14. Kapitolka 2/2

10. srpna 2013 v 17:56 | Eliss |  Sukuba1- Trápení

Zastavili jsme se před dámskými toaletami. "Vsadím e, že si o mně Seth myslí, že jsem ožrala."

"Proč by si to myslel?"

"On nepije. Je to zastanek puritán. To jeho debilní odmítání kofeinu a alkoholu."

Doug překvapeně zamrkal nad mým nevybíravým slovníkem. "Ne všichni abstinenti zavrhují pijáky. Navíc o Setha tady obavy nemám. To spíš o toho pána se šťastnýma rukama."

Nechápavě jsem zamrkala. "Myslíš Romana?"

"Ještě nedávno jsi odmítala jít s někým na rande, a teď se tahle předvádíte na veřejnosti?"

"Na a?" ohradila jsem se plamenně. "To nemůžu s nikým být? Nemám snad právo pro změnu dělat to, co chci, a ne to, co musím?" Ta slova vyzněla zahořkleji a hlasitěji, než jsem zamýšlela.

"Samozřejmě," uklidňoval mě. "Ale dneska večer tě vůbec nepoznávám. Pokud si nebudeš dávat pozor, uděláš nějakou hloupost. Něco, čeho pak budeš litovat. Měla bys poprosit Casey nebo Beth, aby tě některá doprovodila domů."

"S tebou je to teda těžké," vykřikla jsem. uvědomovala jsem si, že se začínám chovat iracionálně a že kdybych byla střízlivá, nikdy bych po Doušovi takhle nevyjela. Jenže jsem nedokázala přestat. "Jenom proto, že nikam nechodím s tebou a že šukám s Warrenem nebo s někým jiným, tak se ze mě snažíš dělat čistou a nedotknutelnou? Když mě nemůžeš mít ty, tak nikdo? Takhle to myslíš?"

Doug zbledl a několik procházejících lidí se na nás zadívalo. "Kristepane, Georgíno, ne..."

"Jsi zasranej pokrytec!" zařvala jsem na něj. "Nemáš právo říkat mi, co bych měla dělat! Žádný zkurvený právo..."

"Nejsem..."

Nezajímalo mě, co řekne dál. Otočila jsem se a naštvaně vešla na dámské toalety - jediné místo, kde můžu uniknout těmhle mužům. Když jsem si potom myla ruce, podívala jsem se do zrcadla. Opravdu vypadám jako opilá? Tváře jsem měla růžové a vlasy trochu zplihlejší než na začátku večera. A taky jsem byla zpocená. Usnesla jsem se, že tak hrozně zase nevypadám. Mohlo by to být horší.

Nechtělo se mi opustit toalety, protože jsem se bála, že na mě venku bude čekat Doug. Nechtěla jsem s ním mluvit. Na toalety vešla nějaká žena se zapálenou cigaretou, tak jsem jí taky o jedu poprosila. Kouřila jsem skrčená v koutě, abych nějak zabila čas. Když jsem uslyšela, že kapela začala zase hrát, věděla jsem, že už jsem v bezpečí.

Vyšla jsem ze záchodů a vrazila do Romana.

"Jsi v pořádku?" zeptal se a chytil mě kolem pasu, abych se moc nepotácela. "Začal jsem si dělat starosti, kde jsi tak dlouho."

"Jo... jsem v pohodě. Nebo... ne, já nevím," přiznala jsem, přitiskla se k němu a objala ho. "Nevím, co se děje. Připadám si hrozně divně."

"To je v pořádku," uklidňoval mě a hladil po zádech. "Všechno bude v pořádku. Chceš odejít? Můžu pro tebe něco udělat?"

"Já... nevím..." Trochu jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do očí. Ty modrozelené hlubiny mě přitahovaly. Najednou mi bylo všechno jedno.

Nevím, kdo z nás začal - možná oba - , ale najednou jsme se uprostřed chodby začali líbat. Pevně jsme se objímali a zběsile pohybovali rty i jazyky. Alkohol povzbudil moje reakce a otupil moje vědomí sukuby prahnoucí po energii. Ale muselo to fungovat, i když jsem si to neuvědomovala, protože Roman se ode mě najednou odtrhl a zatvářil se zděšeně.

"Zvláštní..." Přiložil si dlaň k čelu. "Najednou... se cítím tak zesláblý." Na okamžik zaváhal a pak se vzpamatoval a znovu si mě k sobě přivinul. Byl stejný jako všichni ostatní. Nikdy si neuvědomili, že to dělám já, že já jim ubližuju, a tak se ke mně ještě vraceli pro přídavek.

Ta odmlka mi naštěstí stačila k tomu, abych ve své alkoholem zatemněné mysli našla aspoň špetku zdravého rozumu. Co jsem to udělala? Co se to se mnou dneska večer stalo? s každou další interakcí s Romanem překračuju další hranici. Nejdřív jsem řekla, že s ním nebudu chodit na rande. Pak jsem se spokojila s omezeným počtem schůzek. Dnes večer jsem si přísahal, že nebudu pít, a teď se sotva držím na nohou. Líbání bylo další tabu, které jsem právě porušila. To povede jen k něčemu nevítanému...

V duchu jsem si nás představila po sexu. Roman by ležel bledý a vyčerpaný, život by z něj odtékal. Jeho energie by ve mně praskala jako elektřina a on by se na mě jen díval, zeslábly a zmatený, neschopný pochopit, o co jsem ho připravila. Záleželo by na tom, kolik energie bych mu ukradla, a mohl by ztratit roky svého života. Některé nedbalé sukuby jsou známé tím, že svoje oběti rovnou zabíjejí, když z nich příliš rychle vycucnou hodně života.

"Ne... ne... ne."

odstrčila jsem ho a nechtěla si dál představovat takové věci. On mě ale pořád objímal. Za ním jsem postřehla, že chodbou kráčí Seth. Jakmile si nás všiml, zarazil se, ale já byla příliš zaneprázdněná, než abych se teď zabývala ještě spisovatelem.

Chybělo jen málo, abych Romana políbila znovu, abych ho odvedla někam - kamkoli - , kde budeme sami a nazí a kde bych s ním mohla všechny ty věci, o nichž sním. Další polibek... další polibek a nedokážu přestat. Tolik jsem po tom toužila. Tolik jsem chtěla být s někým, koho opravdu chci. Jen jednou po všech těch letech.

A právě proto to udělat nesmím.

"Georgíno....," začal Roman nechápavě s rukama pořád kolem mě.

"Prosím," zaškemrala jsem šeptem. "Pus´t mě. Prosím, pusť mě. Musíš mě pustit."

"Co se děje? Nechápu to."

"Prosím tě, pusť mě," zopakovala jsem. "Pusť mě!" Překvapilo mě, jak hlasitě jsem to řekla. Silou vůle jsem se od něj odtrhla. Natáhl se po mně a oslovil mě jménem, ale ucukla jsem. zněla jsem hystericky, jako nějaká šílená ženská, a přesně tak se na mě Roman díval. "Nesahej na mě. Nesahej na mě!"

Byla jsem spíš naštvaná na sebe a na svůj život než na něj. Můj hrozivý vztek a frustraci ještě umocňoval alkohol. Život není fér. Není fér, že někteří lidé mají život dokonalý. Že se nádherně civilizace rozpadají v prach. Že se rodí děti, které pak žijí tak krátce. Že jsem chycená jako v pasti v téhle existenci, která je výsměchem. Že se celé věky s každým miluju bez lásky.

"Georgino..."

"Nesahej na mě. Už nikdy. Prosím," zašeptala jsem ochraptěle a pak jsem udělala to jediné, co mi zbývalo. Utekla jsem. odvrátila jsem se od něj a rozběhla se chodbou proč od Romana, pryč od Setha, pryč od všech, co tam seděli. Nevěděla jsem, kam jdu, ale takhle jsem si připadala v bezpečí. Takhle byl i Roman v bezpečí. Sice jsem nedokázal utišit svou bolest, ale aspoň předejdu tomu, abych ublížila i jemu.

Kvůli chabé koordinaci pohybů a zoufalství jsem vrážela do lidí, kteří reagovali s větší či menší měrou zdvořilosti. Šel Roman za mnou? Nevěděla jsem. Koneckonců toho vypil stejně jako já, takže nejspíš bude v podobném stavu. Kdybych mohla být sama, mohla bych změnit podobu nebo se zneviditelnit a vypařit se odtud…

Vyběhla jsem ven a okamžitě jsem pocítila závan studeného nočního vzduchu. Zalapala jsem po dechu a rozhlédla se. Stála jsem na zadním parkovišti. Bylo plné aut a taky tam postávalo a kouřilo několik lidí. Většinou mi nevěnovali pozornost. Dveře, kterými jsem vyšla ven, se otevřely a já se ohlédla a čekala jsem, že spatřím Romana. Namísto toho ale vyšel Seth a tvářil se starostlivě.

"Držte se ode mě dál," zavrčela jsem.

Pozvedl ruce a s dlaněmi obrácenými ke mně se pomalu přibližoval. "Jste v pořádku?"

O dva korky jsem couvla a začala šátrat v kabelce. "Jsem v pohodě. Jenom musím… musím odtud vypadnout… vypadnout od něj." Vytáhla jsem z kabelky telefon a chtěla zavolat jednomu z vampýrů. Mobil mi ale vyklouzl z ruky, a ačkoli jsem se ho pokusila chytit, s děsivým křupnutím dopadl na asfalt. "Do prdele."

Skrčila jsem se, zvedla telefon a nechápavě pohlédla na prasklý displej. "Do prdele," zopakovala jsem.

Seth se přikrčil vedle mě. "Co můžu udělat?"

Podívala jsem se na něj a zakaleným zrakem jsem vnímala jeho obličej, jako by byl rozpitý. "Musím odtud vypadnout. Musím vypadnout od něj."

"Dobře. Tak pojďte. Hodím vás domů."

Seth mě vzal za paži a já tak nějak mlhavě vnímala, že mě vede o pár bloků dál k nějakému autu. Pomohl mi nastoupit a usedl za volant. Opřela jsem se a nechala se kolébat vrněním motoru a pohyby auta. Dopředu a dozadu, dopředu a dozadu…

"Stát."

"Co?"

"Hned zastavte!"

Poslechl, já jsem otevřela dveře, vyklonila se a vyprázdnila obsah svého žaludku na ulici. Když jsem skončila, Seth ještě chvilku počkal, načež se zeptal: "Můžeme pokračovat?"

"Jo."

Ale po dalších pár minutách jízdy mi musel opět zastavit a celý ten proces se opakoval.

"Tahle jízda… mě zabije," vydechla jsem, když jsme byli zase na cestě. "Nemůžu tady vydržet. To drncání…"

Seth svraštil obočí a ostře zahnul doprava, až jsem se málem pozvracela rovnou v autě. "Pardon," řekl.

Jeli jsme ještě několik minut a já jsem už už chtěla poprosit, aby mi zase zastavil, ale on zastavil sám od sebe. Pomohl mi vystoupit. Rozhlížela jsem se kolem, ale budovu před námi jsem nepoznávala. "Kde to jsme?"

"U mě."

Zavedl mě dovnitř a moudře rovnou do koupelny, kde jsem ihned vzdala poctu záchodu, do něhož jsem vyzvrátila snad víc tekutin, než jsem vypila. Vzdáleně jsem si uvědomovala, že Seth stojí celou dobu za mnou a drží mi vlasy, abych si je neznečistila. Vzpomněla jsem si, že výše postavení nesmrtelní, jako je třeba Jerome a Carter, na sebe můžou nechat alkohol působit hodně nebo málo, jak zrovna chtějí. A když se pak rozhodnou, prostě hend vystřízliví. Bastardi.

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem tam objímala záchodovou místu, ale Seth mi nakonec pomohl na nohy. "Můžete stát?"

"Asi jo."

"Máto to… ve vlasech a na šatech. Nejspíš se budete chtít převléknout."

Podívala jsem se na své tmavomodré šaty a povzdechla. "Střízlivé."

"Co?"

"To je fuk." Začala jsem si svlékat šaty. Seth povytáhl obočí, načež se rychle otočil.

"Co to děláte?" zeptal se nuceně normálním tónem.

"Potřebuju se osprchovat."

Nahá jsem vstoupila pod sprchu a pustila vodu. Seth se na mě pořád nedíval a začal ustupovat ke dveřím. "Neupadnete?"

"Snad ne."

Vychutnávala jsem si proud horké vody na těle. Opřela jsem se o kachličkovanou zeď a jenom jsem stála pod silným proudem a vzpamatovávala se. Podívala jsem se po koupelně a zjistila jsem, že Seth už odešel a zaklapl za sebou dveře. S povzdechem jsem zavřela oči. Nejradši bych klesla na kolena a omdlela. Znovu jsem si vzpomněla na Romana a na to, jak krásné bylo se s ním líbat. Nevěděla jsem, co si o mně teď asi může myslet, když jsem ztropila takovou scénu.

Když jsem vypnula vodu a vyšla ze sprchy, dveře od koupelny se na škvírku pootevřely. "Georgino? Vezměte si tohle."

Hodil po mně ručník a veliké tričko. Pak zase zavřel. Osušila jsem se a oblékla si tričko. Bylo červené s obrázkem kapely Black Sabbath. Hezké.

Ta náhlá aktivita si vybrala svou daň a opět mě zachvátila vlna nevolnosti. "Ne," zašeptala jsem a zamířila k záchodu.

Dveře se otevřely. "Jste v pořádku?" Seth vešel dál a znovu mi podržel vlasy.

Čekala jsem, ale nic. Nakonec jsem se zvedla. "Jsem v pohodě. Jenom se potřebuju natáhnout."

Odvedl mě do ložnice, kde měl rozestlanou ohromnou postel. Padla jsem na ni, šťastná, že už se nemusím hýbat, i když se se mnou točila celá místnost. Sedl si ke mně na kraj postele a nejistě mě pozoroval.

"Omlouvám se," pověděla jsem mu. "Omlouvám se, že jsi… že jste musel dělat tohle."

"To nic."

Zavřela jsem oči. "Vztahy jsou na prd. Proto s nikým nechodím. Jenom to ubližuje druhým."

"S většinou dobrých věcí se pojí riziko, že se nějak pokazí," poznamenal filozoficky.

Vzpomněla jsem si na jeho dopis, v němž mi psal o svém vážném vztahu s ženou, kterou zanedbával kvůli svému psaní. "Udělal bys to zase?" zeptala jsem se. "Chodil bys s tou holkou? I kdybys věděl, že to zase dopadne úplně stejně?"

Pauza. "Ano."

"Já ne."

"Co ty ne?"

Otevřela jsem oči a zadívala se na něj. "Kdysi jsem byla vdaná." Bylo to takové to opilecké přiznání, které bych za střízliva nikdy neučinila. "Věděls to?"

"Ne."

"Nikdo to neví."

"Takže to nevyšlo?" zeptal se Seth, když už jsem mlčela asi minutu.

Nedokázala jsem se ubránit hořkému smíchu. Nevyšlo to? To bylo pochopitelné. Byla jsem hloupá a slabá a podlehla jsem stejným fyzickým touhám, jaké málem způsobily katastrofu s Romanem. Až na to, že v případě Aristona jsem ze svého uklouznutí nemohla vinit alkohol. Tenkrát jsem byla naprosto střízlivá a musím se upřímně přiznat, že jsem si to vlastně plánovala už dlouho předem. Oba jsme si to plánovali.

Jednoho dne mě přišel navštívit, ale tentokrát jsme si moc nepovídali. V té době už rozhovor zkrátka nebyl možný. Oba jsme byli nervózní, popocházeli jsme sem a tam a bavili se o zbytečnostech, které ten druhý beztak neposlouchal. Vnímala jsem jen jeho fyzickou blízkost - svaly na jeho pažích a nohou, celé jeho tělo. Vzduch zhoustl sexuálním napětím a bylo s podivem, že se ještě dokážeme ovládat.

Přešla jsem k oknu, zadívala se do prázdna a naslouchala jeho krokům po době. Po chvíli se vrátil a stoupl si za mě. Najednou mi položil ruce na ramena. To byl první záměrný dotek. Jeho prsty mě pálily jako rozžhavené železo. Zachvěla jsem se a on mě sevřel pevněji a přitiskl se ke mně.

"Letho," zašeptal mi do ucha. "Víš… Víš, že na tebe pořád myslím? Myslím na to, jaké by to bylo, kdybych… s tebou byl."

"Teď jsi se mnou."

"Víš dobře, co myslím."

Otočil mě k sobě a jeho pohled na mě působil jako rozpálený olej. Tak žhavý a klouzavý. Přejel mi rukama po krku a vzal mi obličej do dlaní. Sklonil se ke mně a zastavil se rty jen kousíček od těch mých. Pak mě po nich lehce přejel jazykem. Pootevřela jsem ústa a naklonila se k němu blíž. Chtěla jsem víc. On ale s úsměvem couvl. Zvedl mi ruku k rameni, kde jsem měla sponu, která na mně držela celý můj oděv. Rozepnul ji. Látka mi sklouzla z ramen a rozprostřela se kolem mě na podlaze, takže jsem před ním zůstala stát nahá.

Očima mi klouzal po celém těle. Měla jsem se stydět, ale nestyděla jsem se. Připadala jsem si nádherně. Chtěná. Obdivovaná. Silná.

"Udělal bych cokoli, opravdu cokoli, abych tě mohl hned mít," zašeptal. Sjel mi rukama přes ramena až k ňadrům a potom k pasu a k bokům. Moje matka mi vždycky říkala, že mm moc úzké boky, ale pod jeho doteky jsem si připadala sexy. "Zabíjel bych pro tebe. Kvůli tobě bych šel až na kraj světa. Udělal bych cokoli, co bys chtěla. Cokoli, jen abych cítil tvoje tělo na svém a abys mě ovinula nohama."

"Nic takového mi ještě nikdy nikdo neřekl." Překvapilo mě, jak klidným tónem mluvím. Uvnitř jsem celá hořela. Variace na jeho sliby jsem pak následujících tisíc let slyšela od stovek dalších mužů, ale v té době to pro mě ještě bylo něco čerstvého a nového.

Ariston se smutně usmál. "Kyriakos ti takové věci musí říkat pořád." Tón jeho hlasu mi připomněl, že ačkoli se spolu ti dva léta přátelí, vždycky mezi nimi byla rivalita.

"Ne. Miluje se se mnou očima."

"Já bych chtěl použít víc než jen oči."

V tu chvíli jsem pochopila, jak velkou moc mají ženy nad muži. Bylo to překvapivé a měla jsem z toho radost. Záležitosti majetku a politiky stranou, v ložnici vládnou ženy. Těla, přikrývky a pot. Když jsem si to uvědomila, pocítila jsem vzrušení silnější, než by mohlo vyvolat jakékoli afrodiziakum. Užívala jsem si tenhle svůj nově objevený vliv. Myslím, že díky tomuto odhalení ze mě později síly pekelné udělala sukubu.

Vztáhla jsem k němu roztřesené ruce a začala mu svlékat tuniku. Nehybně stál přede mnou a celý se chvěl touhou. Dýchal těžce a rychle. Prohlížela jsem si ho a všímala si, v čem se podobá Kyriakovi a v čem se od něj naopak liší. Lehce jsem se konečky prstů dotýkala jeho opáleného svalnatého těla a bradavek. Pak jsem sklouzla rukama níž až pod břicho a obemkla jsem jeho dlouhé tvrdé přirození. Ariston tiše zasténal, ale ani se nepohnul. Pořád čekal na můj souhlas.

Zvedla jsem zrak a zadívala se mu do očí. Opravdu by pro mě udělal cokoli. To zjištění ještě posílilo mou touhu.

"Můžeš se mnou dělat, co budeš chtít," řekla jsem mu nakonec.

Asi to vyznělo, jako bych mu udělila povolení, ale skutečně jsem chtěla, aby se mnou dělal, co bude chtít. Moje slova přerušila kouzlo, které nás drželo od sebe. Bylo to jako exploze. Jako výdech poté, co dlouho zadržujete dech. Spěch. Uvolnění. Tiskla jsem se k němu a napínala se, jako bych byla svázaná a chtěla, aby mi přeřezal provazy. Když jsem se ho dotýkala, uvědomovala jsem si, že jsme si to měli udělat už dřív.

Prudce mě k sobě přitáhl a tvrdě mě políbil. Vrazil mi jazyk do úst a rukama mě chytil zezadu za stehna. Jediným pohybem mě nadzvedl a přitlačil zády ke zdi. Ovinula jsem mu nohama boky a celá jsem shořela touhou. Pak najednou zprudka vklouzl dovnitř. Nevěděla jsem, jestli jsem moc úzká nebo je on moc velký - možná obojí -, ale bolelo to, i když takovým rozkošným způsobem. Vášeň ho zcela ohromila. Bouřila nám v krvi animální potřeba, která zajištuje pokračování druhu. Soustředil se na vlastní rozkoš, přirážel čím dál tvrději a každý můj vzdech a sten ho jen povzbuzoval. Nemyslela jsem, že bych při tak brutálním sexu mohla dosáhnout vyvrcholení, ale stal ose to - víc než jednou. Pokaždé to byla ohromná smyslná vlna, která se začala sířit z hloubi mého těla a dráždila všechny nervy, pokryla každý kousek mého těla, dokud jsem nebyla úplně nasycená. Potom ta vlna jako by explodovala a rozpadla se na zářící kousíčky. Zůstala jsem rozpálená, rozcitlivělá a bez dechu. A pak zase znovu. Bylo to úchvatné. Každý můj orgasmus ho naléhavě přibližoval k vyvrcholení. A pak jsem si zase já vychutnávala jeho orgasmus a zarývala mu nehty do zad, pevně jsem ho objímala, dokud to celé neskončilo.

Jenže to nebyl konec, protože po chviličce už byl zase připraven. Tentokrát mě odnesl do postele, přiměl mě kleknout si na všechny čtyři a vzal si mě zezadu. "Slyšel jsem, že stařeny tvrdí, že tohle je nejlepší poloha pro početí," zašeptal.

Uvažovala jsem o tom jen na okamžik, protože pak už se na mě zmocnil tím svým drsným způsobem. A když jsme se od sebe pak odtrhli, říkala jsem si, že třeba mi nakonec dá dítě on, a ne Kyriakos. To zjištění mi připadalo zvláštní, chtěla jsem to, a přitom mi to bylo líto.

Ariston mou lítost nesdílel. To odpoledne jsme leželi v posteli, vyčerpaní a unavení a oknem dovnitř pronikal horký vzduch zvenčí.

"Chyba může být v Kyriakovi, ne v tobě," pověděl mi. "Vzhledem k tomu, kolikrát jsme to dneska dělali, nejspíš teď budeš těhotná." Políbil mě na ucho a zezadu mě objal tak, že si položil ruce na moje ňadra. "Celou jsem tě naplnil, Letho."

Jeho hlas byl hluboký a majetnický, jako by právě dostal něco hmatatelnějšího než sex. Najednou mě napadlo, kdo tedy vlastně vládne v ložnici.

Tiskla jsem se k němu a přemýšlela nad tím, co jsem to udělala a co budu dělat dál. Jak se může žena vrátit k roli manželky poté, co byla bohyní pro někoho jiného? Nakonec jsem se ale rozhodovat nemusela, protože vzápětí jsem zaslechla, jak mě z přední části domu volá Kyriakos. Vrátil se domů dřív. Ariston i já jsme se oba překvapeně posadili. Snažila jsem se rychle vymotat z přikrývek, ale zamotala jsem se do nich ještě víc. Šaty. Musela jsem najít svoje šaty. Jenže jsem si uvědomila, že tam nejsou. Nechala jsem je ve vedlejší místnosti. Možná pro ně stačí doběhnout, než nás Kyriakos objeví, pomyslela jsem si zoufale. Možná budu dost rychlá.

Jenže jsem nebyla.

V současnosti jsem k tomu Sethovi řekla jen: "Jo. Nefungovalo to. Ani v nejmenším. Podvedla jsem ho."

"Aha." Pauza. "Proč?"

"Protože jsem měla příležitost. Byla jsem hloupá."

"Proto s nikým nechodíš?"

"Vztahy až moc ubližují. To dobré, co přinášejí, se nevyrovná tomu špatnému."

"Nemůžeš vědět, jestli by i další vztah dopadl špatně. Věci se mění."

"U mě ne." Zavřela jsem oči, abych potlačila slzy, které se mi z nich draly ven. "Teď asi usnu."

"Dobře."

Možná odešel, možná zůstal - nevěděla jsem. Jenom jsem spala a ztrácela se v temnotě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 10. srpna 2013 v 18:50 | Reagovat

Na jednu stranu ju lituju,ale pokaždý když se něco zvoře můžeš si za to sám...ikdyž pak toho třeba lituješ...a to znám z vlastní zkušenosti bohužel...je to pjekne na sracku no ale...uz to tak chodí no...kazdopadne jsem ti fakt moc vdecna ze mi tu tu pises....je nuda jak v prdeli a ven nemuzu takze za to moc dik...ses strasne hodna...!!!!

2 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 10. srpna 2013 v 19:03 | Reagovat

Není vůbec zač :) už mám dany všechny kapči první serie :) pac nevim jestli pujdu v utery k mamce a 17. jedu na tábor :) Jinak se taky pokusim předepsat další kapči plus připravuju na prosinec další povídku, ale tentokrát na téma VA :) Jak mám na to trailer v menu :)

3 Anet Anet | 11. srpna 2013 v 15:33 | Reagovat

A to des na tabor dobrovolne??!!! ja bych nesla ani za ..ok za milion joxDDD ale dobrovolne rozhodne ne....bych se tam se vsema akorat pobila....xDD

4 stvoreni-noci stvoreni-noci | Web | 11. srpna 2013 v 16:34 | Reagovat

je to vodáckej tábor..jedu na Lipno :) Kámoška rika že tamprj budou i fajn lidia pěkný kluci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama