13. Kapitolka 2/2

10. srpna 2013 v 7:42 | Eliss |  Sukuba1- Trápení

Jeho hlas zněl ostře. Připadalo mi to, jako by mi dal facku. Stáli jsme tam a já jsem prožívala jeden z pěti nejtrapnějších momentů v životě. Rozpínalo se mezi námi ticho. Nakonec jsem zopakovala sovu chabou výmluvu: "Musím se vrátit k práci."

"Dobře. Někdy zase na viděnou."

Jenom kamarádi, jenom kamarádi. Kolikrát už jsem použila tuhle otřepanou frázi? Kolikrát bylo jednodušší lhát než čelit pravdě? Kdysi dávno jsem to použila dokonce i na manžela. Tehdy jsem se taky schovávala před realitou, kterou jsem si nechtěla přiznat, když to mezi námi začalo být všelijaké.

"Jenom přátelé?" zopakoval Kyriakos a díval se na mě svýma tmavýma očima.

"Samozřejmě. On je taky tvůj přítel. Jenom mi dělá společnost, když jsi pryč, to je vše. Bez tebe si připadám osamělá."

Nikdy jsem ovšem manželovi neřekla, jek často mě jeho přítel Ariston navštěvuje, ani jsem se mu nezmínila o tom, jak si vždycky nacházíme záminky, abychom se mohli jeden druhého dotknout. Tu a tam jsme se o sebe letmo otřeli. Podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. nebo jednou - to mi dodnes utkvělo v paměti - se přese mě natáhl pro láhev a přitom mi rukou zavadil o ňadro. Bezděčně jsem zalapala po dechu, a on tak ruku nechal ještě o vteřinu déle, než si konečně láhev vzal.

A taky jsem Kyriakovi neřekla, že s Aristonem si připadám jako v prvních dnech našeho manželství - chytrá, krásná, milovaná. Ariston mě zahrnoval stejnou pozorností jako kdysi Kyriakos. Ariston měl rád můj ostrovtip, který mě kdysi jakožto neprovdanou pannu přivedl do problémů.

A Kyriakos... předpokládala jsem, že má na mně tyhle věci taky rád, jenže už to nedával nijak najevo. Jeho otec ho nutil pracovat dlouhé a dlouhé hodiny, a když se konečně vrátil domů, buď se hned svalil na postel, nebo vyhledával samotu se svou flétnou. Tu flétnu jsem nenáviděla..., nenáviděla a milovala. Nelíbilo se mi, že jí věnuje víc pozornosti než mně. Když jsem ale někdy v noci seděla venku a naslouchala jeho hře, byla jsem ohromená jeho šikovností a schopností vytvářet tak sladké melodie.

To ale nic neměnilo na tom, že v noci jsme častěji spali, než dělali něco jiného. Když jsem mu řekla, že takhle nikdy neotěhotním, jen se zasmál a odvětil, že na děti máme celý život. Tohle mě trápilo, protože jsem upřímně a zcela iracionálně doufala, že kdybychom měli miminko, všechno mezi námi by se tím spravilo. Toužila jsem po dítěti a chyběl mi ten pocit, když jsem kdysi chovala své malé sestřičky. Milovala jsem dětskou upřímnosti a nevinnost a líbila se mi představa, že bych mohla z dítěte vychovat dobrého člověk. V té době mi nic nepřipadalo sladší než ošetřovat bolístky, držet malé ručičky a vyprávět příběhy. A pak už jsem dosáhla bodu, kdy jsem se potřebovala dozvědět, jestli vůbec můžu mít děti. Tři roky manželství bez dítěte byly v té době zvláštnost. Neuniklo mi, že si všichni začínají špitat, že ta chudinka Letha je asi neplodná. Nesnášela jsem jejich úsměvy a zvrácenou přeslazenou lítost.

Měla jsem Kyriakovi povědět o všem, co mě trápí, do nejmenších detailů. Jenže byl moc hodný a tolik se nadřel, aby nás uživil, že jsem ho tím nechtěla zatěžovat. Nechtěla jsem otřás zdánlivou spokojeností, která vládla v naší domácnosti. Navíc to nebylo tak, že by mě po fyzické stránce zanedbával úplně. Po troše přemlouvání občas mou tuhu naplnil. Pak jsme v noci byli spolu a jeho tělo se pohybovalo v mém se stejnou vášní, s jakou hrál na flétnu.

Jenže když jsem tak pozorovala Aristona, měla jsem dojem, že jeho bych nemusela ani v nejmenším přemlouvat. A jak ubíhaly prázdné dny bez Kyriaka, začínalo to pro mě něco znamenat.

Jenom přátelé, jenom přátelé. Jak jsem tak stála v knihkupectví a sledovala vzdalujícího se Setha, uvažovala jsem, jak v dnešní době ještě někdo může používat tuhle frázi. Ale samozřejmě jsem věděla, jak to. Používá se proto, že tomu lidé pořád věří. Nebo tomu přinejmenším věřit chtějí.

Když jsem se vrátila dolů, připadala jsem si jako idiot a k tomu ještě smutná a naštvaná. Uviděla jsem před sebou něco, co učinilo můj den ještě podivnějším. U pokladny stála Helena z Krystal Starz a divoce gestikulovala na pokladní.

Helena je tady. Na mém písečku.

Vyhnala jsem si z hlavy tu záležitost se Sethem a napochodovala k ní s co nejředitelštějším výrazem a s biblí v ruce. "Můžu vám s něčím pomoct?"

Helena se otočila, až se jí rozcinkaly křišťály na krku. "To je ona. Ta, co mi krade zaměstnance."

Podívala jsem se za pult. Stála tam Casey a Beth a obě vypadaly, že se jim ulevilo, že mě vidí. Tammi a její kamarádka Janice musely být někde jinde v obchodě, za což jsem byla vděčná. Bude lepší, když se do toho nebudou míchat. Zachovala jsem si chladný hlas, neboť jsem si uvědomovala, že jsou tu zákazníci.

"Nevím, na co narážíte."

"Nezkoušejte to na mě! Vy víte přesně, na co narážím. Přišla jste do mého obchodu, udělala tam scénu a pak jste mi odlákala zaměstnankyně. Odešly, aniž mi to oznámily!"

"Nedávno se tu ptali lidi na práci," odpověděla jsem ledabyle. "Ale opravdu nedržím v hlavě, kde pracovali předtím. Jakožto pomocná vedoucí s vámi soucítím a vím, jak je to nepříjemné, když zaměstnanci odejdou bez ohlášení."

"Nechte toho!" vykřikla Helena. Tu chladnou nafoukanou hvězdu z minulého týdne už moc nepřipomínala. "Myslíte, ž neprohlédnu vaše lži? Kráčíte v temnotách a vaše aura se svíjí v plamenech!"

"Co je v plamenech?"

Douga s Warrenem sem zjevně přilákal ten vzrůstající rozruch.

"Ona!" prohlásila Helena stylově ochraptělým hlasem a ukázala na mě.

Warren si mě zvědavě prohlížel, jak oby opravdu koukal, jestli nehořím. "Georgíno?"

"Krade mi zaměstnance. Jenom tak si přišla a odvedla si je. víte, že bych vás mohla žalovat? Když povím svým právníkům..."

"Které zaměstnance?"

"Tammi a Janice."

Přikrčila jsem se a jenom čekala, jak se to bude vyvíjet dál. Přes svoje mnohé nedostatky byl Warren opravdový profesionál a dbal o spokojenost zákazníků. Uvažovala jsem, co může následovat, pokud se tenhle můj prohřešek bude vyšetřovat.

Zamračil se a zjevně se snažil přiřadit jména k obličejům. "Počkat... nespravovala mi dneska jedna z nich auto?"

"Tammi."

Zamítavě odfrkl. "Nevrátíme je."

Helena celá zrudla. "Nemůžete..."

"Madam, je mi líto vašich nepříjemností, ale těžko vám můžu vrátit zaměstnance, kteří s námi podepsali smlouvu a pro vás už pracovat nechtějí. V obchodech se zaměstnanci točí často. Jsem si jist, že za ně brzy najdete náhradu."

Obrátila se ke mně a pořád na mě ukazovala. "Tohle vám nezapomenu. I když vám to nemůžu oplatit, univerzum vás potrestá za vaši krutou a zvrácenou povahu. Umřete opuštěná a nešťastná. Nemilovaná. Bez přátel. Bez dětí. Ve vašem životě nebude nic."

Pak že New Age oplývá láskou a vlídností. Její zmínky o smrti jsem se opravdu nebála, ale to ostatní mě trochu zasáhlo. Opuštěná a nešťastná. Nemilovaná. Bez přátel. Bez dětí.

Warren o mě ale podobné obavy neměl. "Madam, Georgina je tou poslední, koho bych nařkl z kruté povahy nebo z toho, že vede život beze smyslu. Ona to tady drží pohromadě a já bezvýhradně věřím jejímu úsudku - včetně rozhodnutí najmout vaše bývalé zaměstnance. A teď, pokud si nechcete nic koupit, vás musím požádat, abyste odešla, než budu nucen zavolat ochranku."

Helena vychrlila ještě pár kleteb a nadávek, čímž bezpochyby pobavila zákazníky čekající ve frontě. Warren se kupodivu držel. Vždycky se snažil hlavně vycházet vstříc zákazníkům a snášet jim modré z nebe, a to i na úkor zaměstnanců. Dneska se ale zjevně zavděčit nesnažil. To byla milá změna.

Když Helena odešla, bez jediného slova se vrátil do své kanceláře. Zůstali jsme tam stát jen já a Doug a náš úžas se rychle změnil v pobavení.

"Takové věci způsobuješ, Kincaidová?"

"Cože? Tohle na mě neházej."

"Děláš si srandu? Než jsi tu začala pracovat, nikdy se tu žádná výstřední čarodějnice neobjevila."

"Jak to můžeš vědět? Pracovala jsem tu dřív než ty." Podívala jsem se na hodinky a zamyslela se. "Ty tady dneska ještě chvíli budeš, viď?"

"Jo. Máš štěstí. Proč?"

"Jen tak." Nechala jsem ho tam a vydala se ke kancelářím. Ale namísto doleva do své kanceláře jsem zahnula doprava do Warrenovy.

Seděl za stolem a balil si věci do kufříku. Chystal se k odchodu, když už teď měl spravené auto. "Neříkej mi, že se vrátila."

"Ne." Zavřela jsem za sebou dveře. To ho přimělo vzhlédnout. "Jen jsem ti chtěla poděkovat."

Warren mě vychytrale pozoroval. "Je součástí mé práce vyhazovat vzteklé zákazníky."

"Jo, ale posledně jsem si od tebe pochvalu nevysloužila. Musela jsem se omluvit."

Pokrčil rameny a vzpomínal na incident, který se stal asi před rokem. "To ale bylo něco jiného. Tys tehdy tu starou ženskou nazvala patologickou nacistkou."

"Vždyť byla."

"Když to říkáš." Pořád sledoval každý můj pohyb.

Došla jsem k němu a odložila bibli na stůl. Obkročmo jsem si mu sedla na klín a trochu se vyhrnula úzkou červenou sukni, abych odhalila černé krajkové punčochy. Sklonila jsem se k němu a škádlivě mu přejela zuby po rtech. Pak jsem mu najednou tvrdě přitiskla ústa na jeho. Oplácel mi polibek se stejnou horlivostí a rukama mi automaticky přejel po stehnech a pak mi sevřel v dlaních zadek.

"Kristepane," vydechl, když jsme se od sebe odtrhli. Jednu ruku mi zvedl k obličeji, zatímco druhou si pohrával s tangy, které jsem měla pod sukní. Prsty odrhnul jejich krajkový okraj a pak do mě jedním prstem pronikl, nejdřív jen opatrně a zkoumavě a potom do mě vklouzl celý prstem. Už jsem byla vlhká z té náhlé touhy, oddechovala jsem a vychutnávala si ty dlouhé plynulé pohyby. Warren mě souhlasně pozoroval. "Pročpak to?"

"Co? Děláme to pořád."

"Ale tys nikdy nezačala."

"Řekla jsem, že jsem ti vděčná."

To byla vlastně pravda. Líbilo se mi, jak mě bránil. Taky jsem potom hořela touho po Romanovi a teď možná i po Sethovi, takže mi Warren připadal jako vhodný objekt na ukojení mého sukubího hladu.

Omotal si kolem prstu pramen mých vlasů a zatvářil se zamyšleně, ačkoli nepřestal s tím, co mi dělal mezi nohama. "Georgíno..., doufám... Doufám, že víš, že to, co teď děláme, nikdy neovlivní tvou práci. Nemáš žádné závazky, nehrozí ti, že bych přišla o místo, kdybys..."

Hlasitě jsem se rozesmála, překvapená touhle jeho podivnou řečí. "To vím."

"Myslím to vážně..."

"To vím," zopakovala jsem a kousla jsem ho do spodního rtu. "Nebuď na mě najednou měkký," zavrčela jsem. "Proto jsem nepřišla."

Nenechal se rušit a já si jen užívala rozkoš. Vychutnávala jsem si jeho jazyk ve svých ústech, jeho ruce zkoumající moje tělo. Po dlouhém ránu plném sexuální frustrace jsem to prostě od někoho potřebovala - od kohokoli. Rozepnul mi černou hedvábnou blůzku a hodil ji na podlahu. Následovala sukně a tanga, takže jsem zůstala jen v podprsence, punčochách a botách na podpatcích. Vše černé.

Nadzvedl se, abych mu mohla stáhnout kalhoty. Když jsem viděla jeho dlouhé, rovné a tvrdé přirození, odstrčila jsem mu ruku. Jeho prsty mě už neuspokojovaly. Obemkla jsem mu boky nohama pevněji, jak jen to židle dovolila. Pak jsem na něj bez dalšího varování dosedla a on pronikl dovnitř. Prohnula jsem se tak, aby se dostal hlouběji, a pak jsme se začali pohybovat v pravidelném rytmu. Dívala jsem se dolů a sledovala, jak do mě vklouzává a zase vyklouzává. V místnosti bylo naprosté ticho až na zvuky nárazů našich těl a zrychleného oddechování.

Když do mě pronikal, vnímala jsem záplavu pocitů - odlišných od těch fyzických. Jelikož byl méně vznešená duše, jeho energie a přítomnost nebyla tak silná jako v případě Martina. To, co do sebe sukuba absorbuje, závisí na charakteru oběti. Silné a morální duše přinášejí sukubě mnohem víc, ale taky toho víc seberou tomu muži. Zkažení muži ztrácejí méně a samozřejmě taky méně dávají. Bez ohledu na jeho energii nebo morální kvality jsem po sexu s Warrenm zachytávala útržky jeho myšlenek a pocitů. To je normální. To přichází spolu s jeho životní silou.

Jeho mysl nejvíc ze všeho zaplňovala touha. Samolibá hrdost z toho, že je s mladší a atraktivní ženou. Vzrušení. Překvapení. Trochu litoval, že podvádí svou manželku, což se odrazilo v tom, že vydával méně energie. Dokonce jeho náklonnost ke mně tak ustoupila syrovému chtíči. Je tak sexy. Tak vlhká. Miluju, když na mně takhle rajtuje. Doufám, že se na mě udělá...

Jak se ukázalo, měl pravdu. Moje pohyby byly čím dál tvrdší a zuřivější, jak o sebe naše těla narážela. Zatnula jsem svaly na nahou. Zaklonila jsem hlavu. Ňadra jsem měla horká a zpocená, jak mi je svíral v rukou. Zachvátil mě orgasmus. Křeče rozkoše se postupně vytrácely a můj dech se pomalu vracel do normálu.

A nová dávka energie taky nebyla špatná. Pomalu se do mě vlévala skrze vzrůstající vášeň a vnímala jsem ji jako lesklá vlákna. Ke konci byla energie silnější a zářivější, vlévala se do mě a dodávala mi život, krmila mou nesmrtelnost v úžasném vyvrcholení, které soupeřilo s tím fyzickým.

Když jsme se oba oblékli, vydala jsem se ke dveřím. Warren sice ztratil jen málo energie, ale stejně byl vždycky po sexu se mnou vyčerpaný. Myslel si, že je to tím, že už stárne a nestačí mladší a atraktivnější ženě. Nijak jsem mu to nevymlouvala a radši jsem se pokaždé diskrétně vytratila, aby si přede mnou nepřipadal trapně kvůli tomu, že je tak zmožený. Vím, že ho trápí pomyšlení, že se mnou nedokáže udržet krok.

"Georgíno?" zavolal na mě, když už jsem byla u dveří. "Proč s sebou nosíš bibli? Nesnažíš se snad přivést zákazníky na víru, že ne?"

"Aha. Tohle. Jen jsem něco hledala pro kamaráda. Ale není to úplně od věci. Samý sex."

Otřel si pot z čela. "Chodím do kostela už léta, ale žádné dobré erotické scény z bible si nevybavuju."

"No, není to ani tak erotická scéna jako spíš medicínský popis plození dětí."

"Aha. Tak toho je tam spousta."

Podlehla jsem náhlému impulsu, vrátila se k Warrenovi a nalistovala šestou kapitolu knihy Genesis. "Vidíš?" ukázala sem na pasáž. "Všechny ty zmínky o tom, jak si muži berou ženy. Je to tu třikrát."

Warren zamračeně četl v bibli a já si vybavila, že bez důkladného studia literatury by si tohle knihkupectví nikdy neotevřel.

"Opakuje se to proto, že tadyhle, kde se píše 'lidé se počali množiti na zemi', je řeč o mužích z lidského plemene."

Prudce jsem vzhlédla. "Co myslíš tím 'z lidského plemene'?"

"Tady je to jiné. 'Synové Boží' nejsou lidé. Jsou to andělé."

"Cože?" Kdybych tu knihu držela v ruce, nejspíš bych ji teď pustila. "Jsi si tím jistý?"

"Stoprocentně. Jak jsem řekl, léta bohoslužeb. Tenhle termín se vyskytuje v celé bibli." Nalistoval knihu Jobovu. "Vidíš? Tady je to znovu. 'I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně.' To odkazuje na anděly - v tomto případě na padlé anděly."

Polkla jsem. "Co... co to teda dělali v Genesis? S 'dcerami lidskými'? Andělé... měli sex s ženami lidského rodu?"

"No, píše se tam, že ty ženy byly krásné, takže těžko jim to zazlívat, že?" Přejel mě obdivným pohledem. "Nevím. Tohle se v kostele moc nerozebírá, což si jistě dovedeš představit. Většinou se jen zdůrazňují lidské hříchy a provinění, ale to jsem vždycky ignoroval."

Dál jsem ohromeně zírala do knihy a najednou jsem si začala tyhle myšlenky a teorie spojovat. Warren mě zvědavě pozoroval, protože jsem nijak nezareagovala na jeho žert.

"Pomohlo ti to nějak?"

"Ano," řekla jsem, když jsem se vzpamatovala. "Hodně mi to pomohlo."

Překvapila jsem ho, když jsem ho něžně políbila na rty, vzala bibli a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 10. srpna 2013 v 18:07 | Reagovat

Přidáš sem dnes ještě nějakou další kapitolu...?? a fakt srasne moc dik ze to sem davs jeste tak na rychlo.....ses uzasna!!!!!! dikdidkdidk....!!

2 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 10. srpna 2013 v 18:49 | Reagovat

To je v poho Anet :) a pochopitelně nemáš zač  :) je to jenom laskavost pro trbe jako kámošku a čtenářku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama