6.Kapitolka

1. srpna 2013 v 23:27 | Eliss |  Sukuba1- Trápení
Tak tady je další prsim o komenta a to je asi vše s pozdravem Eliss


DRUHÝ DEN RÁNO jsem se probudila odhodlána zajít za Frikem a zjistit pravdu o lovcích vampýrů. Jenže když jsem si čistila zuby, vzpomněla jsem si na další katastrofu z předchozího dne.

Seth Mortensen.

Zanadávala jsem, dokončila ranní hygienu a vysloužila si nesouhlasný pohled od Aubrey, že jsem to odflákla. Nedokázala jsem odhadnout, jak dlouho bude trvat ta procházka po města se Sethem. Návštěva Erika asi bude muset počkat do zítřka. Do té doby ale ten lovec vampýrů, nebo kdo to vlastně je, může udeřit znovu.

Zamířila jsem k Emerald City a pro dnešek jsem si zvolila to nejnepřitažlivější oblečení vůbec. Měla jsem na sobě džíny a rolák a vlasy sepnuté dozadu. Když jsem čekala v kavárně na Setha, přišla ke mně Paige a byla samý úsměv. "Měla bys mu ukázat Fosterovo a Pugetovo knihkupectví," poradila mi spiklenecky.

Potřebovala jsem se probrat, a tak jsem se napila kávy, kterou mi právě připravil Bruce, a snažila se nalézt v Paigeině prohlášení nějakou logiku. Obě tahle knihkupectví pro nás představovala konkurenci, i když ne tu největší. "Tyhle obchody upadají."

"Přesně tak." Usmála se na mě a odhalila své pravidelné bílé zuby. "Ukaž mu to tam a on se hned přesvědčí, že nejlepší místo na psaní je tady u nás."

Zadívala jsem se na ni a nechápala o nic víc. nebo jsem se možná pořád moc zaměstnávala úvahami o Duaneovi. Nestává se každý den, aby zabili nesmrtelnou bytost.

"Proč... proč by psal zrovna tady?"

"Protože rád píše na notebooku v kavárně."

"Jo, ale žije v Chicagu."

Paige zavrtěla hlavou. "Už ne. kdes byla včera večer? Stěhuje se sem, aby to měl blíž ke své rodině."

Vybavila jsme si, že se Seth zmínil o svém bratrovi, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti, protože jsem se zabývala spíš svým ponížením. "Kdy?"

"Teď, pokud vím. Proto tady měl poslední zastávku na turné. Bydlí u bratra, ale co nejdřív si chce najít něco svého." Naklonila se ke mně a oči se jí zaleskly jako šelmě. "Georgíno, kdyby k nám pravidelně chodil slavný spisovatel, prospělo by to naší pověsti."

V tuto chvíli mi ale bylo úplně jedno, kde bude Seth psát. Děsilo mě, že v dohledné době neopustí naše časové pásmo a neocitne se v jiném, kde by na mě zapomněl a každý bychom si žili svůj život. Takhle ho teď můžu denně potkávat. Doslova, pokud se Paigeino přání uskuteční.

"Nebude ho to rušit při psaní, když budou všichni vědět, že chodí právě sem? Nebudou ho obtěžovat fanoušci?"

"Nedopustíme, aby se z toho pro něj stal problém. Vytěžíme z toho maximum a budeme respektovat jeho soukromí. Teď ticho, už jde."

Napila jsem se kávy a pořád se divila, jakým stylem funguje Paigeino uvažování. Dokázala by vymyslet nápady na propagaci, které by mi v životě nepřišly na mysl. Warren investuje do našeho podniku kapitál, ale právě díky Paigeinu geniálnímu reklamnímu duchu jsme tolik úspěšní.

"Dobré ráno," pozdravil nás Seth, když došel ke stolu. Měl na sobě džíny, tričko Def Leopard a hnědou manšestrovou budnu. Jeho vlasy mě nepřesvědčily o tom, že se dnes ráno česal.

Paige na mě upřela pohled a já si povzdechla. "Tak jdeme."

Seth mě tiše následoval ven a trapné napětí mezi námi vzrůstalo, až vytvořilo jakousi neprostupnou bariéru. Nedíval se na mě a já se nedívala na něho. Vyšli jsme ven na Queen Anne Avenue a já si uvědomila, že nemám žádný plán.

"Kde začít? Na rozdíl od starověké Galie se Seattle nedělí jen na tři části."

Ten vtip byl spíš pro mě, ale přesto se Seth rozesmál. "Seattle penisula cast," poznamenal.

"Ne tak docela. Navíc to napsal Beda Ctihodný, ne Ceasar."

"Já vím. Ale latinsky moc neumím." Obdařil mě zasněným úsměvem, což už mi u něj začínalo připadat typické. "Vy ano?"

"Dost." Uvažovala jsem, jak by asi reagoval, kdybych se mu zmínila, jak jsem ovlivnila různé dialekty latiny v rozličných obdobích Říše římské. Moji povrchní odpověď si jistě musel vyložit jako nedostatek zájmu, protože se zadíval jinam a zavládlo další mlčení. "Chcete vidět něco konkrétního?"

"Ani ne."

Ani ne. Dobře. Fajn. Čím dřív s tím začneme, tím dřív skončíme a já budu moct zajít za Erikem.

"Pojďte za mnou."

Nasedli jsme do auta a vyjeli. Doufala jsem, že se přirozeně rozproudí nějaká smysluplná konverzace, přestože jsme včera nezačali právě nejlépe. Jak jsme ale pokračovali v jízdě, bylo čím dál zřejmější, že Seth nejeví o rozhovor žádný zájem. Vybavila jsem si, jak byl včera před lidmi nervózní, a dokonce i před několika málo zaměstnanci knihkupectví. Tenhle chlápek má jistě hezkou řádku sociálních fobií, ale během našeho předchozího flirtování se je snažil skrýt. Pak jsem ale aktivitu převzala já, což ho bezpochyby k smrt Ivy a zničilo jakýkoli pokrok, který udělal.

Možná kdybych se trefila do nějakého tématu, které ho zajímá, třeba by se rozpovídal a vrátil se k našemu předchozímu vztahu - platonickému, samozřejmě. Pokusila jsem se vydolovat z hlavy své hlubokomyslné dotazy, které jsem mu včera chtěla položit. A opět jsem si na nic nevzpomněla, a tak jsem přišla s něčím obyčejným.

"Takže váš brát tady bydlí?"

"Jo."

"Ve které části města?"

"Lake Forest Park."

"To je hezká čtvrť. Chcete si hledat byt taky tam?"

"Nejspíš ne."

"Tak vás napadá jiná čtvrť."

"Ani ne."

Fajn, tak tohle nikam nevede. Dopalovalo mě, jak takový mistr psaného slova může být tak málomluvný. Nakonec jsem se usnesla vzdát pokusy o navázání rozhovoru. Vyžadovalo příliš práce ho zapojit. Takže jsem mluvila sama pro sebe a ukazovala mu všechna populární místa - Pioneer Square, Pike Place Market, Remont Troll. Ukázala jsem mu dokonce i naši chatrnější konkurenci, jak mi poradila Paige. Okolí Space Needle jsem téměř pominula, protože to bezpochyby viděl z okna Emerald City, a kdyby toužil po skutečném turistickém zážitku, koupil by si do toho mrakodrapu za přemrštěnou cenu vstupenku.

Na oběd jsme zašli do Univerzitní čtvrt. Do mé oblíbené vietnamské restaurace mě následoval bez protestů i bez komentářů. Jestli jsme v tichosti a já si aspoň dopřála pauzu od mluvení. Oba jsme si dali nudle a při jídle jsme koukali z okna na hemžení studentů a aut.

"To je dobré."

To byla od Setha neuvěřitelný proslov, takže jsem při zvuku jeho hlasu málem nadskočila leknutím.

"Jo. Sice to tady nevypadá nic moc, ale vaří tu dobře."

"Ne, myslel jsem venku. Tady ta čtvrť."

Podívala jsem se směrem, kterým ukazoval, na cestu k univerzitě. Nejdřív jsem neviděla nic víc než nabručené studenty s batohy na zádech. Pak jsem si ale začala všímat dalších malých restaurací nabízejících speciality, kaváren a zaprášených antikvariátů. Byla to různorodá směsice, tak trochu ušmudlaná, ale tohle místo mělo co nabídnout podivínským intelektuálním typům - dokonce i slavným introvertním spisovatelům.

Podívala jsem se na Setha a on na mě pohlédl s očekáváním. To byl náš první přímý oční kontakt za celý den.

"Jsou tady v okolí nějaké možnosti bydlení?"

"Jistě. Pokud chcete sdílet dům s osmnáctiletými studenty." Odmlčela jsem se a pomyslela si, že tahle možnost nemusí být pro chlapa zase tak špatná. "Kdybyste chtěl něco pořádného, stálo by to hodně peněz. Ale s Cadyovou a O´Neillem to asi pro vás nepředstavuje problém, co? Můžeme se tady projet po okolí a vy se tu porozhlédnete, jestli chcete."

"Možná. Ale nejdřív bych se chtěl podívat támhle." Ukázal přes ulici na jeden ošumělý antikvariát. "Teda pokud vám to nevadí."

"Tak jdeme."

Miluju staré antikvariáty, ale kdykoli do nějaké vkročím, připadám si trochu provinile. Jako bych zahýbala. Koneckonců se mezi knihami pohybuju pořád. Můžu sehnat skoro jakoukoli knihu, a novou. Připadalo mi špatné nalézat zvrácené potěšení ve starých knihách, ve vůni letitého papíru a prachu. Takovéhle sbírky vědomostí, leckdy hodně staré, mi pokaždé připomenou, kolik let už jsem na zemi prožila a co všechno jsem viděla. To ve mně vyvolává vlnu nostalgie. Když prožívám tyhle emoce, připadám si stará i mladá zároveň. Knihy strnou, ale já ne.

Když jsme vešli dovnitř, z pultu na nás zamrkala šedá kočka a začala se protahovat. Pohladila jsem ji po zádech a pozdravila muže za ní. ten k nám jen krátce vzhlédl od třídění knih, usmál se a zase se vrátil ke své práci. Seth se rozhlížel po regálech před námi a po tváři se mu rozléval výraz rozkoše. Okamžitě se na knihy vrhl.

Vydala jsem se do oddělení naučné literatury, kde jsem si chtěla prohlédnout kuchařky. Celý život jsem vařila bez mikrovlnek a moderních přístrojů, takže jsem se usnesla, že je nevyšší čas, abych se svými kulinářskými dovednostmi pokročila do jednadvacátého století.

Zabrala jsem se do knihy o řecké kuchyni, plné barevných obrázků. Asi po půlhodině jsem se od ní odtrhla a rozhlížela se po Sethovi. Objevila jsem ho v oddělení dětské literatury, kde klečel vedle hlady knih a byl zcela zabrán do čtení.

Dřepla jsem si vedle něj. "Co hledáte?"

Trochu sebou trhl, jak ho moje blízkost překvapila. Odlepil zrak od stránky a zadíval se na mě. Z takové blízkosti jsem si všimla, že jeho oči jsou krásně zlatě jantarové a že má dlouhé řasy, které by mu leckterá dívka mohla závidět.

"Pohádky Andrewa Langa." Držel v ruce paperback nazvaný Modrá kniha pohádek. Vedle něj na hromad ležela další kniha s názvem Oranžová kniha pohádek. Zbytek už jsem si dokázala domysle. Seth přímo zářil radostí, až z toho úplně zapomněl na svou zamlklost. "Dotisky z šedesátých let. Nejsou tak cenné jako třeba ty z devatenáctého století, ale tyhle měl můj táta a předčítal nám z nich. Ale měl jich jen pár, tady mají celou sérii. Koupím je a budu z nich předčítat svým neteřím."

Začala jsem listovat Červenou knihou pohádek a spoustu pohádek jsem poznávala. O jiných jsem netušila, že se stále ještě vyprávějí. Otočila jsem knihu ap odívala se na zadní stranu na cenu, ale žádnou jsem tam nenašla. "Kolik stojí?"

Seth ukázal na cedulku u regálu, z něhož knihy vyndal.

"Je to rozumné?" zeptala jsem se.

"Ta cena je trošku přehnaná, ale mně to za to stojí. Koupím si je všechny najednou."

"Ani náhodou." Vzala jsem pár těch knížek a zvedla se. "Přesvědčíme ho, aby šel dolů."

"Kam dolů?"

"S cenou."

Seth se tvářil pochybovačně, ale s prodavačem to bylo snadné. Většina mužů nakonec ustoupí před atraktivní charismatickou ženou - natožpak před sukubo, z níž stále vyzařují zbytky nasáté životní síly. A navíc handlovat jsem se naučila, už když mě matka chovala jako dítě. Ten muž za pultem nedostal vůbec šanci. Když jsem s ním skončila, se šťastným výrazem snížil cenu o pětadvacet procent a ještě mi k tomu přihodil kuchařku zdarma.

Když jsem šli s nářučí plnou knih k autu, Seth se na mě díval s úžasem. "Jak jste to udělala? Nic podobného jsem nikdy neviděl."

"Mám praxi." Mlhavá odpověď v jeho stylu.

"Díky. Kéž bych vám mohl tu laskavost nějak oplatit."

"S tím se netrapte -, ale vlastně můžete. Vadilo by vám, kdybyste se mnou zašel něco vyřídit? Je to taky knihkupectví, i když dost příšerné."

"Jak příšerné?"

Za pět minut už jsme byli na cestě za mým starým kamarádem Erikem Lancasterem. Erik se usadil v Seattlu dávno přede mnou a pro všechny nesmrtelné v okolí byl dobře známou postavičkou. Rozuměl mytologii a všemu nadpřirozenému, takže by skvělým zdrojem informací o paranormálních jevech. Pokud si vůbec všiml, že někteří z jeho přátel nestárnou, moudře na to nikdy neupozorňoval.

Jediné, co mě na návštěvě u Erika rozčilovalo, bylo, že se muselo jít do knihkupectví Krystal Starz - a to byl ukázkový příklad toho, jak se duchovní směr New Age může zvrhnout. Nepochybovala jsem, že když v osmdesátých letech knihkupectví otevřeli, bylo to s dobrými úmysly. Teď ale oplývalo haldami nejkřiklavějšího a nejkomerčnějšího zboží, u kterého triumfovala kovost nad duchovní hodnotou. Odhaldovala jsem, že Erik je nám jediným zaměstnancem, který se upřímně zajímá o esoterické záležitosti. Jeho nejlepší spolupracovníci byli prostě jen lhostejní, ti nejhorší zase fanatici a podřadní umělci.

Zastavili jsme na parkovišti před obchodem, kde mě okamžitě překvapilo množství aut. Kdyby bylo tolik lidí v Emerald City, naznačovalo by to, že se tam koná nějaká autogramiáda, ale taková událost uprostřed pracovního dne se mi zdála krajně podivná.

Když jsme vstoupili do obchodu, ovanula nás vůně vonných tyčinek. Seth se tvářil stejně překvapeně jako já, že je tu takové množství lidí. "Chvilku mi to zabere," pověděla jsem mu. "Zatím se tu porozhlédněte. Ne že by tu toho bylo mnoho k vidění."

Odešel a já upřela svou pozornost na mladíka s jasnýma očima, který stál u dveří a usměrňoval dav. "Přišla jste na shromáždění?"

"Ani ne," odpověděla jsem mu. "Hledám Erika."

"Jakého Erika?"

"Lancastera. Takový starší Afroameričan. Pracuje tady."

Mladý muž zavrtěl hlavou. "Tady žádný Erik není. Aspoň co tady pracuju, na žádného jsem tu nenarazil." Mluvil, jako by celý obchod založil.

"Jak dlouho tady pracujete?"

"Dva měsíce."

Obrátila jsem oči v sloup. Tomu se říká veterán. "Máte tady nějakého vedoucího, se kterým bych si mohla promluvit?"

"No, je tady Helena, ale ta musí... Aha, tady je." Ukázal na opačnou stranu obchodu, kde se zrovna objevila žena, o níž se zmínil.

Aha, jistě, Helena. Už jsem se s ní setkala. Ve dveřích označených nápisem SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST postávala světlovlasá žena ověšená křišťály a amulety. Přes útlá ramena měla přehozený jasně modrý šál. Jako pokaždé jsem uvažovala, jak asi může být stará. Vypadala, že je jí lehce přes třicet, ale podle jejího vystupování jsem usuzovala, že bude asi starší. Možná má za sebou spoustu plastických operací. To by na ní docela sedělo, protože byla celá taková vyumělkovaná.

"Jsou tu všichni?" dotázala se hlasem, který měl působit jako šepot, ale byl dost hlasitý. "Je načase začít."

Asi třicetihlavý dav se začal hrnout do společenské místnosti. Následovala jsem je. někteří lidé se svým stylem Heleně podobali - byli oblečení buď celí v černém, nebo naopak v zářivých barvách, ověšení křišťály, pentagramy a dalšími symboly. Jiní vypadali úplně obyčejně, asi jako já v práci.

Helena nás se strnulý falešným úsměvem ve tváří pozvala dál do místnosti a přitom mumlala: "Vítejte, vítejte. Vnímejte tu energii." Když jsem procházela kolem ní, úsměv se jí zadrhl na rtech. "Vás znám."

"Ano."

To už ji úsměv přešel úplně. "Vy pracujete v tom velkém komerčním knihkupectví." Několik lidí se zastavilo a zaposlouchalo do našeho rozhovoru. Když jsem tu byla posledně, nazvala jsem ji pokrytcem prodávajícím brak a nesmysly.

Ve srovnání s jistými národními řetězce se Emerald City jen těžko dá označit za komerci. Přesto jsem pokrčila rameny, jako že beru na vědomí. "Jo, co můžu říct jiného, než že jsme součástí problémů korporátní Ameriky. Každopádně ale prodáváme všechny knihy a tarotové karty, které nabízíte i vy. A to často se slevou, pokud je někdo členem klubu čtenářů Emerald City." To poslední jsem hlasitě zdůraznila. Reklama nikdy není na škodu.

Helena už se dávno neusmívala. Drsně se zeptala: "Můžu pro vás něco udělat?"

"Hledám Erika."

"Erik už tu nepracuje."

"Kam odešel?"

"To vám nejsem oprávněna sdělit."

"Proč? Bojíte se, že půjdu nakupovat jinam? Věřte mi, že nikdy nehrozilo, že bych tu něco koupila."

Dotkla se prsty čela a vážně si mě prohlížela, div přitom nešilhala. "Ve vaší auře cítím hodně temnoty. Černé a červené." Zvýšila hlas, aby upoutala pozornost svých poskoků. "Velice by vám prospěla očistná kúra. Kouřový nebo jiný křemen by také mohl pomoct. Prodáváme jich tady spoustu a jakýkoli z nich vám auru prosvětlí."

Neodolala jsem a ušklíbla se. V aury věřím a vím, že jsou dokonale skutečné .taky vím, že moje aura se ani v nejmenším nepodobá aurám smrtelníků. A jsem si jistá, že někdo jako Helena není v žádném případě schopen ji vidět. Člověk obdařený schopností vnímat takové věci by jistě poznal, že v místnosti plné lidí jsem jediná, u koho se aura nedá rozeznat. Byla by neviditelná pro všechny kromě takových bytostí, jako je třeba Jerome nebo Carter, i když nadaný smrtelník by možná zaznamenal její sílu a zpozorněl by. Erik k takovým smrtelníkům patřil, a proto se mnou vždycky jednal s ohromnou úctou. Helena nikoli.

"Páni," prohlásila jsem skřípavým hlasem. "Nemůžu uvěřit, že tohle všechno vydedukujete bez vašeho speciálního aparátu." Krystal Starz hrdě nabízel foťáky na aury za 9,95 dolaru. "Dlužím vám teď něco?"

Odfrkla. "Abych viděla aury, nepotřebuju fotoaparát. Jsem duchovní vůdkyně. A krom toho duchové, kteří se tu sešli na dnešní shromáždění, mi toho o vás pověděli dost."

Usmívala jsem se čím dál víc. "Copak vám řekli?" S duchy a dalšími nehmotnými bytostmi jsem během svého dlouhého života do kontaktu moc nepřišla, ale kdyby se tu nějaký objevil, zcela jistě bych to poznala.

Zavřela oči, opět si přiložila ruce k čelu a zamračila se, až se jí objevily v obličeji vrásky. Přihlížející ji s úžasem pozorovali.

"Říkají mi, co vás nejvíc trápí. Že vás nerozhodnost a jednotvárnost ve vašem životě nutí kolem sebe kopat. Dokud budete dál kráčet po cestě temnoty a nedůvěry, nikdy nenaleznete klid ani světlo." Otevřela své modré oči a tvářila se, že je ještě mimo z té své nadpozemské extáze. "Chtějí, abyste se k nám připojila. Posaďte se do našeho kruhu a vnímejte jejich léčivou energii. Duchové vám pomůžou k lepšímu životu."

"Jako pomohli vám dostat se z pornografického průmyslu?"

Zarazila se, zbledla a já si v tu chvíli připadala skoro až trapně. V naší komunitě nesmrtelných se nepovídá jen o takových znalcích, jako je Erik. Jsme dobře obeznámeni i s šílenci, jako je Helena. Někdo, kdo byl patrně jejím fandou, když ještě hrála v pornofilmech, nám to na ni prozradil.

"Nevím, na co narážíte," vypravila ze sebe nakonec a měla co dělat, aby si před svými svěřenci zachovala tvář.

"Moje chyba. Připomínáte mi jednu postavu jménem Lízalka Sténavá. A po těch krystalech přejíždíte rukou, jako ona přejížděla po..., no, to si domyslíte."

"Mýlíte se," prohlásila Helena roztřeseným hlasem. "Erik už tady nepracuje. A teď prosím odejděte."

Už se mi drala na rty další poznámka, jenže vtom jsem za ní zahlédla Setha. Došel až na kraj toho zástupu a sledoval dění spolu s ostatními. Když jsem ho tam viděla, náhle jsem si připadala hloupě, že tak laciným způsobem Helenu ponižuju. Bylo mi trapně, ale pořád jsem držela hlavu hrdě vztyčenou. Odpustila jsem si další poznámky a odkráčela. Seth se mnou srovnal krok.

"Nechte mě hádat," řekla jsem suše. "Někteří lidé příběhy píší, zatímco jiní je prožívají."

"Myslím, že si nemůžete pomoct a vyvoláte rozruch, kamkoli vkročíte."

Myslela jsem, že to byl sarkasmus. Ale když jsem se na něj podívala a spatřila jeho upřímný výraz, nebylo v něm po kárání ani ironii sebemenší stopy. Jeho upřímnost byla tak nečekaná, že jsem trochu zaškobrtla, protože jsem věnovala víc pozornosti jemu než podlaze v knihkupectví. Ale vyrovnala jsem to téměř okamžitě. Svou pověst ladné bytosti jsem si nevysloužila pro nic za nic. Seth se mě ovšem instinktivně pokusil podepřít.

A jak jsem mě dotkl, náhle jsem pocítila něco... Podobalo se to těm pocitům, jako když jsme se dotkli v knihkupectví v uličce u map. Nebo pocitům naplnění, které prožívám při četbě jeho knih. Byl to krátký a prchavý okamžik, jako by se možná ani vůbec nestal. Seth vypadal stejně překvapeně jako já. opatrně a skoro až váhavě mě pustil. Po chvilce se za mnou ozval hlas, který kouzlo toho okamžiku přerušil definitivně.

"Promiňte?" Ohlédla jsem se a spatřila štíhlou puberťačku s okudlanými zrzavými vlasy a piercingem po celým uších. "Hledala jste Erika, že jo?"

"Jo..."

"Můžu vám říct, kde ho najdete. Odešel odtud asi před pěti měsíci a otevřel si vlastní obchod. Je to v Lake City... Jméno už jsem zapomněla. Jsou tam poblíž semafory, potraviny a velká mexická restaurace..."

Přikývla jsem. "Tam to znám. To najdu. Díky." Zvědavě jsem se na ni zadívala. "Vy tady pracujete?"

"Jo. Erik byl super, takže mu přeju, že odtud vypadl a pracuje jinde. Chtěla jsem odejít sním, ale nikoho nepotřeboval, takže tady musím trčet s tím pakem." Mávla palcem směrem k Heleně.

Tahle dívka působila na rozdíl od ostatních zdejších zaměstnanců normálně a prakticky. Teď jsem si vybavila, že jsem ji v obchodě zahlédla pomáhat zákazníkům. "Tak proč tady pracujete, když se vám tu nelíbí?"

"Nevím. Mám ráda knihy a potřebuju peníze."

zalovila jsem v kabelce a hledala vizitku, které téměř nerozdávám. "Tady. Jestli chcete novou práci, můžeme si někdy popovídat."

Vzala si ode mě vizitku, přečetla ji a zatvářila se překvapeně. "Díky..."

"Já děkuju za info o Erikovi."

Zamyslela jsem se a vytáhla ještě jednu vizitku. "Jestli máte kamarádku nebo víte o někom, kdo tady pracuje a je jako vy, dejte mu to."

"Je to legální?" podivil se Seth po chvíli.

"Netuším. Ale v Emerald City nám chybí personál."

Předpokládala jsem, že specializovaný Erikův obchod už bude touhle dobou nejspíš zavřený, a tak jsme zamířili k Lake Forest Park, abych Setha odvezla k jeho bratrovi. Přiznávám, že se mi ulevilo. Přítomnost mého hrdiny pro mě už byla vyčerpávající, a to se ani nezmiňuju o tom, že při každé interakci jsme se zmítali ode zdi ke zdi. Nejspíš pro mě bude bezpečnější, když náš vztah omezím pouze na četbu jeho knih.

Vysadila jsem ho před hezkým domem na předměstí, na jehož zahradě bylo plno prolézaček a dětských hraček. Zklamalo mě, že jsem tam nezahlédla žádné děti. Seth si posbíral svou hromadu knih, obdařil mě plachý úsměvem, poděkoval a po chvíli zmizel v hloubi domu. Už jsem byla skoro zpátky na Queen Anne, když mi došlo, že jsme mu zapomněla říct o svou Glasgowskou dohodu.

Sotva jsem vešla do domu, kde bydlím vrátný mě okamžitě zastavil. "Slečno Kincaidová?"

Došla jsem k němu a on mi padal vázu květin. Některé byly purpurové, další v různých odstínech růžové. "Ty pro vás dneska přišly."

S radostí jsem kytici přijala a nadechla se vůně růží, kosatců a lililí. Nebyla u nich žádná cedulka. Typické. "Kdo je přinesl?"

Ukázal kamsi za mě. "Tamhleten pán."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama