15. Kapitolka

11. srpna 2013 v 18:12 | Eliss |  Sukuba1- Trápení
Tak tady je další kapča :) S pozdravem Eliss


OBČAS SE PROBUDÍTE ze sna. A někdy, i když jen zřídka, se probudíte do sna. A to se mi právě stalo. Otevřela jsem oči a hlava mě bolela jako střep. Matně jsem si uvědomovala, že držím něco teplého a měkkého. Zamžourala jsem do jasného slunečního světla, a když jsem konečně zaostřila, uvědomila jsem si, že se dívám na obličej Cadyové a O´Neilla.

Rychle jsem se posadila a ten prudký pohyb se mojí hlavě ani v nejmenším nelíbil. Jistě se pletu. I když ne…, jsou tady. Vedle postele stál velký dubový stůl obklopený tabulemi a nástěnkami s výstřižky z časopisů. Byly tam fotky lidí, kteří odpovídali popisům v Sethových románech. Na jedné části bylo dokonce napsáno NINA CADYOVÁ a pod tím přinejmenším dvacet obrázků štíhlých blondýnek s krátkými kudrnatými vlasy. Další část byla zase označená BRYANT O´NEILL a pod tím samí svalnatí tmavovlasí třicátníci. Některé výstřižky byly z reklam, které jsem znala, ale nikdy jsem si ty modely nespojila se Sethovými postavami. Byly tam ještě další postavy z knihy, ale ty nezaujímaly tolik prostoru, jelikož to byly postavy vedlejší.

Tabule byly počmárané bizarním rukopisem, plné slov a poznámek. Nedávalo mi to smysl. Pracovní titul: Azurové naděje - opravit později. Přidat Jonaha do 7. Kapitoly. Upravit 3-5; C a O v Tampě, nebo Neapoli? Zkontrolovat stavy. Don Merkos v 8… Poznámky pokračovaly stále dál. Jen jsem na ně zírala a začínalo mi docházet, že se dívám na kostru dalšího Sethova románu. Na jednu stranu jsem si říkala, že bych se na to koukat neměla, že něco kazím, ale na druhou stranu mě fascinovalo, že můžu nahlédnout do zákulisí toho, jak přichází na svět nová kniha.

Nakonec mě přimělo odtrhnout zrak od tabulí až to, že jsme ucítila smaženou slaninu. Začala jsem si vzpomínat, jak jsem se tu vlastně ocitla. Bylo mi hrozně trapně z toho, že jsem se před Dougem, Romanem i Sethem chovala jako idiot. Můj hlad byl ovšem silnější než výčitky svědomí. Připadalo mi zvláštní, že mám hlad po té hrůze, kterou jsem v noci provedla svému žaludku, ale stejně jako se Hugh rychle uzdravoval z toho útoku, já jsem se zase rychle oklepala z kocoviny.

Vylezla jsem z postele a odložila plyšového medvídka, kterého jsem dosud nevědomky objímala. Vydala jsem se do koupelny napít a podívat se, jak vypadám. V tom tričku a rozcuchaná jsem vypadala jako nějaká puberťačka. Ale nechtěla jsem plýtvat energií na vylepšení vzhledu, a tak jsem se hned z koupelny vydala za zvuky slaniny prskající na pánvi a písně "Radar Love" od Golden Earring.

V moderní a dobře osvětlené kuchyni stál u sporáku Seth a činil se. Kuchyně byla zařízená v jasných a veselých barvách, skříňky a trámy byly z javorového dřeva, které zdůrazňovalo modře vymalované stěny. Když mě Seth uviděl, ztlumil hudbu a zatvářil se starostlivě. Dneska měl na tričku Toma a Jerryho.

"Dobré ráno. Jak je?"

"Kupodivu dobře." Přešla jsem k malému stolu pro dva, sedla si a stáhla si tričko, aby mi zakrývalo stehna. "Jenom mě bolí hlava, ale jinak nic."

"Chceš na to něco?"

"Ne, to přejde." Zarazila jsem se, neboť jsem kromě smažené slaniny ucítila ještě něco jiného. "To je… kafe?"

"Jo. Dáš si?"

"Normální?"

"Jo." Došel ke konvici a nalil hrnek kouřící kávy. Přinesl mi ho spolu s orzotmilou sadou na cukr a smetanu.

"Myslela jsem, že to nepiješ."

"Já ne. Ale kafe tady mám pro případ, kdyby se v mojí posteli probudila nějaká kofeinová závislačka."

"To se ti stává často?"

Seth se tajuplně usmál, načež se vrátila zpátky k plotně. "Máš hlad?"

"Umírám hlady."

"Jak máš ráda vajíčka?"

"Natvrdo."

"Dobrá volba. Dáš si i slaninu? Nejsi vegetariánka nebo tak něco?"

"Jsem masožravec. Dala bych si…, pokud toho teda nechci už moc." Připadala jsem si trochu hloupě, že na mě čekal se snídaní, vzhledem k tomu, co pro mě už předtím udělal. Ale nevypadal, že by mu to vadilo.

Ukázalo se, že snídaně je bohatší, než jsem si myslela. Vajíčka, slanina, toasty, dva druhy džemu, kávové sušenky a pomerančový džus. Pustila jsem se do toho a říkala si, jak by mi asi Peter záviděl, když drží dietu.

"Úplně jsem se přecpala," oznámila jsem pak Sethovi a šla mu pomoct s nádobím. "Teď bych si potřebovala jít zase lehnout a vyspat se z toho. To takhle hoduješ každý den?"

"Ne. Jen když se tu vyskytují ty dříve zmíněné ženy. Mám pak záruku, že neodejdou moc rychle."

"To u mě nehrozí, když mám jen tohle tričko."

"Ale kdepak," řekl a ukázal do obýváku. Uviděla jsem tam na ramínku viset svoje vyprané šaty. Průsvitné kalhotky, které jsem měla včera pod nimi, visely za hák ramínka. "Bylo tam napsáno čistit chemicky, ale hodil jsem ty šaty do pračky a vypral na jemné prádlo. Přežily to. A to, ehm, ostatní taky."

"Díky," odpověděla jsem a netušila, jak mi má být z toho, že mi pere spodní prádlo. "Děkuju za všechno. Vážně si moc cením všeho, cos pro mě v noci udělal. Určitě si musíš myslet, že jsem magor."

Pokrčil rameny. "To není problém. Ale" - podíval se na hodiny - "za chvilku tě budu muset opustit. Pamatuješ na tu oslavu? Začíná už v poledne. Můžeš tu zůstat, jestli chceš."

Otočila jsem se k hodinám. Jedenáct čtyřicet sedm.

"Poledne! Proč jsi mě neprobudil dřív? Přijdeš pozdě?"

Opět pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno. "Předpokládal jsem, že se potřebuješ vyspat."

Odložila jsem utěrku a zamířila do obýváku pro svoje šaty. "Zavolám si taxíka. Běž. Se mnou si nedělej starosti."

"Vážně to není problém," namítl. "Klidně tě můžu hodit i domů, nebo… kdybys chtěla, můžeš jít se mnou."

Oba jsme se zarazili. Moc jsem se necítila na to, abych šla na nějakou oslavu. Potřeboval bych jít domů a zjistit, jak jsem na tom s Romanem a Dougem. Jenže… Seth na mě byl tak hrozně hodný a už předtím mě zval, abych šla s ním. Nedlužím mu to snad? Tohle pro něj určitě můžu udělat. Odpolední oslava se jinak bůhvíjak neprotáhne.

"Máme tam něco přinést?" zeptala jsem se nakonec. "Víno? Sýr barie?"

Zavrtěl hlavou. "Nejspíš ne. Je to oslava mojí osmileté neteře."

"Aha. Takže žádné víno."

"Přesně tak. A navíc myslím, že jí stejně víc chutná gouda."

Podívala jsem se na svoje šaty. "V tomhle oblečení budu vypadat přehnaně. Nemáš něco, co bych si mohla vzít přes ně?"

O sedm minut později už jsme seděli v Sethově autě a mířili k Lake Forest Park. Měla jsem na sobě svoje šaty a přes ně pánskou flanelovou košili v odstínech bílé, šedé a tmavomodré. Nechala jsem si ji zapnutou jen na pár knoflíků. Vlasy jsem si spletla do francouzského copu a za jízdy jsem se ještě rychle pokoušela nalíčit. Měla jsem dojem, že vypadám jako Ginger Rogersová, která se dala do kapely Nirvana.

Dojeli jsme k domu na předměstí, kde jsem Setha vysazovala před pár týdny. Schránka na dopisy byla ověšená růžovými balónky. Venku stála matka v džínách a tričku a mávala své malé dcerce, která odcházela do domu.

"Teda," prohlásila jsem, když jsem to viděla. "Na takovéhle akci jsem ještě nikdy nebyla."

"Určitě jo, když jsi byla malá," řekl Seth a zaparkoval na druhé straně ulice.

"Jo, to jo," zalhala jsem. "Ale v tomhle věku je to úplně jiný zážitek."

Došli jsme ke dveřím a Seth vstoupil bez klepání. Okamžitě se na něj vrhly čtyři malé blonďaté holčičky a hrozily ho umačkat.

"Stejdo Sethe! Strejdo Setha!"

"Strejda Seth je tady!"

"To je pro mě? To je pro mě?"

"Nechte toho, nebo na vás použiju slzný plyn," pověděl jim Seth přívětivě a vymanil se ze sevření dívenky, která se mu chystala chytnout levou ruku.

Všimla si mě jedna z nich, s blond kudrlinami a velkýma modrýma očima jako všechny ostatní. "Ahoj," pozdravila mě odhodlaně. "Kdo jsi?" Než jsem stačila odpovědět, vyběhla z haly a na někoho křičela: "Strejda Seth si přivedl holku!"

Seth se ušklíbl. "To je Morgana. Je jí šest." Ukázal na druhou holčičku, která vypadala jako její kopie. "To je McKenna, její dvojče. Tohle je Kayla, čtyři roky. A tahle," odmlčel se a zvedl do náruče tu největší. Okamžitě se zachichotala. "To je oslavenkyně, Kendall. A někde tu ještě bude Brandy, ale ta je příliš civilizovaná, než aby se na mě vrhala jako ty ostatní."

Obývák se nacházel hned za halou. Z pohovky nás pozorovala další blonďatá dívka, jen o pár let starší než Kendall. Kolem pobíhaly další děti. "Jsem tady, strejdo Sethe."

Seth postavil Kendall zase na zem a přistoupil k Brandy. Škádlivě jí rozcuchal vlasy, což se jí moc nelíbilo. Jistě jí to připadalo jako urážka její důstojnosti, jakou mají na prahu dospívání všichni. Vzápětí se objevila Morgan s vysokou blond ženou v závěsu. "Vidíš? Vidíš?" povykovala dívenka. "Já ti to říkala."

"Takové štěstí nemám. Moji fanoušci nejsou ani zpoloviny tak drzí. Andreo, tohle je Georgina. Georgino, Andrea." Potřásla jsem si s ní rukou, načež do místnosti vstoupilo menší a mladší vydání Setha. "A tohle je můj bratr Terry."

"Vítej v našem chaosu, Georgino," pověděl mi Terry poté, co jsme si byli vzájemně představeni. Podíval se po vřískajících a běhajících dětech. "zřejmě tak docela nechápu, proč se Seth rozhodl vzít tě zrovna sem. Nikdy už se sem nevrátíš."

"Hele," houkla na mě Kendall. "Není to ta košile, co jsme dali strejdovi Sethovi k Vánocům?"

Mezi námi dospělými zavládlo trapné mlčení. Každý se snažil dívat někam jinam. Nakonec si Adnrea odkašlala a prohlásila: "No tak, lidi, zapojte se do zábavy a přidejte se ke hrám."

Čekala jsem, že dětská oslava bude divoká, ale to, co se tady odpoledne dělo, předčilo moje představy. Taky na mě udělalo dojem, jak Sethův bratr a švagrová zvládají usměrňovat tu bandu ječících skákajích stvoření, která snad byla úplně všude. Terry s Andreou s nimi jednali vlídně. Já a Seth jsme to většinou jen sledovali a občas odpovídali na otázku, kterou po nás tu a tam někdo vypálil. Celý ten zážitek mě naprosto ohromil i jakožto diváka. Nedovedla jsem si představit mít něco takového kolem sebe každý den. Bylo to fascinující.

V jednu chvíli si Terry všiml, že tam stojím sama, a tak se celý zadýchaný pokusil navázat rozhovor.

"Jsem rád, žes přišla," oznámil mi." Ani jsem nevěděl, že Seth s někým chodí."

"Jsme jenom kamarádi," uvedla jsem věci na pravou míru.

"Stejně. Je příjemné ho vidět ve společnosti někoho z masa a krve, někoho, koho si nevymyslel."

"Je to pravda, že málem prošvihla vaši svatbu?"

Terry se ušklíbl na souhlas. "A to mi šel za svědka. Věřila bys tomu? Ukázal se až dvě minuty před začátkem obřadu. Už jsme chtěli začít bez něho."

Tomu jsem se mohla jen zasmát.

Zavrtěl hlavou. "Jestli se s ním budeš stýkat i nadále, trochu ho srovnej do latě. Můj bratr je skvělý, ale bůh ví, že občas potřebuje někoho, kdo by na něj dohlédl."

Po hrách přišel na řadu dort a potom dárky. Kendall zvedla ten od Setha a zatřásla jím. "Knihy," prohlásila.

Brandy, která byla z dětí nejstarší, a tudíž i nejméně hlučná, se na mě podívala a vysvětila mi to." Strejda Seth nám vždycky dává knihy."

Ale nezdálo se, že by to Kendall zklamalo. Otevřela balíček a nadšeně vyndala tři knížky o pirátech.

"Piráti, jo?" zeptala jsem se Setha. "Je to politicky korektní?"

Oči mu jen hrály. "Chce se stát pirátem."

Oslava pomalu končila a pro dětské hosty si přicházeli jejich rodiče. Kendall pak přemluvila Setha, aby jim něco přečetl z knihy. Vydala jsme se za nimi do obýváku spolu s ostatními dětmi. Rodiče holčiček se mezitím pokoušeli o úklid kuchyně. Seth předčítal stejně přesvědčivým způsobem jako na autogramiádě. Uvelebila jsem se do křesla a jenom spokojeně koukala a poslouchala. Překvapilo mě, když za mnou po chvíli přišla malá Kayla a uvelebila se mi na klíně.

Byla ze všech dívek nejmladší a vřískaní ovládala dokonale, ale moc nemluvila. Pozorovala mě svýma ohromnýma očima, se zaujetím se dotkla mého francouzského copu a pak se ke mně přitiskla a poslouchala Setha. Uvažovala jsem, jestli tomu příběhu rozumí. Byla hebká a teplá a voněla jako každá malá holčička. Nevědomky jsem ji pohladila po kukuřičně žlutých lváskách a chvilku poté jsem se přistihla, že ji pletu podobný cop, jako mám já.

Když Seth dočetl, McKenna si všimla, co dělám. "Pak jsem na řadě já."

"Ne, já," poručila Kendall nedočkavě. "Já mám narozeniny."

Nakonec jsem upletla copy všem čtyřem mladším dívkám. Brandy stydlivě odmítla. Nechtěla jsem si vyrobit čtyři své zmenšené kopie, a tak jsem každé dívence udělala trochu jiný účes. Seth pokračoval ve čtení a čas od času vzhlédl a zadíval se na mě, jak pracuju.

Když jsme se chystali k odchodu, připadala jsem si fyzicky i emocionálně vyčerpaná. Děti ve mně vždycky vyvolávaly trochu mít taky nějaké. A když jsem teď s nimi byla v tak úzkém kontaktu, bylo mi z toho nevýslovně smutno.

Seth se loučil se svým bratrem a já jsem postávala u dveří. Všimla jsem si za sebou malé knihovničky. Prohlížela jsem si tituly v ní a vytáhla Burberryho novou bibli s komentáři; Starý a Nový zákon. Vzpomněla jsem si, jak mi Roman řekl, že bible krále Jakuba je špatný překlad. Nalistovala jsem tedy šestou kapitolu knihy Genesis.

Slova byla téměř stejná, text byl jen o něco jasnější a modernější, ale většinou i to připadalo stejné. Až na jednu výjimku. Ve čtvrtém verši v bibli krále Jakuba stálo: "Obrové pak byli na zemi v těch dnech, ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským…" V téhle verzi ovšem stálo: "Nefilim byli na zemi v těch dnech i potom, když synové Boží vcházeli k dcerám lidským."

Nefilim? To slovo bylo označeno číslem poznámky, a tak jsem si ji dole vyhledala.



Slovo "nefilové" (v bibli se vyskytuje v hebrejské plurálové podobě "nefilim") se někdy překládá jako "obří" nebo "padlí". Různé zdroje označují tyt andělské potomky různě, někdy se o nich vyskytují zmínky jako o prostých sousedech Kaanejsrá, zatímco jidny jsou líčeni jako andělská stvoření připomínající bájné řecké hrdiny (Haringon 2011).



Zaraženě jsem si vyhledala příslušný odkaz v bibliografii a zjistila, že jde o knihu Biblické arkánum a mýtus od Roberta Haringtona. Zapamatovala jsem si ten titul i autora a vrátila bibli do knihovničky právě ve chvíli, kdy se Seth obrátil k odchodu.

Nasedli jsme do auta a jeli mlčky. Nebe tmavlo brzy, neboť v Seattlu nastávala zima, ale teď mi vyhovovalo, protože jsem si mohla v klidu přemýšlet o nefilech. Nakonec jsem se usnesla, že musím sehnat tu Harringtonovu knihu.

"Neměli zmrzlinu," poznamenal zničehonic Seth a přerušil tak tok mých myšlenek.

"Terry a Andrea. Měli dort bez zmrzliny. Nechceš si někde dát zmrzlinu?"

"To ti ten cukr dneska nestačil?"

"Jen se to k sobě hodí, to je všechno."

"Venku je jen deset stupňů," upozornila jsem ho, když zastavil u cukrárny. Připadalo mi zvláštní dávat si zmrzlinu v tak chladném počasí. "A navíc fouká vítr."

"Děláš si legraci? Touhle roční dobou jde v Chicagu ještě zmrzlina na dračku. Tohle je vlídné počasí."

Vešli jsme dovnitř. Seth si objednal dvojitou porci mátové a čokoládové zmrzliny a já byla o něco dobrodružnější, protože jsem si dala dvojitou porci s příchutí tvarohového koláče s borůvkami a kávovou a mandlovou příchutí. Sedli jsme si ke stolku k oknu a mlčky jedli.

Nakonec řekl: "Dneska jsi nějak zamlklá."

S údivem jsem se k němu otočila a přerušila úvahy o nefilech. "Jak jsme si to prohodili."

"Co?"

"Většinou jsi zamlklý ty. Já musím pořád mluvit."

"To jsem si všiml. Teda, takhle jsem to nemyslel. Vyznělo to jízlivě. Mluvíš o zajímavých věcech. Vždycky víš, co říct. Řekneš vždycky tu správnou věc ve správnou chvíli."

"Včera večer ne. To jsem napovídala spoustu příšerností. Byla jsem zlá na Douga i na Romana. To mi nikdy neodpustí," postěžovala jsem si.

"Jistě ano. Doug je dobrý chlap. Romana moc neznám, ale…"

"Ale co?"

Seth se najednou zatvářil rozpačitě. "Myslím, že tobě se odpouští snadno."

Chvilku jsme se na sebe dívali a mně začaly hořet tváře. Nebylo to nic, z čeho by se vařila krev v žilách a měla bych touhu se na něj nahá vrhnout, byl to jen příjemně hřejivý pocit. Jako bych byla zachumlaná do deky.

"To vypadá hrozně."

"Co?"

Ukázal na můj kornout. "Ta kombinace."

"Hele, nehaň mi to, dokud to neochutnáš. Hodí se to k sobě výtečně."

Tvářil se pochybovačně.

Přitáhla jsem si židli blíž k němu a nabídla mu, ať moji zmrzlinu vyzkouší. "A ochutnej obě příchutě najednou."

Naklonil se a lízl si té tvarohově-borůvkové i kávové s mandlovou příchutí. Při tom mu spadl kousek zmrzliny na bradu. Instinktivně jsem k němu natáhla ruku a strčila mu ho do pusy. On mi stejně automaticky olízl prsty.

Připadalo mi to erotické, a když jsem se na něj podívala, došlo mi, že jemu taky. "na," řekla jsem rychle a podala mu ubrousek. Ignorovala jsem touhu znovu mu dát prsty k puse.

Seth si otřel ústa, ale tentokrát už se nevrátil ke svému obvyklému odtažitému chování a zůstal sedět těsně u mě.

"Krásně voníš. Jako… gardénie."

"Tuberóza," opravila jsem ho automaticky. Jeho blízkost mě mátla.

"Tuberóza," zopakoval. "A možná ještě kadidlo. Nic podobného jsem ještě nikdy necítil." Naklonil se ještě blíž.

"Je to parfém Michael od Michaela Korse. Dá se koupit v každé lepší parfumérii." Málem jsem zaúpěla, když jsem to vyslovila. Taková hloupost. Byla jsem nervózní, a tak jsem plácala. "Třeba by ho mohla začít používat Cadyová."

Seth se tvářil vážně. "Ne. To jsi ty. Jenom ty. Na někom jiném by nikdy nevoněl stejně."

Zachvěla jsem se. Tenhle parfém používám proto, že připomíná to, co ostatní nesmrtelní cítí jako mou jedinečnou vůni v mojí auře. To jsi ty. Seth několika všedními slovy odhalil mou tajnou součást a nahlédl mi rovnou do duše.

Seděli jsme tam a mezi námi to jiskřilo přímo k zbláznění. Ani jeden z nás ale nic neudělal. Věděla jsem, že Seth by se mě nepokusil políbit, jako to udělal Roman. Sethovi stačilo jen se na mě dívat a milovat se se mnou očima.

Najednou vítr rozrazil dveře cukrárny a uvnitř vznikl pořádný průvan. Vlasy mi vletěly do obličeje a na poslední chvíli jsem na stole připlácla ubrousky, aby neodletěly. Jiné věci takové štěstí neměly, takže se všude kolem rozlétly další ubrousky, papírky a z pultu spadl kelímek s plastikovými lžičkami, které se rozsypaly po podlaze. Prodavač za pultem se rozběhl ke dveřím a zajistil je. Pak se na mě zamračil.

Ať už to bylo cokoli, tímhle se kouzlo mezi mnou a Sethem pokazilo. Po chvíli jsme si posbírali svoje věci a odešli jsme. Požádala jsem ho, aby mě vysadil u knihkupectví. Doufala jsem, že tam zastihnu Douga a omluvím se mu. Navíc jsem taky chtěla tu Harringtonovu knihu.

"Nechceš tam taky zajít? Někho pozdravit?" Přestože jsem musela vyřídit plno věcí, nechtělo se mi teď Setha opustit.

Zavrtěl hlavou. "Promiň. Už musím. Mám se s někým sejít."

"Aha." Připadala jsem si hloupě. Třeba má zrovna s někým rande. A proč by nemohl? Já přece nejsem jeho jediným pojítkem se společností, a obzvlášť ne po těch mých řečech, že s nikým nechodím. Asi jsem z toho, co se stalo v cukrárně, vyčetla až příliš mnoho. A navíc bych přece měla být blázen do Romana. "Fajn. Ještě jednou díky za všechno. Někdy ti to vynahradím."

Zamával mi. "To nic nebylo. Navíc už ses mi odvděčila, když jsi se mnou šla na tu oslavu."

Teď jsem zase zavrtěla hlavou já. "Vždyť jsem tam nic nedělala."

Seth se jen usmál. "Tak nashle."

Vystoupila jsem z auta, ale pak jsem ještě rychle strčila hlavu dovnitř. "Zapomněla jsem se tě na to zeptat dřív. Už jsi podepsal svoji knihu? Glasgowskou dohodu?"

"No nazdar! Ne. Nemůžu uvěřit, že jsem na to zapomněl. Pořád ji mám doma. Podepíšu ji a přinesu brzy. Promiň." Vypadal opravdu kajícně.

"Dobře. Žádný problém." Měla jsme mu prohledat byt.

Rozloučil jsme se a já zamířila ke knihkupectví. Pokud si pamatuju správně náš rozpis, Paige měla dnes otevřít a teď by tam měl být Doug, jakožto odpolední vedoucí. Stál za pultem u informací a sledoval, jak Tammi radí zákazníkovi.

"Ahoj," pozdravila jsem a došla až k němu. Bylo mi příšerně, když jsem si vybavila, jaké hrůzy jsem mu včera řekla: "Můžu s tebou na minutku mluvit?"

"Ne."

Aha. Čekala jsem, že na mě bude naštvaný…, ale tohle?

"Nejdřív musíš zavolat svému kamarádovi."

"Já… Cože?"

"Tomu chlápkovi," objasnil Doug. "Tomu plastickému chirurgovi, co se schází s tebou a s Codym."

"Hughovi?"

"Jo, toho myslím. Volal už asi stokrát. Nechla ti tu plno vzkazů. Má o tebe strach." Tvářil se něžně i zahořkle, když si mě tak prohlížel v těch šatech a flanelové košili. "A já taky."

Zamračila jsem se a uvažovala, co může Hugh chtít tak naléhavého. "Dobře. Hned mu zavolám. A potom s tebou můžu mluvit?"

Doug přikývl a já začala hledat svůj mobil. Vtom jsem si ale vzpomněla, že jsem si ho v noci rozbila. Zašla jsem do kanceláře, sedla si na stůl a zavolala Hughovi.

"Haló?"

"Hughu?"

"Ježíšikriste, Georgino. Kde jsi sakra byla?"

"Já… ehm, nikde."

"Zkoušeli jsme se s tebou spojit celou noc a dneska celý den."

"Nebyla jsem doma," vysvětila jsem. "A rozbil se mi mobil. Proč? Co se děje? Řekni mi, že nedošlo k další vraždě."

"Obávám se, že ano. A nebylo to nic hezkého. Když jsme tě nemohli zastihnout, vampýři i já jsme si mysleli, že tebe taky sejmul. Ale Jerome říkal, že cítí, že jsi v pořádku."

Polkla jsem. "Kdo… Kdo to odnesl?"

"Sedíš?"

"Tak trochu."

Připravila jsem se na cokoli. Démon. Skřet. Vampýr. Sukuba.

"Lucinda."

Zamrkala jsem. "Co?" Všechny moje teorie o vrahovi, který se mstí na zlých stvořeních, se rozpadly. "Ale to není možné! Ona je… Ona je…"

"Anděl," dopověděl za mě Hugh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama