10 Kapitolka 1/2

8. srpna 2013 v 19:08 | Eliss |  Sukuba1- Trápení

JEŽÍŠI. Co jsem si myslela? Dneska musím do práce. a nejen to, pracovní doba mi začíná už za deset minut. Neměla jsem čas na "opravdové" oblékání a líčení. S povzdechem jsem si změnila vzhled a nejednou jsem na sobě měla šedé kalhoty a blůzu slonovinové barvy. Vlasy i make-up jsem měla dokonalé jako obvykle. Čištění zubů a navonění ničím nenahradím, a tak jsem to udělala co nejrychleji. Popadla jsem kabelku a vyběhla ven.

Sotva jsem seběhla dolů do haly, vrátný na mě zavolal.

"Něco pro vás mám." Podal mi placatý balík.

Uvědomovala jsem si, že spěchám, a tak jsem rychle roztrhla obal, a když jsem uviděla, co je uvnitř, strnula jsem. na krabici bylo napsáno Malířská sada Černý samet. A pod tím menším písmem: Vytvořte si vlastní obraz! Sada obsahuje vše potřebné, abyste malovali jako skuteční umělci! Mistrovský obraz, který bych mohla vytvořit, zobrazoval pouštní krajinu s obrovským kaktusem na jedné straně a vyjícím kojotem na druhé. Na nebi kroužil orel a opodál se vznášela nehmotná přízračná hlava Indiána. Příšerné.

U krabice jsem našla papírek. Začni s něčím menším. S láskou Roman. Písmo bylo tak dokonalé, že se mi zdálo až neskutečné.

Smála jsem se ještě, když jsem přišla do práce. v kanceláři jsem usedla k počítači a objevila druhé překvapení dnešního rána - e-mail od Setha. Poslal ho v pět hodin ráno.



Georgíno,

Když jsem před pár lety psal Bohy zlata, na hodině archeologie Jižní Ameriky jsem se setkal s jednou ženou. Nevím, jak to mají ženy, ale pravděpodobně trochu jinak než my muži. Já když potkám někoho, kdo mě přitahuje, čas se zastaví, planety se vychýlí ze svých drah a já přestanu dýchat. Andělé sestoupí na zemi a šeptají mi do ucha přísliby lásky a oddanosti, zatímco méně nebeská stvoření mi zase slibují věci pozemštějšího charakteru. To je zřejmě součástí toho, být mužem.

Každopádně tohle se mi přihodilo s tou ženou. Zamilovali jsme se do sebe a docela dlouho jsme spolu chodili. Někdy jsme se od sebe nedokázali odloučit ani na minutu a potom zase nastaly celé měsíce bez kontaktu. Musím ale uznat, že to poslední bylo zapříčiněno mnou, a nikoli jí. Už jsem se vám zmínil, že Cadyová s O´Neilem jsou nároční. Když jsem byl ve fázi horečného psaní, nedokázal jsem dělat nic, co se netýkalo mého románu, a myslet na cokoli jiného. Vím, že ji to trápilo. Chtěla se usadit a založit rodinu a žít poklidný a spokojený život. Já jsem na to ale nebyl - dokonce si ani nejsem jistý, zda jsem na to teď -, ale líbilo se mi pomyšlení, že bych měl někoho nablízku, někoho, na koho bych se mohl spolehnout a zavolat mu, až budu mít čas. Nebylo to ode mě vůči ní férové, že jsem ji tak zanedbával. Měl jsem to ukončit už dřív, jenže jsem byl příliš sobecký a vyhovovalo mi to.

Jednoho dne, když jsme spolu několik měsíců nepromluvili ani slovo, jsem ji zavolala a ohromilo mě, že telefon zvedl nějaký muž. Když ji pak zavolal, řekl mi, že potkala někoho jiného a se mnou už se scházet nemůže. Kdybych řekl, že jsem byl v šoku, nebylo by to dostatečně výstižné. Začal jsem ji vykládat, jak moc mi na ní záleží a že přece nemůže jen tak zahodit všechno, co mezi námi bylo. Vzala to celkem dobře, i když jsem jí musel připadat jako blázen. Nakonec to uzavřela s tím, že jsem přece nemohl předpokládat, že na mě bude čekat věčně, a že má svůj vlastní život.

Důvody, proč se vám svěřuji s tímhle trapným příběhem ze života Setha Mortensena, jsou hned dva. Za prvé, chci se vám omluvit za to, co se stalo dnes večer. Přestože jsem měl námitky, opravdu jsem se s vámi chtěl sejít. Několik hodin před začátkem zápasu jsem šel domů a najednou jsem přišel na to, co mě celý den blokovalo v psaní. Sedl jsem tedy k počítači a měl jsem v plánu psát tak hodinku. Ale jak už je vám v tuto chvíli asi jasné, zabral jsem se do toho. Pohltilo mě to natolik, že jsem na hokej úplně zapomněl - a na vás taky. Neslyšel jsem ani zvonění telefonu. Nevnímal jsem nic, jen abych svůj příběh co nejrychleji dostal na papír (či spíše na monitor).

Obávám se, že tohle je můj častý problém. Stávalo se mi to s mou bývalou přítelkyní, stává se mi to s rodinou a teď se mi to bohužel stalo i s vámi. Můj bratr s oblibou vypráví, jak jsem málem zmeškal jeho svatbu. Slova a lidé, které mám v hlavě, jsou pro mě natolik reální, že někdy ztrácím přehled o skutečném světě. Někdy jsem přesvědčen, že svět Cadyové a O´Neilla je opravdový. Nerad ubližuji ostatním a pokaždé si pak připadám hrozně. Ale obávám se, že je to moje chyba, se kterou nic nenadělám.

Nic z toho neospravedlňuje, že jsem vás včera večer nechal samotnou, ale doufám, že vám to alespoň objasní můj nevyrovnaný pohled na svět. Prosím, pochopte, že je mi to nesmírně líto.

Druhým důvodem, proč jsem se vám svěřil, je vaše poznámka o tom, že Cadyová "někoho má". Když jsem uvažoval o ní a O´Neillovi, uvědomil jsem si, že ani Cadyová není ten typ, co by čekal věčně. Ale abyste mě nechápala špatně - nemyslete si, že Cadyová a moje ex-přítelkyně toho mají mnoho společného. Cadyová se netouží zahrabat na předměstí s O´Neillem. Ale je to jiskrná a vášnivá žena, která miluje život a chce ho prožívat naplno. Spoustu lidí naštvalo, že přestala štěněčím pohledem cudně vzhlížet k O´Neillovi, ale já myslím, že to musela udělat. Podívejme se na to: O´Neill ji vždycky považoval za samozřejmost, takže potřeboval, aby se stalo něco, co ho probere. Znamená to teď, že byly učiněny kroky k tomu, aby se ti dva dali dohromady, jak se ptají čtenáři? Jakožto tvůrce jejich příběhů o tom musím pochopitelně mlčet, ale jednu věc vám prozradím. Mám v hlavě ještě plno knih s těmihle postavami, ale když spolu začnou protagonisté chodit, čtenáři obvykle ztrácejí zájem.

Seth



P. S. Mimochodem, koupil jsem ten byt. Mistee z toho byla tak nadšená, že mě tam vzala a milovali jsme se na žulové kuchyňské desce.



P. P. S. Dobře, to poslední jsem si vymyslel. Jak jsem řekl, jsem jen muž. A spisovatel.



Oči se mi klížily z nevyspání a mátožně jsem uvažovala o obsahu tohoto dopisu. Seth měl vážnou známost. Páni! Ale to by mě nemělo překvapovat, když tak barvitě popisuje erotické scény. To by si všechno asi nevymyslel. Přesto mi připadalo těžké představit si introvertního Setha, jak se účastní společenského života, jak to vyžaduje dlouhodobý vztah.

A ta druhá část, kde popisoval své důvody, proč se nedostavil... Co si o tom myslet? Měl pravdu v tom, že jeho náhlý záchvat inspirace neomlouvá, že nepřišel na sraz. Ale díky jeho vysvětlení už jsem si o něm nemyslela, že je hrubý a nevychovaný, jen že si počíná bezmyšlenkovitě. Možná i bezmyšlenkovitost je v tomto případě příliš drsné slovo. Roztržitost, to je ono. A roztržitost možná zase není tak špatná, když musí ignorovat skutečný svět, aby mohl pracovat na tom vymyšleném. Těžko říct.

Tohle všechno mi nešlo z hlavy celé dopoledne. Můj vztek ze včerejška pomalu chladl, jak ubíhal čas a já uvažovala o Sethově brilantní mysli. V čase oběda už jsem svoje rozčarování ze včerejšího incidentu s hokejem překonala. Neudělal to schválně a koneckonců můj večer se potom nevyvíjel nijak zle.

Později odpoledne za mnou přišel Warren.

"Ne," řekla jsem mu okamžitě, když jsem poznala jeho pohled. Nesnášela jsem tu jeho domýšlivost, ale přesto mě vždycky přitahovala. "Mám hroznou náladu."

"Já ti ji spravím."

"Říkám ti, že jsem dneska protivná."

"Líbíš se mi, když jsi protivná." Začal se ve mně probouzet instinkt sukuby, která se chce nakrmit. Polkla jsem a znechutilo mě to, stejně jako moje vlastní slabost. "A mám plno práce. Musím.. něco vyřídit..." Moje výmluvy vyznívaly chabě, což Warren samozřejmě poznal.

Došel ke mně, poklekl vedle mojí židle a přejel mi rukou po stehně. Měla jsem na sobě tenké hedvábné kalhoty, takže jeho dotyk přes látku byl skoro smyslnější, než kdyby mě hladil po holé kůži.

"Jaké bylo rande?" zeptal se tiše a přesunul rty k mému uchu a potom sjel ke krku.

Přestože jsem měla v úmyslu vzdorovat, poslušně jsem zaklonila hlavu a vychutnávala si jeho žhavé rty na kůži. Začal mě škádlit i zuby. Ani zdaleka nás nepojil citový vztah, ale přesto se nejvíc blížit čemusi jako stálému partnerovi. To něco znamená. "Fajn."

"Šoustala jsi s ním?"

"Ne. spala jsem sama."

"Dobře."

"Ale dneska večer se s ním sejdu zase. Jdeme na hodinu tance."

"Vážně?" Warren mi rozepnul horní dva knoflíky na blůze a odhalil moji růžovou krajkovou podprsenku. Prsty obkroužil tvar mého ňadra a pak se přesunul k druhému. Pak si přes krajku začal pohrávat s bradavkou. Zavřela jsem oči a samotnou mě překvapila moje vzrůstající touha. Poté, co jsem Hugovi pomohla uzavřít smlouvu s Martinem, jsem nečekala, že budu potřebovat doplnit energii tak brzo. Hlad se ve mně zatím ozýval jen nepatrně a mísil se s chtíčem. Byl to čistý instinkt. "Tak ho seznámíme s Marlou."

Marla je Warrenova manželka. Myšlenka na to, že bych jí předhodila Romana, se mi zdála zábavná.

"Mluvíš, jako bys žárlil," utahovala jsem si z něj. Přitáhla jsem si Warrena k sobě a on zareagoval tak, že mě vysadil na stůl. Sjela jsem rukama níž, abych mu rozepnula kalhoty.

"Žárlím," zavrčel. sklonil se ke mně, rozepnul mi podprsenku a vzal do úst jednu bradavku. Pak se zarazil. "Určitě jsi s ním nešoustala?"

"Něco takového bych si nejspíš pamatovala."

Náhle se ozvalo zaklepání na dveře a Warren ode mě okamžitě odskočil a začal si zase natahovat kalhoty. "Sakra!"

Sedla jsem si zase na židli. Warren upíral oči ke dveřím, a tak jsem rychle využila své schopnosti měnit podobu a upravila se. se zapnutou blůzou a spokojená, že oba zase vypadáme decentně, jsem zvolala. "Dále."

Seth otevřel dveře.

Překvapeně jsem otevřela pusu a zase ji urychleně zavřela.

"Ahoj," pozdravil a díval se střídavě na mě a na Warrena. "Nechtěl jsem rušit."

"Ne, ne, nerušíte," ujistil ho Warren pracovním tónem. "Jen jsme tu měli jednání narychlo."

"Nic důležitého," dodala jsem. Warren mě obdařil podivným pohledem.

"Aha," řekl Seth a pořád se tvářil, že by se nejraději vypařil. "Jen jsem se tu zastavil, abych se zeptal, jestli byste třeba... nechtěla zajít na oběd. Poslal jsme vám mail, kde jsem vysvětlil, co se mi stalo."

"Jo, už jsem ho četla. Díky."

Usmála jsem se na něj a doufala, že mu tím beze slov sděluji, že vše je odpuštěno. Tvářil se tak ustaraně, až se mi z toho svíralo srdce, a nabyla jsem jistoty, že jeho svědomí utrpělo větší újmu než moje ego včera večer.

"Výborný nápad," vyhrkl Warren. "Pojďme teď všichni na oběd. S Georgínou se můžu sejít potom."

"Já nemůžu."

Připomněla jsem mu, jak málo máme zaměstnanců a že mě bude třeba v prodejně. Když jsem skončila, mračil se.

"Proč jsme někoho nenajali?"

"Pracuju na tom."

Warren vytáhl Setha ven, z čehož spisovatel nebyl příliš nadšený, a já jsem zůstala sama. Připadala jsem si opuštěná. Ráda bych si vyslechla další Sethovy historky o tom, jak psaní někdy převažuje nad skutečný životem. Dokonce bych tu i ráda ležela na zádech. Ale ani k tomu nedošlo. Ach, ta nespravedlnost!

Ale osud mi evidentně dlužil karmickou laskavost. Kolem čtvrté se objevila Tammi - ta rusovláska z Krystal Starz - a vyřešila můj problém s nedostatkem zaměstnanců. Zařídila se podle mojí rady a přišla i s kamarádkou. Po krátkém pohovoru jsem poznala, že jsou obě schopné. Okamžitě jsem je zaměstnala a byla jsem ráda, že si můžu ze seznamu svých úkolů aspoň jeden odškrtnout.

Když se blížila zavírací doba, nedostatek spánku se ozýval čím dál hlasitěji. Neměla jsem náladu na hodinu tance.

Došlo mi, že se potřebuju převléknout, a tak jsem se zavřela v kanceláři a provedla už druhou proměnu oblečení za ten dne. Jako vždy jsem si připadala, jako bych podváděla. Na tancování jsem si vybrala šaty bez rukávů, které mi těsně obepínaly tělo a sukně se rozšiřovala, což bylo ideální na otočky. Šaty přecházely z odstínů broskvové do oranžové a já doufala, že mi to aspoň trochu spraví náladu. Taky jsem doufala, že si nikdo nevšimne, že jsem ráno nepřišla do práce s taškou oblečení.

Z reproduktoru nahoře se ozvalo hlášení pokladníka, že se obchod zavírá. V tutéž chvíli někdo zaklepal na dveře. Vyzvala jsem návštěvníka, aby vstoupil, a uvažovala, jestli je to zase Seth. Tentokrát to ale byl Cody.

"Ahoj," pozdravila jsme ho a přinutila se k úsměvu. "Jsi připraven?"

Asi před rokem jsem lodyho učila tančit swing a šlo mu to pozoruhodně dobře, což asi částečně způsobily jeho vampýři reflexy. Výsledkem bylo, že jsem ho přes jeho protesty jmenovala druhým učitelem na těchto improvizovaných hodinách tance pro zaměstnance. Neustále prohlašoval, že mu to moc nejde, ale na obou hodinách si zatím počínal výjimečně dobře.

"Na co? Na tanec? Bez problémů."

Rozhlédla jsem se, abych se ujistila, že jsme opravdu sami. "Nic zvláštního už se nestalo?"

Cody zavrtěl hlavou, až se mu kolem ní rozlétly blond vlasy připomínající lví hřívu. "Ne. Byl klid. Možná jsem to trochu zveličoval."

"Opatrnost matka moudrosti," poradila jsem mu a připadala si jako nějaká rozšafná babička. "Co budeš dělat pak?"

"Jdu s Peterem do baru ve městě. Chceš se přidat?"

"Jasně." Jako skupina budeme ve větším bezpečí.

Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Seth. "Ahoj, já... Omlouvám se," vykoktal, když si všiml Lodyho. "Nechtěl jsem rušit."

"Ne, ne," řekla jsem a pozvala ho dál. "jen jsme si povídali." Zvědavě jsem na Setha pohlédla. "Co tady ještě děláte? Zdržíte se na taneční lekci?"

"Ehm, o to právě jde. Warren mě pozval..., ale tančit asi nebudu, pokud to nevadí."

"Nebudete tančit? Tak co tam budete dělat? Jen se dívat?" podivila jsem se. "Jako voyeur?"

Seth mě obdařil výmluvným pohledem a mně vůbec poprvé připadal jako někdo, kdo píše vtipné postřehy o realitních makléřkách a bývalých přítelkyních. Líbil se mi. Byl to tentýž muž, s nímž jsem zpočátku zkoušela flirtovat.

"Tak zoufalý zase nejsem. Zatím ještě ne. Ale skutečně je bezpečnější, když netančím. Myslím pro moje okolí."

"To jsem říkal taky, dokud mě nepřiměla zkusit to," poznamenal Cody a poklepal mě po rameni. "Jen počkejte, až se ocitnete v Georgíniných schopných rukou. Už nikdy nebudete stejný jako dřív."

Než se k té poznámce někdo z nás stačil vyjádřit, za Sethem se objevil Doug. Byl oblečen spíš jako lčen grungeové kapely než jako pomocný vedoucí.

"Ahoj. Tak začneme, nebo co? Přišel jsem sem zpátky jen kvůli hodině tance, Kincaidová. Tak by ses měla snažit, aby mi ta cesta za to stála. Ahoj, Cody."

"Ahoj, Dougu."

"Ahoj, Sethe."

"Ahoj, Dougu."

Zaúpěla jsem. "Dobře, tak jdeme na to."

Všichni jsme společně odešli nahoru do kavárny, kde už byly odklizené stoly, aby vznikl prostor. Po cestě jsem představila Codyho Sethovi. Krátce si potřásli rukama a mladý vampýr na mě významně pohlédl, když mu došlo, který Seth to je.

"Určitě nebudete tančit?" dotázala jsem se spisovatele, jehož zatvrzelost jsem nechápala.

"Ne. Necítím se na to."

"Jo, já se na to taky necítím po tomhle perném dni, ale co se dá dělat, než to přetrpět. Takže nasadit šťastný výraz a jde se na věc, chápete?"

Seth vypadal, že nechápe. Trochu zasněně se na mě usmál. Po chvilce se jeho úsměv vytratil. "Říkala jste, že jste dostala ten e-mail... Takže..."

"To je v pořádku. Zapomeňte na to." Jeho bizarní sociální návyky mě sice iritovaly, ale nechtěla jsem, aby se dál trápil kvůli včerejšku. "Opravdu." Poklepala jsem ho po paži a obdařila ho úsměvem hodným Heleny Trojské. Pak jsem zaměřila svou pozornost na dění nahoře.

Shromáždila se tam většina zaměstnanců, kteří dneska pracovali, a spolu s nimi i další, kteří stejně jako Doug přišli jen kvůli tanci. Čekal tam Warren s manželkou a taky Roman.

Když mě uviděl, usmál se na mě a já pocítila vlnu touhy, která neměla nic společného s potřebami hladové sukuby. Vypadal dobře jako vždycky, měl na sobě černé kalhoty a modrou lesklou košili, která se hodila k barvě jeho očí.

"Hromadné rande, jo?"

"Pro moje bezpečí. Vždycky mi připadalo nejlepší mít po ruce pár lidí, co mi dělají garde."

"V těchhle šatech bys jich potřebovala mnohem víc," oznámil mi hlubokým hlasem, zatímco si mě prohlížel od hlavy k patě.

Zčervenala jsem a o pár kroků od něj odstoupila. "Budeš muset počkat jako ostatní, až na tebe přijde řada."

Otočila jsem se od něj a nechtíc se střetla se Sethovým pohledem. Evidentně vyslechl ten náš krátký rozhovor. Zrudla jsem ještě víc a odešla od nich do středu parketu. Cody mě následoval.

Nasadila jsem takzvaný "šťastný výraz", vyhnala si z hlavy myšlenky na dnešní dlouhý den a usmála se na svoje kolegy, kteří mě vítali obdivným pískotem a jásotem. "Tak fajn, bando, pustíme se do toho. Doug dneska spěchá a chce mít lekci co nejdřív z krku. To je u něj ale normální i v jiných záležitostech - hlavně ve vztazích." To vyvolalo v davu jak pozitivní, tak negativní reakce. Doug na mě udělal obscénní gesto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama