2.kapitolka

18. srpna 2013 v 7:11 | Eliss |  Sukuba 2 - Na vrcholu

"Bastiene," vydechla jsem nevěřícně. "Bastiene!" Vrhla jsem se mu kolem krku a on mě zvedl do vzduchu, jako bych nic nevážila, a ještě se se mnou zatočil dokola. Když mě pak zase opatrně postavil na zem, přívětivě se na mě podíval a v jeho pohledné tváři se objevil úsměv. Dokud jsem ho neviděla, neuvě domovala jsem si, jak moc mi ten jeho úsměv chyběl. "Vypadáš pořád stejně," poznamenala jsem a prohlížela si jeho kudrnaté černé vlasy po ramena a oči tmavé jako hořká čokoláda, které působily až černě. Na rozdíl ode mě rád chodil v podobě, v jaké se narodil ve svém smrtelném těle. Pleť měl barvy moka, které pravidelně konzumuju, hladkou a pěknou. Když byl ještě člověkem, někdo mu zlomil nos, ale on se nikdy neobtěžoval, aby si to za použití změny podoby spravil. Na hezkém vzhledu mu to vůbec neubíralo, naopak mu to dodávalo neodolatelný rošťácký šmrnc. "A ty jako obvykle vypadáš úplně jinak. Jak si v téhle době vlastně říkáš?" Z jeho hlasu zazníval slabý britský přízvuk, který získal po několika letech strávených v Londýně. Tam se dostal z plantáží na Haiti, kde pracoval jako otrok. Ten přízvuk a francouzské výrazy z dětství používal pro efekt. Kdyby chtěl, mohl by mluvit americkou angličtinou stejně plynule jako já. "Georgina." "Georgina? Ne Josephine nebo Hiroko?" "Georgina," zopakovala jsem. "Tak tedy dobrá, Georgino. Ukaž se mi. Otoč se." Otočila jsem se jako modelka a nechala na něj zapůsobit tohle své tělo. Když jsem se na něj znovu podívala, souhlasně se usmí val. "Nádhera - ne že bych od tebe čekal něco horšího. Jsi malá jako pokaždé, ale křivky máš na správných místech a barvy sis taky vybrala dobře." Naklonil se ke mně a profesionálním zrakem studoval můj obličej. "Hlavně ty oči se mi líbí. Kočičí. Jak dlouho máš tohle tělo?" "Patnáct let." "Sotva jsi do něj pronikla." "No," poznamenal Hugh suše, "záleží na tom, jak definuješ ,proniknutí'." Bastien i já jsme se otočili a až teď jsme si uvědomili, že máme publikum. Ostatní nesmrtelní nás pobaveně pozorovali a poker už pustili z hlavy. Bastien nasadil zářivý úsměv a několika dlouhými kroky napochodoval do místnosti. "Bastien Moreau." Zdvořile napřáhl ruku k Hughovi. Choval se uhlazeně a uctivě. Koneckonců inkubové mají stejný smysl pro služby zákazníkům a veřejné vztahy jako sukuby. "Rád tě pozná vám." Stejně zdvořile se seznámil s ostatními a zarazil se jen na oka mžik, když se představoval Carterovi. Krátké překvapené za jiskření v jeho tmavých očích prozradilo, že mu připadá zvláštní, že tu s námi našel anděla. Jinak si zachoval svůj dokonalý šarm. S úsměvem potřásl Carterovi rukou. Petera překvapilo, že se tam Bastien objevil, nicméně vstal jako správný hostitel. "Posaď se. Dáš si něco k pití?" "Děkuju. Jsi moc hodný. Bourbon s ledem, prosím. A děkuju vám všem, že jste mě přijali, když jsem se tu vynořil tak nečekaně. Máte moc krásný byt." Vampýr přikývl. Potěšilo ho, že někdo konečně ocenil jeho po hostinnost. Já ale měla jiné starosti a uvažovala jsem, co sem inkuba tak nečekaně přivedlo. Náhle jsem si vzpomněla na Jeromovo pře kvapení. "Jerome ví, že jsi tady, že jo?" "Samozřejmě. Bylo to domluveno už dávno." Příslušníci na šeho druhu nemohou vstoupit na cizí území, aniž by se předem domluvili s místním šéfem. Na to, že jsme skupina, která údajně vzdoruje systému, máme až příliš mnoho pravidel, omezení a pa pírování. Kam se na nás hrabe finanční úřad. "Řekl mi, kde tě dneska večer najdu." "A tys přišel, protože…?"

