10. Kapitolka 2/2

8. srpna 2013 v 19:11 | Eliss |  Sukuba1- Trápení
Omlolvám se za to rozdělování na 1/2 a 2/2 je to kvuli tomu že blog může mít jen 40 000 znaku tak proto. S pozdravem Elis


Znovu jsem všem představila Codyho, který nebyl tak zvyklý na pozornost publika jako já. začala jsem přemýšlet, jak tu skupinu rozdělit. Jako obvykle jsme měli víc žen než mužů a zkušenosti všech přítomných byly velmi rozdílné. Rozdělila jsem všechny do párů a zkušenější ženy jsem dala k začátečnicím, jelikož ty zdatnější zvládnou tančit muškou část a pak se prohodit. Ne v každého jsem ale měla takovou důvěru. Někteří tanečníci se ani nedokázali pohybovat do rytmu.

Vždycky jsem začínala hodinu opakováním z poslední lekce. Pustila jsem hudbu a všem řekla, aby si procvičili základní kroky. Cody a já jsme je sledovali, opravovali je a radili jim. Když jsem teď pracovala s lidmi, moje napětí z celého dne trochu opadlo. Mám ráda swing. Oblíbila jsem si ho už počátkem dvacátého století, kdy vznikl. Byla jsem nadšená, že se nedávno zase vrátil do módy. Věděla jsem, že už z ní zase pomalu vychází, což byl částečně taky důvod, proč jsem chtěla předat své zkušenosti ostatním.

Netušila jsem, jak dobře umí Roman tančit, a tak jsem ho dala do páru s Paige, která je velice zkušená tanečnice. Asi minutu jsem je při tanci sledovala a pak jsem zavrtěla hlavou a došla k nim.

"Ty podvodníku," vyčetla jsem mu. "Dělal jsi, jak jsi z tancování nervózní, a přitom tančíš jako profík."

"Párkrát už jsem to zkoušel," přiznal skromně a udělala s Paige otočku, kterou jsem je ještě neučila.

"Nechte toho, nebo vás rozdělím. Vaše zkušenosti bych potřebovala využít jinde."

"Ale no tak," žadonila Paige. "Nech mi ho. Už byl nejvyšší čas, aby se tady objevil muž, který ví, co dělá."

Roman na mě pohlédl. "To řekla ona, ne já."

Obrátila jsem oči k nebi a každému z nich přidělila jiného partnera.

Po chvíli dalšího sledování jsem byla s pokrokem celé skupiny spokojená. S Codym jsme se rozhodli, že tedy pokročíme dál a naučíme je výkopy. Nijak mě nepřekvapilo, že to vyvolalo zmatky. Ti nadanější si pohybu rychle osvojili, ti, kteří s tancem bojovali už předtím, s ním bojovali dál, a někteří, kterým základní kroky a otočky šly dobře, teď tohle nezvládli.

S Codym jsme procházeli mezi tanečníky, snažili se předejít úrazům a poradit, když bylo třeba.

"Drž napjaté zápěstí, Beth. Ale ne zase tolik, ať si neublížíš."

"Počítej, sakra! Počítej! Rytmus je stejný jako předtím."

"Čelem k partnerce..., ať je neztratíš."

Role učitelky mě pohlcovala a líbilo se m to. koho by zajímali lovci vampýrů a věčné boje dobra se zlem?

Zahlédla jsem Setha, který seděl stranou, jak sliboval. "Hej, voyeure, pořád se chcete jenom dívat?" vykřikla jsem na něj celá udýchaná z pobíhání po tanečním parketu.

Pokýval hlavou a s úsměvem si mě prohlížel. "Odtud je toho dost k vidění."

Zvedl se ze žídle a naklonil se ke mně. Překvapeně jsem sledovala, jak natáhl ruku a dal mi zpátky na rameno ramínko od šatů, které mi sklouzlo.

"Tak," prohlásil. "Teď je to dokonalé."

Při jeho doteku mi naskočila husí kůže. prsty měl horké a něžné. Na okamžik se zatvářil tak, že jsme u něj podobný výraz ještě neviděla. Už nepůsobil tolik jako roztržitý spisovatel, kterého jsem znala, ale víc jako... muž. Byl v tom obdiv. Ocenění. Možná dokonce chuť vydat se na lov. Ten jeho pohled ovšem zmizel stejně rychle, jako se objevil, ale zaskočil mě a uchvátil.

"Dávejte si na to ramínko pozor," upozornil mě mile. "Jinak na tom bude muset zapracovat on." Kývl hlavou směrem k několika tanečníkům, mezi nimž jsem zahlédla Romana.

Obdivovala jsem jeho ladné pohyby. Po chvilce jsem se otočila zase k Sethovi. "není to nic těžkého. Můžu vás to naučit." Zvedla jsem ruku na výraz pozvání.

Tvářil se, že by i souhlasil, ale vzápětí zavrtěl hlavou. "Akorát bych ze sebe udělal blbce."

"Aha, chápu. A když tady sedíte sám a všichni ostatní tančí a navíc nám chybí pánové..., v tom případě vůbec nevypadáte jako blbec."

Tiše se rozesmál. "Asi ano."

Když už nic dalšího neřekl, pokrčila jsem rameny a vrátila se na taneční parket, kde jsem pokračovala v udílení instrukcí. S Codym jsme všechny naučili ještě několik fíglů, pomáhali jsme jim při nácviku a nakonec jsme si stoupli stranou a obdivovali své žáky. "Myslíš, že jsou připraveni na Moondance?" zeptal se.

Moondance Louge je taneční klub, kde se každý měsíc konají swingové večery. Říkali jsme si, že až bude naše skupina připravena jít tam zatančit, bude to pro všechny něco jako triumfální závěrečná zkouška.

"Myslím, že by to chtělo tak ještě hodinu. Pak je můžeme vzít mezi lidi."

Někdo mě chytil kolem pasu a vytáhl na parket. Rychle sem zapadla do tanečního kroku, sladila se s Romanem a on se mnou vzápětí předvedl náročnou otočku. Několik lidí poblíž se zastavilo a pozorovali nás.

"Teď je řada na mě, abych si zatančil s učitelkou," připomněl mi. "Za celý večer jsem tě skoro neviděl. Tohle se jen těžko dá považovat za rande."

Nechala jsme se od něj krásně vést a byla jsem zvědavá, kolik toho skutečně umí. "Ty svoje požadavky neustále měníš," postěžovala jsem si. "Nejdřív jsi chtěl jít ven, teď bys zase se mnou chtěl být sám. Musíš si něco vybrat a pak se toho držet. Buď konkrétnější."

"Aha, chápu. To mi ještě nikdo neřekl." Prohnul mě do záklonu, což jsem provedla bezchybně a vysloužila si tím od něj obdivné zamručení. "Předpokládám, že asi neexistuje nějaký návod 'Jak na Georginu Kincaidovou', abych se v budoucnu vyhnul takový trapasům?"

"Prodáváme ho dole."

"Jo, vážně?" Začal improvizovat a já si užívala tu výzvu, když jsem jen dohadovala, kam mě při tanci povede. "Je tam i stránka o tom, jak se dvořit krásné Georgine?"

"Stránka? Celá kapitola!"

"To bude hodně čtení, to si dovedu představit."

"Rozhodně. Jo a děkuju za tu malířskou sadu."

"Doufám, že až se příště u tebe stavím, uvidím na zdi tvůj obraz."

"S tím příšerným kýčovitým Indiánem? Toho uvidíš tak leda v hitparádě Americké unie občanských svobod."

Znovu mnou zatočil dokola ve spektakulárním zakončení, které sklidilo všeobecný obdiv. Už dlouho nikdo netančil a všichni se jenom koukali na nás. Uvědomovala jsem si jejich pohledy a vychutnávala si tu chvíli. Vzala jsem Romana za ruku a spolu jsme se uklonili mým aplaudujícím kolegům.

"Připravte se," oznámila jsem všem, "protože z tohohle vás příští týden vyzkouším."

Smích a výskot ještě chvilku pokračovaly a pak pozvolna utichaly, jak se všichni rozcházeli. Roman mě celou dobu držel za ruku a propletl si prsty s mými. Nevadilo mi to. popocházeli jsme po kavárně a trochu jsme si povídali a pak došlo na loučení.

"Nechceš zajít na něco k pití?" zeptal se mě, když jsme na chvíli osmaěli.

Otočila jsem se k němu a obdivovala jeho pohledný obličej. Ve vyhřáté místnosti jsem cítila jeho pot smíšený s vůní kolínské a zapůsobilo to na mě tak, že bych mu nejradši přitiskla obličej ke krku.

"Chci...," začala jsem pomalu a uvažovala, jestli alkohol smíšený s živočišnou touhou bude moudrou kombinací ve společnosti někoho, s kým se nechci vyspat.

Podívala jsem se za něj a střela se s Codyho pohledem. Zrovna s živě bavil se Sethem, což mi připadlo podivné. Náhle jsem si vzpomněla, že jsem vampýrovi slíbila, že půjdu do baru s nimi.

"Sakra," zabrblala jsem. "Asi nemůžu." Nepouštěla jsem Romanovu ruku a spolu s ním jsem došla ke Codymu a Sethovi. Oba zmlkli.

"Připadám si k ničemu," zažertoval po chvíli Cody. "Ty tančení figury, cos tady předváděla, jsi mě nikdy neučila."

"Tos měl nejspíš za domácí úkol." Zamyšleně jsme naklonila hlavu na stranu. "Cody, Sethe, znáte už Romana?" Rychle jsem je všechny představila a všichni si zdvořile po chlapsku potřásli rukama.

Po té formalitě mě Roman jakoby nic objal kolem pasu. "Pokouším se vytáhnout Georginu někam na drink. Ale je to s ní těžké."

Cody se usmál. "To bych řekl."

Omluvně jsem na Romana pohlédla. "Už předtím jsem Codymu slíbila, e s ním a ještě jedním kamarádem dneska večer zajdu do baru."

Mladý vampýr ledabyle mávl rukou. "Pusť to z hlavy. Běž se bavit."

"Jo, ale..." Zmlkla jsem a pohlédla na něj tak významně, jak jsem to viděla u Jeroma s Carterem. Nechtěla jsem, aby odtud Cody odešel sám, protože by se mohl stát cílem lovce vampýrů, ale o tom jsem se jen těžko mohla zmínit před ostatními. "Vezmi si taxi," poradila jsem mu nakonec. "Nechoď pěšky."

"Dobře," odpověděl automaticky. Až moc automaticky.

"Myslím to vážně," zavrčela jsem.

"Ano, ano," zamumlal. "Chceš mi ho zavolat?"

obrátila jsem oči v sloup a nejednou jsem si vzpomněla, že je tam i Seth. Připadlo mi trapné, že tam jen stojí, zatímco my plánujeme, kam kdo půjde. Uvažovala jsem, jestli mu mám nabídnout, aby šel s námi, nebo ho poslat s Codym.

Seth jako by mi četl myšlenky, protože náhle vyhrkl: "Tak se mějte, uvidíme se jindy." Otočil se, a než se kdokoli z nás zmohl na slovo, byl pryč.

"On je naštvaný, nebo co?" podivil se Cody.

"Takhle se nejspíš chová normálně," objasnila jsem, ačkoli jsem ho sama tak docela nechápala.

"Je zvláštní." Roman se ke mně otočil. "Tak můžeme vyrazit?"

Setha jsem urychleně pustila z hlavy. S Romanem jsme se vydali do malé restaurace naproti Emerald City a sedli si do boxu vedle sebe. Objednala jsem si panáka vodky a on brandy.

Když nám přinesli pití, zeptal se: "Měl bych na někoho z nich žárlit?"

Rozesmála jsem se. "Zatím mě moc dobře neznáš, natož aby sis na mě mohl dělat nároky a starat se, na koho bys měl žárlit. Zpomal."

"Máš pravdu," připustil. "Ale přesto slavní spisovatelé a mladí energičtí tanečníci vypadají jako těžká konkurence."

"Cody zase není tak mladý."

"Dost mladý. Hodně spolu kamarádíte?"

"Docela dost. Ale jsme opravdu jenom kamarádi, jestli narážíš na tohle." S Romanem jsme se k sobě tiskli a já ho škádlivě rýpla do žeber. "Přestaň si dělat hlavu s mými známostmi. Pojďme se bavit o něčem jiném. Řekni mi něco o světe lingvistiky."

Myslela jsem to napůl z legrace, ale on poslechl a začal mi vysvětlovat svou specializaci. Ironií bylo, e se zaměřoval na klasické jazyky. Věděl toho o svém oboru hodně a hovořil se stejným vtipem, jaký používal i při flirtování. Se zájmem jsem mu naslouchala a vychutnávala si, že mám příležitost zapojit se do hovoru na téma, o němž něco ví jen velmi málo lidí. Bohužel jsem ale nemohla oslňovat příliš, protože jsem nechtěla dát najevo, kolik toho znám. Asi by působilo divně, kdyby ženská z knihkupectví věděla o lingvistice víc než učenec, který si na to vybudoval kariéru.

Během rozhovoru jsme se neustále s Romanem dotýkali - pažemi, rukama, nohama. Ani jednou se mě nepokusil políbit, za což jsem byla vděčná, neboť tím by vstoupil na nebezpečné území. Tohle pro mě představovalo ideální rande. Podnětná diskuse a tolik fyzického kontaktu, kolik může sukuba bezpečně zvládnout. Dál jsme si příjemně povídali a flirtovali a bylo to jako držet se scénáře.

Naše drinky zmizely jako mrknutím oka, a než jsem se nadála, stáli jsme zase na ulici, loučili se a domlouvali další rande. Znovu jsem se pokusila protestovat, ale oba už jsme viděli, jak chabé moje protesty jsou. Roman neustále prohlašoval, že mu dlužím opravdové rande, kde budeme jen my dva. Jak jsem tam s ním stála a užívala si jeho přítomnosti, samotnou mě překvapilo, jak moc po té schůzce toužím. Jelikož jsem vynechávala hezké a příjemné muže, vždycky jsem skončila sama. Když jsem se teď dívala na Romana, rozhodla sem se samotu odložit - aspoň na chvíli.

A tak jsem souhlasila, že se zase sejdeme, a ignorovala jsem varování svého vnitřního hlasu. Roman se celý rozzářil a já si pomyslela, že teď už se mě opravdu pokusí políbit. Srdce se mi rozbušilo strachem i nedočkavostí.

Ale patrně si vzpomněl na moje předchozí neurotické narážky na to, že se nechci moc sbližovat. Jen mě chytil za ruku a otřel se mi rty o tvář, což by se jen těžko dalo považovat za polibek. Odešel do ulic Queen Anne a já se vydala půl bloku ke svému bytu.

Když jsem došla ke dveřím, objevila jsem na nich přilepený jméno. Zmocnil se mě chlad. Začala jsem číst.



Jsi krásná žena, Georgíno. Myslím, že dokonce natolik krásná, že pokoušíš anděly k pádu - což se už nestává tak často, jak by mělo. Ale tvoje krása tě nestojí žádné úsilí, když si můžeš měnit podobu, jak se ti zachce. Tvůj velký kamarád si bohužel takový luxus dopřát nemůže, a to je škoda vzhledem k tomu, co se dneska stalo. naštěstí pracuje ve správném oboru, takže může škody na svém zevnějšku napravit.



Zírala jsem na ten vzkaz, jako by mě mohl kousnout. Samozřejmě chyběl podpis. Strhla jsem papír ze dveří, vběhla do bytu a vrhla se k telefonu. Bez váhání jsem vyťukala Hugovo číslo. Narážky ve vzkazu na to, že je velký a že pracuje ve správném oboru, se nemohly vztahovat na nikoho jiného.

Telefon zvonil a zvonil a nakonec se zapnul záznamník. Roztrpčeně jsem Hugovi zkusila zavolat na mobil.

Po třetím zazvonění ho zvedla nějaká neznámá žena.

"Je tam Hugh Mitchell?"

Nastala dlouhá pauza. "On... teď nemůže mluvit. Kdo volá, prosím?"

"Georgina Kincaidová. Jsem jeho kamarádka."

"Ano, slyšela jsem ho a o vás mluvit, Georgíno. Já jsem Samantha."

To jméno mi nic neříkalo a navíc už jsem začínala ztrácet trpělivost. "Tak můžu s ním prosím mluvit?"

"Ne..." Mluvila napjatým a rozrušeným hlasem. "Georgíno, dneska se stalo něco hrozného..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 9. srpna 2013 v 2:34 | Reagovat

Ja vim jsem otravna ale ma zarcha a neni nic moc oc bych delala.....zvlas ted vecer vlastne spis rano....no kazdpoadne kdy bude dalsi?? moc dik..

2 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 9. srpna 2013 v 10:29 | Reagovat

nejsi vubec otravná Anet :) pro tebe budu dávat dvě kapči za den ju? seš kámoška a tak to mohu udělat....a kapči se dávaj deno deně...teda jen tedle povádky :D Mám tě ráda :)

3 Anet Anet | 9. srpna 2013 v 17:14 | Reagovat

Moc dík!!! mocmocmoc.....kdybys neco potrebovala co bych mohla splnit tak rekni..(ikdyz uprime me nic moc nenapada,ale...to je jedno Xd)ses moc hodna dik...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama