Listopad 2013

Tak snad :D

30. listopadu 2013 v 9:18 | Akima |  Moje keci
Já vim ano sem hrozná :D ale tak já prostě nestíhám tak trochu....teď sem od středy marodila a tak sem se pustila do dopisování sešitu a věřte že toho je opravdu hodně protože sem na začátku roku hodně chyběla a tak musim dopisovat4 sešit :D ještě mi zbívaj dva tak snad to dám dopondělka :D a ještě kevšemu trenuju na vystoupení a osum písniček :D a pak se du dneska ke kámošce učit novou choreografii :D a musim jí perfektně umět do příští soboty :D takže sem zvědavá jak to dám :D ale tak snad jop :D no a konečně se sna taky dostanu k SN :D už bych to mohla dát co myslíte? :D pokusim se napsat teď něco...ale bude to tu asi až večer :D no tak snad se namě zlobit nebudete :) ale zatim se tam neděje nic zvláštního :) a předem řikám že tadle knížka má pouze 20 kapitol :D takže budu konec brzo :) a slibuju že budou přibývat kapči častěji :) chtělabych jí totiž dokončit do konce tohodle roku :) takže si musim máknout :D no tak to je asi tak vše co sem vám sem chtěla dát :D a brzo asi přibydou další věci omě :) tak dyštak napšte cobyste chtěli vědět :) muže to bejt opravdu cokoli :) nebojte se :) odpovim pravdivě :) tak a už opravdu končim nějak sem se rozjale :D takže zatim zdar :D mějtese s pozdravem vaše blogerka Akima :)

takže :D

24. listopadu 2013 v 13:27 | Akima |  Moje keci
Takže až sem přídu okolo 78 hodinky večír tak tu chci alespoň 3 komenty od ruzných autoru :Da dostanete kapču SN :D teda pokud ju chcete :D takže to ke zatim vše více večír :D

90 dní!! :D

15. listopadu 2013 v 17:34 | Akima |  VA INFO
už jen 90 dní!!! :D


12. Kapitola

15. listopadu 2013 v 17:21 | Akima |  Kapitoly
Tak a je to tady :D já vím mělo to bejt daleko dřív :D ale tak nějak chodim od přítele utahaná :D a chdim spát šíleně brzo :D takže to sem dávám a jakmile tu budu na kompu delší dobu což doufám že brzo tak sem přidám další kapču SN :D a jinak už zbývá jen osum kapitolek :D pak se začnu věnovat DP a VH :D takže snad to bude dokonce prosince dopsané :) s pozdravem vaše Akima :)


Pohled Diany:



Konečně nastal den kdy se zbavim tohohle místa a dostanu se odtud hodně daleko. Nikdy bych neřekla že se budu tolik těšit , že odjedu od všeho co znám. Ruštinu sem měla dva rojy a tak znám alepoň základy. Vždycky mi šli jazyky.bylo už pul odmí večer lidskýho času a pořád nic. Seděla sem na zemi ve sklepědalší hodinu, když se najednou oběili na chodbě rychlí rozzuřený kroky, které se zastavilu u dveří. Ty se v zápětí otevřeli, ale nikoho sem v té tmě co tu panovala neviděla. Najednou mě někdo zvedl a mrštil semnou o zeď. "Au! Ksakru co to má znamenat!" zakřičela sem do tym a cejtila šílenou bolest v hlavě a na zádech. Najednou se rosvítilo a já uviděla stát předemnou Felixe. Vypadal že je extrémně nasranej. Vzadu za dveřmi se oběvila halava cizí holky. Chtěla sem něco říctt, ale zastavila mě prstem přiloženém na jejích rtech. Nevim proč ale měla sem dojem že patří k mé záchraně. Její hlava zmizela a já čekala kdy sem přídou odtatní. "Podvádíš mě!" vykřikl se znusením v hlase a vrazil mi facku, že sem si dala znovu do hlavy a bolest se ještě zhoršila. Došlo mi, že zjistil, že něco cejtim k Brianovi, ale nesmim ho nechat aly si tim byl tak jistej. "To není pravda! S kym bych tě asi tak podváděla? Vždyť mě tu držíš v ustraní už několik tednů!" zaječela sem naněj a byla sem překvapená jaký je ve mně hněv a zhnusení k němu. "ty si myslíš že nevim o Brianovi ty děvko? Nejsem tak blbej jak si myslíš. Poznal by to i slepaj!" zařval namě hrdelnim hlasem a já spíš čelala že se promění ve zvíře. Zavřela sem oči a zhluboka sem se nadechla pa připravila se na další facku která určitě příde co nevidět. "Jau! Kurva co to je? Proč je zhasnuto?" zařval a já uslišela jak dostal od někoho ránu. Moje záchrana je tu. Usmála sem se v duchu. Následovalo několi krupnití, ran a výkřiků když mi nejednou u nohou přistála Felixovo hlava. Zaječela sem z plných plic. Jeho mrtvé oči namě žírali a byla v nich ještě trocha bolesti.zmateně sem se podívala po temném okolí, už sem si chtěla oddechnout ale jakmile se rozvítilo, myslela sem sdi že omdlím. V malim sklepě byly stěny postříkaný krví. Nazemi sem zahlédla několik hromad a tak sem je postupně prohlížela pohledem. Myslelal sem si za omdlim. Felixovo tělo bylo roztrhaný a to doslova. Jeho končetiny byli všude po místnosti. Neblo mi ho ani nějak moc líto. Nevim proč, ale prostě nebylo. Patřilo mu to. Sice není nejlepší bejt ráda za smrt někoho, ale to mi bylo jedno. Cejtila sem že to tak má bejt. U dveří stál krví potřísněný Brian. Pokusila sem se zvednou ale nešlo to šíleně mě bolela záda a hlava. Přiběhl keě můj strážný anděl a vzal mě do náruče. Při zvedání to olelo tak moc že sem upadla do komatu. Probudila sem se v nemocniční poseli a byli domě napojený různý hadičky.mžourala sem do ostrého světla abych zjistila jestli tu je semnou někdo.pokusila sem se pohnout rukou ale nato sem byla až moc slabá.lehce sem pootočila a uviděla spícího Briana. Seděl na židli a držel mě za rku. "L...lásko?" optala sem se nejistě a slabym hlasem. I to malé moje zašeptání ho probralo k životu a jakmile spatřil že sem se probrala, oběvila se mu na obličeji uleva a jeho krásnej usměv. "Miláčku. Už ses probrala. To je užasný. Myslel sem že sem tě už navždy stratil. Máš tuhej koříne a to je dobře."pousmála sem se na něj. "Jsem ráda žes mě neopustil." zašeptala sem. Najednou mě něco napadlo. "Jak...jak dlouho sem byla mimo?" optala sem se a dívala sem se na jeho reakci. Lehce sklopil oči. "Bylas v komatu měsíc. Všechny rány se ti už skoro zahojili. Jelikož už ses probrala tak tě pustí příští tejden." pověděl a nakonec se usmál. Byla sem mimo měsíc? To sem natom musela bejt hodně špatně.byla sem unavená atak sem zase zavřela oči. "Jen spi až se vzbudíš třeba dotý doby přemluvim doktora by tě pustil dřív."nechtělo se už otevírat oči a tak sem jen lehce přikývla a pomalu začala usínat.

Zase sem se spozdila :D

12. listopadu 2013 v 8:05 | Akima |  Moje keci
Tak dneska až přídu zeškoly tak sem hodim další kapču SN :D snad se bude líbit :) jinák já pospíchám už doškoly takže hoj :D máme od devíti :D :P takže se mějte zatim pěkně vaše Akima :)

Pavel Callta-Usměj se

3. listopadu 2013 v 13:07 | Akima |  Hudba

usměj se :) Se smíchem smícháš svji zlost :)

DeFuckTo - Pri mne stoj feat. Misha

3. listopadu 2013 v 12:43 | Akima |  Hudba

je to krásná písněčka :) prostě skvělá práce co řikáte? :)

Narozeniny nejsou vždy šťastné

1. listopadu 2013 v 23:29 | Akima |  jednorázovky
Tak tady je konečně přepsaná ta jednorázovka :D sem jí ještě dneska díkybohu stihla sem dát :D ale tak SN sem dám zejtra okolo dvanáctý snad :D takže přeju příjemný čtení :) s pozdravem Vaše Akima :)







Ležela sem v posteli s mim přítelem Michalem, ale ten byl zrovna otočenej kemě zády a ještě spal. Pomalinku sem se začala vstávat abych ho nevzbudila. Bydlim v malí garzonce na kraji Prahy. Moc toho tady nebylo, ale mě to stačilo. Došourala sem se do koupelny a tam nasebe pustila horkou vodu. Bylo to krásně uvolňujcí a osvěžujcí. Konečně sem se dostala z koupelny. A kupodivu sem vypadala jako normální člověk což se stávalo posledních několik dní nestávolo vůbec. Nevim proč, ale posledních několik dní se mi zdaj noční můry o tom že mamka zemře při autonehodě s mojí desetiletou sestro Soffií. Dneska mám narozeniny a Michal se rozhodl že je pořádně oslavíme jak se patří. Chtěl mě vzít přes den nějakm na neznámé místo a večer do restaurace. Michal už vylezl z postele a hledal správnou košili. Musela sem se prostě začít smát a to opravdu nahlas. Todle sem u něj nikdy neviděla. Rychle hodil košile spátky do skříně a šáhnul po polštářikterý pomě hodil. Uhnula sem a koukala sem kam dopadne. Díky bohu dopadl dřív než něco rozbil. Otočila sem se zrovna ve chvíli kdy pomě Michal skočil a hodil mě napostel. "Elzo...to není...k smíchu. ...Chci aby byly...tvoje narozeniny...dokonalí. Dvacet....ti je jen jednou....a to se musí oslavit." překoktával mezi polibky.



"El tak už poď nebo nic nestihnem.!" křikne na mě z chodby. Musela sem na sebe dát šaty co sem zrovna od něj dostala. Byli nádherný z červenýho hevábí a na prsou byla černá krajka. Konečně sem byla hotová a tak sme mohli vyrazit.Když sme nasedli do auta, oči mi zavázal řudym šátkem abych nevěděla kam jedeme. Cesta byla docela dlouhá, ale nakonec sme konečně zastavili, jen šátek zůstal na mích očích.vedl mě do nějaké místnosti a zabouchl zanámi dveře. Co má asi v plánu? Šátek byl najednou pryč a já se koukala na krásnej vybavenej byt. Byl to naprostej luxus. Překvapeně sem se naněj podívala. "Všechno nejlepší El. Zasloužíš si to. Todle je náš novej domov.Doufám že se ti tu bude líbit." začala sem ho drtit v oběti. Byl to můj přítel už od dvanácti a takyže byl jedinej. Nikdy bych ho zanikoho neviměnila.Po chvíli obímání mi řekl že mě tu provede. V koupelně byla obrovská vana a já se nemohla už dočkat kdy jí vyzkoušíme. Z mích úvah mě vytrhl až hlas osoby kterou nadevše miluju. "Miláčku posloucháž mě?" zeptal se s menšim smutkem v hlase. "Promiň, jen sem přemejšlela jakej mám nejednou skvělej zvrat v životě a to jen díky úžasnýmu příteli." povima zářivě se na něj usměju. "Doufám že budeš semnou šťastná." a políbil mě něžně a přitom tak eroticky nabitě že useli lítat jiskry. Dnešek je opravdu dokonalej a nic ho nedokáže skazit.



Už sme byli obadva jen ve spodnim prádle, ale najednou mi zazvonil mbil. "Ksakru." syknu schodim ze sebe Michala a du vzít telefon. "Prosim?" zeptám se otráveně. Kdo mě si tak může rušit? "Dobrý den ste Elizabeth Fosttrová?" Ksakru kdo to je? "Ano to sem já děje se něco?" chvilku bylo ticho, ale pak se znovu ozval člověk a řekl mi mojí noční můru. "Jsem doktor Forterr a předchvíli k nám donemocnice dorazila vaše matka. Měla s vaši sestrou autonehodu. Byl bych rád kdybyste přijela." Zastavil se mi dech a já se rozbrečela. "D...dobře. A jak sou na tom. Je máma i sestra v pořádku?" optala sem se starostlivě. Bála sem se odpovědi, ale chtěla sem jí vědět. "Vaše matka má několik zlomenin a leží v komatu." poví a nic se k tomu nechystá ai dodat. Máma je naživu proč ale nic neřekl o Soffii? "A...a co moje sestra? Stalo se něco Soffii?" nikdy bych nechtěla přijít ani o jednu z nich. Michal si všimnul že brečim a tak si sedl vedle mě a začal mě něžně hladit a objímat."Vaše sestra to bohužel nepřežila. Je nám to líto." panebože to né to nemůže bejt pravda vždyť jí bylo teprve dvanáct! "D...d...d....dobře už jedu." vykoktala sem a rozbrečela se snad ještě víc.Ještě chvilku sem tam seděla v jeho obětí a se slzama, ale pak sem se rozhodla že je už čas jít.



V autě sem mu všechno řekla. A u toho neustále zase brečela.

Seděla sem vedle mamky která vypadala jakoby už opravdu taky odešla navždy. Nesmim jí stratit. Majednou se otevřeli dveře a v nich se oběvil doktor. "Dobrý den sem doktor vaší matky. Přišel sem vám podat nějaké informace." řekl a vlídně se usmál. Řekl nám že mamka není stabilizovaná a že hrozí že každou chvilku zemře. Nikdy bych si nemyslela že vám to doktor podá jakoby to bylo samo sebou že prostě moje máma zemře rachle jako když řeknete pes. Jakmile to doviprávěl co všechno má zlomené zběsile začal pípat přístroj který ukazoval nyní že je má matka nyní už posmrti. Zamotala se mi hlava a já omdlela. Když sem se probrala tělo matky bylo už pryč a byl vedle mě Michal a držel mě zaruku. "Prosim odvez mě domu." zasípala sem sotva slišitelně, ale on to uslišel. Bezeslov mě vzal do náruče a jel semnou domů.



Pohřeb byl o měsíc pozdějš a já nadobro stratila kus svého srdce. Nikdy bych neřekla že by se zezačátku tak skvělí den a moje narozeniny mohli změnit v noční můru.

PS: tudle jednorázovku bych chtěla věnovat dnešnímu svátku zesnulích :)