14. Kapitolka 1/2

10. srpna 2013 v 17:54 | Eliss |  Sukuba1- Trápení

"TYS NÁS SVOLALA na biblické porno?"

Hugh se s nezájmem odvrátil od vampýrů a posadil se k mému kuchyňskému stolu. Už na sobě neměl ani škrábnutí. Dal si do pusy cigaretu a z kapsy u kabátu vytáhl zapalovač.

"Tady se nekouří," upozornila jsem ho.

"Co na tom sejde? Tvrdší snad, žes většinou dvacátého století nekouřila?"

"To netvrdím. Ale už nekouřím. A navíc to není dobré pro Aubrey."

Kočka sedící na poličce se při zvuku svého jména zarazila, přerušila očistu svého kožíšku a tázavě na Hugha pohlédla. Tne se na ni také zadíval, dlouze potáhl z cigarety a odložil ji. Aubrey dokončila očistu a Hugh začal chodit sem a tam po bytě.

Vedle mě se Cody naklonil přes celý stůl a začal studovat bibli, kterou jsem všem vnucovala. "Nechápu, jak by tihle chlápci mohli být andělé. 'Synové Boží' mi připadá jako obecné pojmenování pro lidi. Myslím jako, že všichni bychom přece měli být děti Boží."

"Samozřejmě s výjimkou nás tady shromážděných," zahulákal z obýváku Hugh. A potom se ozvalo: "Ježíši Kriste! Kdes přišla k téhle knihovně? V Hirošimě?"

"Teoreticky jme," připustila jsem. skřeta jsem ignorovala a odpovídala na Codyho otázku. Od svého dnešního objevu jsem hodně listovala biblí a už mě to unavovalo. "Ale Warren má pravdu - tenhle termín se tam vyskytuje hodně a vždycky se vztahuje k andělům. A navíc těm ženám se neříká 'dcery Boží'. Jsou tam nazvány 'dcery lidské'. Ony byly lidmi, ale jejich manželé ne."

"To může být jen nějaký staromódní sexismus," poznamenal Peter. Konečně si oholil hlavu. Vůbec mu to neslušelo, protože neměl hezký tvar lebky. "To ještě neznamená, že by z toho pramenil výklad bible."

"Myslím, že Georgina má pravdu," řekl Hugh, když se k nám přidal. "Víme, že něco způsobilo pád andělů. Chtíč je stejně dobrý jako jakýkoli jiný, kam se na něj hrabe obžerství a lenost."

"Tak o co teda jde?" chtěl vědět Peter. "Jak tohle souvisí s lovcem vampýrů?"

"Tady." Ukázala jsem na verš 604. "Píše se tam: 'Obrové pak byly na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteří zdávna byli, muži na slovo vzatí.' Klíčová slova jsou 'v těch dnech' a 'i potom'. Tím se říká, že andělé kvůli lidským ženám padli víckrát než jednou. Je to tudíž odpověď na naši otázku, jestli andělé stále ještě můžou padnout. Můžou."

Cody mému proslovu přikyvoval. "A jsme zpátky u tvé teorie, že jeden z nich se pokouší padnout právě teď."

"Ale nevypadá to, že na vině bude chtíč," prohlásil Hugh. "Spíš bych řekl, že mu pád přivodí surovost a násilí."

"Pokud ovšem nejde o chtíč po Georgině," navrhl suše Peter. "Myslí si o tobě, že jsi dost pěkná."

Na Hughově poznámce mě zarazilo něco podivného. "Ale vážně by stačila jen surovost a násilí? A hlavně vůči vampýrů a skřetům? Druhá strana by se nad tím možná zamračila, ale nemyslím, že kdyby naděl zabil představitele zla, automaticky by se z něj stal démon."

"Důkazy naznačují, že druhá strana není zrovna... tolerantní, co se týče těch, kdo porušují pravidla," poznamenal skřet.

"A naše snad ano?" podivil se Peter.

Cody na mě ostře pohlédl. "Odkláníš se od svoji vlastní teorie?"

"Ne, ne. jenom znovu zvažuju tu část o pádu, to je všechno. Možná je to opravdu spíš zvrhlý odpadlík, renegát."

"Ale v tom vzkazu , cos dostala, se psalo o padlých andělích," poukázal Hugh. "Opravdu to něco naznačuje? Je to nějaké smysluplné vodítko, nebo jenom špatný pokus o vtip?"

Přemýšlela jsem o tom vzkazu. Ano, Hugh měl pravdu. Byla jsem si jistá, že ten vzkaz tady hraje nějakou roli, jen jsem zatím nedokázala přijít na to, jakou.

"Špatné vtipy k andělům docela sedí," připomněl nám Peter. "Tedy pokud tak můžeme soudit podle Cartera."

Na okamžik jsem zaváhala. Byla jsem nervózní z toho, že bych jim měla předestřít svou novou verzi. Ale všichni vypadali, že s andělskou teorií souhlasí, tak jsem se rozhodla, že buď teď, nebo nikdy.

"Chlapi, myslíte... myslíte, že je možné, aby za tím vším byl Carter?"

Upřely se na mně tři ohromené páry očí.

Hugh promluvil první. "Cože? Zbláznila ses? Vím, že spolu moc nevycházíte, ale proboha, jestli si myslíš..."

"Carter je jedním z nás," přitakal odhodlaně Cody.

"Já vím, já vím." Začala jsem jim vysvětlovat, jaké důvody mě k tomuto podezření vedly, připomněla jsem ji, jak bylo podivné, že se přede mnou schovával, a také jsem jim pověděla o našem rozhovoru u Erika.

Zavládlo mlčení. Peter nakonec řekl: "Tohle všechno je zvláštní. Ale stejně mě to nepřesvědčilo. Carter to nebyl."

"Carter ne," přidal se Hugh.

"Aha, chápu. Všichni jste rychle nabyli přesvědčení, že já jsem zabila Duanea, ale Carter je dokonalý." Můj hněv vzrůstal s jejich automatickou solidaritou a jejich přesvědčením, že Carterovi nelze nic vytknout. "Tak proč se teda kamarádí s námi? Už jste někdy slyšeli a o andělovi, který by se takhle choval?"

"Jsme jeho kamarádi," řekl Cody.

"A jsme zábavnější," dodal Hugh.

"Klidně si tomu věř, jestli chceš, ale já tomu nevěřím. Chodit od hospody k hospodě s démonem a jeho kamarády je perfektní začátek vzpoury. Špehoval nás. Jsi zaujatý jen proto, ž je to dobrý parťak na pařby."

"Georgíno, nepřipouštíš aspoň nepatrnou možnost, že jsi zaujatá ty?" dotázal se Peter. "Přiznávám, že tahle šílená andělská teorie dává čím dál větší smysl, ale jak by k tomu Carter přišel?"

"Jo," přisadil si Hugh. "Všichni vědí, že vy dva spolu nevycházíte."

Nevěřícně jsem zírala na ty tři naštvané muže. "Mám k tomu spoustu důvodů. Jak si vysvětlujete, že byl u Erika?"

Cody zavrtěl hlavou. "Erika známe všicni. Carter tam mohl být ze stejného důvodu jako ty."

"Víte to, co povídal?"

"Co přesně ti řekla?" dotázal se Peter. "Něco jako 'Čau, Georigno, dostalas můj vzkaz'? To asi těžko."

"Podívejte, já netvrdím, že mám nezvratný důkaz, jen že je tu moc náhod."

"Musím jít," prohlásil Cody a zvedl se.

Důkladně jsem na něj pohlédla. To jsem to opravdu dohnala až takhle daleko? "Chápu, že se mnou nesouhlasíš, ale nemůžeš jen tak odejít."

"Ne, opravdu teď musím jít něco vyřídit."

Peter obrátil oči v sloup. "Už nejsi jediná, kdo chodí na rande, Georgíno. Cody to sice nepřizná, ale myslím, že má ženskou."

"Živou?" dotázal se Hugh, na kterého to udělalo dojem.

Cody se oblékl kabát. "Vy nic nechápete."

"Dobře, ale buď opatrný," varovala jsem ho automaticky.

Napjatá nálada v tu ránu pominula a už se na mě zřejmě dál nezlobili, že podezírám Cartera. Každopádně alby bylo jasné, že nikdo nevěří, že by to dělal právě on. Odmávli tuhle mou mylnému stejně, jako dospělí odmávnou racionální strachy dětí nebo svých imaginárních přátel.

Vampýři odešli společně a Hugh je následoval za chvíli. Chystala jsem se do postele a při tom se pořád snažila poskládat si v hlavě dohromady jednotlivé dílky. Pisatel toho vzkazu naznačil, že andělé mohou padnout kvůli krásným ženám. To musí být důležité. Přesto jsem se ale nemohla smířit s těmi nesmyslnými útoky na Duanea a pak na Hugha. To mělo víc společného s násilím a brutalitou než s krásou nebo chtíčem.

Když jsem druhý den přišla do práce, objevila jsem nový mail od Setha. Bála jsem se, že to budou nějaké dodatky k jeho včerejšímu pozvání na rande. Ale byla to jen odpověď na můj poslední mail, kdy jsem mu psala o jeho postřezích ohledně Středozápadu. Jeho styl byl stejně zábavný jako vždycky a zdálo se, že moje včerejší odmítnutí mu ani v nejmenším nevadí, pokud ho vůbec zaznamenal.

Když jsem si pak šla nahoru na kávu, jen jsem si to potvrdila. Seth tam seděl ve svém obvyklém koutě a pracoval, ačkoli byla sobota. Zastavila jsem se u něj a pozdravila ho. Dočkala jsem typické roztržité reakce. O pozvání na oslavu už se ani nezmínil. Nevypadal naštvaně a asi mu to vážně bylo jedno. Nejspíš bych měla být vděčná, že se z toho tak rychle vzpamatoval a už na mě nenaléhal a nevydíral mě zlomeným srdcem. Jenže jsem asi byla sobecká, protože mě to zklamalo. Zamlouvalo by se mi, kdybych na něj udělala větší dojem a viděla na něm, že je mu líto, že jsem ho odmítla. Co jsem to za nestále stvoření?

Jak jsem uvažovala o mužích, vzpomněla jsem si, že se večer mám sejít s Romanem a jít s ním na Dougův koncert. Pomyšlení na to, že Romana znovu uvidím, mě nadchlo, ale zároveň jsem se bála toho, co by mohlo následovat. Nelíbilo se mi jak na mě působil, ani to, že jsme nedokázala odmítat jeho nabídky. Zanedlouho dosáhneme kritického bodu a já se obávala, jak to může dopadnout. Předpokládala jsem, že až k tomu dojde, budu si přát, aby Roman nesl moje odmítnutí stejně snadno jako Seth.

Tyhle starosti jsem ale úplně pustila z hlavy, když večer přišel ke mně domů. Měl na sobě elegantní oblek v odstínech modré a stříbřitě šedé. Byl dokonale učesaný, každý vlas na svém místě. Obdařil mě jedním ze svých zničujících úsměvů a já se musela hodně ovládat, aby se mi nerozklepala kolena jako nějaké školačce.

"Uvědomuješ si, že ten koncert je ve stylu grunge a punk rocku? Většina lidí tam přijde v džínách a tričku. Možná tu a tam někdo v kůži."

"Dobré rande většinou končí u kůže." Pohledem klouzal po bytě a krátce se zastavil na knihovničce. "Ale neříkala, že to má začít pozdě?"

"Jo. V jedenáct."

"Takže máme čtyři hodiny, lásko. Budeš se muset převléknout."

Podívala jsem se na svoje černé džíny a červené tílko. "Tohle není dost dobré?"

"Uznávám, že v tom máš krásné nohy, ale myslím, že by sis spíš měla vzít sukni nebo šaty. Něco jako jsi měla na hodině tance, ale možná něco trochu... střízlivějšího."

"Jsem si jistá, že slovo střízlivý se nehodí ani k jednomu kusu mé garderoby."

"To se mi nechce věřit." Mávl rukou směrem do chodby. "Tak dělej. Čas běží."

Po deseti minutách jsem se k němu vrátila v tmavomodrých pohodlných šatech. Měly úzká ramínka a asymetrický spodní lem, takže působily jako by roztrhaným dojmem. Culík jsem si rozpustila a vlasy nechala volně na ramenou.

Roman nechal významného hledění si do očí s Aubrey a otočil se na mě. "Střízlivé." Ukázal na bibli krále Jakuba, kterou jsem měla na konferenčním stolku. Byla otevřená, jako by si v ní listoval. "Nikdy mě nenapadlo, že chodíš do kostela."

Seth i Warren si ze mě utahovali podobně. Kazilo mi to pověst.

"Jenom jsem něco hledala. Ale není to moc užitečné."

Roman vstal a protáhl se. "nejspíš proto, že je to jeden z nejhorších překladů."

Vzpomněla jsem na všechny možné bible v obchodě. "Doporučil bys mi nějakou lepší?"

Pokrčil rameny. "Nejsem žádný expert, ale myslím, že by byla lepší nějaké verze určená pro výzkum, a ne pro náboženské účely. S vysvětlivkami. Taková bible, co se používají k výuce na univerzitách."

Uvažovala jsem, jestli by ty záhadné verše mohly odhalit ještě něco víc. teď bych si ale měla spíš lámat hlavu s naším rande.

Skončili jsme v malé zapadlé mexické restauraci, ve které jsem nikdy předtím nebyla. Číšníci mluvili španělsky - stejně jako Roman, jak se ukázalo - a jídlo pro Američany nešidili. Když se na našem stole objevily dvě margarity, došlo mi, že Roman jednu objednal pro mě.

"Dneska večer nechci pít." Vzpomněla jsem si, jak jsem byla na naší poslední schůzce přítulná.

Zíral na mě, jako bych prohlásila, že dnes večer přestanu dýchat. "To si děláš legraci. Tady dělají nejlepší margarity severně od Rio Grande."

"Dnes večer chci zůstat střízlivá."

"Jedna tě nezabije. Zapíjej tím jídlo a žádný alkohol ani nezaregistruješ." Dál jsem mlčela. "Proboha, Georgíno, jenom vyzkoušej tu sůl. Jednou ochutnáš a už toho nenecháš."

Váhavě jsem olízla okraj skleničky. Vyvolalo to u mě chuť okusit i tequillu a ta touha se skoro vyrovnala mojí sukubí touze po sexu. Oproti svému přesvědčení jsem se trochu napila. Chutnalo to fantasticky.

Jídlo bylo taky skvělé, což nebylo s podivem. Nakonec jsem skončila s dvěma Margaretami namísto jedné. Ukázalo se, že Roman měl pravdu s tím zapíjením jídla, takže jsem byla jen lehce nalíznutá. Nepřipadalo mi, že bych se nedokázala ovládat, takže jsem věděla, že dokud úplně nevystřízlivím, zvládnu to.

"Ještě dvě hodiny," pověděla jsem mu, když jsme odcházeli z restaurace. "Napadá tě, co podniknout?"

"Samozřejmě." Kývl hlavou směrem přes ulici a já ten pohyb sledovala. Klub Miguel.

Pátrala jsem v paměti. "O tomhle podniku už jsem slyšela... Počkej, netančí se tam večer salsa?"

"Jo. Už jsi to zkoušela?"

"Ne."

"Cože? myslel jsem, že jsi královna tance."

"Ještě jsem pořádně nezvládla ani swing."

Popravdě jsem umírala touhou salsu zkusit. Ale stejně jako s knihami Setha Mortensena, ani tentokrát jsem nechtěla spotřebovat dobré věci příliš rychle. Swing mě pořád bavil a chtěla jsem se ho pořádně naučit, než se přesunu k dalšímu tanci. Během tak dlouhého života má člověk tendenci si věci víc vychutnávat.

"Tak teď toho budeš muset zvládnout víc najednou." Vzal mě za ruku a vedl mě přes ulici.

Pokusila jsem se protestovat, ale svoje důvody jsem mu nedokázala pořádně vysvětlit. Stejně jako s margaritami, i v tomto případě jsem se vzdala lehce.

Klub působil přívětivě, bylo v něm plno lidí a hrála tam muzika, pro kterou by stálo za to umřít. Nohama jsem okamžitě začala poklepávat do rytmu. Roman za nás zaplatil vstupné a odvedl mě na taneční parket. Salsa mu šla stejně dokonale jako swing. Po několika pokusech už jsem se taky začala chytat. Neprokázala jsem sice žádný talent na odmítání pití, ale tančila jsem po staletí. Ta dovednost už se mnou splynula.

Ukázalo se, že salsa je mnohem víc sexy než swing. Ne že by swing sexy nebyl, ale v salse je navíc cosi temného a hříšného. Člověk si zkrátka nemůže pomoct a soustředí se na blízkost partnera a na to, aby se sladily pohyby boků. Teď už jsem věděla proč Roman chtěl, abych se takhle oblékla.

Asi po půlhodině jsme si dali pauzu a zašli k baru. "Teď si dáme mojito," pověděl mi a ukázal barmanovi dva prsty. "Abychom si užili večer v latinskoamerickém stylu."

"Nemůžu..."

Ale mojito se náhle objevilo přede mnou a bylo moc dobré. Vypili jsme je rychleji, než bylo záhodno, a pak se zase vrátili na parket.

Když nastal čas přesunout se na Dougaův koncert, představa grunge punk rockové muziky už se nezdála tak lákavá. Byla jsem rozradostněná z tancování, rozpálená a zpocená. A dala jsem si další mojito a panáka tequilly. Došlo mi, že jsem v slase objevila svou další vášeň, a tiše jsem proklínala Romana za to, že mi způsobil další taneční závislost, ačkoli mi ten tanec připadala povznášející. Roman se pohyboval se svůdnou ladností a otíral se o mě tak, že jsem se z toho celá chvěla a toužila po něm.

Vyšli jsme na ulici, drželi se za ruce, sotva jsme popadali dech a smáli jsme se. Svět se se mnou trochu točil a mně připadalo, že jsme odešli právě včas. Už jsem neměla tak dobrou motorickou kontrolu jako normálně.

"Fajn. Kde parkujeme?"

"To si děláš srandu," řekla jsem mu a vedla ho za roh, kde jsem zahlédla žluté taxi. "Musíme si vzít taxík."

"No tak, nejsem na tom zase tak zle."

Naštěstí měl tolik rozumu, aby se se mnou dál nedohadoval, a chytili jsme si taxi do pivovaru v Greenlake. Dovnitř i ven chodilo plno lidí, protože před Dougovým koncertem probíhaly ještě dva jiné. Jak jsem se obávala, naše luxusní oblečení působilo mezi ošuntělými studenty nepatřičně. Ale když jsem tam byla s Romanem, vůbec mi to nevadilo.

"Nenech se zatáhnout do módních her," poradil mi, když jsme se protlačili do nacpaného pivovaru. "Tahle děcka si stejně pravděpodobně myslí, že jsme zkostnatělí konformní starci. Ve skutečnosti jsou ale svým způsobem konformní oni. Jsou konformní vůči nekonformnosti."

Pohledem jsem pátrala mezi lidmi, jestli někde nezahlédnu někoho z knihkupectví. Doufala jsem totiž, že drží stůl. "Ale ne. Snad nemluvíš jako politik, když jsi opilý?"

"Kdepak. Jen už mě unavují lidi, co se snaží za každou cenu někam zapadnout, bez ohledu na to, jestli je to doprava nebo doleva. Jsem hrdý na to, že jsem v tomhle sále nejlépe oblečený. Vytvářej si vlastní pravidla - to je to, co tvrdím."

Uviděla jsem Beth, tak jsem Romana odtáhla za ní na druhý konec sálu. Seděi tam s ní další kolegové z knihkupectví: Casey, Andy, Bruce - a Seth. Sevřel se mi žaludek.

"Hezké šaty," pochválil mě Bruce.

"Držíme ti místo." Casey ukázala na židli. "Nedošlo mi, že tady budeš mít... kamaráda."

Situace s židlí mě vůbec netrápila. Cítila jsem na sobě Sethův pohled. Tvářil se zamyšleně, ale neutrálně. Zčervenala jsem a připadala si jako naprostý idiot. Nejradši bych se otočila a odešla. Poté, co jsem ho odmítla a spustila tirádu o tom, jak nechodím na rande, mě tady přistihne opilou ruku v ruce s Romanem. Nedovedu si ani představit, co si o mně teď musí myslet.

"Žádný problém," prohlásil Roman, který nevycítil moje rozbouřené emoce, ani se nenechal rozhodit pozorností mých kolegů. Sedl si na židli a mě si posadil na klín. "My se zmáčkneme."

Andy doběhl k baru a přinesl nám všem pivo - kromě Setha, který stejně jako kofein odmítal i alkohol. S Romanem jsme vyprávěli, kde jsme byli, a vychvalovali jsme salsu, jako by to byla nejnovější zábava na světě. Tím jsme si ale vysloužili brblání ostatních, kdy už začne další koho tanečních hodin.

Zanedlouho se na pódiu objevila Dougova kapela a nás všechny pobavilo, že se Doug změnil z pomocného vedoucího na zpěváka Nočního doznání. Pivo teklo proudem, a přestože pokračovat v pití bylo pravděpodobně tou nejhloupější věcí, co jsem mohla udělat, už jsem dosáhla bodu, kdy jsem nedokázala přestat. Navíc jsem měla plno dalších starostí. Jako třeba vyhýbat se očnímu kontaktu se zamlklým Sethem. A vychutnávat si, že sedím Romanovi na klíně, opírám se o jeho hruď a on mě objímá kolem pasu. Bradu si mi opřel o rameno, takže mi mohl snadno dýchat do ucha nebo se otřít rty o krk. Pod stehny jsem cítila cosi, co mi napovídalo, že nejsem jediná, koho rozrušuje tenhle zasedací pořádek.

O přestávce za námi přišel na kus řeči Doug. Byl celý zpocený, ale nadšený. Podíval se na mě, jak jsem přilepená k Romanovi. "S tím oblečením jsi to trochu přehnala, Kincaidová." Pak se nad tím zamyslel. "Nebo jsi spíš oblečená málo, těžko říct."

"Ty toho napovídáš," opáčila jsem a dopila... druhé... nebo snad už třetí... pivo.

Doug měl na sobě obepnuté červené vinylové kalhoty, vysoké boty a purpurovou samotovou bundu, kterou měl rozepnutou přes holou hruď. Na hlavě měl roztřepený klobouk.

"Jsem tady součástí zábavného programu, zlato."

"To já taky, zlato."

Naši společníci se rozesmáli. Doug se zatvářil nesouhlasně, ale nic dalšího už mi neřekl. Jen prohodil pár slov s Beth o tom, kolik lidí přišlo na vystoupení.

Začala jsem vidět, jako bych byla v tunelu, což se mi občas po konzumaci alkoholu stává. Pohltil mě okolní ruch a konverzace a v kombinaci s mým zkresleným vnímáním se všechno slilo do nejasného hukotu a obličeje a barvy kolem tvořily jakési vybledlé pozadí oddělené od mé existence. Jediné, co jsem skutečně vnímala, byla Roman. Každičký nerv v mém těle prahl po jeho pozornosti a já jsem si přála, aby zvedl ruce výš a dotkl se mých ňader. Cítila jsem, jak mi pod tenkou látkou šatů tvrdnou bradavky, a uvažovala jsem, jaké by to bylo, kdybych se otočila a udělala s ním to, co jsem udělala s Warrenem...

"Musím si odskočit," vykřikla jsem najednou a nemotorně slezla z Romana. Připadalo mi zvláštní, jak rychle se ozvala moje potřeba. "Kde jsou tady toalety?"

všichni se na mě koukali dost divně, nebo se mi to aspoň zdálo. "Támhle vzadu," ukázala Casey. Přestože byla blízko, její hlas jsem vnímala jako z veliké dálky. "Je ti dobře?"

"Jo." Upravila jsem si ramínko, které mi sklouzlo. "Jenom si musím odskočit." A vypadnout od Romana, dodala jsem v duchu, abych mohla jasně uvažovat. Ačkoli v mém současném stavu to poslední asi možná nebude.

Roman se začal zvedat. Působil stejně opile jako já. "Půjdu s tebou..."

"Já půjdu," nabídl se rychle Doug. "Stejně už se musím vrátit, než bude koncert pokračovat."

Vzal mě za paži a vedl mě mezil lidmi do zadní chodby, která byla stejně narvaná jako ostatní prostory. Trošku se mi pletly nohy a on mi pomáhal srovnat krok.

"Kolik jsi toho vypila?"

"Předtím, než jsme sem přišli, nebo tady?"

"Ježíšmarjá, ty jsi úplně nametená."

"Máš s tím problém?"

"To těžko. Jak myslíš, že se bavím po nocích já?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama