidmi. Já budu často pryč, ale ty nejspíš zvládneš domácnost i obchody lépe než já. Že nemůžeš do pekárny pro chleba, je sice trochu potíž, ale možná si budeme moct dovolit i služku. Nebo se můžeš naučit…" "Zmlkni," přerušila jsem ho. Vykulil na mě oči. "Co?" "Prostě zmlkni. Jenom marníš čas. Běž za svým otcem a řekni mu, ať promluví s mým." Pak jsem ještě dodala: "A chléb péct umím." Zadržel dech. "Jsi si jistá?" "S tím chlebem? Ano, jsem si jistá." Pomalu se usmál a smál se i očima. Tep se mi zrychlil a taky jsem se usmála. Nic dalšího už jsme si říkat nemuseli. Můj otec na mě znovu křikl, a tak jsem se k němu rozběhla. Uvažovala jsem o té vzpomínce a o tom, co se mi teď děje se Sethem. Zasněně jsem hleděla z okna. Všimla jsem si, jak Jody vybírá schránku. "Zajdu ji pozdravit," oznámila jsem Bastienovi. Vyběhla jsem ven a zamávala na ni. Okamžitě mě obdařila jedním ze svých krásných širokých úsměvů. Málem mě objala, což mě překvapilo. "Jé! Tak ráda tě vidím. Jak ses měla?" Vyměnily jsme si pár zdvořilostí, načež mě nadšeně popadla za paži. "Co máš dneska v plánu? Nechceš zajít do obchoďáku?" Kupodivu mi to znělo jako dobrá zábava. Rozhodně lepší než poslouchat Bastienovy nářky a kritiku. "Jasně.""Skvělé. Zajdu to říct Daně."

9. Kapitollka

25. srpna 2013 v 7:20 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

"Hezky záříš," pověděl mi Bastien, když mi druhý den odpoledne přišel otevřít. "Jo, povídej mi o tom." V Tabithině těle jsem se courala po jeho domě a nakonec jsem usedla na stoličku u baru v kuchyni. Podal mi z lednice Mountain Dew. "Proč jsi tak mrzutá? Tak špatné to být nemohlo." "Bylo to fajn. Trochu laciné, ve skladu. Pak se u mě stavil Seth a pořád mi říkal, jak jsem hezká." "No samozřejmě." Bastien dnes taky zářil. "Nemohl si po moct. Je to jen slabý smrtelník jako všichni." Ignorovala jsem to rýpnutí a naráz do sebe kopla půlku ple chovky. "Když už je řeč o slabých smrtelnících, jaké bylo sledová ní fotbalu s Billem?" "Strašná nuda. Bill musí mít fantastické lidi, co mu píšou pro jevy, protože bavit se s ním bylo jako bavit se tady s tou policí. Světlou stránkou ale je, že jsem se několikrát dal do řeči s Danou a snad jsem napravil škody, které jsi napáchala." "Proboha, kdy už toho necháš? Nic jsem neudělala. Tohle ne můžeš dávat za vinu nikomu jinému než sobě." "Hele, já jsem nespadl ze schodů. Každopádně jsem se ale za řídil podle tvé rady a hrál jsem starostlivého bratra. Vypadala, že na to skočila, až na to…" "Až na co?" Zamračil se a vytřeštil modré oči. "Zdá se, že si mě dost ob líbila. Ptala se na moji práci, na tebe. Ale je to zvláštní. Prostě se necítím na to…" "Aby ses na ni v dohledné době vrhl? To bych do tebe neřekla."Jeho výraz ztvrdl a vytratily se z něj pochyby. "Je to jen otáz ka času, to je všechno. Jako ten klášter v Bruselu. Pamatuješ, jak dobře to nakonec dopadlo?" Usmála jsem se. "Jenom otázka času. Jasně. Tak co máš dneska v plánu?" "Nic. Později asi půjdu ven, ale teď se tu jen tak potloukám. Ostatně Mitch právě má být v práci." "Tak se odtud můžeš vyplížit a třeba zajít do kina." Upřímně jsem chtěla dělat něco aspoň trošku zábavného. Ko nečně jsem měla den volna a nechtěla jsem ho promarnit. Trápila mě jediná věc, a sice, že nevím, co se děje v knihkupectví, když - nebo spíš pokud - Doug dorazil do práce. Kdyby tam byl Warren nebo Paige, ti by ho načas uklidili. Já jsem ale takovou moc ne měla a rozhodně jsem nechtěla přijít o svoji funkci. Nakonec jsem se rozhodla zavolat Janice a pověděla jsem jí, aby mi okamžitě zavolala na mobil, kdyby byl nějaký problém. Zatím ale nic nena stalo. Bastien projevil chabý zájem o kino. "Hrajou něco dobrého?" Než jsme to stačili zjistit, někdo zazvonil u dveří. "Ježíši, Bastiene, kdykoli jsem tady, připadám si jako na hlav ním nádraží." "Nejspíš Svědci Jehovovi," usnesl se a nenápadně se podíval, kdo to je. "Ha! To je Jody. Co asi chce?" Danina návštěva by byla horší, takže se mi ulevilo. "No tak ji tam nech. Máš být v práci." Šťouchl do mě. "Běž otevřít ty." "Já?" "Jasně. Něco si vymysli, proč jsi tady. Je to Danina kámoška. Můžeš z ní něco vytáhnout." "Proboha!" Zvonek se rozezněl znovu a Bastien na mě úpěnlivě pohlédl. Proti Jody jsem nic neměla, ale nechtěla jsem, aby mě zatahoval do svých afér. Zavrčela jsem a vydala se ke dveřím. Pomyslela jsem si, že třeba jen nese něco dobrého, co upekla. Jakmile mě uviděla, po tváři se jí rozlil široký úsměv. "Doufala jsem, že tady budeš! Říkala jsem si, že ten passat je určitě tvůj."Oplatila jsem jí úsměv. "Máš dobrou paměť. Chtělas mluvit s Mitchem? Je v práci." "Ne, ani ne. Jen jsem si všimla tvého auta, tak jsem tě chtěla pozdravit. Zdržíš se tu?" "Jo. Dneska mám volno a slíbila jsem mu, že… tady udělám nějakou práci na zahradě." Bastien postával neviditelný poblíž. "Dneska je na to hezké počasí," souhlasila. Nejspíš ano, když jednou za čas v zimě vyleze sluníčko. Dneska aspoň nepršelo. "Co děláš? Vypadá to, že trávníková služba už většinu listí odvezla." To byla pravda. Snažila jsem se vymyslet nějakou práci, na kterou si tihle lidé z předměstí nenajímají firmy. "Chystala jsem se zasadit nějaké květiny." "Ó!" Spráskla ruce a hnědé oči se jí rozzářily. "To je skvělý nápad. Nechceš pomoct?" "No…" Bastien vedle mě z toho málem dostal záchvat. Vehementně kýval hlavou a nehlasně mi sděloval vytáhni z ní informace. Práce na zahradě byla tím posledním, co bych chtěla dělat, když mám den volna, ale teď už jsem se z toho vyvléknout ne mohla. "Jistě. Stejně jsem nevěděla, kudy do toho." To bylo po chopitelné. "Jenom si dojdu pro kabát a zajedeme do mého oblíbeného zahradnictví," zašveholila. "To bude zábava." Odkvačila zpátky do svého domu a já vypěnila na Bastiena. "Nenávidím tě." "Copak to nevím?" Poplácal mě po zádech. "Určitě v sobě máš zahradnické vlohy, Fleur. A jestli ne, tak si je vyčaruj." "Mám to u tebe. A dlužíš mi hodně." Jody mě odvezla do zahradnictví, které mi připadalo jako blu diště v zeleni. Ačkoli zeleň nebyla zrovna výstižné slovo. Spousta stromů a rostlin měla opadané nebo zežloutlé listy, jelikož už byla zima. Labyrint vegetace. "Jsou pořád naživu," oznámila mi, když odborným okem pro zkoumala rostliny. "Teď sice není nejvhodnější doba na sázení květin, ale něco zvládneme, dokud ještě není půda promrzlá." šklíbla jsem se. "To zní jako špinavá práce." Rozesmála se. "Jak ses k tomu vůbec dostala?" "Můj bratr si často… věci nepromyslí. A umí být hodně pře svědčivý, když chce." A otravný. A hodně na lidi tlačí. "To vidím. Taky je moc hezký. Vsadím se, že přiměje ženy k čemukoli." "To si ani nedovedeš představit." To ji znovu přimělo k úsměvu. "Jakmile s touhle prací začneš, dostaneš se do toho. A není to nic špinavého. Jestli chceš špínu, někdy ti budu vyprávět o Guatemale." "Kdy jsi byla v Guatemale?" Teda jo. Vždycky jsem si před stavovala, že tenhle typ lidí jezdí na dovolenou na Malibu nebo do Paříže. "Když jsem byla v Mírových sborech." "Tys byla v Mírových sborech?" "Jo, když jsem byla mladší." Dívala jsem se na ni, jak vybírá květiny. Přitom pokračovala ve vyprávění. V Mírových sborech pracovala jako učitelka. Zjev ně je velmi kreativní a talentovaná. Taky je chytrá a má silnou osobnost. Jak se sakra mohla zaplést s Danou? Nakonec jsme koupily několik rostlin, které označila za vá noční růže, a pár cibulek, o nichž prohlásila, že buď vyrostou, nebo nevyrostou, ale až na jaře. Když jsme se vrátily k Bastienovi, oblékly jsme si kabáty, nasadily rukavice a pustily se do práce na přední zahradě. V jednu chvíli jsem Bastiena zahlédla, jak vyku kuje z okna a mává mi. Když se Jody nedívala, vyplázla jsem na něj jazyk. Jody mi nadšeně vykládala o své minulosti. Občas jsem se jí na něco zeptala, abych si to ujasnila, a ona pokračovala dál. Na slouchala jsem, chvílemi taky něco poznamenala, a jakkoli nera da jsem si to přiznávala, nakonec jsem musela uznat, že tohle odpoledne plyne příjemně. Měla pravdu - zahradničení není tak špatné, jakmile s ním jednou začnete. Nakonec se hovor samo zřejmě stočil na VPZRH a ji překvapilo, když jsem vyjádřila svůj nesouhlas s některými názory. "Stojím za nimi," řekla. "Absolutně. Ale někdy by se mi víc zamlouvalo, abychom některé věci dělali jinak."

Vzhlédla jsem a byla ráda, že mám záminku na chvilku si do přát pauzu od rytí v zemi. "Jaké věci?" Našpulila své hezké rty. "Asi… Spoustu času trávíme tím, že vykládáme lidem, co mají a nemají dělat. Snažíme se jim pomoct, aby vedli lepší život, což je dobře. Koneckonců Dana tvrdí, že gram prevence vyváží kilo léčby." Uf. To je ale klišé! "Ale taky bych si přála, abychom dělali něco pro ty, kdo po třebují pomoc hned. Víš, kolik rodin v téhle oblasti má tak málo peněz, že nemají ani na jídlo? Bylo by skvělé, kdybychom spolu pracovali s místními potravinovými bankami a něco s tím dělali - hlavně teď, když se blíží svátky. Nebo třeba… děláme hodně proto, abychom pomáhali teenagerům správně se rozhodovat, co s životem, ale já navštívila pár dívčích domovů, kde jsou dívky, které už se dostaly do problémů. Utekly z domova. Jsou těhotné. Dana říká, že jsou to ztracené případy, ale…" "Ty si to nemyslíš?" zeptala jsem se něžně. Taky přestala kopat v zemi a nepřítomně se zahleděla na cibul ku, kterou držela v ruce. "Myslím, že není nikdo takový, komu by nebylo pomoci. Jenže Dana… no, ona je hrozně chytrá. Ví o tom mnohem víc než já. Věřím tomu, co říká." "Na zpochybňování není nic špatného." "Asi máš pravdu. Ale ona je taky moje výborná kamarádka." Jako by se dívala na něco vzdáleného v čase i prostoru. "Před pár lety jsme měli s Jackem nějaké problémy, chápeš? To se přece stává, že? Žádný vztah není dokonalý." "To je fakt," souhlasila jsem pochmurně. "A ona mi pomohla to vyřešit. Cítím se jí tak nějak…" "Zavázaná?" Jody se zadrhla. "Jájá nevím. Asi ano. V ní se dá někdy těž ko vyznat… Dokáže tě překvapit něčím, co bys nečekala. A jindy zase…" Zavrtěla hlavou a nervózně se zasmála. "Co to plácám? Je zkrátka úžasná. Nejskvělejší osobnost, jakou jsem kdy poznala. Dělá tolik dobrých věcí." Poté urychleně změnila téma a já už se k předchozímu taky nevracela. Probíraly jsme zábavnější věci a já se často přistihla, jak se směju a je mi s Jody dobře. Zaběhla jsem do Bastienovy kuchyně a udělala nám horkou čokoládu, kterou jsme si vypily venku. Skončily jsme se sázením a obdivovaly výsledek. Přestože jsem z toho původně měla obavy, nakonec mě potěšilo, že jsem udělala nějakou hmatatelnou práci. "Podívej," prohlásila Jody. "Dana se právě vrací domů." U vedlejších vrat zastavil Danin explorer a po chvilce z něj vystoupila. Obdařila nás jedním ze svých ledových úsměvů. "To vypadá hezky." Jodyino dřívější radostné rozpoložení se kamsi vytratilo. "Za stavila jsem se, abych Tabitě pomohla na zahradě." "To je od tebe hezké." Dana se na ni podívala tak, že jsem z toho pohledu nedoká zala vyčíst nic kromě nesouhlasu a možná i hněvu. Přestože jsem předtím Bastienovi oponovala, teď jsem nabyla dojmu, že jsem Danu nejspíš opravdu vytočila víc, než jsem myslela. Patrně si na mě nevytvořila dobrý názor. A teď to vypadalo, že se chystá vyklopit svůj názor na mě Jody. Sledovala jsem, jak se v Jodyině výrazu zračí postupně několik emocí. Byla jsem přesvědčená, že je mnohem silnější, než dává najevo. Asi půl vteřiny se tvářila dost vzdorovitě. Pak ale přeruši la oční kontakt s Danou a ustoupila. Asi jsem se měla připitoměle uculit a pokusit se Daně zavdě čit, jenže mě naštvalo, jak Jody kárá pohledem. Neměla právo jí tohle dělat. "Bylo to neuvěřitelně milé," prohlásila jsem ostře. "Jody je jed ním z mála upřímných a dobrých lidí na světě. A ne že by to jen předstírala. To vy ale samozřejmě víte." Jody zčervenala a Dana se pokřiveně usmála. "Ano. Ano, jistě. Co váš kotník?" "Už je to dobré." "To ráda slyším." Poté zavládlo trapné mlčení. Rozhodla jsem se, že tentokrát počkám, až něco řekne Dana, a vydržím její strašidelný pohled. Ona ale samozřejmě byla mistr ve vyčkávání, takže nebylo divu, že se jako první zlomila Jody. Upřímně - ani jsem jí to nemohla zazlívat. "No, Jack přijde každou chvíli. Měla bych jít domů."

Zvedla jsem se spolu s ní a pomohla jí posbírat nářadí. Pak jsme si ještě všechny tři vyměnily několik strnulých zdvořilostí a rozloučily se. "Co se stalo? Co se stalo?" vyřvával Bastien, sotva jsem se vrátila do domu. "Viděl jsem tam Danu." "Nic nového. Jody je světice, Dana je mrcha. Doufám, že si pospíšíš a už brzo s tím skončíš." "Sakra, vždyť se o to snažím! Nepředpokládám, že ses dozvě děla něco užitečného." "Ani ne… Ale myslím si, že Jody na Danu něco ví. Něco do statečně šťavnatého i pro tebe. Ale neřekla mi přesně, o co jde." Inkubus se vrhl na tuhle informaci jako pes na kost. "Musíš zjistit, co to je! Zítra jí zavolej. Zajdi s ní na oběd." "Ježíšimarjá, Bastiene. Mám ji ráda, ale nebudu za tebe dělat tvou práci. Tohle je tvoje show, pamatuješ? Navíc mám taky svůj život." Zamračil se. "O tom by se dalo debatovat." "Proč se vlastně v téhle záležitosti s Danou tolik angažuješ? Teda, já bych taky ráda viděla její pád, ale ty se chováš tak… ne vím. Přeháníš to." "Proč bych se neměl angažovat? To, že ty už nehraješ o duše, neznamená, že my ostatní přestaneme dbát na svou kariéru." Znala jsem Bastiena až příliš dobře, takže jsem předpokládala, že má ke svému počínání ještě jiný důvod. "A to je všechno, jo? Jenom stará dobrá americká pracovní morálka?" "Ano," odpověděl strnule. "Na tom není nic špatného." Měřili jsme si jeden druhého a já se mu snažila očima sdělit, že vím, že je v tom něco víc, než mi říká. Oplácel mi můj upřený pohled, ale odmítal se mi otevřít. Nakonec jsem zavrtěla hlavou. Už jsem se nemínila nechat zatáhnout do další hádky. "Nevadilo by ti, kdybych se u tebe vykoupala ve vířivce?" zeptala jsem se namísto toho. Mávl rukou směrem k terase vzadu za domem. "Posluž si.

Dělej si tu, co chceš. Využij mě a jdi." "Chováš se jako děcko." Aniž by odpověděl, odebral se sledovat televizi.Došla jsem na terasu vzadu a otevřela víko vířivky s horkou vodou. Okamžitě se vyvalila pára a já jsem vydechla rozkoší. Bylo to tak příjemné, po celém dni stráveném v zimě. Rozhlížela jsem se kolem po prostoru, který oddělovaly tři mříže porostlé popí navými rostlinami, mezi nimiž bylo místo sotva na to, aby tudy prošel člověk. Rychle se stmívalo, takže na mě ani sousedé ne mohli vidět. Svlékla jsem se a váhavě strčila do vody nejprve jednu nohu. Horké. Moc horké. Zase jsem ji vytáhla a po chvilce to zkusi la znovu. Pomalu jsem se kousek po kousku nořila do vody. Když jsem tam byla až po krk, šťastně jsem vydechla a pohodlně si opřela hlavu o okraj. Fantastické. Se zavřenýma očima jsem si hověla v bublinkové lázni. Najednou mi připadalo, že dokážu všechno pustit z hlavy. Douga, toho muže z klubu, Danu, Setha. No, Setha možná tak docela ne. Ale aspoň ty špatné věci. Když už jsem měla z toho vlhka zkudrnatělé vlasy a po čele mi stékal pot, vylezla jsem, usadila se na okraj vany a čekala, až uschnu. Spousta lidí nechápe venkovní horké vany, ale já je mám radši než ty uvnitř. Nic se nevyrovná rozdílům teplot. Jakmile jsem se zchladila, vrátila jsem se zase do vody, od hodlaná ten postup opakovat. Tohle bych mohla dělat celou noc a byla bych dokonale šťastná. Ale byla jsem zpátky ve vodě sotva pár minut, když jsem od někud zblízka zaslechla prasknutí větvičky. Působilo to jako ze špatného hororu, ale přesto mě to vyděsilo. Vyskočila jsem ven, až všude kolem vyšplouchla voda. Když jsem lezla z vany, slyšela jsem šustění větví. "Bastiene!" křičela jsem cestou do domu. Vešel do místnosti, byl bledý a tvářil se poplašeně. "Co se děje?" Ustoupila jsem od terasy a ukázala tím směrem. "Někdo tam je." Samozřejmě mi nic nemůže doopravdy ublížit, ale to, že jste nesmrtelná bytost, vás ještě nepřipraví o instinktivní strach a opa trnost. Čas na to, abych se cítila trapně, že jsem se chovala jako děcko, bude později.Zadíval se na terasu a pak se tam bez váhání vydal, aby to obhlédl. Můj rytíř. Čekala jsem v kuchyni a voda ze mě kapala na dřevěnou podlahu. Srdce mi pořád zrychleně bušilo. Bastien se za pár minut vrátil a zavrtěl hlavou. "Nic tam není. To se ti jen zdálo." "Ne. Něco tam bylo. Slyšela jsem to." "Tak to muselo být nějaké zvíře." Uculil se. "Nebo tě možná okukoval Reese." Když jsem se tomu vtipu nezasmála, přistoupil ke mně a při vinul si mě k sobě. Nedbal na to, že mu zamokřím oblečení. Třásla jsem se. "To je v pořádku," šeptal mi. "Jsi v pořádku. Jsi v bezpečí." Svlékl si svetr a navlékl mi ho. Byl mi moc velký, ale příjemně hřál. Zachumlala jsem se do něj. Pořád jsem byla příliš rozrušená, než abych si vykouzlila nějaké oblečení. "No tak, Fleur. Víš, že jsem tu. Víš, že bych nedopustil, aby se ti něco stalo." Naše nepřátelství z předchozí hádky rázem pominulo a všech no se vrátilo zase do normálu. Zavedl mě nahoru do své ložni ce, při čemž mě nepřestával jednou rukou objímat. Cestou jsem změnila podobu na suchou Georginu. On se také přeměnil do své původní podoby a oba jsme si lehli na postel tak, že jsem se mu opírala hlavou o hruď. Spousta lidí nechápe vztah mezi sukubami a inkuby. Máme tendence se vzájemně často dotýkat způsobem, který většině lidí připadá intimní. Už mnohokrát jsem během let byla nařčena z toho, že s Bastienem spím. Pravdou ovšem bylo, že za celou tu dobu, co se známe, mezi námi nikdy k ničemu nedošlo. Byli jsme si blízcí fyzicky i citově, ale bylo mezi námi pouze přátelství a nic víc. Když totiž většinu svého života dovolujete úplně cizím lidem, aby se vás dotýkali, byla by hloupost neužívat si fyzické blízkosti s těmi, na kterých vám opravdu záleží. A fyzickou blízkostí mí ním drobná gesta, a ne aktivity, které končí orgasmem a podobně. Mazlení. Hlazení. Masírování. Tu a tam pusa. To jsou všechno známky důvěrnosti. Myslím, že takové věci při dnešním způsobu života potřebujeme, abychom si zachovali zdravý rozum. A je v tom i jakási útěcha, když víte, že ten druhý vám to oplácí. Tako vý slušný citový vztah s fyzickými doteky bych nemohla mít tře ba s Hughem nebo vampýry. Pro ně by to znamenalo něco jiného. Proto jsem teď mohla ležet v Bastienově posteli polonahá a přilepená k němu. Smáli jsme se pod dekou a vzpomínali na to, kdy a kolikrát jsme spali takhle podobně, i když ne tak pohodlně. V kabinách na lodích. Na úzkých postelích v penziónech. V tábo rech podél venkovských cest. Tehdy jsme se k sobě taky choulili, abychom se zahřáli a měli pocit bezpečí. Nakonec jsem s ním strávila celou noc. Džentlmensky mě objí mal jako Seth. Ale s Bastienem jsem si celou noc nedělala starosti kvůli tomu, jakou škodu bych svou lehkomyslností mohla napá chat. Takhle dobře jsem se nevyspala už celé týdny. Když jsem se druhý den vrátila domů, zavolala jsem Sethovi a zeptala se ho, jestli byl včera v knihkupectví. Řekl mi, že ano a že se Doug choval normálně. "Byl takový rozradostněný a choval se trochu potrhle, ale žád né výstřelky jako posledně." "To je dobře. Doufám, že tomu už je konec." Nastala trapná pauza a pak se mě Seth zeptal až příliš jakoby nic: "Byla jsi v noci venku? Volal jsem ti, bylo už dost pozdě, a tys to nebrala." "Jo, jasně. Spala jsem u Bastiena." "Aha." Ticho. "Není to tak, jak si myslíš," rychle jsem ho ujišťovala. "Jenom jsme spali. Bylo to dokonale cudné. Stejně jako…" "Ty a já?" Ticho. "K ničemu nedošlo. Je pro mě jako bratr. Upřímně - on je tím posledním, na koho bys měl žárlit." "Já nežárlím. To ne. Když řekneš, že to nic není, tak to nic není. Nechtěl jsem, aby to vyznělo, jako že ti nevěřím. Vím, že bys mi nelhala." Vzpomněla jsem si na orální sex v tanečním klubu a jak jsem se k Bastienovi tiskla polonahá. Sice nelžu, ale ani neříkám Sethovi celou pravdu.

Za pár dní jsme se Sethem vyrazili na další koncert Noční ho doznání. S Dougem jsme spolu celý týden v práci vycházeli, i když jsme se příliš nekamarádíčkovali. Seth mě vyzvedl u mě doma a opět jen zíral, jak vypadám. Minulou noc jsem vyrazila s Bastienem na lov a dostala jsem další oběť. Ta záře u mě stále přetrvávala, takže bych vypadala sexy, i kdybych měla na sobě pytel. Tím, co jsem si vzala na sebe, jsem svůj půvab ještě zdů raznila. Oblékla jsem si šedé pletené šaty, které byly pod ňadry stažené stuhou. Měly výstřih do véčka a jen úzká ramínka, sukně mi sahala kousek nad kolena. Bylo to jako letní šaty do zimy. Seth mě objal a přitiskl mi obličej ke krku. "Ty mě nikdy ne přestaneš překvapovat. Vždycky si myslím, že vím, co od tebe můžu čekat. Pak tě ale uvidím a…" Nedokázal to ani dopovědět, ale jeho oči se vyjádřily za něj. Přejel mi rukama po celém těle, až mě to vzrušilo. Hoď mě na postel a vezmi si mě, prosila jsem ho v duchu. Nahlas jsem ale řekla: "Měli bychom jít." Na koncertě odvedlo Noční doznání stejně vynikající výkon jako minule. Jejich fanoušků přibylo, takže v sále bylo narváno. Skoro jsem ani neviděla na pódium, ale slyšela jsem dobře. Pohledu na Douga jsem si dostatečně užila po koncertě. V sále mu pak totiž dovolili uspořádat další divoký večírek. Na něj i na ostatní členy kapely se s obdivnými pohledy vrhaly ženy - i ně kolik mužů. Když mě Doug uviděl, objal mě, na kohosi houkl, aby nám přinesl drink, a choval se, jako by se mezi námi nikdy nic špatného nestalo. Byla jsem ráda, že na tu nevraživost zapo mněl, jenže když jsem teď věděla, co způsobuje jeho radostné a živé chování, znervózňovalo mě to. Ukázala se i Casey, která pořád vypadala trochu zachmuřeně, ale zjevně už se její nálada zlepšovala. Sledovala jsem ji přes celý sál, jak se váhavě blíží k Alekovi. Ten se bavil s kytaristou Wyat tem. Jakmile ji spatřil, přinutil se k falešnému úsměvu. Neslyšela jsem, o čem se baví, ale situace mi byla jasná. Chtěla s ním mluvit a upoutat jeho pozornost, ale on ji ignoroval. Když mluvila, vrtěl na ni hlavou a tvářil se skoro až zoufale. Nakonec prostě odešel a nechal ji tam stát. "Půjdu tam a jednu mu vrazím," oznámila jsem Sethovi.

"Ne, to nemůžeš. Je to jejich věc, tobě do toho nic není." Otočila jsem se k němu. "Sakra, Sethe! Jak můžeš být pořád tak klidný a nekonfliktní? Copak si za ničím nestojíš?" Chladně na mě pohlédl. Pokud ho můj výbuch překvapil nebo urazil, nedával to najevo. "Stojím si za spoustou věcí. Jenom si uvědomuju, kdy se vrhnout do boje. To bys měla taky." "Dochází ti, že se s ní vyspal, a teď už o ni nestojí? Klidně toho mohl docílit nějakou nekalou metodou." "Věř mi, že to neschvaluju, ale tohle by si měla vyřešit Casey. Jinak ho zbytečně nařkneš a vyvoláš scénu." Zamračila jsem se. Tak napůl jsem s ním souhlasila, ale stejně bych nejradši něco udělala. Casey nejspíš půjde domů a na něja ký čas zanevře na všechny muže. Seth si odešel odskočit a téměř v téže minutě, kdy odešel, přišel ke mně Alec. "Ahoj, Georgino. Vypadáš sexy." "Díky," řekla jsem. Celým tělem jsem se natočila pryč od něj a doufala, že z toho signálu vyčte, že nemám zájem. Měl štěstí, že jsem ho nekopla. "Ty jsi tady dneska večer nejkrásnější ze všech." Nevím, jestli to byla pravda, ale moje načerpaná životní síla mě dělala nejpřitažlivější. A to je rozdíl. Prohlížela jsem si Aleka a pohrávala si s myšlenkou, že bych mu jeho flirtování oplácela a vyspala se s ním. Líbila se mi představa, že by se někde válel v bezvědomí a bylo by mu zle. Ale ne. Když jsem si to promys lela, usoudila jsem, že je to takový ubožák, že bych mu stejně nesebrala mnoho energie. "Zase piješ vodku s džusem?" dotázal se. "Jo," přitakala jsem. "Kdybys chtěla něco jiného, na baru ti namíchají cokoli. A taky je tu plno trávy. A myslím, že jsem zahlédl Coreyho s extází." Tenhle chlap si zkrátka nikdy nedá pohov a pořád bude na hánět ženské, aby je dostal do postele. V tu chvíli se vrátil Seth. Obrátila jsem se k němu s okouzlujícím úsměvem. "Ráda jsem si s tebou popovídala, Aleku," zašveholila jsem a zavěsila se do Setha. "Tak zatím." "Co to bylo?" zeptal se mě Seth, když už jsme byli z doslechu."Ten kretén se mě zase pokoušel sbalit. Ihned poté, co odmítl Casey. Bože, jak ho nenávidím! Nešel na to nijak originálně. Sna žil se do mě nalít víc alkoholu a říkal mi, jak jsem sexy." Seth ke mně sklonil obličej. "Jsi sexy." "Nech toho. Napadají mě pak divné věci." Dál mě držel těsně u sebe. Vážně jsem radši měla počkat a sejít se s ním až tak dva dny po doplnění energie. "Uvažuju, jak dale ko bych mohl zajít s polibkem na rty," prohlásil. "Co tím myslíš?" "No, na tváře a na krk tě líbat můžu, ne? Ale na rty… Dovoluješ mi jen letmé pusy. Vášnivost a jazyk jsou zakázané. Tak mě napadá, jestli neexistuje nějaká střední cesta." "Tys něco pil?" "Jenom přemýšlím, to je všechno." Jeho výraz prozrazoval, že podléhá mojí záři. Nedbali jsme na to, že nás každý může vidět, a dovolila jsem mu, aby se ke mně sklonil. Něžně se svými rty dotkl mých. Nebyla to ani příbuzen ská pusa, ani hluboký polibek. Bylo to jako pohlazení. Pomalu jsme se o sebe otřeli ústy a on mi lehce přejel jazykem po rtech. Okamžitě mi od hlavy až ke špičkám prstů na nohou projely elektrické záchvěvy a pak se usídlily mezi mýma nohama. Seth ustoupil. "Stalo se něco špatného?" "Ne," vydechla jsem. "Ale myslím, že tenhle experiment bu deme muset ještě párkrát zopakovat, abychom měli jistotu." Náhle jsme z druhé strany sálu zaslechli výskání a bujaré výkřiky následované děsivými zvuky, jako když se něco rozbíjí a pak zděšené zajíknutí. Aniž bychom si se Sethem cokoli řekli, oba jsme okamžitě vyrazili tím směrem, podívat se, co se tam stalo. Doug ležel na zemi před pódiem a hystericky se chechtal. "Co se děje?" zeptala jsem se Coreyho. Corey měl rozšířené zornice a já si hned vybavila, jak Alec říkal, že basák si dal extázi. "To je nová olympijská disciplína. Skoky ze stolu z pódia." Sledovala jsem směr jeho pohledu a všimla si, že na pódiu je stůl. Asi o pět metrů dál u jiného, teď převráceného stolu pod pódiem ležel Doug. Těkala jsem pohledem mezi pódiem a podla hou. "On se snažil skočit támhle z toho stolu na ten druhý?" Corey se zasmál. "Jasně. Sakra, skoro se mu to povedlo. Ale dopadl na kraj a stůl převrátil." "Mohl si zlomit nohu," zabrblal znechuceně Seth. "Nebo mohl dopadnout ještě hůř." Doug ale vypadal, že mu nic není. Nějaké starostlivé ženy v upnutých tričkách mu pomáhaly na nohy. Zachytil můj pohled a rozesmál se ještě víc. "Netvař se tak zděšeně, Kincaidová. Jsem v pohodě…, ale jest li se chceš přesvědčit, pojď mě políbit a hned mi bude líp." Mrkl na Setha a ostatní se rozesmáli spolu s ním, aniž by vědě li čemu. Brzy na to ale všichni zapomněli, protože se k Dougovi nahrnuli další obdivovatelé. Já a Seth jsme se sebrali k odchodu. "Co si myslí?" rozčílila jsem se. "Na pódiu vždycky vyvá děl akrobatické kousky, ale muselo mu být jasné, že tohle ne zvládne." "Těžko říct, co si myslí, když neuvažuje normálně. Tohle dro gy dělají. Dodávají ti pocit nezranitelnosti." Připomněla jsem si, že bych si měla vyhledat něco o těch drogách, o nichž se mi zmínil Cody. Netušila jsem, jestli to k něčemu bude, ale aspoň budu mít dobrý pocit, že s tím něco dělám. "Hele," vykřikla jsem a zatáhla Setha za paži, aby se zastavil. "To je zase on." "Kdo?" "Ten chlap, co mluví s Alekem. Ten divný viktoriánský ma nekýn." Seth se podíval tím směrem. Opodál u baru stál Alec s tím mužem, kterého jsem si všimla už na minulém koncertě, a vedli spolu plamennou debatu. Manekýn se tentokrát tvářil neústup ně a chladně a už nepůsobil tak uhlazeně. Alec vypadal, jako by o něco škemral. Zběsile gestikuloval, tvářil se zoufale a vyděšeně. Druhý muž jen rozhodně vrtěl hlavou. Mávl rukou do davu a pak něco řekl Alekovi. Ten zbledl a znovu začal žadonit. Manekýn opět zavrtěl hlavou, načež odkráčel. Nemířil přímo k nám, ale aby se dostal k východu, musel jít naším směrem. Byl od nás dobře patnáct metrů a mezi námi postávalo plno lidí, ale přesto jsem pocítila cosi podivného, z čeho mi naskočila husí kůže. Byl to zvláštní a nepříjemný pocit, ale zároveň takový hladký. Skoro tentýž, jaký jsem vnímala kolem Douga a jeho kapely, jenže tam se nedal blíž identifikovat. Tenhle ovšem jednoznačně patřil té osobě. Přidušeně jsem se zajíkla a rychle ustoupila stranou. Setha jsem strhla k sobě, objala ho a políbila ho na krk. Přitom jsem koutkem oka sledovala toho muže. Zarazil se a těkal očima v davu. Taky mě vycítil. Několikrát po nás přejel pohledem, ale evidentně jsme ho nezaujali. Byli jsme jen další rozvášněný pár. Napjala jsem se a čekala, až se přiblíží a pokusí se mě znovu vycítit. Aniž bych věděla proč, nechtěla jsem, aby mě objevil. Ještě chvíli pátral očima v davu, ale pak to vzdal a odešel. Když konečně zmizel, uvolnila jsem se a opřela se o Setha. "Co…?" "Ten muž, co se bavil s Alekem," vypravila jsem ze sebe šoko vaně, "je nesmrtelný." Seth povytáhl obočí. "Vážně? A co je zač? Anděl? Démon?" "Ani jeden z nich. Ani nikdo z mých." "Co tím myslíš nikdo z tvých?" "Ne všichni nesmrtelní jsou součástí nebe a pekla. Po světě se pohybuje spousta dalších stvoření - nymfy, orišové, ogři…" "Uvědomuješ si, žes mě právě přivedla do teologických roz paků, které mě budou po nocích budit ještě roky?" zažertoval. Když jsem ale nic neříkala, zvážněl. "Dobře. Tak co byl tenhle zač?" Zavrtěla jsem hlavou. "To je právě to. Nevím. Nevím přesně."

8. Kapitollka

24. srpna 2013 v 7:18 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

"Georgino?" Překvapeně jsem vzhlédla. Pomáhala jsem Tami. Nějaký zákazník, který neměl účtenku, chtěl vrátit peníze za knihy s oslíma ušima a polámanými hřbety. Prohlašoval, že se mu sešly dvakrát jako dárky k narozeninám. "Vydrž chvilku," pověděla jsem jí. "Musím dodělat ještě tohle." "Dobře," odpověděla Beth. "Jen jsem myslela, že by ses měla podívat na Casey." "Co je s Casey?" "Je nahoře v kavárně." To mě zaujalo. S tím zákazníkem jsem debatu uzavřela s tím, že knihy v takovém stavu od něj zpátky vzít nemůžeme a ať při nese ty údajné druhé knihy, pokud jsou v zachovalejším stavu. Nasupil se a ještě se se mnou chvíli dohadoval, ale pak to vzdal a odešel. Obrátila jsem oči v sloup. Jedna věc se u lidí nikdy ne změní: vždycky se najdou tací, co chtějí něco zadarmo. A proto peklu kvete obchod. Casey jsem objevila v kavárně. Seděla tam a pila vodu. Pod očima měla kruhy a makeup ani účes neměla tak dokonalý jako obvykle. Zakaleným zrakem nepřítomně civěla na stůl. "Ahoj," pozdravila jsem ji přátelsky a usedla na židli naproti ní. "Jak se vede?" Po chvilce mlčení vzhlédla, ale jako by mě ani neviděla. "Dobře." "Určitě? Moc dobře nevypadáš." "Nevím." Mluvila nevýrazným nezúčastněným tónem. "Jen jsem se v noci moc nevyspala, to je všechno. Omlouvám se, že jsem přišla v tomhle stavu."

"Žádný problém. Taky jsem zažila dost šílených nocí." Jen že Casey nevypadala, že by měla kocovinu. Vypadala spíš, jako by se vzpamatovávala z něčeho… Nedokázala jsem určit z čeho. Bylo to zvláštní. "Cos dělala? Pařila jsi někde?" "Jo. Dougova kapela pořádala další večírek." "Vážně?" To pro mě byla novinka. "To muselo být super." "Nevím." "Jak to? Vždyť jsi tam byla." Zamračila se a zatvářila se nechápavě. "Já… si to moc nepa matuju. Blbost, co? Musela jsem být na mraky. Pamatuju si…, že jsem byla s Alekem. Pak jsme odešli a šli někam jinam." "A nevíš kam?" Rozčileně zavřela oči. "Byl to velký dům a… nevím. Prostě… prostě si to nepamatuju. Promiň, Georgino. Dneska jsem neměla chodit do práce. Omlouvám se." "To je v pořádku. Takže vůbec netušíš, co jsi s ním dělala? Nemáš ani ponětí?" Zavrtěla hlavou. Neměla bych tlačit na zaměstnance, aby mi vykládali detaily ze svého soukromého života, ale něco mě na tom znepokojovalo. A bylo v tom víc než moje předpojatost vůči Alekovi. Vybavovala jsem si, jak lil do ženských alkohol a pak je tahal na "lepší místo". To, že si Casey nepamatovala, co s ním dělala, mě přivedlo na myšlenku, jestli jí nedal něco do pití a pak ji neznásilnil. "Dal ti Alec něco pít?" Poprvé během tohohle rozhovoru se její výraz projasnil a ona na mě poplašeně upřela zrak. "Ne… Ne." Ale bylo mi jasné, že lže. Proč? Bojí se ho? Nechce si připadat trapně? Nedokázala jsem se přimět k tomu, abych na ni dál na léhala. Vypadala strašně zbědovaně. Řekla jsem jí, aby šla domů a odpočala si. Nepotřebovala moc přemlouvat. Nastoupila jsem místo ní k pokladně a v duchu nadávala na toho idiota Aleka. Můj vztek byl o to větší, že jsem s tím nemoh la nic udělat. Do toho, co Casey dělá v soukromí, mi nic není. A když nepřiznala, co se stalo, nemůžu Aleka z ničeho obviňovat. Casey byla teď pryč, Paige doma nemocná, Warren hrál golf na Floridě, takže se mi ulevilo, když do práce dorazil Doug. Byl nabitý energií jako vždy, a tak jsem doufala, že by mi mohl spra vit náladu. "Slyšela jsem, žes zase pořádal večírek." "Jo." Zazubil se a postavil se za vedlejší pokladnu. "Pokoušel jsem se ti dovolat, ale nebylas doma." "Byla jsem na jiném večírku. Hele, nevšiml sis včera večer ně čeho zvláštního mezi Casey a Alekem?" "Jak zvláštního? Vypadá to, že na sebe letí." "Nic dalšího?" "Ne. Ničeho jsem si nevšiml. Proč? Máš o něj snad zájem? Je na tebe dost mladý, ale jestli o něj stojíš, klidně ti dám jeho číslo." "To nemusíš." "Ty jo!" vykřikl náhle. "Sleduj." Zvedl jednu z knih, které právě u jeho pokladny platila zá kaznice. Byl to milostný román a na obálce byl vyobrazen muž s širokými rameny, který držel v náručí stejně mohutnou ženu. Měla zakloněnou hlavu a rty pootevřené, jako by sténala. Šaty z ní padaly. "Vsadím se, že to je pořádná prasárna. Není nad to, počíst si hezky v soukromí o tepajících údech, co?" Mrkl na zákaznici, která celá zrudla a nic neříkala. Podala mu peníze a odešla tak spěšně, jak jen mohla. Znechutilo mě to. Nechala jsem stát zákazníky u své poklad ny, popadla jsem Douga za paži a odtáhla ho stranou. "Co to sakra mělo znamenat?" zavrčela jsem na něj vztekle. Hlasitě se rozesmál. "Ale no tak, Kincaidová. Jen jsem si udě lal legraci. Tahle červená knihovna mi vždycky připadala k po pukání." "Nemůžeš komentovat, co si zákazník kupuje. A rozhodně před ním nemůžeš takhle mluvit." "Základní trénink. To všechno vím." "Jo? Tak se podle toho chovej." Oba jsme tam stáli šokováni mým tónem. Nikdy bych si ne myslela, že s Dougem budu někdy takhle mluvit. A už vůbec ne tady. Oba jsme pomocní vedoucí a parťáci. Náš pracovní vztah je obvykle veselý a srdečný.

"Fajn," řekl po chvíli. "Jak chceš." Vrátili jsme se každý ke své pokladně a během práce se vzá jemně ignorovali. Dál šlo všechno hladce a bez incidentu, ale pak jsem ho uslyšela, jak říká: "Páni, to musí být drsné. Doufám, že vám to zabere." Podívala jsem se na něj a zjistila, že jeho zákazník kupuje kni hu o sexuálně přenosných chorobách. Doug na mě vyzýva vě pohlédl. Domarkovala jsem nákup svého zákazníka a dala na pokladnu ceduli "Pokladna uzavřena". Došla jsem k informacím, kde pracoval Andy, a požádala jsem ho, aby si s Dougem vyměnil místo. "Neříkej mu, že jsem tě o to požádala." Připadalo mi bezpečnější, aby Doug pomáhal zákazníkům hledat knihy. Ale ať jsem byla v prodejně kdekoli, pořád jsem ho slyšela. Smál se a mluvil až příliš hlasitě. Kdykoli jsem se na něj podívala, byl v pohybu - jako by se nedokázal zastavit. Jednou doslova žongloval knihami. Pak jsem ho zase viděla poskakovat, když vedl zákazníka k oddělení kuchařek. Mračila jsem se a ne věděla, co dělat. Poslední týden bylo zábavné pozorovat, jak ožil, ale tohle se mi zdálo přehnané. "Támhleta rusovlasá slečna mi řekla, že jste vedoucí," pověděla mi žena středního věku. Přišla ke mně ve chvíli, kdy jsem rovnala vystavené knihy. "Pomocná vedoucí," oznámila jsem jí. "Můžu vám s něčím pomoct?" Ukázala k informačnímu pultu. "Tamten pán na mě byl hrubý. Pomohl mi najít nějaké knihy a potom… řekl…" Nedokázala to ani dopovědět. Bylo jí to nepříjemné a byla naštvaná. Podívala jsem se na knihy, které držela v ruce. Pojed návaly o depresích. Milé. Aspoň že se žádná nejmenovala Jak si počínat v knihkupectví, kde se k vám chovají netaktně. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila. Omluvila jsem se té paní a slíbila, že to vyřídím. Pak jsem se s ní vydala k pokladně a pověděla jsem Andymu, aby jí dal ty knihy zdarma. Warren by to nikdy neod souhlasil, ale to mi bylo v tu chvíli úplně jedno. Čekala jsem, až Doug skončí se svým zákazníkem, a pak jsem ho opět odtáhla stranou. "Musíme si promluvit v kanceláři."Křivě se na mě usmál. "Proč? Můžeme si promluvit tady. Mám tady plno zákazníků. Nemůžu od tohohle pitomého pultu odejít." Zbledla jsem, ale pořád jsem se snažila zachovat klid. Ve fron tě stáli čtyři zákazníci, kteří nás slyšeli. "Ne. Pojď dozadu." Obrátil oči v sloup a přátelsky mě objal. "Kristepane, ty jsi najednou tak upjatá. Co se děje?" "Ty víš, co se děje," odvětila jsem a vykroutila se zpod jeho ruky. "Dneska jsi úplně mimo." Přestal se usmívat. "Ne, ty jsi úplně mimo. Jak se to chováš? Takhle se mnou nemůžeš jednat." Pořád mluvil hrozně hlasitě. Lidé se zastavovali. "Když se chováš jako idiot, můžu s tebou takhle jednat. Rozčiluješ zákazníky. Chováš se naprosto nevhodně a dobře to víš." "Nevhodně? Ježíšikriste, sakra, Kincaidová! Teď mluvíš jako Paige. Já se bavím. Pamatuješ? Pamatuješ, že jsme se takhle bavili oba, než ti něco přeletělo přes nos?" Teď už jsme měli početné publikum. Zaměstnance i zákazní ky. Kromě tiché hudby od Vivaldiho, která se linula z reproduk torů, vládlo v obchodě hrobové ticho. "Jak jsi vůbec přišla na to, že mě můžeš komandovat?" pokra čoval, čímž přitáhl ještě větší pozornost. "Kdo ti řekl, že tady ve líš? My dva zastáváme stejnou pozici, nezapomínáš na to? Užila sis svých deset vteřin slávy v Mortensenově povídce, a teď si my slíš, že můžeš dělat, co tě napadne? Proč za ním nejdeš? Možná kdyby ses s ním znovu vyspala, nebyla bys tak protivná." "Dougu," zařvala jsem a samotnou mě překvapilo, jak silným hlasem. Připadalo mi, jako by moje tělo používal někdo jiný a já byla jen pozorovatelem. "Potřebuješ jít domů. Hned. Jestli neode jdeš, nechám tě vyvést." Samozřejmě jsem neměla ponětí, jak bych to provedla. Děsilo mě, že s ním musím řešit takový konflikt. Srdce se mi rozbušilo. Stáli jsme těsně u sebe a nasupeně se měřili. Byl o půl hlavy vyšší než já a samozřejmě byl silnější. Nebála jsem se, že mi doopravdy ublíží, ale nepřímo mi ubližoval fyzicky i psychicky. Přesto jsem si stála na svém a dál se tvářila velitelsky.Nakonec ustoupil a přerušil oční kontakt. Pokrčil rameny a přitrouble se usmál na všechny přihlížející. "Jasně. Jak chceš. Je mi to fuk. Den volna určitě využiju." Se vzdorovitým a samolibým výrazem se znovu rozhlédl ko lem, jako by vyhrál. Pak se rozesmál a odkráčel. Nikdo nepromluvil a snad ani nedýchal. Narovnala jsem se, jako by se nic nestalo, a odešla jsem. Cestou jsem ještě řekla Beth: "Půjdeš prosím na informace?" Došla jsem nahoru do kavárny a objednala si moka. Roztřese nýma rukama jsem si vzala kávu a rozhlédla se, kde je Seth. Stál tam a měl na sobě tričko s obrázkem metalové kapely Ratt. "Thetis," oslovil mě něžně. Došla jsem k oknu a on mě následoval. Dole na ulici Queen Anne byl provoz. Sledovala jsem chodce i auta, aniž bych je oprav du viděla. Seth si stoupl za mě a jeho přítomnost mě uklidňovala. Proto mi s ním bylo tak dobře, sexuálním nehodám navzdory. "Nejspíš jsi to všechno slyšel." "Jo," přitakal. "Vyřešila jsi to dobře." "Nechtěla jsem to řešit." "Někdo musel." Něžně se dotkl mojí paže. "Někdy umíš pěk ně zuřit." Zavrtěla jsem hlavou, pořád ještě napůl mimo. "Nechci umět zuřit." "Georgino, podívej se na mě." Otočila jsem se a poslechla. Jeho přívětivé oči byly plné něhy a lásky, ale vyzařovala z nich i síla. "Udělala jsi správně." Položil mi ruce na předloktí a pohladil mě. "Udělala jsi správně." "Je to můj kamarád." "Na tom nezáleží." "Co se to s ním děje, Sethe? Co ho to popadlo?" "Není to snad jasné?" "Mně teda ne." Smutně se usmál. "Totéž, co tebe včera večer přimělo sníst sá ček plný tacos." "Cože? Tráva s lidmi takové věci nedělá. Teda po ní by se určitě nechoval takhle."

"Ne," souhlasil. "Tráva takové věci nedělá, ale on určitě v ně čem jede." Zamyšleně jsem se znovu podívala z okna. Vybavila jsem si Dougovu neutuchající energii a horečný výraz. Ano, to dávalo smysl. Bylo to smutné. Nikdy jsem ho ale nezažila, že by si dal něco tvrdšího než alkohol nebo marihuanu. Jenže… poslední do bou se sice opravdu choval podivně, ale bylo v tom něco víc. Dro ga z vás neudělá přeborníka v Tetrisu ani nezpůsobí, že za necelý měsíc dokážete vyprodukovat album plné dokonalých písní. "Nevím, co by mohl brát. Kdysi jsem vyzkoušela skoro všech no," přiznala jsem. Nesmrtelnost mi dovolila experimentovat bez nebezpečných následků, kterým musejí čelit smrtelníci. "Ale ne mám zase takové teoretické znalosti, abych to dokázala identifikovat. Co myslíš? Amfetamin?" "Taky netuším." Promnula jsem si spánky a pocítila počínající bolest hlavy. Po ničem jsem v tu chvíli netoužila tolik, jako rozvalit se doma na pohovce, z jedné strany mít Setha a z druhé Aubrey a na klíně misku sušenek. To ale nepřipadalo v úvahu. "Musím se vrátit dolů. Teď nám chybějí dva lidi. Stavím se tady před zavíračkou." "Chceš, abych šel po práci s tebou? Slíbil jsem Terrymu, že mu pomůžu vymalovat, ale mohl bych se vymluvit." Ujistila jsem Setha, že není třeba, aby kvůli mně měnil plá ny, a vrátila jsem se dolů. V prodejně všechno běželo, jako by se nic neobvyklého nestalo. Pozoruhodné byly jen pohledy, jakými mě sledovali zaměstnanci. Nebyl v nich výsměch ani pobavení, spíš něco jiného. Skoro bych si myslela, že ze mě teď mají větší respekt. Po práci jsem došla domů naprosto vyčerpaná. Psychicky i fyzicky. Když jsem absorbovala život ze svých obětí, obvykle jsem tím jen zachovávala svou nesmrtelnou existenci a schopnost mě nit podobu. Jenže život je plný dalších věcí, které vyžadují ener gii. Bylo to vyčerpávající. Měla jsem dvě dvanáctihodinové směny za sebou. Musela jsem se chovat počestně vedle muže svých snů. Seřvala jsem jednoho ze svých nejlepších kamarádů a zjistila, že je patrně drogově závislý.Nutně jsem potřebovala energii, rozčilovalo mě to a naplňo valo úzkostí, přestože jsem byla vyčerpaná. U mě se ale touha po energii transformuje v chtíč. Najednou jsem zatoužila, aby se mě někdo dotýkal a abych někoho mohla pohltit. Zavolala jsem Bastienovi. "Co je zas?" dotázal se sarkasticky. "Předpokládám, že mi chceš zase zkazit plány a zavolat Daně. Na rovinu jí vybal, že ji její soused chce svést a zničit ji i její organizaci. A když už v tom budeš, můžeš se klidně zmínit i o tom, že jsme se k ní vloupali, a nechat mě zatknout. Taky mi můžeš nechat dát botičku na auto. To by bylo dokonalé zakončení mojí už beztak zničené kariéry." "Zmlkni," vyštěkla jsem. Na tohle jsem neměla trpělivost. Zjevně jsem v sobě pořád ještě měla plno vzteku. "Za prvé, včera večer vůbec nehrozilo, že by ses s Danou mohl vyspat, takže to pusť z hlavy. Za druhé, pravděpodobně jsi ji odradil tím, jak jsi jí přišel otevřít zkouřený. Za třetí, pokud chceš, aby o tobě měla dobré mínění, měl jsi projevit větší zájem o mě, a ne se chovat jako bezstarostný idiot." "Co tvůj kotník?" zeptal se váhavě. "Fajn. Víš, jak to chodí." Vymknutý kotník si nesmrtelná bytost vyléčí ani ne za den. "Klidně můžu jít tančit." "Tančit?" "Jo. Chci si s tebou někam vyrazit. Hned. Měla jsem hrozný den." "Promiň, ale to nepůjde." "Že ne? Ty mě odmítáš? To jsi na mě pořád naštvaný?" "To ne…, anebo možná trochu. Ale Bill mě pozval k nim. Budeme se dívat na fotbal." "Ty fotbal nesnášíš." "Jo, ale mohl bych vidět Danu. Je mi líto, Fleur. Dneska večer jsi na to sama." Znechuceně jsem zavěsila a zavolala dalšímu skvělému tanečníkovi, kterého znám. "Ahoj, Cody," řekla jsem. "Zajdeme do klubu." "Tak fajn," souhlasil. "Ale vezmu i Hugha a Petera." "Ach jo. Ti tančí skoro stejně hrozně jako Seth.""To je fakt. Ale slíbil jsem jim, že si s nimi dneska večer někam vyrazím. Nebo chceš přijít ke mně? Zrovna hrajeme Dračí doupě. Nevíš, jaký stupeň obratnosti má sukuba?" "Dobře, dobře. Tak je vezmi s sebou." Zavěsila jsem. Stejně mi bylo jedno, s kým půjdu. Chtěla jsem jen nějakou společnost. Pro to, co jsem chtěla udělat, jsem vlastně nikoho s sebou nepotřebovala, ale společnost mému jednání do dávala alespoň zdání normality. "Ježíši, ženská," vydechl Hugh, když jsem jim asi o hodinu později přišla otevřít. "Vždycky jsem k tobě choval sourozenecké city, ale teď s nimi pěkně máváš." Měla jsem na sobě černou nařasenou sukni, která mi nesahala ani do půlky stehen. Halenka mi odhalovala ramena, měla tří čtvrteční rukávy a končila nad pupíkem. Byla z přiléhavé černé krajkové látky. V přítmí byla neprůhledná, ale v plném světle mi v ní bylo vidět úplně všechno. Musela jsem se rozhodnout, v jakém těle si vyrazím ven. Nera da jsem dělala práci sukuby ve své normální podobě, v jaké jsem pracovala v Emerald City a spala se Sethem. Chtěla jsem anonym ní obličej, který pak každý snadno zapomene. V koupelně před zrcadlem jsem zvažovala několik obličejů a etnik. Nakonec jsem se rozhodla pro hezkou Latinoameričanku s dlouhými tmavými vlasy. Šli jsme do stejného klubu, kde jsem předtím byla tančit s Bastienem. Hráli tam nejrůznější žánry, ale většina skladeb byla rych lá. Muzika tepala v krvi. Hugh se okamžitě zaparkoval u baru a jako správný chlípník začal okukukovat mladé holky. Peter se nemohl rozhodnout, jestli se má k němu přidat, nebo se hned vrh nout na parket. Poflakování u baru ho lákalo, ale takováhle místa jsou ideálním lovištěm jak pro sukuby, tak pro vampýry. Nakonec si koupil drink a zamířil mezi tanečníky. Byl příšerně vymóděný, takže se tam opravdu vyjímal. Ale věděla jsem, že to nějak zvlád ne. Provozoval tyhle věci už skoro stejně dlouho jako já. Došla jsem k baru a objednala si panáka zelené, kterou jsem do sebe okamžitě kopla. Bylo to zvláštní - na jednu stranu jsem Dougovi zazlívala, že bere drogy, ale na druhou stranu si samadám panáka jen proto, abych v sobě uvolnila napětí."Pojď si se mnou zatančit," vyzvala jsem Codyho a vzala ho za ruku. Dnes večer vypadal dobře, měl na sobě vzorkovanou košili, jakou si mohou dovolit jen sebevědomí muži s dokonalým vku sem. Se svým tanečním umem a blond kudrlinami byl pro mě dobrý parťák. "To se na mně rozehříváš, nebo co?" zeptal se mě po několika písních. Zasmála jsem se. Tančili jsme těsně u sebe a já dělala provoka tivnější pohyby, než je obvyklé při tanci s kamarádem. Neuvědo movala jsem si to. Projevoval se ve mně hlad sukuby. "Vadí ti to?" "Ne. Až na to, že z toho mám takový ten incestní pocit, o jakém předtím mluvil Hugh. Ale ode mě stejně nedostaneš, co chceš." "To je fakt," řekla jsem a očima pátrala v davu. Bylo tam plno smrtelníků, kteří překypovali životem a energií, ne jako já a moji přátelé. Znovu se mě zmocnila touha. Chtěla jsem se všech dotýkat. Uvědomovala jsem si, že se budu muset s Codym co nejdřív rozloučit. "Co tě vlastně tak rozpálilo? Většinou tě v takovém stavu ne vídáme." To byla pravda. Většinou mě spíš slyšeli nadávat na mou pe kelnou práci a poslouchali moje nářky nad tím, jak nesnáším, když musím svádět fajn chlapy. "Potřebuju ukojit svou touhu po Sethovi. A taky jsem dneska měla hodně vyčerpávající den," vy světlila jsem a pověděla mu o tom, co se mi dneska přihodilo. Cody byl taky smutný z toho, co Doug vyvádí. Znal ho a měl ho rád. Souhlasil, že Dougovo nevyzpytatelné chování by mohlo být způsobeno amfetaminem. Navrhl ještě několik věcí a já se rozhodla, že po nich pak zapátrám. Nakonec jsme se s Codym rozdělili a každý z nás si šel po svém. Začala jsem bloumat po sále podobně jako minule, až na to, že teď jsem měla jinou motivaci. Vystřídala jsem spoustu part nerů a dostala spoustu drinků zdarma. Kdykoli jsem se objevila na baru s někým dalším, Hugh - který tam stále seděl - pokaždé jen pobaveně zavrtěl hlavou.

Asi po dvou hodinách jsem našla svůj objekt. Byl mladý, sval natý a sexy. Měl středomořské rysy, nejspíš nějaký potomek Italů. Byl milý a plachý a vypadal překvapeně, že s ním pořád tančím. Jeho kamarádi nás sledovali zpovzdáli a zjevně se také divili. Tančili jsme mezi ostatními zpocenými lidmi. Při tanci jsem se o něj otírala boky a přejížděla po něm rukama. Když se o sebe lehce otřely naše rty, odtáhl se. Pak mi váhavě a neobratně sdělil, že má přítelkyni. To mě ne překvapilo. Přestali jsme tančit a já předstírala, jak je mi trapně, že jsem to na něj zkusila, když je zadaný. "Počkej," řekl mi, když jsem se obrátila k odchodu. Váhal. Působil, jako by se snažil nějak si odůvodnit, že dělá něco špat ného…, ale stejně to chce udělat. Tvářil se konsternovaně. "Ale pořád můžeme… tancovat, ne?" O pět tanců později jsem přemluvila a podplatila jednoho číšníka, aby nás pustil dozadu do skladu, který se nacházel ve sklepě. Byla tam tma a málo místa, protože tam bylo uskladněno plno stolů. Ale našim potřebám to postačovalo. Pořád jsem slyše la hudbu shora, celá budova vibrovala rytmem. Můj úlovek byl pořád nervózní, ale alkohol nakonec zbořil jeho zábrany. Neřekla jsem mu své jméno a na jeho jsem se taky neptala. Přitáhla jsem si ho k sobě. Začali jsme se líbat - tvrdě a zuřivě. Položil mi ruce na boky a pak jimi přejel výš, při čemž mi odhrnul krajkovou halenku a odhalil prsa. S úžasem zkoumal jejich tvar a velikost, až se mi z toho vztyčily bradavky. Sklonil se a na jednu mi přitiskl rty a začal tvrdě sát. Když jsem ucítila jeho zuby, souhlasně jsem zamručela a začala mu rozepínat pásek. Narovnal se a tentokrát jsem to byla já, komu podklesly nohy - doslova. Klekla jsem si, stáhla mu boxerky a osvobodila jeho vztyčený penis, který napínal látku. Jazykem jsem mu přejela po špičce a ochutnávala slané kapky. Pak jsem ho bez dalšího váhání vzala do úst celého a obkružovala ho jazykem, zatímco jsem pohybovala hlavou dopředu a dozadu. Zasténal a propletl si prsty za mým krkem. Snažil se ke mně při tisknout ještě víc. Pocítila jsem, jak se do mě začíná vlévat jeho energie, a bylo to sladké a vynikající. Patřil k těm lepším, byl plný síly. Sála jsem víc a víc a ještě pár minut jsem ho dráždila. Pak jsem se od něj odtrhla a zvedla se. Tvářil se tak zoufale, že to působilo až komicky. Jako by nemohl uvěřit, co jsem mu to udělala. Jako bych ho praštila baseballovou pálkou. Olízla jsem si rty a usmála se. "Chceš víc? Tak to si budeš muset vzít sám." To jsem potřebovala. Když sbalím chlapa se silnou životní mízou, splním kvótu u Jeroma a zároveň někoho zkazím. Kluk, kte rý má přítelkyni, se může cítit dost provinile, když ji podvede, ale bude se cítit ještě provinileji, když tu nevěru bude iniciovat on. Je příliš jednoduché říct: ona mě k tomu přiměla. Svou roli už jsem sehrála a teď byla řada na něm. Možná neodhalil můj postranní motiv, ale zdálo se, že je mu jasná vážnost celé situace. Teď stál na pokraji rozhodnutí, které může ovlivnit jeho nesmrtelnou duši. Udělá to, nebo ne? Podleh ne chtíči a zradí ženu, na které mu záleží? Využije šance, jaká se mu se mnou nabízí a která se už nemusí znovu opakovat? Nebo mě odmítne a odkráčí? Zůstane věrný? Jak se rozmýšlel, pomalu jsem se usmála. Přecházela jsem po místnosti, jako bych měla všechen čas světa a jako by mi bylo úplně jedno, jak se rozhodne. Klapání mých podpatků znělo na dřevěné podlaze tvrdě. Podívala jsem se na zarámovaný obraz na zdi, který v přítmí vypadal jako tmavá šmouha. Pak jsem ho ucítila za sebou. Objal mě zezadu kolem pasu a potom sjel rukama níž. Nadzvedl mi minisukni a stáhl tanga. Pomalu prozkoumával každou křivku mého těla. Jednou rukou mě pohladil po stehně a vklouzl mi mezi nohy. Cítila jsem, jak se ke mně tiskne a je tvrdý a připravený. Horce mi dýchal na krk a tiskl se ke mně čím dál víc. Prsty mi přejel po pečlivě vyholené kůži mezi nohama. Sklonil se ke mně a pohrával si s mými rty. Tiše jsem zasténala a přitiskla se k němu. Doufala jsem, že na to zareaguje. V plynulém rytmu mě dráždil prsty a já už jsem byla bez sebe touhou. Asi po minutě vnikl prsty dovnitř. Vlhce to klou zalo a překvapilo mě to natolik, že jsem hlasitě vykřikla. Dru hou rukou mě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž, při čemž mi nepřestával prsty zajíždět dovnitř a zase ven. S každým dalším pohybem moje touha sílila. Než jsem ale stihla vyvrcholit, prsty vytáhl. Teď jsem se zase já cítila nenaplněná. Uchopil mě za rame na a otočil si mě k sobě. Zapřela jsem se o stůl u zdi. K mému údivu mě zatlačil na kolena. Zrychleně oddechoval a oči mu plály touhou a chtíčem. "Tvoje pusa," vydechl. "Chci zase tvoji pusu." To bylo nečekané a možná mě to i trochu zklamalo, ale nako nec to obojí u mě vyjde nastejno. Než jsem stačila cokoli udělat, měla jsem ho v puse. Překvapeně jsem povzdechla, což ho patrně rozpálilo ještě víc. Už jsem si nemusela lámat hlavu s tím, kdo to začal - byl to jednoznačně on. Přidržoval mi hlavu a krk na místě a narážel do mě. Jeho životní síla a energie se do mě začaly vlévat plnou silou a spolu s nimi jeho myšlenky a pocity. Konečně, konečně, konečně, myslel si a přímo jím proudila palčivá touha. Když jsem teď cítila jeho mysl a duši, došlo mi, že není tak snadným cílem, jak jsem původně předpokládala. Miloval svou přítelkyni. Vášnivě ji miloval. Jenže neměla ráda orální sex a jednou z největších fantazií tohohle muže bylo, že by se jí udělal na obličej. Kdybych na něj šla dnes večer jinak, mož ná by byl natolik silný, že by mě odmítl. Ale poskytla jsem mu tu jedinou věc, které nedokázal odolat. Překonávalo to dokonce i výčitky svědomí v hloubi jeho mysli. Takovou šanci už nikdy mít nebudu. Allison se to nemusí dozvědět. Tohle zdůvodnění jsem dobře znala. Patřilo k těm nejstarším. Začal přirážet naléhavěji, měla jsem jeho dlouhého údu plnou pusu. Nedočkavě mě sledoval a pak se mu z hrdla vydral neartikulovaný skřek. Mně sice byl orgasmus odepřen, ale přišla jsem si na své jinak. K přenosu životní síly nedochází hned při fyzickém kontaktu, dokonce ani ne při orgasmu. Je to mnohem větší a ucelenější. Od duše k duši. Jeho energie mě zasahovala ve vlnách a byla to čirá extáze, když jsem se vznášela v tom oceánu výš a výš. Celé tělo mi hořelo, skoro se to nedalo snést. Než to celé skončilo a naše spojení se přerušilo, zachytila jsem ještě jeho prostou myšlenku: pusa, nebo obličej? Páni! Vybral si pusu a hlasitě u toho sténal. Na jazyku jsem ucí tila teplou nahořklou tekutinu a on v křečích zarýval nehty do mého krku a do vlasů. Počkala jsem, dokud neskončil, a pak jsem polkla, protože jsem věděla, že přesně to chce. To chce každý. A opravdu to bylo to nejmenší, co jsem pro něj mohla udělat, pro tože po jeho orgasmu mě zasáhlo mé vlastní vyvrcholení. Plná síla jeho energie mě zasáhla jako blesk ve stejnou chvíli, kdy on pocítil její ztrátu. Odtrhla jsem se od něj a zalapala z té síly po dechu. Vychutnávala jsem si to blaho a připadala si posilněná a živá. On ale strnul a zbledl, náhle byl zesláblý a zmatený z toho, že přišel o něco, o čem ani netušil, že to má. Zašátral po nějaké opoře a zachytil se okraje stolu. Podlomily se mu nohy, a kdyby se nedržel, jistě by spadl. Zachytila jsem ho pod paží a pomohla mu. Opatrně jsem ho usadila na židli a on se opřel. Snažil se mít otevřené oči, ale ztratil tolik energie, že se o něj pokoušelo bezvědomí. Další zásadní pravidlo sukub: čím silněj ší je muž, tím silnější bude jeho ztráta. "Panebože…, co je to se mnou?" Odsunula jsem stranou veškerý soucit a připomněla si, že se z toho nakonec vzpamatuje. Chladně jsem na něj pohlédla a upra vila si oblečení. "Asi jsi moc pil." Sklonila jsem se k němu a natáh la mu kalhoty. "Dojdu pro pomoc." Nadechl se k protestu, ale to už jsem byla venku ze dveří. Do šla jsem zpátky na taneční parket, celá rozzářená jeho energií. Při padala jsem si jako bohyně, která vešla do chrámu, kde ji všichni uctívají. A mnoho lidí na mě právě tak pohlíželo. Rychle jsem se rozhlédla v davu a našla jsem jeho kamarády. Řekla jsem jim, že vytuhl dole, a nechala jsem to na nich. "Tahle je na mě," slyšela jsem Hugha, když jsem došla k baru. Hlavně on na mně viděl tu postsexuální záři. Objednala jsem si panáka Jägermeistera a zapila to panákem Goldschlageru. Bezvadné zakončení večera likérem s legračním jménem. "Cítíš se po tom líp?" dotázal se mě skřet a naklonil hlavu ke dvěma prázdným sklenkám. "Ne," odpověděla jsem. "Ale někdy mi to pomáhá, abych si toho tolik nepamatovala." Pak jsem odešla domů a dala si dlouhou horkou sprchu. Po koušela jsem se ze sebe smýt ten pocit ze sexu. Moje povznesená nálada zanedlouho vyústila v už druhou bolest hlavy a lehkou nevolnost. Usadila jsem se na sedačku a bezmyšlenkovitě sledo vala televizi. Už jsem byla zase ve své obvyklé podobě, když při šel Seth. "Chtěl jsem tě jen vidět a zeptat se, jak ti je," vysvětlil a sedl si vedle mě. "Líp," pověděla jsem mu. "Tak trochu. Vyrazila jsem si ven s bandou." "Aha. To musela být zábava." Neznělo to příliš upřímně. Myslím, že naše "banda" mu pořád připadala podivná. Opřel si hlavu a dlouho se na mě díval, aniž by něco řekl. Rozesmála jsem se. "Co je?" "Nevím," řekl s vážným výrazem. Připomínal mi dítě, které s úžasem zírá na vánoční stromek. "Je to zvláštní. Dneska večer jsi… tak krásná. Teda samozřejmě jsi krásná pořád, ale dneska… nevím. Nedokážu z tebe spustit oči. Chci…" Svou potřebu nevyslovil. "To musí být těmi mokrými vlasy a pyžamem," řekla jsem odlehčeně. "To vždycky zapůsobí." Ale věděla jsem, co ho tak oslnilo. Ten kluk z klubu. Nebo spíš jeho kradená životní energie. Lidé tomu nedokážou odolat. Ne smrtelní také ne. Jak jsem tak vzpomínala, došlo mi, že mě Seth vlastně nikdy neviděl takhle brzy po doplnění energie. Někdy mě viděl tentýž den - a to komentoval, jak jsem atraktivní -, ale tentokrát to bylo poprvé, kdy pocítil plný účinek. Připadala jsem si provinile, když se na mě takhle díval. Vzal mě za ruku a já se snažila při tom doteku neucuknout. I po té sprše jsem si připadala špinavá a laciná. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal po tom, co jsem udělala, i když v jiném těle. Takovou lásku si nezasloužím. Seth stále ještě okouzlen povzdechl. Dlouhými prsty mě hladil po kůži. Dech mi ztěžkl. "Kéž bych tak dokázal tvou krásu po psat. Ale tak dobrý spisovatel zase nejsem. Asi budu muset ještě pracovat." Rychle jsem se zvedla a zatáhla ho za ruku. "Nebuď blázen. Měl bys jít domů a odpočinout si."Zamrkal. "Aha. Takže už žádné další pokusy o spaní vedle sebe?" Zaváhala jsem. Chtěla jsem to udělat znovu, ale moc jsem si nevěřila. Vlastně jsem nevěřila ani Sethovi, když mě sledoval s ta kovým obdivem a žárem v očích. Člověk by si pomyslel, že ta rychlovka ve skladu pro jednu noc ukojila můj chtíč, jenže po Sethovi jsem toužila stejně jako kdykoli jindy. To ale nebylo žád ným překvapením, jelikož v tom skladu jsem svoje fyzické potře by neuspokojila. "Ne," řekla jsem Sethovi. "Ještě ne. Je na to moc brzy." Tvářil se, jako by mu fyzicky ubližovalo, že nemůže být se mnou, ale nakonec mě políbil na tvář a souhlasil. Ten polibek byl delší a smyslnější, než bych čekala. Rozechvěle jsem dýchala. Nemohla jsem mu to ale oplatit. Ne těmihle rty. Ještě chvíli obdi voval mou krásu a pak odešel. Zanedlouho jsem si šla lehnout. Ležela jsem v posteli a pořád dokola si opakovala, že jsem tam v klubu udělala správnou věc. Udělala jsem, co jsem muse la, abych byla silná a schopná. Koneckonců Seth prohlašoval, že miluje moji divokost. A tu si můžu uchovat jedině pomocí sexu. Zachovala jsem se správně. A s Dougem taky. Všechno, co jsem dneska udělala, bylo k něčemu dobré. A přitom… Pokud si počínám správně, proč je mi z toho všeho tak hrozně?

7. Kapitollka

23. srpna 2013 v 7:17 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Strnuli jsme a zůstali stát v ložnici. Oba jsme byli natolik zdě šení, že jsme ani nedutali. Dole se zabouchly dveře a na dřevěné podlaze se rozezněly zřetelné kroky. Ozvaly se tlumené hlasy, ale slovům jsme nero zuměli. "Co budeme dělat?" zašeptala jsem. Sice jsme byli neviditelní, ale nechtělo se mi poflakovat se po domě, když jsou v něm lidé. Z toho by mohl být problém. Bastien se zamračil, patrně se snažil rozluštit, o čem se ti lidé dole baví. "To jsou mužské hlasy. Není to Dana. Pojď." Popadl mě za ruku a potichu jsme se vyplížili do chodby, od kud jsme už slyšeli hlasy zřetelně. "Určitě nepřijdou?" dotázal se nedočkavý hlas. "Ne. Budou pryč asi do půlnoci." "Super." Bastien se na mě usmál. "Reese," vydechl. Reese. Syn. Syn, který měl být u kamaráda. Bylo to lepší, než kdyby se vrátila Dana, ale stejně to bylo nepříjemné. Tázavě jsem na Bastiena pohlédla, aby mi odezíral ze rtů. Co tady dělá? Bastien v odpověď jen pokrčil rameny a naznačil mi, abych ho následovala po schodech dolů. Reese a jeho kamarád si beztak počínali tak hlučně, že naše tiché kroky nemohli slyšet. Reese jsem ještě neviděla a byla jsem na něj zvědavá. Čekala jsem vymydleného vzorného hošíka, ale vypadal úplně normál ně. Po Daně zdědil černé vlasy a modré oči a po Billovi bohužel některé rysy v obličeji. Jeho kamarád měl dlouhé vlasy a na sobě džíny a obnošený vojenský kabát. "Kde to provedem?" zeptal se kamarád. Reese se rozhlédl. "Venku. Jinak by to pak ucítili."

"Fajn, ale ubalíme to tady." Usedli ke kuchyňskému stolu. Reese vytáhl z kapsy papírky a sáček s takovým množstvím marihuany, že by z toho byla pěti členná rodina zkouřená celý týden. Kamarád zkušeně ubalil obrovského jointa, načež se oba klu ci odebrali ven. Vyšli zadními dveřmi, kterými jsme sem přišli. S Bastienem jsme na sebe pohlédli a měli jsme co dělat, abychom se nezačali hystericky chechtat. Došli jsme do setmělého obýváku a zastavili se u okna, odkud jsme pozorovali kluky venku. Všech na venkovní světla nechali zhasnutá, aby nepřilákali pozornost sousedů. Jediným světelným zdrojem byl oranžový bod na konci jointa, který si předávali. "Panebože," vydechla jsem. "Tohle ospravedlňuje celé to naše vloupání." Bastien se tvářil zamyšleně. "Možná bychom to mohli použít proti ní." Obrátila jsem se k němu. "Cože? Neblázni, vždyť je to ještě děcko. Není třeba mu dělat problémy. Kdybych měla jeho rodiče, taky bych se zhulila při každé příležitosti." Bastien nad tím chvilku uvažoval a nakonec přikývl. "Dob ře. Máš pravdu. Takže to doděláme v ložnici a pak vypadneme? Ti dva si potom už nevšimnou ničeho, co se kolem nich děje." Vrátili jsme se nahoru a pořád doufali, že objevíme nějakou kompromitující fotografii nebo dokument. Takové štěstí jsme ale neměli. Nechali jsme Reese s kamarádem vzadu a odešli předním vchodem. Jakmile jsme byli zpátky v bezpečí Bastienova domu, poraženecky jsme se usadili v prostorném obýváku. "Tak. Tohle nebylo k ničemu," prohlásila jsem. "Ne tak docela." Bastien sáhl do kapsy a hodil po mně Reesův plastikový sáček. Chytila jsem ho a narovnala se v křesle. "Prokristapána! Tys okradl ta ubohá děcka?" "Neměl to tam nechávat jen tak válet." Zvedla jsem sáček. Byl poloprázdný. "Pro lidi jako ty existuje speciální peklo." "Jo, vlastním v něm sídlo. Navíc to bylo pro dobro toho kluka. Tráva je nebezpečná droga." "Nemůžu tomu uvěřit. Nemyslíš, že si všimnou, že se jim to ztratilo?" "Ne. Až se vrátí, budou tak mimo, že si nebudou pamatovat, kde to nechali. Dalších pár dnů se budou vzájemně obviňovat, kdo to ztratil." Zavrtěla jsem hlavou. "Vím, že už jsem ti to říkala, ale tohle už jsi vážně přepískl. Jsem… jsem tak šokovaná, že ani nevím, co mám dělat." "Ale já vím." O hodinu později jsme oba leželi na zemi a nemohli se přestat smát, ačkoli jsem tak docela nevěděla, čemu se vlastně smějeme. Bastien mi podal jointa, já jsem si dala práska a šťastně povzdechla. Podala jsem mu ho zpátky. "Netvrdím, že Monique nebyla mrcha," vysvětloval, "ale mu síš uznat, že věděla, jak na to." Opřela jsem se o pohovku a nechala hlavu klesnout do pol štářů. "Jo, ale… ona… se flákala. Nebyla vůbec vynalézavá. Tahle práce není jenom o sexu. Je to o… hrdosti… hrdosti na práci." Popotáhl a znovu mi jointa podal. "Ale ta byla na práci hrdá, to mi věř. Rajtovala na mně jako na koni." Na chvíli se odmlčel a pak se rozesmál. "Udělala hrdým i mě." Narovnala jsem se. "Cože? Ty jsi s ní spal?" "Jasně. Proč ne?" Strčila jsem do něj nohou. "Ty jsi teda děvka." "Potrefená kachna se ozvala." "Husa. Je to husa. Používej tu metaforu správně." "To nebyla metafora. To bylo… víš…" Zadíval se do prázdna a zamrkal. "Jedna z těch věcí, co symbolizují jinou věc. Ale není to totéž. Prostě tak." "Myslíš metaforu?" "Ne! Je to jako příběh… jako… přísloví! To je ono." "To teda žádné přísloví nebylo. Možná analogie." "Neřekl bych." "Hele, já tyhle věci znám. Pracuju v - sakra!" "Sakra co?"

"Jak se dostanu domů?" "Ty odcházíš? Nebo je to taky analogie?" "Ještě neodcházím, ale… tys mě přivezl… a nemůžeš mě od vézt zpátky." "Ale můžu. Jsem v pohodě." "To zrovna. Já jsem tolik nehulila." Prohrabala jsem kabelku, vytáhla z ní telefon a stiskla první číslo. Bastien vedle mě cosi brblal o analogiích a pozoroval dým stoupající z jointa. "Ano?" ozval se z telefonu Seth. Od dnešního trapného rána jsme spolu nemluvili. "Ahoj, to jsem já." "Ahoj." "No… ehm, potřebuju od tebe laskavost." "O co jde?" Když jsem nedopovídala, zeptal se: "Jsi tam? Jsi v pořádku?" "Jo…" Začala jsem se nekontrolovatelně řehtat. "Jsem strašně moc v pohodě." "Aha, dobře. Co potřebuješ?" Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla, co vlastně chci. "Odvézt." "Odvézt?" "Jo, odvézt." Bastien na mě udělal oplzlé gesto a já ho znovu nakopla. Nic nechápajícímu Sethovi jsem udala adresu a zavěsila. "Idiote!" zařvala jsem na Bastiena, i když mi celá ta situace připadala stejně směšná jako jemu. "Cos to…" Zazvonil zvonek u dveří. Vykulili jsme oči a zpanikařili jako děcka přistižená při činu. "Do prdele," ulevila jsem si. "Sakra. Ten spisovatel ale řídí rychle." "To není on, ty vole. Dělej, že tu nejsme. Oni odejdou." Vyškrábal se na nohy. "Ne… Musím se podívat, kdo to je… Třeba je to Jack Daniels… Celkem bych si dal panáka." "Nedělej to!" prosila jsem ho a z jakéhosi neznámého důvodu mě to děsilo. Zneviditelnil se a došel ke dveřím. Vmžiku byl zpátky. "To je Dana! Vrátila se dřív." Zběsile si prohrábl Mitchovy upravené blond vlasy. "Co chce? Co tady dělá?" "Třeba chce vrátit tu Reesovu trávu." "To je moje šance! Je tady sama. Chce mě. Dělej!" Popadl mě za paži a táhl mě ke schodům. Překvapeně jsem vyjekla. "Schovej se. A tohle vyhoď," řekl mi. "To teda nevyhodím! A nemyslíš, že si všimne, že celý tvůj dům smrdí jako marihuanové doupě? Ježíši. Máš zorničky velké jako ty její spoďáry. Je sice ctnostná, ale není blbá." "Prostě běž. Pohni! A nechoď dolů." Zavrčela jsem a vydala se do schodů, zatímco Bastien vybě hl ke dveřím. Zneviditelnila jsem se, s překříženýma nohama se usadila nahoře na schodišti a dál jsem kouřila. Slyšela jsem, jak dole zdraví Danu. "No ahoj," halekal. "Promiň, že jsem tě nechal čekat… Byl jsem…" Hloupě skončil do ztracena a já jsem zavrtěla hlavou. Nešika. V normálním duševním stavu byl výmluvný až až, ale v normálním duševním stavu by si okamžitě uvědomil, jakou pi tomost dělá. "Měl jsem nějakou… práci. Nahoře." "Chápu," odpověděla Dana. Už zase mluvila chladným a ne zúčastněným tónem. Nabyla jsem z toho dojmu, že její otevřenost a vřelost si Bastien jen představoval. "Omlouvám se, že ruším, ale když jsem ti posledně přinesla ty sušenky, ztratila jsem náušnici." Narovnala jsem se. Sušenky? O tom se mi nezmínil. Uvažova la jsem, jaké mu asi přinesla. S burským máslem? S čokoládou? Ach. Možná dokonce s makadamy v čokoládě. Bastien s Danou se pustili do hledání náušnice, kterou nenašli. Bastien se snažil dělat, že není zhulený, ale Dana se nenechala na pálit. Ne s těma svýma očima kyborga. Nemusela jsem to ani vi dět, stačil mi zvukový záznam a ten byl sám o sobě dost zábavný. A já jsem celou tu dobu nemohla přestat myslet na ty zatrace né sušenky. Znělo to tak dobře. Najednou jsem po nich zatoužila jako nikdy v životě po ničem jiném. "No," uslyšela jsem Danu, "asi jsem ji musela ztratit někde jinde. Díky za pomoc." "To jsem ti moc nepomohl."

"To nic." Elegantně se odmlčela. "Není támhleto Tabithina kabelka? Je tady?" No nazdar. Měla jsem dojem, že Bastien si pomyslel totéž. "No, jo…, ale… ehm. Je nahoře. Leží." Zaváhal. "Bolí ji hlava." "Ach, to je zlé. Vzala si na to něco?" "Jo, vzala." Podívala jsem se na jointa. Vážně jsem si něco vzala. Bastien se začal bavit s Danou o něčem jiném a já jsem se roz hodla, že musím najít ty sušenky. Umírala jsem hlady. Znělo to, že ty dvě hrdličky se přesunuly do obýváku, takže bych mohla neviditelná klidně sejít ze schodů a vzít kuchyň útokem, aniž by mě ti dva zpozorovali. Zvedla jsem se, jointa jsem típla nahoře v koupelně a začala sestupovat. Tráva obvykle nepůsobí na moto riku tak jako alkohol, ale rozhodně vás může rozptýlit natolik, že nedáváte pozor na to, co právě děláte. Jako že třeba nesledujete, kam šlapete. Asi na třetím schodu odzdola mi ujela noha. Utrousila jsem nadávku hodnou protřelého námořníka a tvr dě dopadla na zadek. Nohu jsem měla zkroucenou pod sebou v nepřirozené pozici. Tak tak jsem se stihla přeměnit do podoby viditelné Tabithy, jinak by si Dana pomyslela, že tam právě spadl nějaký neohrabaný duch. Po chviličce ke mně přiběhli. "Co se stalo?" vykřikl Bastien. Vypadal, že ho víc znepokojuje to, že jsem je vyrušila, než že by měl starost o moje zdraví. "Já… zakopla." Podívala jsem se dolů a pokusila se dát levý kotník do pohodl nější pozice. Trhla jsem sebou. Bolelo to jako čert, ale aspoň jsem s ním dokázala pohnout. "Fajn," odsekl příkře. "Aspoň, že jsi v pořádku. Určitě budeš chtít jít a…" "V pořádku?" skočila mu do řeči Dana a nevěřícně na něj po hlédla. "Musíme ji odnést na pohovku, aby si tu nohu narovnala." "To ne," zaprotestovala jsem, když jsem spatřila Bastienův vražedný výraz. "Opravdu… jsem v pořádku." Danu to ale nepřesvědčilo. Podepřela mě pod jednou paží a on pod druhou. Poskakovala jsem na jedné noze k pohovce. Když jsem nohu natáhla, Dana mi vyhrnula džíny k lýtku a opatrně a odborně mi kotník ohmatala. Oceňovala jsem její starostlivost a evidentní zdravotnické znalosti, ale pomyšlení, že se mě dotýká tahle protivná ženská, mi bylo odporné. A navíc jediné, po čem jsem opravdu toužila, byly ty sušenky. K čertu s kotníkem. "Nevypadá to, že je zlomený," usnesla se nakonec. "Nejspíš jen vymknutý. To máte štěstí. Měli bychom na to dát led." Když Bastien nic neudělal ani se nenabídl, že něco udělá, za mířila do kuchyně. Slyšela jsem, jak otevřela mrazák. "Ty mě nenávidíš, nebo co?" zasyčel, sotva jsme osaměli. "To nebyla moje chyba," opáčila jsem. "Asi máš pokažený schod." "Sklapni. Jediná věc, která je pokažená, je tvoje načasování. Víš, jak blízko už jsem měl k tomu, abych zabodoval?" "Blízko? Blízko? To už má peklo blíž k tomu, aby zmrzlo, než abys ty zabodoval. Nemyslím, že zrovna letí na zhulené týpky, co nesouvisle blábolí." "Já jsem neblábolil. A ona v žádném případě nepoznala, že jsem zhulený." "Ale prosím tě. Kdybys byl…" Zmlkla jsem, protože Dana už se vracela se sáčkem ledu. Klek la si k mojí noze a opatrně mi přitiskla sáček na poraněný kotník. Zašklebila jsem se, jak mě to zastudilo, ale po chvilce to ulevilo tepavé bolesti. Pronikavým pohledem mi nohu znovu prohlédla. Opět mi kotník prohmatala. Zamračila se. "Možná jsem se spletla a nako nec je to vážnější. Měla byste si to pořád ledovat a vzít si ibupro fen. Pokud se to během pár dnů nezlepší, asi byste měla vyhledat lékaře." "Díky," řekla jsem a podívala se jinam. Teď mě nejvíc znepo kojovalo to, jak se ke mně chová starostlivě. Možná jsme ji špatně odhadli. "Takže," shrnul to Bastien, "jestli už je na tom Tabby líp, mohli bychom zajít do kuchyně a dát si kávu." "Víte, jak se to stalo?" dotázala se mě Dana a jeho návrh zcela ingorovala. "Asi jsem špatně šlápla… nebo je tam možná nějaký špatný schod." "Pochybuju, že je s těmi schody něco v nepořádku," namítl Bastien. "Tabitha byla vždycky neohrabaná, tím to je. V naší rodi ně je tím proslulá." Dana nevěnovala pozornost mému zdrcujícímu pohledu, kte rý jsem věnovala inkubovi za tu urážku mojí graciéznosti, a na místo toho pohlédla na moje boty u dveří. Byly to černé páskové sandály s osmicentimetrovými podpatky. "Tyhle jste měla na nohou?" Upřela na mě pevný mateřský pohled. "Já vím, jak silný někdy může být tlak společnosti, která vám vnucuje názor, že musíte zapadat do určité formy. Ale když celý den chodíte v takových botách, můžete si vážně poškodit nohy. A nejen to, vysíláte tím signál, že nemáte žádný stud, co se týče…" Zvonek u dveří se znovu rozezněl. Nejprve se nikdo z nás ani nepohnul, ale pak se Bastien zvedl a zatvářil se překvapeně nad tím, že se tenhle večer může vyvíjet ještě hůř. Dana upustila od lekce ohledně odívání a pustila se do zdra votnické. "Vážně byste si na to měla dávat pozor. Když se budete stresovat, může se to zhoršit." Po chvilce se Bastien vrátil s naprosto nechápavě se tvářícím Sethem, který zřejmě ani netušil, kdo ho to vlastně pustil dovnitř. Jakmile spatřil Danu a mě, byl zmatený ještě víc. Bezpochyby uvažoval, jestli si nespletl dům. "Ahoj, Sethe," řekla jsem významně, až příliš hlasitě. "Díky, že ses zastavil, abys mě odvezl." Dál na mě zíral a pomalu mu to začínalo docházet. Často mě viděl, jak si za pomoci kouzla změny podoby měním oblečení, ale tohle bylo poprvé, kdy mě viděl v jiném těle. Dana se s očekáváním dívala z jednoho na druhého. "Ach," povzdechla jsem. Mysl mi po té trávě stále ještě praco vala trochu pomalu. "Tohle je Seth. Sethe, to je Dana." "Těší mě," zvedla se a potřásla mu rukou. "Ráda vás pozná vám." "Ehm, jo. Já vás taky." Měla jsem dojem, že kdyby měl mož nost, určitě by utekl. "Seth je Tabithin přítel," vysvětlil Bastien. "Teď už nejspíš budou chtít vyrazit." "Slyšela jsem, že nikoho nemáte. Jak dlouho spolu chodíte?" zeptala se Dana konverzačním tónem. Ani jeden z nás neodpověděl. "Pár měsíců," řekla jsem na konec a uvažovala, jestli si tím u ní nepokazím svou ctnostnou pověst. Usmála se. "To je hezké." Zase mi to začalo být nepříjemné a chtěla jsem co nejrychleji odejít. Pokusila jsem se posadit a ona ke mně přispěchala. "Pode přete ji někdo z druhé strany." Když se Bastien ani nepohnul, Seth se konečně vrhl do akce. Podepřel mě a pomohl mi vstát. Bylo na něm znát, že je nervózní, když se mě musí dotýkat v tomhle těle. Podepíral mě, ale sna žil se ode mě držet co nejdál. Jeho pohyby působily neohrabaně a nepřirozeně, takže nás Dana bezpochyby musela považovat za ještě větší podivíny než předtím. Ona a Seth mi pomohli nastoupit do auta a Bastien nás násle doval s našpulenými rty. Když už jsem seděla, Dana mně a Setho vi ještě udělila na rozloučenou několik rad, jak ošetřovat kotník. "Díky za pomoc," pověděla jsem jí. "Rádo se stalo. Příště buďte opatrnější." Podívala se na hodin ky. "No, já už bych taky měla jít domů." "Opravdu už musíš?" zeptal se Bastien hloupě. "Tedy, mys lím, že není třeba spěchat…" "Díky, ale ne. Bill by si dělal starosti, co se mnou je." Vykročila ke svému domu a my se Sethem jsme vyjeli. Ještě jsem si všimla Bastienova výrazu. Zítra ráno mu asi moc dobře nebude. Byli jsme už skoro ve městě, když Seth konečně promluvil. "Můžeš se… no… proměnit? Tohle je vážně divné." "Co?" Nepřítomně jsem zírala z okna, zcela zaujatá světly velkoměsta. "Aha. Jasně." Po chvilce už ze mě zase byla Georgina Kincaidová, kterou znal. "Díky. Takže… Ani nevím, jestli chci vědět, co se tam dělo…" "To radši opravdu vědět nechtěj," řekla jsem a otočila se, abych viděla na zadní sedadlo. "Co děláš?" "Nemáš tam náhodou sušenky?" "Ehm… ne. Došly mi." S povzdechem jsem se uvelebila na sedadle. "Umírám hlady. Moc dlouho už to asi nevydržím. Určitě tu nemáš nic k jídlu?" Zvlnil rty do nepatrného úsměvu. "Ne. Je mi líto. Chceš se někde zastavit?" "Ano!" Zastavil u okénka rychlého občerstvení Taco Bell, a když jsem mu pověděla svou objednávku, zatvářil se překvapeně. Po chvíli mi podal sáček se čtyřmi tacos, dvěma burritos a tastadou. Vrhla jsem se na jídlo dřív, než jsme vyjeli zase na silnici. Když jsme dojeli před můj dům, nedal mi šanci si zakulhat. Bez námahy mě zvedl do náruče, skoro jako O'Neill v jeho romá nech. Kdybych nebyla tak zkouřená a necpala se u toho, bylo by to úžasně romantické. "Myslíš, že jsem divná, viď?" zeptala jsem se ho, když mě po ložil do postele a sám usedl na kraj. Seth už o mě jednou pečoval, když jsem byla opilá. Ve srovnání s ním jsem si připadala nezod povědná. "No, s tou tostadou jsi to trochu přehnala, ale už jsem viděl horší věci." "Ne… Myslela jsem…" Zaváhala jsem. "Možná sis toho nevši ml, ale tak nějak jsem kouřila… takovou věc." "Jo. To mi došlo." "Aha. Promiň." Hladově jsem se zakousla do burrita. "Proč se omlouváš?" "Protože… ty takové věci neděláš." "Co nedělám?" "Nekouříš trávu. Nepiješ. Ježíši, ty nepiješ ani kafe. Nemyslíš si o mně, že jsem… zkažená?" "Zkažená?" zasmál se. "To těžko. A ty myslíš, že jsem nic z toho nikdy nezkusil?" To pomyšlení mě natolik šokovalo, že jsem si dokonce dala pauzu i ve svém obžerství. "No… já nevím. Prostě jsem před pokládala, že ne. Buď tohle, anebo že se ti přihodilo něco tragic kého… Třeba že ses opil a vyboural se, nebo jsi běhal nahý na veřejnosti, takže se teď takovým neřestem vyhýbáš." "To by byla vážně tragédie. Ale buď v klidu. Na univerzitě jsem si dopřával neřestí habaděj. Proto mi trvalo šest let, než jsem odpromoval. Kvůli tomuhle a taky proto, že jsem párkrát změnil obor. Nakonec jsem se rozhodl, že budu abstinovat úplně od vše ho. Byl jsem sám sobě protivný. Za střízliva se lépe píše a navíc, když jsem opilý nebo zkouřený, plácám hlouposti." "Jo," souhlasila jsem a uvažovala, co všechno jsem plácla dneska večer já. Moc jsem si toho nepamatovala. "Takže si o mně myslíš, že jsem… zkažená a zhýralá?" "Ne. Teda pokud si neubližuješ." Podezíravě pohlédl na můj kotník. "Jinak mi na tom nezáleží. A upřímně, jednou z věcí, co se mi na tobě líbí, je, že jsi tak… živá." Sklopil zrak a zamyslel se. "Ničeho se nebojíš. Jsi statečná. Nebojíš se užívat si. Prostě si dě láš, co chceš. Líbí se mi, že vedeš tak bouřlivý život. Závidím ti to. Je to legrace." Usmál se. "Vždycky jsem myslel, že chci partnerku, která bude stejná jako já, ale teď mám dojem, že s takovou bych se unudil k smrti. Divím se, že já tě někdy nenudím." Zalapala jsem po dechu. "Děláš si srandu? Jsi ten nejzajímavěj ší člověk, jakého znám. Možná kromě Hugha. Ale ten dělá prsní implantáty a kupuje duše. Taková kombinace se dá těžko překonat. Ale on zase není tak milý jako ty." Seth se usmál ještě víc. Stiskl mi ruku. Opět mezi námi zavlád lo mlčení, ale tentokrát bylo příjemné. "Díky, žes mě zachránil," vypravila jsem ze sebe pomalu. "A omlouvám se za včerejší noc." Zatvářil se vážně. "Ne, já se omlouvám. Neměl jsem…" "Ne," prohlásila jsem pevně. "Ty si to nedávej za vinu. Byla to i moje chyba. Já jsem s tím začala. Měla jsem si o tom s tebou pak promluvit. A hlavně potom, když jsi mi ráno udělal palačinky. Víš, že to teď zase zní lákavě?" Významně jsem na něj pohlédla. "Neměli jsme to dělat… Myslím to v posteli, ale aspoň jsme dokázali přestat. To se taky počítá." Přikývla jsem, zmačkala sáček od jídla a hodila ho přes celou místnost do koše. Trefa. Pozoroval mě vřelým pohledem plným citů. Povzdechl si a znovu se zamyslel. Zjevně se chystal k dalšímu závažnému prohlášení. "Rád bych se pokusil spát vedle tebe, ale asi… bychom s tím měli načas přestat." Taky jsem povzdechla. "Jo. To asi jo." Vtom jsem si na něco vzpomněla. Naklonila jsem hlavu na stranu a ostře na něj po hlédla. "Čistě hypoteticky - a nenabízím ti to, aby sis náhodou nic nemyslel: vyspal by ses se mnou, kdybys tím ztratil kus svého života? Samozřejmě nemám na mysli obyčejné spaní…" Hlasitě se zasmál a z jeho smíchu zaznívala hořkost. "Thetis, vzdal bych se klidně části svého života, abych s tebou mohl dělat spoustu věcí." To mě zaujalo. "Jako co třeba?" "No… není to snad jasné?" Naklonila jsem se k němu. Možná jsem byla pořád ještě zhu lená a působilo to na mě jako afrodiziakum. Neměli bychom mít právo si v jiné realitě vynahradit sex? V tu chvíli jsem ale zoufale toužila uslyšet, co všechno by se mnou chtěl dělat. "Řekni mi to." Zavrtěl hlavou. "Nemůžu. Víš, jaký jsem." Přimhouřil oči. "Ale… možná bych ti to mohl napsat." "Vážně? A tentokrát bys tu povídku nepublikoval?" "Ne, nepublikoval." "To bych byla ráda." Musela jsem se tvářit nedočkavě, protože se zasmál. "Ale ne dneska večer, Thetis. Myslím, že se oba potřebujeme vyspat." Zklamalo mě to, ale bylo to moudré. Když bude mít víc času a bude odpočatý, jeho povídka bude úchvatná. Napětí z toho, co se stalo včera v noci, už povolilo, takže jsem neměla důvod být smutná. Zase jsme se normálně bavili a měli se rádi. Když jsem se na něj teď dívala, cítila jsem, jak moje city k němu rostou prak ticky s každou další vteřinou. Ještě chvíli jsme si povídali, potom mě zlehka políbil na rty a zvedl se. Zamyšleně jsem ho sledovala a přála si, aby zůstal. Když jsem usínala, představovala jsem si, co všechno bych s ním chtěla dělat já. Byl to dlouhý seznam a já jsem usnula hned na jeho začátku.

6.Kapitollka

22. srpna 2013 v 7:16 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Když pracujete v knihkupectví, je na tom dobré, že máte oka mžitý přístup k tištěným médiím: Noční doznání útočí na vaše smysly. Je jedním z mála klenotů, které se vynořily z temných malých klubů a pod niků. Po včerejším koncertu ve Veroně je samozřejmě ne pravděpodobné, že by dál hráli v podřadných klubech. Noční doznání je na nejlepší cestě stát se proslulou skupi nou - nejen na místní úrovni, ale taktéž na národní. Zaměstnanci na ranní směně i já jsme vzdychali nad úžasnou recenzí včerejšího koncertu v Seattle Times. Všichni jsme se shlukli u informací a pořád dokola si to četli. Redaktor dokonce zmínil několik momentů z Dougova života a také vychvaloval jeho hlas a výkon na scéně. Taky dodal, že pracuje "v místním knihkupec tví". To se nám líbilo. Ta neurčitá zmínka z nás málem také dělala celebrity. Ještě chvíli jsem je nechala, aby se o tom bavili, a také jsem všem pověděla, jak jsem na Douga hrdá. Pak jsem to ukončila. "Fajn, lidi, nechce se mi vás vypráskat, ale vidím, že sem už míří zákazníci." Neochotně se rozešli. Všimla jsem si, že se Andy ušklíbl, když myslel, že se na něj nekoukám, a něco pošeptal Casey. Jediné slo vo, které jsem slyšela, bylo "vypráskat". Okouzlující. Člověk by si myslel, že když mám pověst dominy, dodá mi to na autoritě, a ne že se mi budou posmívat. A dneska jsem byla v práci jediná autorita. Paige zůstala doma, protože jí zase bylo špatně, takže jsem kromě své práce dělala ještě její. Naštěstí zaměstnanci byli v dobré formě, přestože se včerejší večer trochu protáhl.

Casey vypadala, že to včera s pitím vůbec nepřehnala, což mi připadalo pozoruhodné. To je možná ta odolnost mládí. Kdybych toho vypila a vykouřila tolik co ona, určitě bych teď nebyla v tak dobré formě - a to mám výhodu, že mám nadpřirozené uzdravo vací a zotavovací schopnosti. Taky jsem usoudila, že jsem se včera v Alekovi asi zmýlila, protože Casey vypadala, že je v dobrém rozpoložení. Kdykoli jsem se na ni během dne podívala, usmívala se a hý řila ochotou kdykoli poradit jak zákazníkům, tak kolegům. Když jsem se pro něco zastavila u vedlejší pokladny, slyšela jsem, jak se jí nějaký zákazník ptá, jestli se s knihami, které chce koupit, vejde do pětadvaceti dolarů. Odborným okem přehlédla jeho štos a během deseti vteřin měla odpověď. "S daní dvacet šest dolarů, padesát sedm centů. Když nekou píte tuhle, bude to za dvacet dva, osmdesát osm. To je nejbližší možnost, jak to nepřešvihnout." "To jsi všechno spočítala z hlavy?" zeptala jsem se jí potom. V jejích hezkých tvářích se objevily ďolíčky. "Jsem hlavní účetní." "Jasně, ale jsem si zatraceně jistá, že můj účetní mi nepočítá daně z hlavy." "Jistěže ne. Ale tohle je snadné." Doug přišel v poledne a z jeho příchodu měli všichni ohrom nou radost. Neustále mluvil o té recenzi a vyptával se mě, jestli jsem četla to a ono. Opakovaně jsem ho musela ujišťovat, že jsem přečetla všechno. Stejně jako Casey i on působil, že včera v noci vůbec bujaře ne oslavoval. Pracoval se svou typickou energií. Ve srovnání s těmi dvěma jsem byla unavená a mrzutá, a navíc jsem si připadala úplně nemožná. Co je nesmrtelnost a schopnost měnit podobu proti nadlidským matematickým schopnostem a neuvěřitelným výkonům na pódiu? Když jsem se vrátila z oběda, Doug ke mně přiběhl. "Kincaidová, Kincaidová, musíš mi pomoct." "Co se stalo?" Kývl hlavou směrem k jedné z pokladen. O pult se tam opíral Alec a flirtoval s Casey. Ta se usmívala a nadšeně přikyvovala tomu, co jí vykládal.

"Alec mi přišel říct, že nám sehnal početné publikum - do Blue Gallery, představ si! Musíme zkoušet." "Proboha, zpomal trochu a brzdi s vykřičníky." "Kincaidová, myslím to vážně! Musíš mě krýt. Když teď ode jdu, nikdo se to nedozví. Lidem tady je to fuk a Paige ani Warren tu dneska nebudou." "Na jak dlouho se potřebuješ ulejt?" "Na zbytek dne." "Na zbytek… To tady budu přes dvanáct hodin! Navíc dneska nemůžu zavírat. Jdu do města do divadla." Seth sehnal lístky na poslední chvíli. "Tak… zůstaň tak dlouho, jak můžeš. Janice zvládne zavřít." Zaváhala jsem. Warren preferoval, aby zavíral buď vedou cí, nebo pomocný vedoucí, ale Doug měl pravdu. Janice by to zvládla. "Kincaidová," naléhal. "Prosím. Potřebuju to a ty to dobře víš." Doug byl vždycky okouzlující a neodolatelný. A dnes na mě zapůsobil obzvlášť. Mistr zjevně zdolá i mistra. Když jsem mu to odkývla, zvedl mě do vzduchu a zatočil se se mnou. Za dvě mi nuty s Alekem odešli a já se připravila na dlouhý den. Když se konečně blížil ke konci, byla jsem si jistá, že beze mě by celé knihkupectví beznadějně kleklo. Nakonec jsem ale přece jen odešla a zajela do centra, našla místo na zaparkování a do divadla jsem doběhla, když už zhasínali světla. Celá udýcha ná jsem usedla mezi Setha a jeho třináctiletou neteř Brandy. Po Sethově druhé straně seděl jeho bratr a švagrová. Zamávali mi na pozdrav. Brandy se zazubila. Když jsem ji viděla poprvé, chovala se stydlivě, ale teď se zdálo, že mě považuje za něco jako starší ses tru. Taky jsem ji měla ráda. Kdybychom se se Sethem někdy roze šli, nechtěla bych přijít i o jeho rodinu. "Myslela jsem, že to nestihneš," řekla mi a v setmělém sále nebylo moc vidět, jak se tváří. V hluboké minulosti by lidé říkali, že ona i její matka mají vlasy jako len, ale tenhle výraz už se dnes ka nepoužívá. Mně to ale stejně připadalo výstižné, kdykoli jsem viděla ty světlé zlatavé odstíny.

"To byl jen módně pozdní příchod," pošeptala jsem jí. "Za pamatuj si to pro dobu, kdy budeš starší. Takhle muži nevědí, na čem jsou. Když cítí pevnou půdu pod nohama, není s nimi k vydržení." Brandy se zachichotala. Seth se jen usmál, ale z jeho vřelého pohledu vyzařoval obdiv k mému vzhledu. Měla jsem na sobě hedvábné vínové šaty a vlasy spletené do drdolu. Už dávno jsem zjistila, že Sethovy oči jsou stejně výmluvné jako jeho díla. Vzkaz, který mi teď vysílaly, by se rozhodně nedal přetlumočit na ve řejnosti. Sevřel mi ruku v dlani. Dotýkal se přitom mého stehna. Postupem večera jsem se přistihla, že mnohem víc uvažuju o tom, kde má Seth ruku, než o té skvělé divadelní hře. Po skončení jsme spolu s jeho rodinou ještě chvíli postáli ve foyer a povídali si. Terry a Andrea Mortensenovi jsou báječní lidé, kteří se ke mně vždycky chovali upřímně a mile. Vzhledem k tomu, co jsem věděla o Sethově nespolečenskosti, mě nejspíš považovali za jakousi jeho poslední naději. Brandy mi to pak po tvrdila, když jsme se spolu vydaly na toalety. "Táta říkal strejdovi Sethovi, aby to nepodělal," oznámila mi, když jsme si myly ruce. "Taky povídal, že i když je strejda Seth slavný, nejde na rozum, že získal ženu jako ty." Zasmála jsem se a uhladila si sukni od šatů. "Tak to nevím. Myslím, že tvůj táta nemá ve strejdu příliš mnoho důvěry." Brandy mě obdařila vážným pohledem hodným mnohem star ší slečny. "Strejda Seth strávil posledního Valentýna v knihovně." Vrátily jsme se do foyer a ještě chvilku jsme si všichni povídali. Potom Terry prohlásil, že musí jít zachránit paní na hlídání, která se jim dnes večer stará o čtyři mladší dcery. Při odchodu se An drea dotkla mojí paže. "Přijdeš na Sethovu oslavu narozenin, viď?" Překvapeně jsem se dívala z jednoho na druhého. "Kdy to bude?" "Na Díkůvzdání. Připadají na stejný den." "Dobrý fígl, jak dostat krocana i dárky," poznamenal Terry. Byl menšího vzrůstu než Seth a taky pečlivěji oholený, ale jinak si byli oba bratři hodně podobní.

"Ani jsem nevěděla, že budeš mít narozeniny," obvinila jsem Setha. "Zapomněl jsem na to." Od kohokoli jiného bych to považova la za lež, ale jemu jsem věřila. "Takže přijdeš?" Z Andrey jsem opět měla dojem, že dohlíží na Sethův milostný život. Možná bych si vyjednala i odměnu za to, že se dostavím. "V plné parádě." Potom jsme se Sethem zamířili tentokrát k němu domů. Za pomoci změny podoby jsem si na sobě vykouzlila oblíbené flane lové pyžamo a ulehli jsme do postele. Jeho byla větší než ta moje. Měl péřovou deku a taky plyšového medvídka jménem Damo kles, který měl na sobě tričko s logem univerzity v Chicagu. Chvíli jsme si potmě povídali o Emerald City a pak o knihách obecně. Měli jsme spoustu stejné oblíbené literatury, takže jsme probírali jednotlivé autory a žánry. Oba jsme obdivovali Toni Morrisonovou a Tennessee Williamse. Ani jeden z nás se nedoká zal prokousat Annou Kareninou. Seth nesnášel Jane Austenovou, kterou já naopak zbožňuju. Jak jsme to všechno probírali, připo mněla jsem si, jak je skvělé, že toho máme tolik společného. Sex pro nás nebyl jediné pojítko - bylo to naopak jediné, co stálo mezi námi. Někdy během té literární debaty jsem začala usínat. Byla jsem unavená po dnešním dlouhém dni a chtělo se mi spát. Seth taky vypadal zmoženě. Přivinuli jsme se k sobě blíž, ale dotýkali se jen nohama. Jak jsem pomalu usínala, napadaly mě nejrůznější myšlenky. Jak se má Aubrey? Bude mít Paige chlapečka, nebo holčičku? Pokročil nějak Bastien ve své snaze dostat Danu do postele? Jak se mohla Dougova kapela tak rychle vyšvihnout? O pár hodin později jsem otevřela oči a nevěděla jsem, co mě vzbudilo. Zřejmě nějaká z těch podivných věcí, které vás náhle vytrhnou ze spánku. Kolem panovalo ticho a tma, ráno se ještě zdaleka neblížilo. Do místnosti pronikal měsíční svit a nábytek vrhal bizarní stíny. Na rozdíl od mého bytu v Queen Anne tady v noci provoz v ulicích utichal, takže jsem slyšela jen Sethovo oddechování a hučení elektrických přístrojů. Pak jsem si všimla, že jsme se ve spánku k sobě se Sethem při tiskli ještě víc. Nohy i ruce jsme měli propletené. Cítila jsem jeho vůni. Když se moje oči přizpůsobily tmě, uviděla jsem, že i on má oči otevřené. Jako temná jezera. Díval se na mě. Rozespale jsem mu zajela rukou do vlasů a přiblížila k němu obličej. Měl ruku položenou na mých zádech, ale jak jsem se po hnula, kabátek od pyžama se mi vyhrnul a on se teď dotýkal holé kůže. Stejně jako na koncertě. Pohladil mě po boku a pak sklouzl rukou níž k mému stehnu. Jeho prsty, které vždy v pravidelném rytmu bušily do klávesnice, mi teď připadaly jako pírka. Zatímco jsme se vzájemně dotýkali, dívali jsme se jeden dru hému do očí. Tep svého srdce jsem slyšela až v uších. Pak na vzdory varovnému hlasu, který mi ječel v hlavě, jsem ho políbila. Polibek byl zprvu váhavý, jako by nás překvapilo, že jsme zašli takhle daleko. Pomalu a něžně jsme se vzájemně ochutnávali. Ru kou, kterou měl na mém stehně, přejel výš a mě vzrušilo, že mě stydlivý Seth hladí po zadku. Tiše jsem vzdechla a dál prozkou mávala jeho ústa. Převalil mě na záda s naléhavostí, která nás oba překvapila. Druhou rukou mi vklouzl pod kabátek pyžama a sevřel mi v dlani ňadro. Vzhledem k tomu, jak vypadaly jeho boxerky, mi bylo jasné, že nechce zůstat jen u líbání a hlazení. A potom jsem pocítila ještě něco, i když zatím jen slabě. Takové nepatrné chvění. Pomalu se kolem mě a skrze mě začaly natahovat andělské úponky. Bylo to radostné. Lepší než jakákoli droga, kterou jsem kdy vyzkoušela. Čistý život, čistá energie. Bylo to nádherné a omamující, další dimenze fyzické rozkoše, na jejímž pokraji jsme se ocitli. A bylo to tím lákavější, že jsem byla se Sethem. Vnímala jsem jeho bytostnou podstatu. Chtěla jsem se do ní ponořit, zavřít oči, zapomenout na zodpovědnost a jenom si užívat. Jenže jsem nemohla. Moje odhodlání s každou vteřinou sláblo, ale pořád jsem se dokázala ovládat. Jen tak tak. Neochotně jsem polibek ukončila a pokusila se sebrat veške rou svou sílu a odkulit se od něj. Jakmile zaznamenal, že se o to

pokouším, ihned mě nechal být. "Promiň," řekla jsem, posadila se a zabořila obličej do dlaní. Promnula jsem si oči, jako bych se chtěla probudit ze sna. A vlast ně to tak svým způsobem bylo. "Nemůžeme. Začalo to…" "Jenom u líbání." Bylo to konstatování. Z jeho ochraptělého rozespalého hlasu zaznívala touha a… lítost. On věděl lépe než ostatní, jak smrtící může být takový vášnivý polibek. Naposledy ho to málem zabilo. To byla samozřejmé výjimečná situace a já byla tehdy ve stavu ohrožení života, takže jsem z něj vysála mnohem víc síly než při normálním polibku. "Jenom u líbání," zopakovala jsem bezvýrazně. K tomu, aby se jedna osoba oddala druhé, není třeba styku. V téhle hře nejsou žádné trhliny. Zavládlo ticho. Po chvíli se Seth také posadil a odsunul se ode mě co nejdál. Když znovu promluvil, z jeho hlasu čišela upřímná bolest a výčitky. "Omlouvám se za to. Já nevím… Měl jsem se víc ovládat. Ale probudil jsem se jen tak napůl a… a pak…" "Já vím," šeptla jsem do tmy. "Já vím. A taky se omlouvám." Další mlčení. "Asi bych měl jít spát na gauč," prohlásil nakonec. Zavřela jsem oči a připadala si hrozně. Věděla jsem, že má pravdu. Zahrávali jsme si s ohněm, když jsme se pokoušeli na mluvit si, že můžeme jen tak spát vedle sebe. Divila jsem se, že se něco nepřihodilo už dřív. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, jakou škodu jsem mohla způsobit. Sakra, kolik škody už jsem způsobila, když jsem z něj vysála těch pár kapek života? Týden jeho života? Pár dní? I jedna minuta by byla až moc. Pocítila jsem zahořklost - ne nad Sethem, ale nad celým svě tem. "Ne. Já půjdu na gauč. Ty jsi u sebe doma." "To je jedno. Ponech mi aspoň zbytky kavalírství." Nic jsem neřekla a dál jsme tam seděli a mlčeli. Mezi námi se vznášely stovky otázek, ale ani jeden z nás s nimi nezačal. Byla to vina nás obou. Když je mi nějaká emocionálně vypjatá situace nepříjemná, mám tendenci buď utéct, nebo předstírat, že se vůbec nic nestalo. Seth nikam neutíkal ani nezačal rozhovor, který by v tomto případě asi byl nezbytný. Jen jsme tam dál seděli.

Nakonec se zvedl. "Omlouvám se. Omlouvám se za to, co jsem udělal." Dával to za vinu sobě, což pro něj bylo typické, ale nebylo to férové. Vlastně jsem to začala já. Měla jsem něco říct, ujistit ho, že to nebyla jeho vina. Ale byla jsem tak zmatená, že se mi slova zadrhla na jazyku. Po chvíli odešel do obýváku. Lehla jsem si, objala Damokla, ale po zbytek noci už jsem spa la špatně. Ráno jsme se Sethem snídali a napjaté mlčení přetrvá valo. Jen občas jsme prohodili pár slov. Konečně mi udělal moje vytoužené palačinky. Pak jsme se společně vydali do knihkupec tví a rychle se rozdělili. Po zbytek dne jsem ho už skoro nevi děla. Bastien měl ten večer cestu do města, a tak mě po práci vy zvedl a odvezl k sobě domů, abychom se připravili na to trapné vloupání k Daně. Když jsem zaznamenala postsexuální energii, která ho obklopovala, věděla jsem, co ho přivedlo do města. "Neunavuje tě to už, když každý den dostáváš nějakou do postele?" zeptala jsem se ho a litovala, že já jsem včera v noci nemohla. "Budu předstírat, žes ten hloupý dotaz vůbec nepoložila, Fleur." Pak mi začal vykládat, jak se za posledních pár dní vyvi nul jeho vztah s Danou. Povídal, že jsou z nich kamarádi a že je jen otázkou času, než dojde k nevyhnutelnému. Když jsem nereagovala s patřičným nadšením, dlouze na mě pohlédl. "Co je s tebou? Vypadáš hrozně." Povzdechla jsem. "V noci jsem políbila Setha." "A?" "A co?" "Co dalšího se stalo?" "No… nic. No, trochu jsme se osahávali a to je všechno." "Takže?" "Neměla jsem to dělat." Zatvářil se zamítavě. "Polibek nic není. To není, jako bys mu ho vykouřila nebo tak." "Panebože, ty jsi sprosťák." "Nedělej, jako bych urazil tvou útlocitnost. A víš dobře, o čem mluvím." "To je jedno. Byla jsem slabá. Vysála jsem mu přitom trochu energie." "Fleur, mám tě tak rád, jak jen dokážu mít někoho rád, ale celá tahle záležitost je absurdní. Nebudeš šťastná, dokud toho chlápka neojedeš, tak už to pusť z hlavy. Musíš překonat tu zakázanou přitažlivost a pak si oba budete žít svoje vlastní životy." "Žít svoje vlastní životy? Co to má znamenat?" zeptala jsem se příkře. "Myslím, že hlavním důvodem, proč po sobě tak toužíte, je to, že nemůžete jeden druhého mít. To není láska, ale je to nor mální lidská reakce, spouštěč fyzické přitažlivosti." Odmlčel se a zamyslel se nad tím. "Určitým faktorem taky může být ta tvoje posedlost jeho knihami." "To není pravda. Nic z toho není ani v nejmenším pravda. Teda jeho knihy jsou dost dobré na to, aby položily základ nábo ženství, ale není to totéž. To není důvod, proč ho…" Miluju? Sakra. Pořád nevím, jestli ano, nebo ne. Koneckonců po té strašně dlouhé době už si ani nejsem jistá, co to vlastně je láska. Bastien zavrtěl hlavou. Nevěřil mi, ale ani se nechtěl hádat. "Fajn. Tak v tom pokračuj. Ale stejně si myslím, že bys ho měla ojet. I kdyby vás to nepřesvědčilo, že bude lepší se rozejít, aspoň tím ulevíte napětí, které mezi vámi vládne, a ty se pak třeba po kusíš navázat nějaký normální vztah." Nepřítomně jsem zírala do prázdna. "Nemůžu. Ani jednu noc. Sebralo by mu to roky života. Pak bych nemohla žít sama se se bou." "Kecy. Nanejvýš tak pár let. Co to je? Navíc muži dělají kvůli sexu mnohem větší hlouposti - a to se ženami, které dokonce ani nemají rádi. Pokud tě opravdu miluje, jistě to bude považovat za férový obchod." Otřásla jsem se. Mně to sice nepřipadalo férové ani v nejmen ším, ale měl pravdu v tom, že muži dělají kvůli sexu hlouposti. Už jsem pár takových případů viděla, nebo je dokonce vyprovo kovala. Když jsme přijeli k Daninu domu, už jsme té debaty nechali. Čas běžel a my jsme museli začít s naším plánem. Bastien viděl, jak Dana s Billem odjeli a jejich pubertální syn odešel přespat ke kamarádovi. S Bastienem jsme se zneviditelnili pro oči smrtelní ků, zašli jsme za jeho dům a přelezli plot. Ocitli jsme se na Danině zahradě. Připadala jsem si tak trochu jako v nějakém špionážním filmu. Tak napůl jsem si přála, aby nám v cestě stály laserové pa prsky, které bychom museli zdolat. "Mají tu alarm," pošeptala jsem Bastienovi, když jsem ho sle dovala, jak bojuje se zámkem u zadního vchodu. Za staletí života získal cenné zkušenosti. "Naše neviditelnost ho nedeaktivuje." "Žádný problém. Prozkoumal jsem to tu v neviditelné podobě už předtím. Znám kód." Jakmile jsme se dostali do domu, vyťukal kód na panelu a čer vené světýlko rázem zezelenalo. Začali jsme v pracovně, což nám připadalo jako nejlogičtější místo, kde by Dana mohla mít papíry. Zjistili jsme, že má až pun tičkářský smysl pro pořádek, což mě rozčilovalo, protože jsme se museli ujistit, že všechno vracíme na původní místo. Většina dokumentů byla bohužel úplně k ničemu. Poznámky. Rozpočty. Faktury. Tiskové zprávy. Měla tam taky spoustu fotek. Probírat se jimi byla rozhodně větší zábava než zkoumat papíry. Na většině z nich byla rodina a různé srazy VPZRH. Na spoustě fotografií byla i Jody, což mě rozesmutňovalo. Vzpomněla jsem si na její inteligenci, důvtip a vášeň pro umění. Jak se může někdo tak chytrý chtít zapojit do tohohle? "Netušila jsem, že je Jody v téhle skupině tak aktivní," pozna menala jsem. "Není tak špatná. Dana ji určitě zkazila." "Dana je přesvědčivá. Hele, vědělas, že se Jody příjmením jmenuje Danielsová? A její manžel se jmenuje Jack." Oba jsme se tomu zasmáli a hledali dál. Po hodné chvíli jsme pracovnu konečně opustili. Všechno jsme prohledali - samozřej mě jsme po sobě nezanechali ani stopu. Nakonec už v přízemí nezbyla ani jedna skříňka nebo zásuvka, do níž bychom se nepo dívali. Nic jsme nenašli. "Možná má tajné sejfy za obrazy," napadlo Bastiena. "Nebo to s tím čističem bazénů možná nebyla pravda a Dana je v obchodních dohodách čestná a není co proti ní najít, krom toho, že je to mrcha plná předsudků."

Obrátil oči v sloup. "Zbývá ještě jedno místo. Opravdová sva tyně. Ložnice." Ušklíbla jsem se. Vejít do cizí ložnice mi připadalo děsivé. Na prosté znásilnění soukromí. Ale Bastien na tom trval a stále byl přesvědčen, že tahle naše výprava bude mít nějaký výsledek. Ložnice působila sterilním a neosobním dojmem jako hotelo vý pokoj. Neměla příjemnou smyslnou atmosféru něčího nejin timnějšího pokoje. Tím pádem to pro mě bylo jednodušší, protože mi připadalo, že se vloupáváme do opuštěné místnosti. Prohle dali jsme všechny zásuvky a skříňky a neobjevili nic zajímavého. "Ty jo!" vykřikla jsem najednou s pohledem upřeným do ote vřené zásuvky. Bastien ke mně okamžitě přiběhl. "Co? Co to je?" Zvedla jsem příšerné babičkovské bombarďáky. Něco takové ho jsem jaktěživa neviděla. Spíš vypadaly jako pro prababičku. Dokonce byly bílé. Mysleli byste, že bude aspoň natolik originál ní, že si pořídí modré nebo zelené, ale kdepak. Bastien do mě šťouchl loktem. "Jak tě to může překvapovat, když jsi slyšela její názory na slušné oblékání?" "Slušnost je jedna věc, ale… proboha, kam až jí můžou sahat? Ke krku?" "Vrať je tam. Musíme…" Cvak. Slyšeli jsme to oba. Střelila jsem po Bastienovi zděšeným pohledem a rychle vrátila kalhotky zpátky do zásuvky. "Myslela jsem, žes říkal…" "Já vím, já vím," řekl zaraženě. Někdo právě vešel do domu.

5. Kapitollka

21. srpna 2013 v 7:15 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

Trhla jsem sebou. "Co?" Bastien se nenechal vykolejit. Moje reakce ho zjevně pobavila. "Slyšelas mě. Vloupáme se tam. Slyšel jsem Billa, jak říkal, že pozítří na noc celá rodina odjede." "Prozraď mi, jak ji bude skandalizovat to, že se někdo vloupá do jejího domu. Dokážeme světu, že nemá dům zabezpečený tak, jak si myslela?" Zasmál se. "Ne. Probereme její papíry a najdeme nějaký dů kaz, který ji bude diskreditovat. Třeba praní špinavých peněz přes VPZRH. Něco nezákonného. Možná dokonce objevíme milostné dopisy od toho čističe bazénů. Něco tam přece mít musí." "Bastiene, tohle je…" "Geniální?" "Trapné. Dokonce i na nás." "To těžko. Jak jsem řekl, je to záložní plán. Pravděpodobně to není ani nutné, protože mám podezření, že Dana právě teď masturbuje ve sprše a myslí při tom na mě." "Jasně, rozhodně na to vypadala," řekla jsem. "Spíš teď de zinfikuje bazén, když jsem se v něm vykoupala. Každopádně ten svůj záložní plán budeš muset provést sám." "No tak! Budeme neviditelní. Nic neriskujeme." "O to nejde. Jde o to, že takové věci prostě nedělám." "Jsme vyslanci zla. Pokoušíme nevinné a vysáváme z nich ži vot. Oč je horší vloupat se do domu?" Semkla jsem rty a zavrtěla hlavou. "Myslel jsem, že tě ty její proslovy v rádiu taky naštvaly. Co pak ji nechceš vidět padnout?" "Zjevně ne tak moc." Ostře na mě pohlédl. "Víš, že nedávno vykopli z VPZRH jed nu ženu proto, že opustila svého manžela? Mlátil ji a dvakrát skončila v nemocnici. Když konečně našla odvahu od něj odejít, Dana ji obvinila z toho, že porušila svátost manželství. Řekla, že ta žena se dost nesnažila pracovat na tom, aby se věci zlepšily." Zaúpěla jsem. "Nepovídej mi takové věci." "Tak jdeš do toho, nebo ne?" "Ty jsi ale manipulátor, víš o tom?" Dal mi pusu na tvář a objal mě. "Učím se od těch nejlepších." Následující večer jsem šla na Dougův koncert, kam jsem do razila asi v půlce koncertu předkapely. V rohu jsem uviděla pár zaměstnanců z knihkupectví, ale po Sethovi nebylo ani památky. Tak trochu jsem litovala, že jsme se domluvili, že sem přijdeme každý zvlášť, ale pak jsem si vzpomněla, jak Genevieve v Sethově povídce naplácala O'Neillovi, a hned mi bylo líp. Když jsem čekala u baru na vodku s džusem, ocitla se vedle mě známá postava. "Nazdárek, krásko." Usmála jsem se na Dougova basáka Coreyho. "Ahoj. Tak co, kluci, jste připravení? Dneska to bude velká událost." Oplatil mi úsměv a oči se mu rozzářily. Působil trochu hrů zostrašně, byl skoro celý v černém a na všech myslitelných mís tech měl piercing. Ale taky to byl jeden z nejhezčích chlapů, které znám. "Sakra, to víš, že jsme. Pro tenhle večer jsme se narodili. Dne šek definuje naši existenci! A bude definovat existenci i všech ostatních v tomhle sále!" Zvedl ruce nad hlavu a radostně výskl. Působil jako něco mezi Tarzanem a náčelníkem Apačů z béčkových filmů. Na divokosti mu ještě dodával ten stříbrný piercing. Byl stejně bujarý jako nedávno Doug. Možná ještě víc. Chtěla jsem, aby kapela sklidila úspěch, ale na druhou stranu těžko říct, co by s nimi udělala opravdová sláva. Zbořili by zdi. Všechno by tu zapálili. Když jsem dostala svůj drink, Corey mě zatahal za paži. "Pojď se mnou nakouknout do zákulisí. Můžeš pozdravit Douga." Ohlédla jsem se do rohu, a když jsem tam nespatřila Setha, šla jsem s Coreym dozadu.

V šatně byli ostatní členové kapely v podobném rozpoložení. Všichni mě znali a radostně mě zdravili. Pozvedli drinky k přípitku. Doug byl na vystoupení oblečen do křiklavých barev. Měl na sobě černé motorkářské kraťasy, tričko s obrázkem Hromkoček, které by mu Seth jistě záviděl, a rudý rozevlátý plášť s kápí. Čer né vlasy po ramena měl stažené do hladkého culíku. Jakmile mě uviděl, zvedl mě do náruče a nadhodil si mě tak, že si mě skoro přehodil přes rameno. Saxofonista Min v nadšení nad mým zaje tím mával svým nástrojem a Doug to doprovodil vítězoslavným řevem. "Tady ji máme! Kinsakracaidová! Jsi připravená na pořádnej rock, bejby?" "Jsem připravená vylít ti tenhle drink na hlavu. Postav mě." Doug se rozesmál a dal mě na zem. Trochu jsem se zapotácela, ale ne proto, že bych ztratila rovnováhu. Bylo to tu zas. Ten podivný svíjivý pocit, který jsem cítila s Dougem v naší kanceláři. Až na to, že tentokrát to bylo silnější. Mnohem silněj ší. Pulzovalo to kolem mě a nejradši bych se před tím schoulila. Hloupě jsem se rozhlížela kolem a snažila se přijít na to, odkud to vychází. Ale nedokázala jsem to určit. Bylo to všude, takové drsné vibrace šířící se vzduchem. Nicméně se zdálo, že je vnímám jen já. Zazubil se na mě rusovlasý kytarista Wyatt. "Kolik jsi toho dneska vypila? Vypadáš, že máš dost." "To má dost z nás," utahoval si Doug. "Nestává se každý den, že by se holka ocitla ve společnosti tolika sexy týpků, co?" "Houby. Je mnohem víc sexy než my," namítl Wyatt. Něžně mě roztočil dokola. "Už se znáš s Alekem?" Nejspíš to bude ten nový bubeník. Došel ke mně a vysekl mi poklonu. Působil stejně potřeštěně jako všichni ostatní. Byl hube ný a v blond vlasech měl obarvené modré pruhy. Vypadal, že je jen o něco méně nabuzený než ostatní. Pořád jsem netušila, proč se cítím tak divně. Snažila jsem se to odsunout a normálně jsem se na Aleka usmála. "Ahoj," pozdravila jsem ho. "Určitě chceš hrát s touhle kapelou plnou ztracených existencí?"

"Už jsem viděl horší." "V blázinci?" Zasmál se a kývl hlavou směrem k mému drinku. "Co to pi ješ?" "Vodku s džusem." "Dobrá volba," přitakal rádoby světácky, přestože jsem ho podezírala, že o vodce s džusem nikdy neslyšel. Působil hrozně nezkušeně. "Další si objednej na mě. Řekni barmanovi, ať mi to připíše na účet." Musela jsem se hodně snažit, abych si zachovala vážnou tvář. Pokoušel se mluvit jako protřelá postava z filmu, jenže to ztrácelo na účinnosti, když vypadal, že je sotva tak starý, aby mu na baru nalili. Možná doufal, že mě Wyatt nařkl z opilosti právem. "Hej," okřikl ho Doug a vzal mě za ruku. "Přestaň flirtovat s královnou mých fanynek. Až dokážeš chytit mouchu čínský mi hůlkami, posbíráš si svoje vlastní, aby tě obletovaly. Prozatím musí student nechat fanynky mistrovi." Obtančil se mnou místnost v jakémsi posměšném a velmi špatném tangu. Ty trhavé pohyby spolu s tím podivným sršením ve vzduchu způsobily, že se mi začala točit hlava. "Zbytek gangu je v sále?" "Čekají se zatajeným dechem," ujistila jsem ho a naklonila k němu hlavu. "Neměl bys být trochu nervóznější?" "Jasně. Kdybych měl důvod nervovat se. A to nemám." Byla jsem stejně ohromená jako v práci. Doug dobře věděl, že má talent, jenže já jsem ho viděla před vystoupením už dřív. Vždycky byl sice v dobrém rozpoložení a samý vtípek, ale nervo zita jím cloumala, jak se duševně připravoval na to, aby odvedl co nejlepší výkon. Říkal sice, že kapela nedávno dosáhla jakéhosi vrcholu, ale ta změna byla dost dramatická. Po pár dalších vtípcích a sexuálních narážkách jsem odešla. A jakmile jsem se ocitla u dveří, zmizel i ten zvláštní pocit. Bylo to jako nadechnout se čerstvého vzduchu po písečné bouři. Ohlédla jsem se do šatny a snažila se objevit alespoň nějaký náznak toho, co se vlastně stalo. Nic. Kapela už mě úplně pustila z hlavy. Smáli se něčemu jinému, popíjeli pivo nebo co a pošťuchovali se v před stírané rvačce, asi aby uvolnili napětí. Celá zmatená jsem odešla.

Když jsem se dostala do sálu, uviděla jsem, že konečně dorazil i Seth. Přestože jsem si stále lámala hlavu, co se stalo, na rty se mi dral úsměv. Vlasy měl rozcuchané jako vždy a na sobě tričko s obrázkem Hromkoček. "Ahoj," řekla jsem mu. Dobře jsem si uvědomovala, že na nás všichni koukají a nejpíš čekají, kdy mu nasadím pouta. "Ahoj," pozdravil s rukama ledabyle v kapsách a uvolněným postojem jako vždy. "Víš, že Doug má na sobě podobné tričko jako ty?" "Vím. Půjčil jsem mu ho." Všichni jsme se tomu z plných plic zasmáli. Beth se ke mně obrátila. "Tys viděla Douga? Je připravený na vystoupení?" "Otázka by spíš měla znít," trochu jsem se zamračila, "jestli je svět připravený na Douga." O půl hodiny později pochopili, co jsem tím myslela. Kapela Noční doznání vpadla na scénu a všechno to jejich nadšení a ener gie se rázem přetransformovaly v hudbu. Jak jsem řekla Dougovi, jejich kapelu poslouchám už dlouho. Líbil se mi jejich styl, kte rý kombinoval hard rock a ska. Po staletích jednotvárnosti se mi změna zamlouvala. Z jejich vystoupení vždycky vyzařoval talent a elán a dívat se na ně bylo stejně příjemné jako je poslouchat. K tomu se přidávalo, že mám pro Douga slabost. Dneska ale byli neuvěřitelní. Hráli samé nové skladby, nebo aspoň já jsem je nikdy předtím neslyšela. A kristepane, to byly skladby! Úchvatné. Neuvěřitelné. Desetkrát lepší než ty staré - a to jsem si dřív myslela, že je nemůžou překonat. Uvažovala jsem, kdy měl Doug čas je složit. Většinu jich psal on. Naposledy jsem viděla skupinu vystupovat asi před měsícem a půl. Tyhle nové písně musel složit za krátkou dobu. Vím, že mu většinou trvá dost dlouho, než složí jednu, a pak si ještě hraje s texty, aby seděly. Nikdy to pro něj nebylo snadné. A vystoupení samotné… Doug byl vždycky skvělý, to pro něj bylo charakteristické. Dnes se ale ani na okamžik nezastavil. Čis tá energie v lidské podobě. Tančil, chodil, metal přemety. Jeho promluvy mezi jednotlivými písněmi byly úžasné. Když zpíval, jeho hlas překonal všechno, co jsem od něj dosud slyšela. Byl sytý a hluboký, rezonoval mi celým tělem. Publikum se ho nemohlo nasytit. Milovali ho a já jsem chápala proč. Nikdo - dokonce ani zdejší personál - nedokázal odtrhnout zrak od pódia. Až na jednoho člověka. Tam vzadu na kraji davu se nějaký muž prodíral k východu. Podle jeho chůze a zjevného nezájmu se dalo usuzovat, že jemu Noční doznání nepřipadá tak úchvatné jako nám ostatním. Bylo to natolik zvláštní, že jsem odtrhla pohled od dění na scéně, ale oděv toho muže mě zaujal ještě víc. Kdyby v dobách viktoriánských básníků existovaly módní ča sopisy pro muže, on by byl na obálce. Měl na sobě pěkně střižené černé kalhoty a dlouhý černý kabát s šosy, které mu vlály až u ko len. Pod kabátem měl nádhernou bílou košili, která klidně mohla být hedvábná. Ať už byla z čehokoli, nejraději bych si na ni sáhla, abych se přesvědčila, jak měkká je ta látka. Na rozdíl od Hora tia, jehož démonické oblečení bylo prostě staromódní, si tenhle muž předělal minulost k obrazu svému. Vytvořil si svůj vlastní historizující módní styl, jak po tom touží dnešní gotici. Rozepnul si pár vrchních knoflíků a odhalil hladkou opálenou kůži. Barva jeho pleti spolu s černými vlasy, které mu sahaly do půli zad, mě přivedla na myšlenku, že jeho předci nejspíš pocházeli z Blízkého východu, nebo byli indiáni. Když došel k východu, zastavil se a ohlédl se k pódiu. Chvilku kapelu sledoval. Na rtech se mu objevil nepatrný potěšený úsměv a pak zmizel. Zvláštní, pomyslela jsem si. Uvažovala jsem, kdo to asi může být. Možná hledač talentů? Nebo někdo, komu se nelíbí tenhle styl hudby? Koneckonců vypadal jako typ, který má doma kom pletní dílo Chopina. Ještě chvilku jsem o tom muži přemýšlela a pak jsem se znovu zaměřila na koncert. Skupina si dala na chvilku pauzu od nových skladeb a zrovna hrála jednu z mých oblíbených písní od Nine Inch Nails. Slyšet texty Trenta Reznora s doprovodem saxofonu, tomu se nic nevyrovná. "Nemůžu tomu uvěřit," pověděla jsem pak Sethovi, když jsme se přesunuli za naši skupinku, abychom mohli stát u sebe. Naši kamarádi ale byli beztak jako hypnotizovaní děním na pódiu, takže jsme mohli se Sethem spolu mluvit, aniž to přitáhlo něčí pozornost. "Je to… neuvěřitelné." "To je," souhlasil. "Takže takhle normálně nehrají?" "Ne. Rozhodně ne. Ale doufám, že to pro ně začne být nor mální. Ježíši!" Potom jsme zmlkli a jenom se dívali na kapelu a poslouchali. Seth mi při tom v přátelském a nevinném gestu položil ruku na záda, takže jsem rychle ztratila zájem o dění kolem. A to bylo opravdu pozoruhodné. Košile, kterou jsem měla na sobě, vlastně tak docela košilí nebyla. Byla to taková lesklá tunika, která mi zakrývala jen přední část těla, a záda jsem měla odhalená, takže mi Seth hladil holou kůži. Ani ne před týdnem jsem byla na hotelu s chlápkem, který mi namasíroval celé tělo vonným olejem a pak se na mě vrhl tako vým způsobem, že jsem lapala po dechu. Teď bych ale přísahala, že Sethovy doteky na mě působí mnohem silněji. Moje tělo se rázem probralo k životu a začalo toužit po něčem víc. Když mi sklouzl prsty po zádech níž, připadalo mi, že za sebou jeho ruce nechávají na mé kůži vypálenou stopu. Magické prsty. Svádivé prsty. V těle mi tepalo a chtěla jsem se vrhnout do akce. Když nechal ruku spočinout na okraji mých džínů, zašeptala jsem: "Můžeš pokračovat i níž, jestli chceš." "Ne," odpověděl. Jeho hlas byl ochraptělejší než obvykle a bylo v něm cosi cizího. Ale zároveň z něj čišela i moudrost. "Opravdu nemůžu." Když koncert skončil, publikum jásalo a dožadovalo se přídav ku. Skupina jim ho ráda dopřála - a hned několikrát. To je tedy elán. Jak jsem je tak sledovala, když dohráli a uklonili se, něco mě napadlo. Omluvila jsem se s tím, že si jdu odskočit, ale zamířila jsem k šatně umělců. Když nebyl nikdo v dohledu, zneviditelnila jsem se a vklouzla do šatny. Pořád jsem byla ohromená z těch plíživých spalujících pocitů. Už to ale přešlo. V šatně bylo všechno dokonale normální. Na zemi se válela pouzdra na hudební nástroje a každou volnou plo chu pokrývaly červené plastové kelímky a přetékající popelníky. Hledala jsem něco - cokoli -, co by mohlo vysvětlit to, co jsem předtím cítila. A opět jsem na nic nepřišla. V místnosti panovalo ticho. Nevyskočil na mě žádný člověk ani jiná bytost, ale já si byla jistá, že zdrojem mých předchozích pocitů nebylo nic živého. Nepodobalo se to ani žádnému kouzlu nebo začarovanému před mětu, který znám. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, bylo by to něco mezi tím - napůl živé, napůl ne. To ale nedávalo smysl. Vrátila jsem se ke svým kamarádům, kteří už se sbírali k od chodu. Všichni jsme mluvili jen o koncertu. Rozešli jsme se a pak jsme se znovu setkali u Douga, který nás k sobě pozval na večí rek. Už jsem u něj párkrát na večírku byla, ale nikdy jsem tam neviděla tolik lidí. Všude někdo byl. Alkohol tekl proudem, ale já jsem po pár panácích pít přestala, protože zítra ráno musím otevřít knihkupectví. Členové kapely popocházeli v zakouřeném prostoru mezi lid mi, jako by byli slavné hvězdy, které jsou na takovou pozornost zvyklé celý život. S každým se bavili a působili charismaticky a otevřeně, ale ne namyšleně. V průběhu večera jsme si od sebe se Sethem udržovali bezpeč nou vzdálenost, abychom zachovali iluzi, že jsme jen kamarádi. Pořád jsem sice byla přesvědčená, že je to dobrý nápad, ale bylo to jako sypat sůl do živých ran. Už tak bylo dost zlé, že jsme se nemohli vzájemně dotýkat, teď jsme spolu ještě ke všemu nemo hli ani mluvit. Alec se ke mně probojoval a pokusil se navázat na rozhovor tam, kde přestal v šatně před koncertem, než se mnou Doug od tančil. Podal mi plastový kelímek. "Tenhle týpek ví, jak nalít pořádného panáka vodky," prohlá sil blaženě. Čichla jsem ke kelímku. Bylo to opravdu cítit jako čistá vodka. Nejspíš hodně laciná. "Díky," řekla jsem a držela kelímek v natažené ruce. Alec se opřel o zeď loktem, aby nás uzavřel do pomyslného intimnějšího prostoru. "Tak jak se ti líbil koncert?" "Nádhera. Byli jste prostě úžasní." Hruď se mu vzedmula pýchou. "Díky. Fakt tvrdě jsme makali. Brzo nás čeká ještě spousta dalších důležitých koncertů. Doufám, že se na nás přijdeš podívat." "Určitě, když budu moct. Poslední dobou jsem pořád v práci." "V tom knihkupectví, jak dělá i Doug? To mi nejde do hlavy. Ani jeden z vás na to nevypadá. Hlavně ty. Vypadáš, že jsi hodně odvázaná. Že ráda paříš." S úsměvem ve tváři jsem o krok couvla. "Jasně. Ale ne ve všední den." Ignoroval moje jasné signály, že si má dát odchod, a udělal krok směrem ke mně. Svůj úsměv pravděpodobně považoval za svůdný. Jeho neohrabané pokusy o flirt už mě nebavily. "No tak," zasmál se. "Tak zítra zavolej do práce, že jsi nemocná. Vím… vím o místě, kam můžeme zapadnout, jestli si chceš užít něco lepšího než tady." "Ne. Nemůžu. Promiň. Ehm, díky za drink, ale teď se musím jít zeptat Douga… na něco o práci. Tak zatím." Alec se nad mým odmítnutím zatvářil těžce zklamaně, ale už nenaléhal. Razila jsem si cestu k Dougovi. Nebavili jsme se o prá ci, ale probrali jsme spoustu jiných zábavných témat. Bylo to tím veselejší, že byl čím dál opilejší a navíc teď tady měl opravdové fanynky. Zdálo se, že se na něj dnes v noci přece jen usměje štěstí. A pokud mu vydrží ta jeho energie, stihne jich obšťastnit i víc. Nakonec už jsem byla unavená, a tak jsem se s ním rozloučila a vydala se za Sethem. Objevila jsem ho na opačné straně míst nosti. Ani mě nepřekvapilo, že se choval normálně a nepil. Od přírody byl uzavřený a nekomunikativní, takže jsem věděla, že večírky s tolika lidmi jsou mu nepříjemné. Už dřív jsem si z něj utahovala, že kdyby se někdy pokusil dát se do řeči s někým ne známým, mohl by být příjemně překvapen. Ale vůbec se o to ne snažil. Zdálo se, že se baví pozorováním lidí. Oči mu zářily a po lovičatě se usmíval, jako by se jednalo o nějaký vtip, který nikdo jiný nechápe. Ani by mě nepřekvapovalo, kdyby tohle všechno zahrnul do svého příštího románu. "Ahoj," řekla jsem. Když mě uviděl, rozzářil se. Díval se na mě vřelým vědoucím pohledem. Zahřálo mě to až u srdce. "Ahoj." "Můžeme jít. Chceš zajít ke mně?" Zasloužil si to, po tom, jak jsem ho dnes večer zanedbávala. "Jistě."

Dohadovali jsme se, kdo odtud odejde první, když vtom jsem spatřila, jak Alec nabízí drink Casey. Vypadala, že toho i tak vy pila už dost. Alec opřel loket o stěnu, stejně jako když to zkoušel na mě. "Co se děje?" zeptal se Seth, když si všiml, jak se mračím. "Ten nový bubeník. Alec. Předtím balil mě a teď to zkouší na Casey. Myslím, že je jeden z těch, co si myslí, že jediný způsob, jak položit holku na záda, je nalít do ní alkohol." "Počkej. Myslel jsem, že tohle tajemství znám jenom já." Zpražila jsem ho pohledem a opět se zadívala na Aleka s Ca sey. "Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi, že si myslí, že může s ženskými takhle zacházet." "Vždyť ani nevíš, jestli si to myslí. A rozhlédni se kolem. Každý chlap se tady snaží nějakou dostat. A alkohol zabírá. Casey je dost stará na to, aby věděla, o co tu jde." "Jdu tam." Seth se na mě varovně zahleděl. "Ta ti nepoděkuje, že si hraješ na maminku." "Lepší, když bude naštvaná na mě, než aby udělala nějakou hloupost." "Thetis, ne…" Nechala jsem ho tam stát a už jsem se prodírala mezi lidmi ke svému cíli. "… vypadáš, že ráda paříš," říkal zrovna Alec, když jsem se k nim přiblížila. "Ahoj," řekla jsem a tak nějak si stoupla mezi ně. Oba na mě překvapeně pohlédli. "Ahoj, Georgino. Co je?" "Jdu domů," oznámila jsem Casey. "Napadlo mě, jestli ne chceš, abych tě svezla." Casey se usmála, podívala se na Aleka a pak zase na mě. Měla havajské a filipínské předky, po kterých podědila vystouplé lícní kosti a lesklé černé vlasy. Byla moc hezká. "Díky, ale ještě se tu chvíli zdržím." Alec vypadal, že je sám se sebou spokojen. Otočila jsem se znovu k ní. "Fajn, ale na minutku bych od tebe něco potřebovala, Case." Sladce jsem se usmála na Aleka. "Zabere to jen chviličku."

Odvedla jsem ji stranou a při chůzi jsem ji trochu jistila, proto že dost vrávorala. Při bližším pohledu jsem zjistila, že si dopřála víc než jen alkohol. "Casey," oslovila jsem ji, jakmile jsme se ocitly z doslechu. "Nemyslím, že by sis s ním měla něco začínat." "Proč ne? Je to sympaťák." "To mi nepřijde. Mně říkal úplně totéž. Snaží se tě jenom do stat do postele." "O to se tady snaží všichni. Znám tu hru." "Jo, ale…" "Hele," začala, "cením si toho, že se chováš jako starší sestra, ale nejsem hloupá. S tímhle si poradím." Zatvářila se rozpustile. "Mimochodem, nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty budeš ká zat o sexuální obezřetnosti." Jako bych nevěděla, na co naráží. Zpropadené O'Neillovo libido. Ušklíbla jsem se a pokusila se ještě o několik logických argumentů. Všechny je odmávla a její shovívavost se brzy změ nila v namíchnutost. Alec už se přestával ovládat. Vrátil se a ma jetnicky ji objal. Zbožně na něj pohlédla. Když vidím ztracený případ, poznám ho. Se Sethem jsme se pak sešli u mě doma a on s obdivuhodnou trpělivostí naslouchal mým nářkům nad muži, kteří hrozným způsobem loví ženy. "Ty neděláš totéž?" Seděli jsme v obýváku na zemi a rozložili si scrabble. "Já… ne. To vůbec není totéž." "Jak to?" Chvíli se mi díval do očí a já nakonec sklopila zrak. "Není to totéž. Chceš začít?" Nechal to téma být. To je další skvělá věc na chození s nekon fliktním mužem. Rychle jsem zjistila, že hrát se Sethem scrabble je totéž jako hrát monopoly s Jeromem. Bitva prohraná už od prvního tahu. Musím uznat, že moje znalosti více než čtyřiadvaceti jazyků mi obohatily slovní zásobu, nicméně denně se slovy nepracuju. Seth byl mistr. Dokázal studovat herní desku, minutu u toho přemýš let a potom sestavil nějaké slovo, které nejenže bylo za hodně bodů, ale zároveň i zajímavé. Kukuřice. Hexagram. Nevkus. Bis - kvit. Chvílemi to bylo až kruté. Já jsem tvořila slova jako ty, mít, kolo a cíl. Skoro nikdy jsem nedosáhla na políčka s vyšším počtem bodů. "Počkej," prohlásil. "Tohle není slovo." Se zoufalstvím v očích jsem se podívala na svoje slovo zupr, které se mi podařilo umístit přes políčko, které ztrojnásobilo jeho hodnotu. "Ale jistěže je." "A co znamená?" "Je to něco jako… supr, ale větší…" "Hovadina?" Hlasitě jsem se rozesmála. Takhle jsem ho nikdy mluvit ne slyšela. "S tím Z na začátku je to znělejší, takže taky důraznější. Musíš se víc snažit to pochopit." "Aha. Použij to ve větě." "Ehm… ,Jsi zupr spisovatel.'" "Tomu nevěřím." "Že jsi zupr?" "Že se snažíš podvádět ve scrabblu." Opřel se o pohovku a za vrtěl hlavou. "Celou tu záležitost se zlem jsem přijal, ale tohle už je moc." "Hele, to není podvádění. To, že tvoje slovní zásoba tohle slo vo nezahrnuje, ještě neznamená, že švindluju." "Co kdybychom si to našli ve slovníku?" "Hele," zasmála jsem se. "Ten tvůj zuprový tón se mi nelíbí." "Kdybys nebyla tak zupr ženská, naštval bych se." "Ten tvůj zuprismus je rozčilující." Na hru jsme úplně zapomněli a následujících dvacet minut jsme strávili odvozením tolika tvarů slova zupr, kolik jsme jen dokázali vymyslet. Zajímavé bylo, že se to dalo použít jako před pona i jako přípona. Předpokládala jsem, že kdyby tuhle kon verzaci vyslechl Bastien, připadala bych mu jako ještě nudnější podivínka. Když jsme se se Sethem konečně dostali do postele, pořád jsme se chichotali. "Hezky voníš," pověděla jsem mu s obličejem u jeho krku. "Co je to za kolínskou?" Potlačil zívnutí. "Nepoužívám kolínskou. Je moc silná." "To ti nevěřím." Přitiskla jsem nos k jeho kůži. "Dávej si pozor. Napadají mě nejrůznější věci." Jeho kůže a pot měly unikátní vůni a on sám voněl omamně a delikátně. Ale kromě toho jsem cítila ještě další slabou vůni. Takovou skoro až jablečnou, ale ne jako z dámského parfému. Bylo to příjemné, smísené s pižmem a měkkou kůží. "Ne, něco cítím. Musel jsi něco použít. Tak je to tvůj deodo rant?" "Aha," zamumlal a znovu zívl. "To bude asi mýdlo, co jsem dostal od Andrey a Terryho. Bylo součástí kosmetického balíčku." "Hmmm. Dokonalé." Nejraději bych mu snědla krk - kromě jiných věcí. "Víš, že mi pořád dlužíš ty palačinky? Teď bych si dala… s jablky a se skořicí." "S jablky a se skořicí? Ty jsi teda náročná." "To je správné. Myslím, že na to máš." "Thetis, kdybych skutečně věřil, že se ve tvé kuchyni nacháze jí jablka nebo skořice, klidně bych ti je udělal hned." Neodpověděla jsem. Byla jsem si jistá, že mám asi rok starou láhev calvadosu, ale to bylo vše, co mohlo aspoň vzdáleně připo mínat jablka. Seth se mému mlčení dlouze zasmál a pak mě políbil na spánek. "Nechápu, jak si někdo může myslet, že jsi Genevieve. Někoho jako ty bych nevymyslel ani za tisíc let." Zamyslela jsem se nad tím a nebyla jsem si tak úplně jistá, jestli to má být kompliment nebo ne. "A jak teda vymýšlíš svoje postavy?" Znovu se zasmál. "Kdybych tě neznal - a já tě znám -, řekl bych, že to zní podezřele jako ,Odkud čerpáte nápady?'" Ve tmě jsem zčervenala. Když jsme se seznámili, nadutě jsem si utahovala z jeho fanoušků, kteří mu často tuhle otázku pokládají. "Tohle je úplně jiný dotaz." Vycítila jsem jeho pobavení, když uvažoval, co mi odpoví. Jedním z důvodů, proč konverzace s ním tolik vázla, bylo to, že nechtěl nic vyhrknout bezmyšlenkovitě. Pečlivě volil slova. "Asi se líhnou z mojí hlavy. Příběhy taky. Žijí tam a křičí, že chtějí vypustit ven. Kdybych je nepřemístil z hlavy na papír, sežraly by mě. Pak se ocitám v jiném světě než v tom skutečném." "Ne že bych si stěžovala…, ale když toho máš tolik uvnitř, potřebuješ se vůbec starat o skutečný svět?" "To je právě ten paradox. Příběhy se rodí v mojí hlavě, ale moje vnitřní já je poháněno tím vnějším. Je to vlastně taková symbióza. Nenapadaly by mě žádné příběhy, kdybych neměl zkušenosti, o které se můžu opřít. Žárlivost. Láska. Chtíč. Vztek. Zlomené srdce. Všechny tyhle věci." Cosi se ve mně sevřelo. "Měl jsi už zlomené srdce?" Odmlčel se. "Samozřejmě. Jako každý. To k životu patří." "Řekni mi, jak se jmenovala. Nakopu jí zadek. Nechci, aby ti někdo ubližoval." Zabořil mi obličej do vlasů a promluvil něžným tónem. "Jsi úžasná a silná a talentovaná, ale ani ty mě nemůžeš ochránit před bolestí. To nemůže udělat nikdo pro nikoho. Dokonalé věci můžu stvořit ve svých románech, ale skutečný svět není tak vlídný. Tak to prostě chodí. Ale každou špatnou věc v životě pak vyváží ty dobré." "Jako třeba?" "Jako třeba blonďaté neteře. A královské šeky. A ty." S povzdechem jsem se o něj opřela. Jeho objetí povolilo a po chviličce usnul. Úžasné. Já jsem se k němu chvíli tulila a ne a ne usnout. Uvažovala jsem o tom, co řekl. Přemýšlela jsem o ženě, která mu zlomila srdce, a říkala si, jestli to příště nebudu mít na svědomí já. Buď záměrně, nebo bezděčně. Když jsem konečně usnula, okamžitě se mi začalo zdát o váš nivém sexu se Sethem. Přivázal mi ruce k posteli a pochopitel ně ho měl velkého. Čelo postele s každým pohybem naráželo do zdi takovou silou, že si sousedi stěžovali. Probudila jsem se a pomyslela si, že nebyl dobrý nápad usnout s ním takhle propletená. Ale zjevně jsem to byla jen já, kdo s tím měl problém. Seth pokojně spal hlubokým spánkem, jako bych tam vůbec nebyla, a jeho sny byly bezpochyby cudné. Vzor ctnos ti a odhodlání. Dlouho jsem ho pozorovala a obdivovala v pološeru jeho rysy. Svaly na jeho hrudi. Řasy, které bych mu jako smrtelnice záviděla. Skousla jsem si ret a odolala touze se ho dotknout. Byla to touha a ještě něco. Něco, co mě nutkalo tulit se k němu. Děsilo mě to. Možná to nebude on, kdo tady skončí se zlomeným srdcem. Raději jsem se překulila na druhou stranu postele, aby mezi námi vznikl co největší prostor. Jak jsem tam tak ležela otočená k němu zády, na postel vyskočila Aubrey a uvelebila se mi u břicha. Pohladila jsem ji po černobílé hlavě a povzdechla si. "Všichni se pletou, Aub," zašeptala jsem. "Na tomhle světě je přinejmenším jeden chlap, který se nesnaží dostat ženskou do postele."