Škádlivě mě jednou rukou objal. "No tak. Žádné: ,Ahoj, jak se máš?' To se nemůžu jenom tak zastavit a navštívit starou kamarádku?" "Ne v tomhle byznysu." "Jak dlouho znáš Georginu?" dotázal se Hugh a nadzvedl své mohutně stavěné tělo, aby se usadil do pohodlnější pozice. Bastien se zamyslel. "Nevím. Jak je to dlouho? Věky?" "Měl bys asi být trochu konkrétnější," připomněla jsem mu a vzpomínky se mi zatoulaly do Londýna před dávnými časy. Vybavila jsem si dlážděné uličky plné pachu koní a nemytých lidí. "Bylo to začátkem sedmnáctého století?" Přikývl a já sklouz la do žertovného tónu. "Nejvíc si pamatuju, jaký jsi byl zele náč." "Nemám tušení, o čem to mluvíš." "To je jedno. Naučila jsem tě všechno, co umíš." "Ach, ty starší ženy." Bastien se podíval po ostatních a pokr čil rameny v předstírané bezradnosti. "Vždycky jsou si tak jisté samy sebou." "Tak vysvětli, jak to funguje," pobízel ho nedočkavě Cody a upřeně ho pozoroval. "Ty jsi něco jako mužský ekvivalent Georginy, jo? Taky měníš podobu a tak?" Jelikož byl Cody nesmrtel nou bytostí ani ne deset let, pořád se o nás dozvídal něco nového. Došlo mi, že se pravděpodobně nikdy dřív s žádným inkubem nesetkal. "Pro Fleur žádný skutečný ekvivalent neexistuje, ale ano - jsem něco takového." Myslím, že mě nejraději oslovoval Fleur, protože to pro něj bylo jednodušší, než aby se pokoušel zapama tovat si všechna ta jména, která jsem si během let dávala. "Ty svádíš ženy?" zeptal se Cody. "Přesně tak." "Páni! To musí být fakt makačka." "Ani ne - ale počkej," řekla jsem. "Co jsi to naznačil? Že pro mě to taková makačka není?" "Má pravdu," prohlásil Peter a podal Bastienovi drink. "Tvoje práce není vůbec tak těžká, Georgino. Myslím ve srovnání s jinými."

"Moje práce je velice těžká!" "Cože? Přimět muže, aby měli sex s krásnou ženou?" Hugh zavrtěl hlavou. "To není těžké." Nevěřícně jsem se na ně zahleděla. "Není to tak, že můžu sko čit do postele s kýmkoli. Musím získávat kvalitní muže." "Jo, s tím jsi začala tak před měsícem." Bastien na mě při té poznámce příkře pohlédl, ale já byla pří liš roztrpčená, než abych to potvrdila. "Hele, právě jsem získala ocenění, to přece víte. Dostala jsem certifikát a všechno ostatní. A mimochodem, není pravda, co si představujete ve svých poli továníhodných milostných životech. Ne všichni muži hned chtějí sex. Vyžaduje to spoustu práce." "Něco jako rohy a bič?" navrhl Peter úskočně, čímž narážel na jeden trapný incident z mojí minulosti. "To bylo něco jiného. On to chtěl." "Všichni to chtějí. O to jde." Hugh se s uctivostí obrátil k Bas tienovi. "Jak to děláš ty? Nemáš nějaké fígle, o které by ses s námi mohl podělit?" "Naučil jsem se to během několika životů," uchechtl se Bastien a stále mě pozoroval. "Obávám se, že je to obchodní tajemství. Ačkoli na obranu tady Fleur musím říct, že máme oba stejné tech niky. Měli byste si jí víc všímat." "Hluboké výstřihy nejsou zrovna obchodním tajemstvím." "Je toho mnohem víc, příteli. Zejména v případě Georginy. Ona je jednou z nejlepších." Hugh i vampýři se na mě zahleděli, jako by mě viděli poprvé. Zjevně se snažili přijít na to, jestli Bastien říká pravdu. "Není třeba s tím začínat," řekla jsem rychle. "No tak, copak ses před chvilkou nevytahovala, jak jsi mě všechno naučila? My dva jsme spolu tehdy pořádali tandemová představení." "Jaká tandemová představení?" chtěl vědět Peter. Když jsem neodpověděla, Bastien pokrčil rameny. "Chápeš… Taková, na která je třeba partner." Cody vykulil oči. "Jako… skupinový sex?" "Ne!" zaprotestovala jsem, protože tohle jsem nemohla přejít mlčky. Ne že by se to v mém životopisu nevyskytovalo. "Fungovali jsme v partnerství, abychom někoho nalákali. Hráli jsme manželé nebo brata a sestru. Nebo… Nebo… co bylo zrovna tře ba, abychom dosáhli svého." Bastien mi přikyvoval. "Muži mají rádi vzrušení z toho, že získají mladou a krásnou manželku někoho jiného. A ženy ostatně taky. Zakázané ovoce vždycky láká." "Teda jo." Cody i ostatní nad tím uvažovali a snažili se z nás vytáhnout víc podrobností. Bastien vycítil, že se mi moc nechce rozebírat minulost, a tak odpovídal jen nejasně. Konverzace se zanedlouho stočila k jiným tématům a také došlo na Peterovu vynikající večeři. Nebylo to jako v Metu, ale možná jsem byla vůči téhle společnosti předpojatá. "Povíš mi, co se děje?" dotázala jsem se později tiše inkuba. Zrovna jsme se zvedali od stolu a sbírali se k odchodu. Umírala jsem touhou dozvědět se, co ho sem přivádí a čím si vysloužil Jeromovu přízeň. Obyvatelé pekla si mohou zajet na dovolenou, ale tohle mi zavánělo prací. Bastien mě poklepal po zádech a obdařil mě svým typickým úsměvem. "Až bude vhodná chvíle, zlato. Můžeme si tady někde promluvit?" "Jasně. Zajdeme ke mně. Seznámíš se s mojí kočkou." Když Bastien poodešel, znovu jsem Peterovi poděkovala za večeři a pak ke mně přistoupil Carter. "Uvidíš se se Sethem brzy?" "Později dnes večer." Když jsem viděla jeho pobavený výraz, zamračila jsem se. "Nech už toho, jo?" "Čeho mám nechat?" "Řečí o tom, jaká je hloupost pokoušet se mít vážný vztah se smrtelníkem." Veselý výraz z jeho tváře zmizel. "Nemyslím, že je to hlou post." Dívala jsem se na něj a čekala, že mě zase setře. "Všichni ostat ní si to myslí." "Myslí si to Seth? Myslíš si to ty?" Sklopila jsem zrak a pomyslela na Setha. Vybavila jsem si jeho legrační zasněný výraz, když ho posedne záchvat inspirace. Jeho sbírku potrhlých triček. Ten jeho úchvatný způsob, jakým dokáže převést svět na papír. Jeho teplou ruku, když mě vezme za tu moji. Jak se od něj nedokážu udržet dál, přestože mi milión dů vodů říká, že bych měla. Najednou jsem se ztrácela v Carterových pronikavých očích a cosi v mém nitru povolilo. Nesnáším, když mi anděl tohle dělá. "Občas si to myslím. Občas se na něj podívám… a vzpomenu si, jaké to bylo, když jsem se s ním líbala a cítila tu lásku. Chci to zažít znovu. Chci to cítit znovu. Chci to vrátit. Ale jindy zase… jindy jsem vyděšená. Poslouchám tyhle řeči a Jeroma… a začí nám pochybovat. Nedokážu si ty pochyby vyhnat z hlavy. Víš, že jsme spolu spali? Doslova. Zatím to nebyl problém, ale někdy se probudím a pozoruju ho a říkám si, že tohle nemůže vydržet. A čím déle to trvá… Připadám si jako… na laně vysoko nad zemí. Já stojím na jedné straně a Seth na druhé. Snažíme se k sobě dojít, ale stačí jediný chybný krok, jediný závan větru nebo pohled dolů a spadnu. A budu padat a padat." Když jsem to dopověděla, rozechvěle jsem se nadechla. Carter se ke mně naklonil a odhrnul mi vlasy z obličeje. "Tak se nedívej dolů," zašeptal. Bastien se vrátil právě včas, aby zaslechl konec mého po chmurného proslovu. "Kdo je Seth?" zeptal se mě pak, když už jsme byli v mém bytě. "To je dlouhý příběh." Přesto jsem to na něj všechno vychrlila. Povědět Bastienovi o Sethovi samozřejmě obnášelo povědět mu i o spoustě dalších věcí. Jako třeba o nedávném střetu s Jeromovým pololidským poloandělským synem - oslnivě krásným mužem s ujetým smyslem pro sociální spravedlnost, který si osvojil šílené poslání a chtěl, aby ostatní nesmrtelní zaplatili za to, jak se k němu a příslušníkům jeho druhu příšerně chovali. To, že byl dobrým tanečníkem a fenomenálním milencem, ovšem dost nevyvážilo jeho touhu zabíjet níže postavené nesmrtelné. Dokon ce chtěl zabít i Cartera. To mě samozřejmě přivedlo k vysvětlování, jak se Seth stal svědkem bitky, v níž jsem utrpěla zranění a políbila jsem ho, abych si doplnila potřebnou energii. Jerome pak chtěl Sethovi vy mazat vzpomínky na celou tuhle událost a k tomu ještě lásku,

kterou ke mně spisovatel choval. Prosila jsem démona, aby to ne dělal, a on nakonec souhlasil. Na oplátku jsem mu ale musela nabídnout, že budu svádět a kazit slušné muže, jak by to měla dělat správná sukuba. Horatiova návštěva byla jen potvrzením mé nápravy. Bastien, rozvalený na mé pohovce, mi zamyšleně naslouchal. Když jsem skončila, mračil se. "Co tím myslíš? Proč jsi už dávno nešla po slušných mužích?" "Už mě to unavovalo. Nerada jim ubližuju." "Tak co tedy? Šla jsi po těch špatných?" Přikývla jsem. Zavrtěl hlavou. Věděl stejně dobře jako já, jak málo životní energie poskytuje nečestný smrtelník ve srovnání s čestným. "Chudinko Fleur. To musel být příšerný život." Obdařila jsem ho hořkosladkým úsměvem. "Ty jsi asi první osoba, která na mě kouká se soucitem, a ne nevěřícně. Většina lidí považuje takové počínání za stupidní." "Je to otrava," připustil Bastien. "A chce to častější dodávky energie, ale rozhodně to není stupidní. Myslíš, že mě to nikdy ne napadá? Mám dny, kdy se mi chce hodit zpátečku a slušné ženy nechávat na pokoji." "A proč to neděláš?" "Není to náš styl. Ty i já jsme jen lepší prostitutky - kurtizány, pokud to chceš nazvat jemněji, ale pořád je to totéž. Když se za měříme na špatné lidi, náš osud to stejně nezmění. Dokonce ani z dlouhodobého hlediska se nic nestane, jen se našemu svědomí trochu uleví. Jenže ani ta úleva netrvá věčně." "Kristepane. Ty mi teda moc nepomáháš." "Promiň." "Ne, ne, to nic. To je fuk. Ale je hezké mít si o tom s kým popo vídat. Nikdo jiný - nikdo z dalších nesmrtelných - to nechápe." Odfrkl si. "Jistěže ne. Jak by taky mohli?" Moje mlčení před stavovalo souhlas. Bastien na mě vlídně pohlédl. "Ne že by tví kamarádi nebyli milí. Jsou tady ve městě ještě další nesmrtelní, se kterými můžeš mluvit? Sukuby nebo inkubové?" "Jen pár vampýrů a nižších démonů, ale to je právě to. Ne jsou tak společenští jako ostatní. A mám i pár dobrých smrtelných přátel. Ale stejně. Nejsou jako my." Něžně jsem se usmála. "Ne jsou jako ty. Chyběl jsi mi." Bastien mi rozcuchal vlasy, čímž si vysloužil káravý pohled od mé kočky Aubrey. "Tys mi taky chyběla." "Tak už mi řekneš, co se děje?" Jeho vážný výraz se změnil v žoviální. "Nevím, co si o tom pomyslíš, když jsem od tebe vyslechl tohle všechno." "Tak to zkus." Bastien se usadil vedle mě, abychom spolu mohli mluvit z vět ší blízkosti. "Slyšelas někdy o Daně Daileyové?" "Žiju snad na téhle planetě, ne? Pustím si ji v rádiu pokaždé, když jedu v autě a mám náladu poslouchat komerční konzer vativní proslovy." Ani jsem se nepokoušela skrýt své pohrdání. Moderátorka Dana Daileyová ve svých talkshow vyzdvihovala tradiční rodinné hodnoty a k tomu ještě ráda pronášela lehce zao balené rasistické řeči, homofobní a dokonce i sexistické náznaky. Nemohla jsem ji vystát. "Dovedu si představit, že takovou náladu moc často nemíváš. Vědělas, že je ze Seattlu?" "Samozřejmě. Divím se, že to tady nesrazilo hodnotu nemo vitostí." "Zvláštní, že to zmiňuješ. Dům vedle ní je teď na prodej." "No a?" "No a naši zaměstnavatelé ho kupují." "Cože?" Bastien se zazubil a věděl, že mě dostal. Nedočkavě se na klonil blíž ke mně. "Dávej pozor, Fleur, protože teď přijde to nej zajímavější. Doneslo se nám, že jistý mladý čistič bazénů ze San Diega tvrdí, že měl s paní Daileyovou ,milostný vztah'." Zamyslela jsem se a vybavila si billboard, na němž byla ona a její manžel politik. "Viděl jsi pana Daileyho? Já bych se taky rozhodla pro čističe bazénů. A co ty drby?" "No, znáš to. Stalo se s nimi to, co se stává s drby bez důkazů pokaždé. Pomalu utichnou a nic se nestane." Čekala jsem, co bude následovat. "Fajn, a co s tím má společného ten dům?" "Jak jsi řekla, její manžel není žádná výhra. Samozřejmě se s ním ale nerozvede, protože by to poskvrnilo jeho politickou budoucnost i její vlastní kampaň vyzdvihující rodinné hodnoty. Ale… to bahno je tam pořád. Vsadím se, že když zahnula jednou, nedá moc práce, aby to udělala znovu." Zaúpěla jsem, když mi to došlo. "Jako třeba s pěkným šar mantním sousedem?" "Šarmantním? Ty jsi vážně milá." "A co se stane pak?" "Pak už zapracuje důkaz." "Důkaz?" "No jasně. Neudělám to jako ten čistič bazénů. Až předvedu slavné paní Daileyové fyzickou rozkoš, která překoná její nejdivočejší sny, bude to natáčet kamera. Nahrajeme to pro budoucí generace a pro tisk. Úplně ji odhalíme, úplně ji znemožníme. Už nebude v rádiu kázat masám, aby se vrátily k čistotě a ctnosti. I politická kampaň jejího manžela bude v troskách. Otevře se pro stor pro nějakého liberálního kariéristu a ten pomůže tomuhle městu vrátit se do zkažené žumpy, po které tak zoufale touží." "Ježíši, to je ale vymakané." Probodl mě pohledem. "Pochybuješ snad o genialitě toho plánu?" "Já nevím. Líbí se mi, že je to celkem odvážné, ale připadá mi, že míříš moc vysoko. Nedovedu si představit, že by Dana Dai leyová tak lehce podlehla." "To nech na mně." "Tvoje ego se vymyká kontrole." Zasmál se a přitáhl si mě k sobě. Jeho objetí bylo příjemné. Známé. Uklidňující. "Jen si to přiznej. Proto mě máš tak ráda." "Jo, jsi jako bratr, kterého jsem nikdy neměla. A který mě ne vytáčí." Hříšně mu zajiskřilo v očích. "A zase jsi mě předběhla. Chci, abys mě viděla v akci - nemluvě o tom, že bych během svého pobytu ve městě ocenil tvou společnost. Musíš přijít na návštěvu jako… Mitchova sestra." "Koho?"

Bastien se náhle zvedl a změnil si podobu. Jeho známé rysy se pozměnily a nic už nepřipomínalo rošťáckého inkuba, jehož jsem znala. Teď měřil tak sto osmdesát pět centimetrů, měl špinavě blond vlasy a nebesky modré oči. Jeho obličej jako by ztrácel po slední chlapecké rysy a ustupoval slibně se rodícímu vzhledu se bejistého zkušeného muže něco málo přes třicet. Když se usmál, jeho dokonalé bílé zuby zazářily. Mrkl na mě. "Mitch Hunter," představil se živým hlasem filmové hvězdy. Už bez přízvuku. "Máš k tomu ještě nějaký vhodný doplněk? Třeba doktor Mitch Hunter? Nebo Mitch Hunter, soukromý detektiv? To by vypadalo dobře." "Ne. Samozřejmě jsem konzultant. To je dobře placená prá ce v kanceláři, a přitom nikdo netuší, co takový poradce vlastně dělá." "Vypadáš, že bys potřeboval do jedné ruky golfovou hůl a do druhé obracečku na hamburgery." "Jen si dělej srandu, jak chceš, ale tomuhle Dana neodolá. A teď," naznačil mi, abych vstala, "teď se podíváme, co umíš ty." "Žertuješ?" "Vypadám, jako že žertuju? Když za mnou přijdeš na návště vu, musíme si být trochu podobní, jako rodina." Obrátila jsem oči v sloup a vstala. Chvilku jsem si prohlížela jeho obličej a pak jsem změnila své malé tělo na vyšší a atletičtější, s dlouhými blond vlasy. Prohlížel si mě a pak zavrtěl hlavou. "Moc hezká." "Co? Tohle je perfektní." "Tohle tělo není realistické. Takhle dobře nikdo nevypadá. Bože, ženská, ten zadek!" "Ale no tak. Myslíš, že sestra zvláštního agenta Mitche Hun tera netráví dvě hodiny denně v posilovně?" Bastien zavrčel. "To máš pravdu. Ale aspoň si zkrať ty vlasy. Tyhle předměstské typy většinou nosí nudné a praktické účesy." "Jasně, ale já nejsem z předměstí. Jsem mnohem stylovější…" Někdo zaklepal na dveře. Bastien na mě tázavě pohlédl.

"Aha! To je Seth." Vrátila jsem se zase do svého obvyklého těla a Bastien udělal totéž. Otevřela jsem. Za dveřmi stál Seth Mortensen, autor bestsellerů a profesionální introvert. Na sobě měl vytahané tričko a manšestrovou bun du a vypadal, že se opět zapomněl učesat. Rozcuchané vlasy měl hnědé, místy do zrzava, a tváře zarostlé lehkým strništěm. Když mě uviděl, usmál se a já si nemohla pomoct a pomyslela si, že jeho rty jsou k zulíbání. "Ahoj," pozdravila jsem. "Ahoj." Přestože nás to k sobě přitahovalo, naše konverzace obvykle poněkud vázla. Pustila jsem ho dovnitř a on se trochu zarazil, když tam spatřil Bastiena. "Aha. Ahoj." "Nazdar," vyhrkl Bastien a napřáhl k němu ruku. "Bastien Moreau." "Seth Mortensen." "Je mi ctí. Slyšel jsem o tobě všechno. Tvoje knihy jsou skvě lé. Teda nikdy jsem žádnou nečetl, prostě na to nemám čas. Ale určitě jsou magnifique." "Ehm, díky." "Bastien je dávný kamarád," vysvětlila jsem. "Nějakou dobu bude tady ve městě… pracovně." Seth přikývl a zavládlo ticho. Nakonec si Bastien odkašlal. Z jeho výrazu mi bylo jasné, že ztrácí zájem a že je na něj Seth příliš zamlklý a nudný. Inkubus prahl po akci. "No, asi bych měl už jít. Nechci vám nabourávat plány." "Co budeš dělat?" zeptala jsem se. "Ty asi ještě žádné plány nemáš." Mrkl na mě. "Budu improvizovat." Vědoucně jsem na něj pohlédla. Znovu mi rozcuchal vlasy, objal mě a políbil na obě tváře. "Ozvu se, Fleur. Sleduj zprávy." "Nehnu se od televize." Bastien na Setha přátelsky kývl. "Rád jsem tě poznal." Jakmile inkubus odešel, Seth se mě zeptal: "Když řekneš,dávný přítel', mluvíme, řekněme, o době ledové?"

"Ne. Samozřejmě, že ne." "Aha." "Známe se jen čtyři sta let." "Aha. Ano. Jenom čtyři sta." Zkřivil obličej. "Být s tebou je neustálé experimentování s časovou perspektivou. Mimo jiné." Zamyslel se. "Co je zač? Vlkodlak? Polobůh?" "Nic tak zajímavého. Je inkubus. Určitě jsi o nich už slyšel." Seth se zamračil a přitakal. "Jistě. Něco jako sukuba, až na to, že… potřebuje ženy, aby přežil?" Přikývla jsem. "Páni. Celou věčnost. Páni." Povytáhl obočí v upřímném úža su. "To musí být… páni. Vážně drsné." Přimhouřila jsem oči. "Nezačínej to rozebírat." Bastien řekl, že nechce nabourávat naše plány, jenže my jsme vlastně žádné neměli. Jen jsme chtěli společně strávit večer. Větši na párů, která neví, co dělat, by se pravděpodobně rozhodla pro sex nebo něco podobného, jenže povaha našeho vztahu nám to nedovolovala. Probírali jsme nějaké nápady. "Chceš si půjčit film?" navrhla jsem. "Máme pár kupónů." Nakonec jsme si půjčili Gladiátora, při čemž jsem zjistila, že platnost kupónů od Horatia už dávno vypršela. "Ten parchant!" "Kdo?" podivil se Seth. Pochopitelně jsem mu to nevysvětlovala. Podělaní démoni. Když jsme se vrátili ke mně domů, uvelebili jsme se se Sethem na pohovce a pustili si film. Seděli jsme těsně u sebe a bylo to příjemné a přitom bezpečné. Pobaveně mě poslouchal, když jsem poukazovala na historické nepřesnosti, z nichž se většina týkala toho, že Římská říše byla mnohem špinavější a smradlavější. Když film skončil, vypnuli jsme televizi a seděli potmě. Seth mi odhrnul vlasy z obličeje a hladil mě po tváři. Drobné gesto, ale když je to to jediné, co můžete s partnerem dělat, působí to překvapivě eroticky. Podívala jsem se na něj. Když jsem studovala jeho výraz, vě děla jsem, co zjistím. Byl pro mě vším, co jsem mohla chtít, a zá roveň to nemohla mít. Stálý a milující společník, jemuž rovného jsem za ta léta nezískala. Uvažovala jsem, co na mně vidí. Tvářil se přátelsky. Obdivně. A trochu smutně. "Tvé věčné léto však se nikdy nezmění, ty nikdy neztratíš nynější jas své krásy, tebou se nebude smrt chlubit, že jdeš s ní: v mých věčných verších tu přetrváš všechny časy. Vždyť dokud bude zde žít a číst kdokoliv, dotud zde budeš ty v mých slovech také živ."*) "Sonet osmnáct," zamumlala jsem a pomyslela si, že moc krás ně recituje. Zatraceně, úplně jsem zapomněla na jeho recitační do vednosti. Kolik chlapů ve věku internetového chatování ještě zná Shakespeara? Zlehka a pobaveně se usmíval. "Chytrá a krásná. Jak se může nějaký muž spokojit se smrtel nou ženou?" "Snadno," opáčila jsem. Najednou jsem si vzpomněla na po chybnosti svých přátel. "Ty bys taky mohl." Zamrkal a jeho zahloubaný výraz se změnil v zoufalý. "Ale ne, nezačínej zase s touhle debatou." "Myslím to vážně…" "To já taky. Teď nechci chodit s nikým jiným. Už jsem ti to říkal stokrát. Proč o tom pořád musíme mluvit?" "Protože víš, že nemůžeme…" "Žádná ale. Důvěřuj mi aspoň v tom, že se dokážu ovládat. A navíc s tebou nejsem kvůli sexu. To dobře víš. Jsem s tebou kvůli tobě." "Jak by ti to mohlo stačit?" Žádnému jinému muži, kterého jsem znala, to nikdy nestačilo. "Protože… protože…" Zvedl mi bradu a v jeho očích jsem vi děla tolik citu, až mě to dojímalo. "Protože když jsem s tebou, připadá mi to tak správné. Jako by to tak mělo být odjakživa. Díky tobě zase jednou věřím ve vyšší moc." Zavřela jsem oči a opřela si mu hlavu o hruď. Slyšela jsem, jak mu bije srdce. Přivinul mě k sobě v teplém a pevném objetí. Připadalo mi, že se k němu nemůžu dostat tak blízko, jak bych chtěla. Nejspíš bych měla téhle debaty nechat, jenže mě trápila ještě jedna věc. Koneckonců se mi na lince pořád válel ten zlacený certifikát. "I když ty se dokážeš ovládat a žít v celibátu…, víš, že já ne můžu." Bolelo mě ta slova vyslovit, ale můj vypínač na ústa nefunguje vždycky tak, jak by měl. Navíc jsem nechtěla, aby mezi námi něco stálo. "Je mi to jedno." Ale ucítila jsem, že strnul. "Sethe, ty budeš…" "Thetis, je mi to jedno. Nezáleží na tom. Nezáleží na ničem, jen na tom, co se stane mezi tebou a mnou." Mluvil tak plamenně, že mě vzrušoval rozdíl mezí tímhle jeho projevem a obvyklým mírným vystupováním. To mě ale nepři mělo tyhle dohady ukončit. Bylo to oslovení "Thetis". Thetis. Thetis, bohyně, která měnila podobu. Ten, kdo to umí, vždycky vítězí nad lidmi, kteří vypadají pořád stejně. Seth mi to jméno vybral, když se dozvěděl, že jsem sukuba, když poprvé naznačil, že ho neodradí, že jsem pekelná bytost. Přitáhla jsem si ho blíž. Nedívej se dolů. Brzy nato jsme šli do postele a Aubrey se nám schoulila u no hou. Bylo omamující cítit Sethovo tělo, jak se ke mně tiskne pod dekou. Byla to krutá připomínka našich omezení. Povzdechla jsem a snažila se myslet na něco jiného než na to, jak je to příjemné, nebo jak by bylo hezké, kdyby mi vklouzl rukou pod košili. Upnula jsem se k tomu nejasexuálnějšímu, co mi přišlo na mysl. "Chci palačinky." "Cože? Teď?" "Ne. K snídani." "Aha." Zívl. "Tak to bys měla vstát dřív." "Já? Já je dělat nebudu." "Vážně?" V jeho rozespalém hlase byl posměšně soucitný tón. "A kdo ti je teda udělá?" "Ty."

Bylo obecně známo - přinejmenším mně a Sethovi -, že dělá ty nejlepší palačinky na celém světě. Vždycky byly dokonalé, tenké a nadýchané. A když dělal palačinky pro mě, použil jakousi ku chařskou magii a vždycky mi na ně ještě udělal smajlíky. Jednou na ně dokonce udělal G. Předpokládala jsem, že to má znamenat moje jméno, ale on mi pak řekl, že to je G jako Grácie. "Opravdu?" Přejel mi rty po uchu a jeho dech mě hřál. "Myslíš, že ti udělám palačinky? Opravdu myslíš, že to tak bude?" "Umíš je tak dobře," zašeptala jsem. "A až budeš vařit, budu sedět na lince v krátké košilce a dívat se na tebe." A jéje. Tak i pa lačinky se zvrhly v erotickou záležitost. Jeho tichý smích přešel v další zívnutí. "No tak dobře." Znovu mě políbil na ucho. "Možná ti udělám palačinky." Začal dýchat pomaleji a pravidelněji a jeho tělo se uvolnilo. Zanedlouho usnul a nijak ho netrápilo, že mě má v náruči. Znovu jsem povzdechla. Měl pravdu, že se dokáže ovládat. Když to zvládne on, já to zvládnu taky. Zavřela jsem oči a čekala, až mě přemůže únava. Naštěstí jsem nečekala dlouho, protože jsme si šli lehnout dost pozdě. Tohle je možná klíčem k cudnému pobytu v posteli. O několik hodin později jsem se probudila v jeho náruči a skrz zeď sem doléhaly tlumené zvuky příšerné hudby ze sedmdesá tých let. Jeden můj soused měl potřebu denně kolem oběda cvičit aerobic na Bee Gees. Skutečné šílenství. Počkat. Kolem oběda? Okamžitě jsem se posadila a zpanikařila, jak jsem si rychle začala uvědomovat situaci. Moje postel. Seth rozvalený vedle mě. Venku dopravní ruch v plném proudu. Jasné zimní slunce proni kající skrz okno - až moc slunce. Obávala jsem se nejhoršího. Pohlédla jsem na nejbližší hodiny12:03. Tiše jsem zaúpěla a natáhla se na zem pro svůj mobil. Uva žovala jsem, proč mi ještě nikdo nezavolal, že mám jít do práce. Podívala jsem se na displej a zjistila, že jsem si včera večer při sledování filmu vypnula zvuk. Sedm vzkazů v hlasové schránce. Palačinky už zřejmě nestíhám. Zase jsem telefon odhodila a po dívala se na Setha. Pohled na něj v tričku a boxerkách trochu zmírnil moji nervozitu. Zatřásla jsem jím a zatoužila vrátit se k němu pod deku. "Vstá vej. Musím jít." Rozespale na mě zamžoural a vypadal ještě přitažlivěji. Aubrey se tvářila podobně rozespale. "Co? Je moc brzo." "Není vůbec brzo. Přijdu pozdě do práce." Několik vteřin na mě tupě zíral, načež se posadil stejně rychle jako já. "No nazdar." "To nic. Jdeme." Odebral se do koupelny a já se zkulturnila za použití změny podoby. Pyžamo jsem změnila na červený svetr a černou sukni, rozpuštěné vlasy na pečlivě upravený drdol. Nerada jsem to dě lala tak často, mnohem radši jsem se probírala svým skutečným šatníkem. Kouzlo změny podoby taky mnohem rychleji spalovalo zásoby mé energie, což pak zase vyžadovalo častější oběti. Bohu žel ale nedostatek času si žádá své. Když se Seth vrátil, zadíval se na mě a zavrtěl hlavou. "Na tohle si pořád nemůžu zvyknout." Čekala jsem, že půjde domů a bude pokračovat ve spaní, ale šel se mnou do knihkupectví. Kavárna byla jeho oblíbeným mís tem na psaní. Když jsme vešli do knihkupectví a kavárny Eme rald City, vydechla jsem úlevou, že nikde nevidím svou nadříze nou Paige ani majitele obchodu Warrena. Přesto tam už ale bylo plno zákazníků a moji kolegové z ranní směny mi neumožnili přijít do práce nepozorovaně. "Ahoj, Georgino! Ahoj, Sethe!" "Georgina a Seth jsou tady!" "Dobré ráno, Georgino! Dobré ráno, Sethe!" Seth zamířil nahoru do kavárny a já se vydala ke kancelářím. Ve všech bylo zhasnuto, což mi připadalo zvláštní. Vůbec nikdo z vedení. Někdo přece musel otevřít. Ve své kanceláři jsem roz svítila. Byla jsem tak zamyšlená, jak jsem se snažila přijít na to, co se tu děje, že mě démon naprosto překvapil. Měl rudou kůži a několik rohů. Vyskočil na mě, mával při tom rukama a vrčel. Vyjekla jsem a upustila všechno, co jsem zrovna měla v rukou. Vzápětí jsem se vzpamatovala a co nejvíc ho udeřila zboku do hlavy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | 18. srpna 2013 v 17:54 | Reagovat

kdy prijedes z tabora???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama